Zobrazují se příspěvky se štítkemauta. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemauta. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 26. července 2009

F1 je mrtvá, ať žije Moto GP

Tak jsem opět neviděl Formuli 1. Ostatně nemám jediný důvod se na ni koukat. Už ani ty tlačenice po startu nejsou co bývaly a o zbytku "závodu" ani nemluvě. V uvozovkách je to záměrně, protože o nějakém závodění nemůže být řeč.

Pro závod je totiž nejdůležitější auto, které má něco, co jiná nemají, pak kvalifikace odjetá s přiměřeným množstvím paliva a nakonec počasí. A hlavně ten pán, co určuje týmovou strategii. Ten když se špatně vyspí, tak je všechno v ř... no prostě špatné.

Na dnešní Formuli 1 je nejzajímavější asi to, že z ní občas něco odpadne a nějaký chudák, jako Felipe Massa, to pak odnese..

Osobně si myslím, že celý šampionát by se mohl sfouknout během jednoho galavečera - například v Monte Carlu. Ani by nebylo nutné plýtvat palivem, protože by stačilo vítěze vylosovat. Přihlášené týmy by se rozdělily podle množství sponzorských peněz do několika košů a z nich by se losovalo pořadí v jednotlivých závodech. Samozřejmě by vyhrávaly především týmy s největším množstvím sponzorských peněz. Pouze občas by se šáhlo do jiného koše, protože i trpaslík se občas může slušně umístit.

Ušetřilo by se tím spoustu peněz, pneumatik, deštných pralesů a uvolnily by se vysílací časy pro zápasy v bahně.

...

Ovšem dnes se jely i závody Moto GP (závody motocyklů, pozn. red.), což je nesrovnatelně zajímavější podívaná. Slabší třídy 125ccm a 250ccm jsem prošvihnul, ale královskou třídu Moto GP jsem naštěstí viděl.

Sice se jelo opatrněji, protože mrholilo, ale i tak to stálo za to. Předjíždělo se mrholení nemrholení, a tak souboje o první a později o třetí místo byly velmi dobré. Můj oblíbenec Valentino Rossi bohužel 11 kol před cílem spadnul z prvního místa, ale i tak se dokázal vydrápat z jedenáctého až na páté místo.

Nakonec nejvyšší třídu poprvé v životě vyhrál Andrea Doviziozo, druhý byl Colin Edwards a třetí Randy De Puniet. Nikdo z favoritů tedy nebyl ani bedně (výsledky).

Jedinou drobnou vadou na kráse bylo, že dnes bohužel nemoderovali Miloš a Pepa (Miloš Čihák a Josef Kubíček), ale nejspíše Václav Svoboda a Petr Jansa. Ačkoli tito pánové používají obludné výrazy jako "fabrická Honda" a "reklamní brejk", tak tomu naštěstí evidentně rozumí a ví, o čem mluví.

středa 2. července 2008

Zvídavá otázka

Tento reklamní spot na Mitsubishi Lancer byl údajně zvolen za jeden z nejpovedenějších v roce 2007.

sobota 21. června 2008

Auto - vlastnictví a prodej

Jak jsem psal dříve, tak automobil víceméně pouze žere peníze. Když si odmyslím stále stoupající cenu benzínu a nafty (během půl roku mého pobytu na NZ vzrostla cena z $1.55 na $2.15 za litr N95!), tak se občas naskytne nemilá příležitost navštívit autoservis i z jiného důvodu, než je nová "technická". Nebojte se, auto je v pořádku. Akorát jsem zapomněl zapnutá světla a tím jsem dodělal moji stařičkou autobaterii. Tady na vesnici jsem koupil novou za $146, jinde by možná byla o pár dolarů levnější.

Ale abych mu jen nekřivdil, tak mě moje auto také velmi potěšilo. Během necelých 2000 km, co jsem ho vlastnil, byla průměrná spotřeba pouze necelých 8l/100km. Z toho jsem zhruba 400 kilometrů najezdil po městě a okolí. Připomínám, že to byl obsah 2 litry a ročník 1986. Zkuste si cvičně koupit auto s 2l motorem za cca 15 tisíc korun a trumfnout mě!

Také jsem několik dní po koupi auta obdržel dopis z aukce, kde byly dokumenty o provedených výměnách spojky, klínového řemene a několika dalších drobností. Vše bylo vyměněno v poměrně nedávné době, takže se tím šance na pozdější prodej značně zvýšily. Navíc bylo zakoupeno jako nové na Novém Zélandu a mělo pouze jednoho předchozího majitele (v dokumentech byli dva, ale jen proto, že se přestěhoval a připsal jako spolumajitele i manželku).

Prodej auta je snad ještě jednodušší než koupě. Tedy pokud se budeme bavit o tzv. papírování. Potřebujete na to pouze potvrzení o převodu auta na vás, které vám přišlo po koupi auta. Je žlutá čtvrtka o velikosti A4, na které je vaše jméno - nový vlastník vozidla a výpis předchozích majitelů. Dále nevyplněné údaje o novém majiteli v případě prodeje, a to ve dvou provedeních - jedno pro vás a jedno pro něj. Při prodeji si pak do vaší části (prodejce - spodní třetina té A4) stačí opsat jméno a adresu toho, na koho bude auto přihlášené a podepsat jeho část. Se svojí částí zajdete opět na poštu, zaplatíte asi $8 a auto už má nového vlastníka. Pak už jen zrušit pojištění a to je vše.

Prodat auto je snad ještě více stresující než jeho koupě. Pravděpodobně ho budete chtít prodat co nejpozději, abyste mohli cestovat co nejdéle a nejpravděpodobněji to bude opět v Aucklandu. Proto vás asi nepotěším informací, kterou si nejspíš nechcete připustit, ale je to tak: budete to mít hodně těžké a nejspíš ho prodáte hodně pod cenou. Nejvyšší ceny jsou obecně v prosinci a lednu, kdy si auta kupuje nejvíce turistů a nejnižší od března/dubna dále, kdy se jich většina turistů zase zbavuje a poptávka je nejnižší. Pro zajímavost přikládám foto nástěnky z backpackeru.





Já naštěstí nejsem obyčejný turista, takže prodej mého auta probíhal trochu jinak. Původní plán byl, že přijedu do Aucklandu v neděli (odlet ve středu) a zkusím nejdříve tradiční aukci v Ellerslie. Když by to nevyšlo, tak bych ho dal zpět do Turners aukce a nechal mého kiwi kamaráda, ať vyřídí prodej. Po telefonátu s mým českým spolužákem a varování, jak šly ceny a poptávka hrozně dolů, jsem ze svého hloupého a naivního plánu upustil a přešel na plán B.

Auto jsem vlastně už k ničemu nepotřeboval, protože jsem bydlel 5 minut chůze od práce a už jsem nehodlal nikam cestovat. Podotýkám, že tohle bylo na začátku května a NZ jsem hodlal opustit v půlce června. Moje auto nemělo smysl inzerovat na Trade Me, kde bych s ročníkem výroby 1986 a požadovanou cenou minimálně $1000 neměl vůbec žádnou šanci. Po konzultaci s místními jsem usoudil, že nejlepší bude postavit auto na ulici přímo v Coromandel Town. Řádně ozdobené cedulí FOR SALE. Poprvé jsem považoval odlehlost tohoto městečka za výhodu a doufal jsem, že potenciální kupec nebude chtít jet do Aucklandu pro nějakého zajíce v pytli a zakoupí můj sice starý, ale jinak skoro dokonalý vůz.

Vyrobil jsem tedy fešné cedule s "životopisem" auta a postavil ho na frekventované místo u jediného pekařství. Měl jsem na prodej cca 5 týdnů a chtěl jsem za auto $1200, minimálně ale $1000. Na autě byla cena $1300, abych měl prostor pro vyjednávání. Po týdnu, kdy se nikdo neozval, jsem začal být nervózní, že to nebude ani zdaleka tak jednoduché, jak jsem si původně myslel. Po necelých dvou týdnech se ozvali 3 zájemci během 24 hodin.

První zájemkyně si auto pouze prohlédla, zeptala se svých asi desetiletých dětí (!), jestli si ho má koupit na ježdění do práce a nabídla mi $1000 cash. To jsem statečně odmítl. Sice byla první zájemce po skoro dvou týdnech, ale pořád mi zbývaly více než tři týdny a trocha naděje. Hned na to mi řekla, že ho teda vezme, ale že si musí vybrat peníze a jestli můžu počkat do zítra. Lehce překvapeně jsem se zeptal, jestli ho tedy hodlá koupit za těch $1300 a ona že ano. Samozřejmě, že může! Paní asi nebyla moc zběhlá ve vyjednávání, protože za $1200 by ho určitě dostala a za $1100 nejspíš taky :). Nabídl jsem jí, jestli se chce s tím autem alespoň projet, ale ona nechtěla.

Druhý den přivezla požadovanou částku, podepsal jsem jí papír o prodeji a předal klíče a dokumenty o provedených opravách. Klíče předala svojí neteři s tím, že ona jde do práce a na první jízdu pojede neteř (!). Paní jsem potkal o několik dní později a usmívala se, tak asi byla s koupí mého bývalého auta spokojená.

čtvrtek 20. března 2008

Bankovní účet - 2. část - "tuning"

V první části jsem popsal založení bankovního účtu v ANZ Bank a nyní napíši něco o možných vylepšeních. Něco jsem již popsal, ale pro jistotu to zopakuji:
  1. Zvýšení denního limitu pro výběr z bankomatů na 800$. - Základní limit je "jen" 400$ (pro platby kartou je to 3000$), což by například při velké platbě nemuselo stačit, a tak je vhodné zvýšit limit pro výběr na maximálních 800$. Alespoň já asi nikdy nebudu mít na běžném účtu dlouhodobě více než pár set dolarů a navíc se dá snad úplně všude platit kartou, ale co kdyby...

  2. Nahlášení IRD number. - Bez nahlášení IRD vám budou strhávat daň z úroků ve výši 39%, což není zrovna málo. Po nahlášení to bude klasických cca 20%.

  3. Aktivace plateb pomocí internet bankingu: Pay Anyone a zvýšení limitu na 10000$. - Pokud si myslíte, že někdy budete chtít převádět peníze online, tak to budete potřebovat. Po aktivaci internet bankingu si v sekci Pay Anyone (hned druhá položka v nabídce) odkliknete aktivaci Pay Anyone. Základní limit 1000$ funguje hned druhý den. Pokud chcete 5000$, tak vám na vaši adresu přijde email a z něj použijete aktivační číslo. Pokud chcete rovnou 10000$, což je maximum, tak vám na vaši adresu přijde dopis z banky. Následně zavoláte na bezplatnou linku a operátorovi řeknete, že chcete aktivovat Pay Anyone. Nahlásíte Customer Registration Number - osmimístné číslo pro přihlášení na internet banking a aktivační číslo z dopisu. Druhý by to mělo fungovat.

  4. Aktivace mezinárodních plateb: International Services. - Pokud chcete převádět peníze zpět do vaší rodné vlasti z pohodlí domova, tak to budete potřebovat. Pro aktivaci International Services musíte mít již aktivované Pay Anyone. V sekci International Services klinete na aktivaci a od následujícího dne můžete vesele převádět peníze. Limit bude stejný jako pro Pay Anyone. Pro převod peněz do ČR samozřejmě musíte vědět číslo vašeho CZ účtu v mezinárodním formátu a také si zjistěte, kolik si za to vaše banka účtuje.


  5. Pojištění odpovědnosti + vykradení: Contents Insurance. - Já jsem si pro jistotu sjednal i pojištění odpovědnosti, takže když rodině něco zdemoluji, tak zaplatím jen prvních 250$ a zbytek je na pojišťovně. Celková výše škody může být až 1000000$. Dále je v tom zahrnuto pojištění proti vykradení do celkové výše 10000$ na mých věcech (tolik tady asi nikdy mít nebudu, ale cítím se tak nějak bezpečněji). Měsíční poplatek je cca 21,50$ a zvolil jsem platbu inkasem (zde se to nazývá debit něco).

  6. Pojištění auta - "povinné ručení", krádež, živelná pohroma + skla: Vehicle Insurance. - Pojištění auta je nutnost, bez které byste vůbec neměli vyjíždět na silnici. V základním balíčku autopojištění je third party insurance ("povinné ručení"), theft (krádež) a natural disaster (živelná pohroma). Nejdůležitější je samozřejmě "povinné ručení", protože jakákoli oděrka cizího auta by vás přišla pěkně draho. O něčem vážnějším snad radši ani neuvažovat. Limit je v tomto případě $25 mil. na škodu i na zdraví. Jinak proti krádeži nebo zničení lavinou mám svoji popelnici pojištěnou na 1500$. Měsíční poplatek je cca 46$ + 2,50$ pojištění všech skel, protože se tu krade a vykrádá ostošest. V ANZ nabízí pojištění od Tower Insurance a měl jsem štěstí, protože šla zvolit i nulová spoluúčast (je mi 24 a většinou to bývá až od 25 let). Rozdíl mezi nulovou spoluúčastí a minimálně 350$ byl cca 5$ měsíčně, a to se rozhodně vyplatí.

Tak tohle jsou ve zkratce základní úpravy účtu, které by se mohly hodit každému.

čtvrtek 13. prosince 2007

Auto - žrout peněz

Auto je jedna z nejdražších hraček, jakou si můžete pořídit. Na zakoupení potřebujete spoustu peněz a tím to zdaleka nekončí, protože to je pouze začátek nekonečného kolotoče výdajů. Auto vlastním celé dva týdny a když nepočítám změnu majitele auta (9,20$), tak už jsem musel zaplatit "technickou" (zde se nazývá Warrant of Fitness - WOF) - 40$ a prodloužit registraci auta, což je jakási obdoba dálniční známky - 110$ na 7 měsíců.

Změna majitele a registrace se vyřizují na poště. Potřebujete na to pouze pas, adresu na NZ a vědět poznávací značku auta (registration plate). A pozor: nelze platit klasickou platební kartou - musíte mít místní (platba EFTPOS) nebo zaplatit cash. Registrace se se standardně platí na 6 nebo 12 měsíců, ale můžete zvolit i jinou dobu v rozsahu 3 - 12 měsíců. A údajně lze požádat i o speciální formulář, kde si určíte přesné datum, do kdy bude registrace platit. Ovšem je lepší utratit o pár dolarů více za delší registraci, protože později je jednodušší prodat auto s dosud platnou registrací. Po převedení auta vám na vaši adresu zašlou oznámení o změně majitele a výpis předchozích majitelů.

Technická se vyřizuje skoro v jakémkoli autoservisu. Poznáte to podle velké cedule WOF, která je skoro u každého autoservisu. Co jsem se dočetl předem, tak získat novou WOF by neměl být problém, protože kontroly nejsou příliš přísné a koukají hlavně korozi. A asi je to pravda, protože na mém autě údajně nebyl jediný problém. Buď mám tak skvělé auto nebo se s tím opravdu moc nepárají. Nutno dodat, že rezavé nikde není a vzhledem k tomu jak je staré, vypadá opravdu zachovale.

čtvrtek 29. listopadu 2007

Moje první auto

Protože na NZ se skoro nedá přepravovat jinak než autem, tak mi nezbývalo nic jiného než sehnat nějaký automobil. Autobusová doprava je řídká a poměrně drahá, vlaky jsou ještě řidší a tahat všechny zavazadla stopem není úplně ideální (nemám pět kufrů - jen jednu obří tašku, ale i tak). O pronájmu jsem vůbec neuvažoval, protože nad dva měsíce pobytu se to nevyplatí.

Většina návštěvníků NZ kupuje auto v nějaké aukci, protože to je nejjednodušší způsob koupě auta. Ani já jsem nebyl výjimka. V Aucklandu je několik různých aukcí, které se liší velikostí, dostupností, poplatky, popularitou apod. Ty hlavní jsou asi nedělní Aukce v Ellerslie a Turners aukce (několik aukcí týdně na několika místech). Auta si můžete předem prohlédnout na internetu a pak už jít najisto. Samozřejmě jen pokud někdo vyplnil údaje o prodávaném autě, ale je to v zájmu prodejce, takže to většinou vyplněné je + pár fotek.

Já jsem navštívil aukci Turners, protože jedna pobočka je v North Shore, asi 5 minut chůze od mého bydliště. Předem jsem si vytipoval několik aut, která připadala v úvahu. Byla to Honda Accord (1994, 1500-2000$, combi - můj favorit), pak Mitsubishi Galant (1994, 750-1250$, podezřele levné) a nakonec Mazda 626 (1986, 1000-1500$, stará, ale zachovalá).

Po příchodu na aukci se v recepci zaregistrujete jako Buyer. Pouze vyplníte kartu se jménem, adresou a dostanete číslo + seznam všech aut, ve kterém jsou základní informace (číslo auta, předpokládaná cena, rok výroby, značka a typ, automat/manuál, najeté kilometry, barva, obsah motoru, počet předchozích majitelů a výbava). Registrace je zdarma. Hned po té můžete jít "na lov". Všechna auta si můžete před aukcí prohlédnout, nastartovat a po domluvě i krátce projet. Pokud si chcete vyzkoušet více aut, tak je dobré přijít cca hodinu před začátkem aukce.

Po krátké prohlídce jsem zjistil, že Honda vypadá ve skutečnosti dost hrozně (úplně olezlá karoserie) a Mitsubishi taky nevypadá zrovna vábně a mělo 10 předchozích majitelů (navíc to byl poměrně "vyrachtaný" šestiválec). Naopak Mazda mile překvapila. Karoserie je skoro netknutá, pneu použitelné pro pár tisíc km, jede pěkně, zatáčí a brzdí. Král je mrtev, ať žije král - máme nového favorita. Auta se prodávají postupně a Mazda byla 55. z 58 aut. Nezbývalo tedy nic jiného, než si počkat.

Mezitím jsem mohl nastudovat průběh aukce a zjistit, co asi Auctioneer (licitátor - vyvolávač) říká. Nevím, jestli jste někdy nějakou aukci viděli, ale mluví strašně rychle a navíc používá slangové výrazy. Průběh je následující: Začíná se na maximální nebo mírně vyšší než předpokládané částce. Pokud se nikdo neozve (samozřejmě neozve), tak se postupně snižuje do té doby, než se někdo přihlásí. Pokud se neozve nikdo na zhruba 50-75% nejnižší částky, tak se auto pošle pryč a draží se opět v dalším termínu. Pokud se někdo přihlásí, tak začíná klasické přihazování do té doby, než zůstane jen jeden zájemce. Ten ale ještě nemá vyhráno, protože pokud o auto nebyl moc velký zájem a částka je nižší než kterou požaduje prodejce, tak se s ním úředník z aukce domluví, kolik majitel auta požaduje a kolik je zákazník ochoten dát. Po telefonické miniaukci je auto buď prodáno nebo ne. Zda se auto prodá okamžitě, se pozná jednoduše. Během přihazování se na tabuli objeví nápis GETTING CLOSE, což znamená, že se blíží k požadované částce. Jakmile se objeví NOW SELLING, tak se vítěz stává majitelem auta okamžitě po zaplacení celé částky nebo zálohy a doplatku do 15:00 (u aukcí v poledne)/ do 12:00 následujícího dne (u aukcí od 18:00). Platbu lze provést v hotovosti, šekem, převodem nebo platební kartou (na tu je přirážka 1%).

Po nervydrásajícím průběhu aukce jsem se dne 27. 11. 2007 v cca 19:20 stal majitelem staré, ale krásné Mazdy 626. Abych to uvedl na pravou míru - byl jsem jediný, kdo byl ochoten to auto koupit a přihlásil jsem na 700$. Majitel původně chtěl za auto 1500$, ale po domluvě jsem ho koupil za 1200$. Paní v recepci si opsala údaje z řidičského průkazu, zaplatil jsem auto + poplatek aukci (100$ za auto do 499$, 170$ za auto 500-1999$ nebo 270$ za auto nad 2000$), vyzvednul jsem si klíčky od mého nového mazlíčka a jel jsem. Teď už jen najít tu práci...