Tohle také nebylo úplně jednoduché, přestože nejsem v tomhle směru žádný nováček. Koneckonců mám bankovních účtů tuším dohromady devět (a to nepočítám stavební spoření a dva již zrušené). Účet v zahraničí jsem již otevíral, takže jsem nepředpokládal žádné velké drama. Bohužel Spojené království není to samé jako Nový Zéland a míra byrokracie je zde o hodně vyšší. Nemluvě o tom, že všichni jsou potenciální teroristi, což se pozná podle toho, že si tu chtějí otevřít účet.
Předem jsem věděl, že je potřeba něco jako potvrzení od zaměstnavatele, ale bylo mi řečeno, že to si místní pobočka NatWest vyžádá automaticky. Naběhl jsem tedy do pobočky, že chci účet. Bylo mi řečeno, že tak jednoduché to není a kde mám potvrzení od zaměstnavatele a adresu bydliště. Vysypu hromadu dokladů, tj. pas a občanku, adresu hotelu a marně se snažím vysvětlit, že u nich dříve bylo dobrým zvykem se mého zaměstnavatele zeptat. No nic, papír si seženu, na personálním prý budou vědět jaký.
Dobrá zpráva je, že na personálním věděli. Špatná zpráva je, že při druhé návštěvě NatWest byla paní na přepážce ještě vzdorovitější než ta předchozí. Prý jestli mám sjednanou schůzku s paní, co dělá účty. Tuhle drobnost se mi včera nenamáhali sdělit, a tak jsem pochopitelně nic sjednaného neměl. A potvrzení od zaměstnavatele je prý sice pěkné, ale nemám bydliště. Ehm. Marně se jí snažím vysvětlit, že jsem se teď přistěhoval, bydlím v hotelu a těžko budu mít bydliště v UK, když nemám účet a tudíž nebudu dostávat výplatu. Nakonec jsem ji aspoň donutil, ať mi paní přes účty zavolá, co mám jako dělat.
Když už jsem byl tak pěkně rozjetý a měl potvrzení od zaměstnavatele, tak jsem šel do Barclay’s, kde třeba nebudou tak přísní a dostanu z nich účet před uzávěrkou. Barclay’s otvírali až za 15 minut. Tak jsem šel do vedlejší Lloyds TSB, tam už bylo otevřeno. Paní na přepážce se tradičně mírně vyděsila, ale byla asi tak o 10000 % ochotnější a prý mi na to zavolá vedoucího až dotelefonuje.
Asi deset minut jsem počkal a vedoucí dotelefonoval. Vysvětlil jsem mu situaci, že jsem tu nový, že potřebuji účet a že v NatWest nic nevědí. To ho potěšilo a jal se jednat. Zavolal na jejich HelpDesk, co se s tím (mnou) dá dělat. Prý jen stačí upravit dopis od zaměstnavatele, aby byl adresován správné bance (stávající byl pro NatWest) a bydliště v hotelu musí obsahovat číslo pokoje. Pak už se jen modlit, aby to jejich bezpečnost nějak nezarazila, ale to by se prý stát nemělo.
Nebohou kolegyni na personálním jsem poprosil o další potvrzení, tentokrát pro Lloyds, protože NatWest se mnou nekamarádí. To ji trochu udivilo, ale potvrzení mi přepsala. Mezitím mi volala paní přes účty z NatWest. Ta byla taktéž výrazně ochotnější než její kolegyně a sdělila mi, že když nemám bydliště v UK, tak budu muset doložit bydliště v ČR dvěma doklady. Což bohužel nejde, protože ho mám jen na občance a nikde jinde. V tom případě bude potřeba výpis z účtu nebo doklad o placení telefonu, nájmu, plynu atd. Naneštěstí to musí být originál, takže jsem jí řekl, že se ozvu, až to seženu.
Byl nejvyšší čas na návštěvu Lloyds č. 2 (celkově č. 4). Tady už bych mohl dostat účet. Dostavil jsem se ve smluvenou hodinu a čekal, protože s vedoucím jednal někdo jiný. Těsně před zavírací hodinou jsem přišel na řadu. Vedoucí mi sdělil, že předchozí klient je na tom stejně jako já – přistěhoval se, snaží se otevřít účet a jinde ho nechtějí. Ale on, Liam, je tu, aby pomáhal. A že prý mám vyřídit na personálním, že pomůže všem novým kolegům. Tak mu slibuji, že až budu mít účet, tak to rozhodně sdělím.
Stačilo si vybrat základní účet bez pojištění auta a podobných zbytečností, přečíst smlouvu, podepsat a deset minut počkat, než to nadatluje to počítače. Pak si nastavit hesla to internetového bankovnictví a bylo to. Pro teď. Byl jsem varován, ať účet ještě dva dny nepoužívám, kdyby náhodou došlo k protiteroristickému zablokování. Měl jsem se mu ozvat za dva dny, že zkontroluje, jestli bylo vše schváleno.
To bylo ve středu a ve čtvrtek. V pondělí jsem se marně snažil dovolat na pobočku, protože už jsem chtěl účet konečně začít používat a odříznout se od ždímání mého českého účtu. Nicméně nepodařilo se. V úterý ráno jsem byl shodou okolností vyřizovat věci okolo bytu a jedna pobočka Lloyds byla poblíž, takže jsem tam vběhnul, vystál si frontu a optal se, jestli je vše v pořádku. Údajně ano. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli zkontrolovali to, co měli, ale usoudil jsem, že vědí, co dělají a že jim budu věřit.
Vyběhl jsem tedy nadšeně k bankomatu, podojil ho a vložil peníze na účet. Teorie je taková, že to je výrazně levnější a hlavně rychlejší než převod ze zahraničí. Asi bych měl dodat, že zase tak jednoduché to nebylo, protože místní bankomaty vydávají vesměs max. dvacetilibrovky a máte štěstí, když vám dá celých 800 liber najednou.
Další den jsem se konečně dovolal Liamovi a ověřil, že účet už je opravdu v pořádku. Mohl jsem ho tedy vesele začít používat. Tzn. nahlásit jeho číslo v práci a pak už jen provádět machinace, za které by se ani teroristi nemuseli stydět. Což také není úplně jednoduché, protože i na založení příjemce musíte mít vyplněné místní telefonní číslo, na což vás nikdo předem neupozorní. Asi aby si mohli ověřit, jestli opravdu chcete poslat svoje poctivě nabyté peníze nějaké zločinecké organizaci nebo co.
No a nakonec bylo nutné počkat, až dorazí platební karta, kterážto je odeslána na adresu vašeho bydliště v době otevření účtu. V mém případě do hotelu. Samým nadšením jsem se po uplynutí 6 pracovních dnů od založení účtu chodil ptát na recepci, jestli mi náhodou nepřišel dopis. Přišel až v pátek, tj. den před tím, než jsem se měl stěhovat pryč. Bylo to těsné.
A když jsme u toho, jak tady všechno ověřují, na všechno je potřeba potvrzení nebo reference apod., tak platební karta a PIN mi dorazily v jeden den a hezky to tam leželo na hromádce i s přihlašovacím jménem do internetového bankovnictví (ke podivu bez hesla). Asi nemusím dodávat, že karta byla rovnou připravená k používání, žádná aktivace nebyla potřeba. Takže suma sumárum s bezpečností je to tady dost vocaď pocaď.
Když to srovnám s otevřením účtu u Air Bank, kde mě nikdy neviděli, tak to je trochu rozdíl. Je samozřejmě pravda, že jsem v tu dobu už měl jiný účet v ČR a byl jsem občanem tohoto prestižního státu, ale stejně. Úplným závěrem bych dodal, že ač to možná nevypadá, tak historka byla redakčně zkrácena a tudíž neobsahuje několikanásobnou pomoc kolegů, hledání poboček, mírné deprese a několikeré pobíhání po městě.
