neděle 3. srpna 2014

Vychladnutí

Asi to znáte – vidíte něco na internetu, ve výloze, v prodejně nebo kdekoli jinde, a prostě to musíte mít. No, možná si to trochu rozmyslíte, ale zase ne tak moc a koupíte. A pak si to rozmyslíte ještě jednou a pořádně, a zjistíte, že ty hrnce/marmeládu/šestou kabelku od Vuittona/letenku do NYC zase tak moc nepotřebujete.

Nebo že máte jeden let se špatnou společností. Teda ani ne tak se špatnou, jako že vás nepustí do salonku po příletu. Což je poměrně zásadní nevýhoda, pokud hodláte jít po příletu rovnou do práce. Tím nechci naznačovat, že se cestující v cattle class nemyjí, ale přece jen je lepší se ráno opláchnout, ať se vás kolegové nebojí.

Já znám jednoho (nebudu se jmenovat), co si takovou letenku koupil. Úvodní radost z vyzkoušení jiného terminálu vystřídala chmura, když jsem si druhý den ráno uvědomil, že salonek po příletu ne e. Jakožto kořeněný cestující (pěkný doslovný překlad seasoned traveller, pozn. aut.) jsem věděl, že British Airways vás nechají zrušit letenku během 24 hodin od vytvoření rezervace. No questions asked.

Když to dělá jedna společnost, tak by to přece mohla dělat i jiná, ne? Chvilka vyhledávání vyústila v mírný pesimismus – u letenek tzv. cooling-off period, tedy vychladnutí, není povinnost. Ale tím se nebudeme stresovat a zkusíme to online nebo si zatelefonujeme, že ano.

Nuže v online aplikaci US Airways jsem kliknul na magické tlačítko cancel a vyskočila na mě zpráva "Chcete zrušit rezervaci v rámci 24 hodin a je to víc než 7 dní do odletu, tak nám zavolejte na (americké číslo) a my vám vrátíme peníze." No vida, ono to půjde. Chvíli mi trvalo, než jsem našel číslo na US Airways v UK, ale dál to šlo relativně hladce.

Ještě jsem si ověřil, že jsou místa pořád volná a už jsem tam volal, že jsem trubka a jestli by to šlo změnit. Pracovník kontaktního centra na mě rovnou vybalil, že jsem v limitu a že to není problém. Během pár minut zařídil zrušení rezervace a vyžádal vrácení peněz, které prý bude trvat až 5 pracovních dní. To mi nevadilo, hlavně když je dostanu zpět.

Pak jsem si rychle udělal novou rezervaci na zpáteční let s BA místo AA, ušetřil £1.70 díky změně kurzu a netrpělivě očekával vrácení peněz. To nakonec trvalo celých 11 dní místo slibovaných pěti pracovních, ale peníze jsou doma. Takže pro tentokrát jsem za svou blbost neplatil a příště si to (doufám) pohlídám.

středa 16. července 2014

Pohádka o daních

Kompletně převzato z Necyklopedie. V návaznosti na předchozí mudrování - nejlepší vysvětlení daňového systému jaké jsem kdy viděl. Mělo by být součástí povinné školní četby (ale to by se asi mnoha lidem "tam nahoře" nehodilo).


Milé děti, dnes si povíme něco o daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun,sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.

Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací...

Poznámka poctivého čtenáře: Musím složit velkou poklonu!!! Nic lepšího k naší daňové soustavě jsem ještě nikdy neslyšel! Bohužel prvních pět strávníků nemá přístup na internet a tuto výpověď doby si nepřečte a další dva strávníci to nepochopí a stejně budou dále mlátit toho desátého!

sobota 12. července 2014

Wimbledon, národní hrdost, daně a tak

Tak zase jednou nějaký Čech, ehm Češka, vyhrála Wimbledon. Jako vždy to vyvolalo vlnu vášní, vlajících vlajek, nadšení, pocitu národní hrdosti a všech těch věcí okolo. Teda jak u koho. Na mě asi klasický koncept chléb a hry moc nefunguje. Já radši steaky a hrát si, kdy uznám za vhodné.

Ale zpět k národní hrdosti. Petra Kvitová vyhrála nejen titul (druhý), ale i 1,76 milionu liber. Toho času cca 60 milionů korun českých. To už Češi tolik neocení, ale ona na to holka určitě dřela, tak si to možná zaslouží. No dobře, trochu ty tenisty přeplácí, ale pořád je to Češka, že jo?

No a pak se zjistí, že milá tenistka má trvalé bydliště v Monaku, kde má i takzvanou daňovou rezidenci a tudíž platí daně tam. Nic zvláštního – prostě podávám daňové přiznání tam, kde bydlím víc než 6 měsíců v roce a zaplatím kupu peněz státu.

Jenomže v Monaku se daň z příjmů neplatí. A to se v Čechách neodpouští. Jak si to jako představuje, že začne vydělávat a přestane platit daně? Nám, Čechům, co jsme ji tu celá ta léta živili, podporovali, fandili a teď tohle! A ještě nepokrytě přiznává, že tam je právě kvůli nižším žádným daním.

Peníze/daně jako vždy zvednou ještě větší vlnu vášní než kdejaký titul a hrdost je rázem fuč. Lidi si vždycky spíš všimnou, když jim berou než když jim dávaj. Takže se volá po odebrání občanství, zákazu vstupu, že bůh za každou nezaplacenou korunu zabije koťátko, že my všichni poctivě platíme a vůbec že je ten svět nespravedlivej.

Když pominu to, že naprostá většina z nás nikdy neměla ani minimální vliv na trénink teď již nemilé tenistky, natož aby jí to platila, tak budu optimisticky předpokládat, že z předchozích pár desítek milionů výpalné daň z příjmů zaplatila. Takže už pravděpodobně zaplatila víc, než kolik většina křiklounů zaplatí za celý život. A to většina těch křiklounů používá školky, silnice, vlaky a podobné drobnosti placené z daní. Na rozdíl od někoho, kdo je v ČR jen pár týdnů v roce.

Ale co, jednou je to Češka, tak bude platit a ne že ne.

Podobnou logikou by se měly vybírat daně na hranicích, když jedete někam na dovolenou – budete jim přece šlapat po chodníku, co si místní nebožáci zaplatili ze svého. Nebo by se daň z nemovitosti mohla platit podle místa narození. Celý život. Samozřejmě plus to, kde aktuálně bydlíte. Spravedlnost musí být.

Nerad bych zapomněl na výkřiky, že jinde platí daně vyšší a vůbec jim to nevadí (buď jsou podobně nadšení nebo za to dostanou něco zpět) a že v ČR je to jen 15 %. Za prvé je základ ve skutečnosti 20,25 % z hrubého platu, za druhé tu je 7% přirážka pro pracháče (proč by měl někdo platit větší procento, jen proto, že vydělá víc než průměr?!) a za třetí mi jako platiči 40% daně v cizině zbyde procentuálně víc než v ČR... zajímavé, že?

Asi se nikdy nedočkáme toho, aby lidi uvažovali trochu racionálně. Zabývat se nesmyslama je totiž zábavnější a jednodušší než řešit opravdové problémy, kde nás někdo opravdu okrádá.

neděle 18. května 2014

Není mi 50, ale byl jsem v Rusku

Rusko mám za sebou, takže teď už ještě pár let počkat a budu nejchytřejší na světě. Rozuměj, bude mi padesát a byl jsem v Rusku.

Podíval jsem se do Petrohradu a Moskvy a asi se nedá říct, že by mě to nějak uchvátilo. Na druhou stranu to nebylo nic hroznýho, ale že bych tam teď jezdil každý rok na dovolenou, to fakt ne.

Ceny od celkem nízkých po nesmyslně vysoké (a to jsem neviděl ty opravdu nesmyslně vysoké), lidi celkem normální, provoz na ulicích obří až ještě větší a Rudé náměstí je malé. Azbuku přečtu, takže doprava nebyl zase takový problém, ale kromě metra tam nic moc opravdu zajímavého nebylo.

Takže pokud není vaše poslední přání vidět Auroru, Kreml a metro v Moskvě, tak klidně ušetřete kupu peněz za vízum a jeďte někam jinam. Třeba taková Barcelona...

Jo a v salonku na letišti neměli ruskou vodku, jen Absolutku. Byl jsem nemálo zklamán, protože jsem se během pobytu vodky ani nedotkl. Asi tam přece jen budu muset ještě jednou.

neděle 30. března 2014

40000

Dalších deset tisíc písniček trvalo skoro 3 roky. Ani tak jsem nepřestal poslouchat (no, trochu jo), jako jsem přestal používat pravěký rodinný počítač (*2002, †2013), na kterém byl nainstalovaný Winamp a hromada písniček.

Teď jsem sociální případ bez počítače a na služební stroj jsem nechtěl nahrávat ani zakázané programy ani poloilegálně drženou hudbu, takže jsem svištěl převážně na YouTube.

Scrobblování (sledování názvů) písniček z YouTube ale funguje tak nějak všelijak, navíc by se mi do seznamu pletly videa s lol cats a jinejma ptákovinama (poslal Jerry v návaznosti na toto), takže mi ve statistice pár tisíc záznamů chybí.

Pak jsem se jednoho dne nudil a vlezl přímo na Last.fm, jestli tam náhodou není "rádio". Ono tam teda přehrávání bylo vždycky, ale v nabídce bylo prd. Hrálo se jen to, co mělo Last.fm ve své databázi pro přehrávání, a to nebylo skoro nic zajímavého.

Nicméně se pochlapili a teď jdou ke všem písničkám přidávat videa z YouTube a podobných, což mnoho lidí činí (může kdokoli), a tak Last.fm "rádio" má konečně mraky písniček.

Takže už se mi zase ukládá, co mi z toho internetu hraje a výhercem se tentokrát stal Homosexuál od Tří Sester (stanice Mňága a Žďorp a podobní umělci). To by bylo, abych těch dalších 10000 nedal ještě letos.

neděle 19. ledna 2014

1-4-7-9

Už jsem dlouho nikde neukradl žádné moudro, tak tady jich je hned několik. Nalezeno na FB (díky Cajte), následně zkopírováno ze seberizeni.cz. Tam si ani nenamáhali zjišťovat, nebo prostě ignorovali, že originál je ve skutečnosti z Amy Morin LCSW.

Kdyby lidi praktikovali byť jen body 1, 4, 7 a 9, tak je to nic nestojí a jejich životy budou mnohem jednodušší. Ale stěžovat si je asi snazší a zábavnější. Konec konců jsme Češi, že jo?


1. Neztrácejí čas litováním se

Mentálně silné osobnosti se neutápí v sebelítosti ohledně své situace nebo toho, jak se k nim ostatní zachovali. Namísto toho jsou připraveni převzít zodpovědnost za svou roli v životě a chápou, že život není ani spravedlivý, ani jednoduchý.

2. Nenechají se ovládat

Nedovolí ostatním, aby je ovládali, ani jim nad sebou nedávají moc. Neříkají věci jako: „Kvůli šéfovi se cítím tak špatně“, protože chápou, že jen oni sami mají kontrolu nad svými emocemi a rozhodují o tom, jak se zachovat.

3. Nebojí se změny

Psychicky silní lidé se nesnaží vyhýbat změnám. Naopak, vítají pozitivní změny a jsou ochotní být flexibilní. Ví, že změny jsou nevyhnutelné a věří ve svou schopnost adaptovat se.

4. Neplýtvají silami na skutečnostech, jež neovlivní

Neuslyšíte psychicky silného člověka nadávat na dopravní zácpu nebo vyšilovat kvůli ztracenému zavazadlu. Namísto toho se soustředí na to, co může ovlivnit. Je schopný si uvědomit, že někdy může ovlivnit jedinou věc, a to přístup.

5. Nesnaží se všem zavděčit

Psychicky silní lidé si připustí, že se nemohou zavděčit vždy a všem. Nebojí se říci ne či za sebe vystoupit, pokud je to potřeba. Snaží se být laskaví a spravedliví, ale snesou své selhání ve snaze někoho učinit šťastným.

6. Nebojí se podstoupit promyšlené riskování

Nepodstupují nedbalé a hloupé risky, ale nevadí jim riskovat promyšleně. Psychicky silní lidé věnují dost času zvážení risku a možných výhod před tím, než vykonají velké rozhodnutí. Uvědomí si před tím i stinné stránky a možné špatné následky.

7. Nelpí na minulosti

Mentálně silný člověk neztrácí čas lpěním na minulosti a přáním si, aby události proběhly jinak. Je si své minulosti dobře vědom a dokáže se z ní poučit. Neprožívá znovu a znovu špatné zkušenosti a nefantazíruje o slavných momentech. Namísto toho žije v přítomnosti a plánuje budoucnost.

8. Nedělají pořád dokola stejné chyby

Psychicky silní lidé přijímají zodpovědnost za své chování a umí se poučit z minulých chyb. Důsledkem toho již své chyby neopakují. Namísto toho se posouvají dále a rozhodují se v budoucnosti lépe.

9. Nezazlívají ostatním jejich úspěch

Psychicky silný člověk dokáže ocenit a oslavovat úspěchy jiných lidí. Nezávidí a necítí se podražený, pokud ho někdo překoná. Místo toho si uvědomí, že úspěch přichází s úsilím, a to je ochotný vynaložit pro budoucí úspěch ve svém životě.

10. Nevzdávají se po prvním neúspěchu

Psychicky silný člověk nevidí neúspěch jako důvod ke složení zbraní. Naopak, využije svůj neúspěch k dalšímu zlepšení a růstu. Je ochotný zkoušet tak dlouho, dokud to neudělá správně.

11. Nebojí se být sami

Dalším znakem psychické síly je schopnost být sám. Nebojí se ticha. Neobávají se zůstat o samotě jen se svými myšlenkami a využijí prostor, aby byli produktivní. Užívají si být sami se sebou a nejsou závislí na přítomnosti a rozptýlení ostatních. Dokážou být šťastní i sami.

12. Necítí, že by jim svět něco dlužil

Mentálně silní lidé nevnímají věci v životě jako jistotu. Nenarodili se s přesvědčením, že se o ně každý postará a že jim svět dá všechno, nač si vzpomenou. Namísto toho vyhledávají příležitosti dle svých vlastních zásluh a možností.

13. Neočekávají okamžité výsledky

Pokaždé, když se o něco snaží, ať už jde o zlepšení svého zdraví nebo třeba rozjíždění podniku, psychicky silní lidé neočekávají okamžité výsledky. Pracují však na tom jak nejlépe dovedou a chápou, že opravdová změna potřebuje čas.



úterý 14. ledna 2014

200000

Další oslava – tolik mil jsem už uletěl letadlem, johoho.

Ono s ohledem na moji rychlost přidávání příspěvků to taky už není úplně aktuální, mezitím dalších přes deset tisíc přibylo. Ale tentokrát mám zpozdění v hlášení jeden cca týden.

102913.5

Tolik jsem udělal v roce 2013 kliků, dřepů a zkracovaček (sklapovačky pro lenochy). Nejsem si úplně jistý, co znamená těch 0.5, ale statistika by přece nelhala.


283

Tolik jsem jich udělal letos a bolí mě celý já. Asi není dobrý nápad na měsíc přestávat. Ale prázdniny jsou holt prázdniny, tak se nedalo nic dělat. A nic jsem nedělal poměrně poctivě.