Zobrazují se příspěvky se štítkemCZ. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCZ. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 2. dubna 2016

Slepé mapy!

Někde jsem narazil na tuhle studijní pomůcku (slepé mapy) a je s tím docela zábava. Samozřejmě za předpokladu, že máte minimální zájem o zeměpis.

Aplikace sleduje vaše výsledky a podle toho upravuje náročnost. Dále vám ukazuje úspěšnost v jednotlivých oblastech, případně co jste ještě neprocvičovali. A že tam toho je opravdu hodně.

Mě tam nejvíc baví státy USA. Ze zcela sobeckých důvodů – můžu si z Amíků dělat srandu, že netuší, kde jsou všemožné státy v Evropě, zatímco já vím, kde je Iowa, Delaware nebo jiné podobně (bez)významné státy.

Na druhou stranu s Českou republikou mám velké problémy – hory jsou relativně bez problémů, u měst většinou trefím alespoň sousední, ale vodní nádrže nebo nedej bože řeky skoro netuším. Kraje snad pozná každý.

Takže budu muset pilně studovat, abych nebyl za burana.

středa 20. května 2015

Piccolo neexistuje!

Zvídavost a zuřivé klikání na kdejaký odkaz nebo článek mě dostaly na stránky projektu Piccolo neexistuje! aneb reinstalace kávové kultury. Nadpis je poměrně specifický v tom, o co se tento projekt snaží. Ve zkratce – český turek je kafe asi jako je jídlo většina receptů od Ládi Hrušky.

Já teda kafe nepiju, ale to, co píšou, vesměs dává smysl a píšou to i jinde na internetu, tak to musí být pravda! Další klikání mě dostalo (opět po delší době) na stránky Cuketka.cz, konkrétně tuhle: Zapomeňte na espresso. Podle toho článku jsem ve skupině a) nepijete kávu, protože je hořká.

Na jednu stranu jsem rád, že nejsem závislý na kávě jako cca polovina lidí, co znám. Na druhou stranu bych rád ochutnal něco nového dobrého. Já jsem nikdy pořádný kafe neměl a pokud bych posuzoval všechno podle toho, jak chutnal "guláš" ve školce, tak teď nejím skoro nic. Ostatně ono to tak i hodně dlouhou dobu bylo...

Na druhou stranu mi toho chutná až dost i tak a tohle vypadá jako komplikovaná závislost. Nicméně je to asi o dost levnější než třeba víno. A co si budeme povídat, je společensky tolerovanější vypít 4 kafe než láhev vína, i když kofein se zdá být také poměrně nebezpečná droga – minimálně pro pavouky (ještě parodie pro odlehčení).

V Sao Paulu na letišti jsem nedávno ochutnal Cappuccino (protože brazilská káva přece nemůže být špatná!) a asi bych to dokázal vypít, ale že bych se z toho zbláznil, to ne. Každopádně to chutnalo výrazně jinak než turek. Jednou se k tomu třeba dopracuju, pivo mi ve školce taky nechutnalo :)

středa 16. července 2014

Pohádka o daních

Kompletně převzato z Necyklopedie. V návaznosti na předchozí mudrování - nejlepší vysvětlení daňového systému jaké jsem kdy viděl. Mělo by být součástí povinné školní četby (ale to by se asi mnoha lidem "tam nahoře" nehodilo).


Milé děti, dnes si povíme něco o daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun,sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.

Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací...

Poznámka poctivého čtenáře: Musím složit velkou poklonu!!! Nic lepšího k naší daňové soustavě jsem ještě nikdy neslyšel! Bohužel prvních pět strávníků nemá přístup na internet a tuto výpověď doby si nepřečte a další dva strávníci to nepochopí a stejně budou dále mlátit toho desátého!

sobota 12. července 2014

Wimbledon, národní hrdost, daně a tak

Tak zase jednou nějaký Čech, ehm Češka, vyhrála Wimbledon. Jako vždy to vyvolalo vlnu vášní, vlajících vlajek, nadšení, pocitu národní hrdosti a všech těch věcí okolo. Teda jak u koho. Na mě asi klasický koncept chléb a hry moc nefunguje. Já radši steaky a hrát si, kdy uznám za vhodné.

Ale zpět k národní hrdosti. Petra Kvitová vyhrála nejen titul (druhý), ale i 1,76 milionu liber. Toho času cca 60 milionů korun českých. To už Češi tolik neocení, ale ona na to holka určitě dřela, tak si to možná zaslouží. No dobře, trochu ty tenisty přeplácí, ale pořád je to Češka, že jo?

No a pak se zjistí, že milá tenistka má trvalé bydliště v Monaku, kde má i takzvanou daňovou rezidenci a tudíž platí daně tam. Nic zvláštního – prostě podávám daňové přiznání tam, kde bydlím víc než 6 měsíců v roce a zaplatím kupu peněz státu.

Jenomže v Monaku se daň z příjmů neplatí. A to se v Čechách neodpouští. Jak si to jako představuje, že začne vydělávat a přestane platit daně? Nám, Čechům, co jsme ji tu celá ta léta živili, podporovali, fandili a teď tohle! A ještě nepokrytě přiznává, že tam je právě kvůli nižším žádným daním.

Peníze/daně jako vždy zvednou ještě větší vlnu vášní než kdejaký titul a hrdost je rázem fuč. Lidi si vždycky spíš všimnou, když jim berou než když jim dávaj. Takže se volá po odebrání občanství, zákazu vstupu, že bůh za každou nezaplacenou korunu zabije koťátko, že my všichni poctivě platíme a vůbec že je ten svět nespravedlivej.

Když pominu to, že naprostá většina z nás nikdy neměla ani minimální vliv na trénink teď již nemilé tenistky, natož aby jí to platila, tak budu optimisticky předpokládat, že z předchozích pár desítek milionů výpalné daň z příjmů zaplatila. Takže už pravděpodobně zaplatila víc, než kolik většina křiklounů zaplatí za celý život. A to většina těch křiklounů používá školky, silnice, vlaky a podobné drobnosti placené z daní. Na rozdíl od někoho, kdo je v ČR jen pár týdnů v roce.

Ale co, jednou je to Češka, tak bude platit a ne že ne.

Podobnou logikou by se měly vybírat daně na hranicích, když jedete někam na dovolenou – budete jim přece šlapat po chodníku, co si místní nebožáci zaplatili ze svého. Nebo by se daň z nemovitosti mohla platit podle místa narození. Celý život. Samozřejmě plus to, kde aktuálně bydlíte. Spravedlnost musí být.

Nerad bych zapomněl na výkřiky, že jinde platí daně vyšší a vůbec jim to nevadí (buď jsou podobně nadšení nebo za to dostanou něco zpět) a že v ČR je to jen 15 %. Za prvé je základ ve skutečnosti 20,25 % z hrubého platu, za druhé tu je 7% přirážka pro pracháče (proč by měl někdo platit větší procento, jen proto, že vydělá víc než průměr?!) a za třetí mi jako platiči 40% daně v cizině zbyde procentuálně víc než v ČR... zajímavé, že?

Asi se nikdy nedočkáme toho, aby lidi uvažovali trochu racionálně. Zabývat se nesmyslama je totiž zábavnější a jednodušší než řešit opravdové problémy, kde nás někdo opravdu okrádá.

neděle 19. ledna 2014

1-4-7-9

Už jsem dlouho nikde neukradl žádné moudro, tak tady jich je hned několik. Nalezeno na FB (díky Cajte), následně zkopírováno ze seberizeni.cz. Tam si ani nenamáhali zjišťovat, nebo prostě ignorovali, že originál je ve skutečnosti z Amy Morin LCSW.

Kdyby lidi praktikovali byť jen body 1, 4, 7 a 9, tak je to nic nestojí a jejich životy budou mnohem jednodušší. Ale stěžovat si je asi snazší a zábavnější. Konec konců jsme Češi, že jo?


1. Neztrácejí čas litováním se

Mentálně silné osobnosti se neutápí v sebelítosti ohledně své situace nebo toho, jak se k nim ostatní zachovali. Namísto toho jsou připraveni převzít zodpovědnost za svou roli v životě a chápou, že život není ani spravedlivý, ani jednoduchý.

2. Nenechají se ovládat

Nedovolí ostatním, aby je ovládali, ani jim nad sebou nedávají moc. Neříkají věci jako: „Kvůli šéfovi se cítím tak špatně“, protože chápou, že jen oni sami mají kontrolu nad svými emocemi a rozhodují o tom, jak se zachovat.

3. Nebojí se změny

Psychicky silní lidé se nesnaží vyhýbat změnám. Naopak, vítají pozitivní změny a jsou ochotní být flexibilní. Ví, že změny jsou nevyhnutelné a věří ve svou schopnost adaptovat se.

4. Neplýtvají silami na skutečnostech, jež neovlivní

Neuslyšíte psychicky silného člověka nadávat na dopravní zácpu nebo vyšilovat kvůli ztracenému zavazadlu. Namísto toho se soustředí na to, co může ovlivnit. Je schopný si uvědomit, že někdy může ovlivnit jedinou věc, a to přístup.

5. Nesnaží se všem zavděčit

Psychicky silní lidé si připustí, že se nemohou zavděčit vždy a všem. Nebojí se říci ne či za sebe vystoupit, pokud je to potřeba. Snaží se být laskaví a spravedliví, ale snesou své selhání ve snaze někoho učinit šťastným.

6. Nebojí se podstoupit promyšlené riskování

Nepodstupují nedbalé a hloupé risky, ale nevadí jim riskovat promyšleně. Psychicky silní lidé věnují dost času zvážení risku a možných výhod před tím, než vykonají velké rozhodnutí. Uvědomí si před tím i stinné stránky a možné špatné následky.

7. Nelpí na minulosti

Mentálně silný člověk neztrácí čas lpěním na minulosti a přáním si, aby události proběhly jinak. Je si své minulosti dobře vědom a dokáže se z ní poučit. Neprožívá znovu a znovu špatné zkušenosti a nefantazíruje o slavných momentech. Namísto toho žije v přítomnosti a plánuje budoucnost.

8. Nedělají pořád dokola stejné chyby

Psychicky silní lidé přijímají zodpovědnost za své chování a umí se poučit z minulých chyb. Důsledkem toho již své chyby neopakují. Namísto toho se posouvají dále a rozhodují se v budoucnosti lépe.

9. Nezazlívají ostatním jejich úspěch

Psychicky silný člověk dokáže ocenit a oslavovat úspěchy jiných lidí. Nezávidí a necítí se podražený, pokud ho někdo překoná. Místo toho si uvědomí, že úspěch přichází s úsilím, a to je ochotný vynaložit pro budoucí úspěch ve svém životě.

10. Nevzdávají se po prvním neúspěchu

Psychicky silný člověk nevidí neúspěch jako důvod ke složení zbraní. Naopak, využije svůj neúspěch k dalšímu zlepšení a růstu. Je ochotný zkoušet tak dlouho, dokud to neudělá správně.

11. Nebojí se být sami

Dalším znakem psychické síly je schopnost být sám. Nebojí se ticha. Neobávají se zůstat o samotě jen se svými myšlenkami a využijí prostor, aby byli produktivní. Užívají si být sami se sebou a nejsou závislí na přítomnosti a rozptýlení ostatních. Dokážou být šťastní i sami.

12. Necítí, že by jim svět něco dlužil

Mentálně silní lidé nevnímají věci v životě jako jistotu. Nenarodili se s přesvědčením, že se o ně každý postará a že jim svět dá všechno, nač si vzpomenou. Namísto toho vyhledávají příležitosti dle svých vlastních zásluh a možností.

13. Neočekávají okamžité výsledky

Pokaždé, když se o něco snaží, ať už jde o zlepšení svého zdraví nebo třeba rozjíždění podniku, psychicky silní lidé neočekávají okamžité výsledky. Pracují však na tom jak nejlépe dovedou a chápou, že opravdová změna potřebuje čas.



pondělí 24. června 2013

10 nejčastějších lží o komunistech a socialismu

Trochu zjednodušené (nejen gramaticky, ehm), ale zajímavé shrnutí:


Pro jistotu bych upozornil, že ostatní články jsem nečetl, protože název webu zase zavání jiným extrémem. Takže bych jen řekl: "Lidi, uvažujte trochu a nevěřte všemu, co vám říkají v televizi a čtete v novinách."

Komentáře jsou klasicky slušná sbírka exotů, ale toho času (24.6.) to má ještě relativně hlavu a patu. Když se na to podíváte trochu s odstupem (času a politické příslušnosti), tak všichni mají částečně pravdu. Nicméně za to, v jakém byl a je stát stavu, může hlavně naše lenost:

"Socialistický občan věděl, že když bude hodný, bude mít plný talíř a nebude se muset o nic starat. Na co jsou mu nějaké svobody, když si za ně nic nekoupí. To je stigma většiny současných voličů levice, kdy alfou a omegou je plný žaludek a minimum zodpovědnosti."

A tohle rozhodně nezmizelo. Ono se vlastně vůbec moc nezměnilo, jen se o všem víc mluví (už to není trestné, hurá (většinou teda)). Ale když člověk jen sedí u televize a nadává, tak se těžko něco změní. Pak se diví, že mu pár chytrolínů ukradne pěníze. Přesněji řečeno jim ve většině případů dobrovolně odevzdá peníze. A to už je jiný problém...

"Je absurdní, že o týhle zkurvený době jednou budou lidi mluvit jako o zlatejch časech."

neděle 19. května 2013

Možná to je tak trochu pravda...

Každou chvíli mi někdo říká, že pořád někde lítám. Teď toho bylo trochu víc, tak jsem si udělal statistiku et voilà, ono na tom asi něco bude.

  • 01-Apr - London (UK)
  • 02-Apr - Vilnius (LT)
  • 03-Apr - Vilnius (LT)
  • 04-Apr - Vilnius (LT)
  • 05-Apr - London (UK)
  • 06-Apr - London (UK)
  • 07-Apr - London (UK)
  • 08-Apr - London (UK)
  • 09-Apr - Praha (CZ)
  • 10-Apr - Brno (CZ)
  • 11-Apr - Praha (CZ)
  • 12-Apr - Praha (CZ)
  • 13-Apr - Praha (CZ)
  • 14-Apr - Praha (CZ)
  • 15-Apr - Praha (CZ)
  • 16-Apr - Praha (CZ)
  • 17-Apr - London (UK)
  • 18-Apr - London (UK)
  • 19-Apr - London (UK)
  • 20-Apr - Thessaloniki (GR)
  • 21-Apr - Thessaloniki (GR)
  • 22-Apr - Thessaloniki (GR)
  • 23-Apr - London (UK)
  • 24-Apr - London (UK)
  • 25-Apr - London (UK)
  • 26-Apr - London (UK)
  • 27-Apr - Jersey (UK)
  • 28-Apr - Jersey (UK)
  • 29-Apr - East London (UK)
  • 30-Apr - London (UK)
  • 01-May - Wokingham (UK)
  • 02-May - London (UK)
  • 03-May - Barcelona (ES)
  • 04-May - Barcelona (ES)
  • 05-May - Barcelona (ES)
  • 06-May - Barcelona (ES)
  • 07-May - London (UK)
  • 08-May - London (UK)
  • 09-May - London (UK)
  • 10-May - London (UK)
  • 11-May - Agadir (MA)
  • 12-May - Agadir (MA)
  • 13-May - London (UK)
  • 14-May - London (UK)
  • 15-May - London (UK)
  • 16-May - London (UK)
  • 17-May - Amsterdam (NL)
  • 18-May - London (UK)
  • 19-May - London (UK)

Jen 24 dní z předchozích 49 dní jsem byl doma nebo "normálně" v práci. Tzn. 51 % mimo aktuální domov nebo office. Což asi není úplně obvyklé.

Ale jinak to zase takový drama není. Ona je ta statistika trochu zmanipulovaná. Kdybych sem dal celý rok, tak se nedostanu ani na 21 % někde v tahu.

Navíc jsem jednou cestoval metrem a dvakrát (!) autobusem (!!!). Takže jakýpak lítání pořád... :)

pondělí 14. ledna 2013

Horalky vs. Horalky

Když už jsem u těch zahraničních jídel, tak bych se rád zmínil o mých oblíbených Horalkách. Mám samozřejmě na mysli slovenské Horalky od Sedity. Ten český blaf od Opavie bych dobrovolně nepozřel. Všimněte si, že ty české si ani nezaslouží výraznější zmínku na webových stránkách výrobce.

To samé platí pro Tatranky – Sedita ano, Opavia néééééééééé. I když ty webové stránky mají, dokonce svoje vlastní. Je ovšem fér poznamenat, že ekvivalent k Horalkám od Sedity jsou spíše arašídové Tatranky od Opavie než Horalky od téhož výrobce. Ale ani tam to není žádná sláva a slovenské Horalky u mě vyhrávají na celé čáře.

Sušenky od Opavie jsem kdysi měl rád, ale pak nevím jestli je začali děsivě přeslazovat, nebo se mi změnily chuťové pohárky, ale za posledních mnoho let jsem od nich dobrovolně jedl snad jen Polomáčené sušenky. Ty původní, s hořkou čokoládou. Ovšem i ty jsou podle mě mnohem sladší než kdysi.

Sušenky od Sedity jsou také sladké (kdo by to byl čekal?), ale ne tak agresivně jako ty české. Takže zatímco od našich bratov mi chutná většina sortimentu, z českého si moc nevyberu. Božskou Milu třeba nemají vůbec. Naštěstí.

A tady mám Horalek ještě zhruba 40 kusů, takže snad do jara vydržím! Naštěstí nejsem tak závislý ako Peťo a Dávidko, ti by to nedali :-))

neděle 2. září 2012

Jak jsem se stal zaměstnaným

Také poměrně jednoduše. I když poslední dobou nikoho moc nezajímalo, co vlastně dělám, tak jsem pořád dělal. Jak to nejlépe šlo a co bylo pro firmu nejlepší. Což naštěstí, občas, bylo dobré i pro mě.

V poslední době jsem se soustředil převážně na jediný projekt, který mohl ušetřit nějaké peníze a nikdo mi u toho nenadával, že mu remcám do jeho práce. Pod pojmem práce myslím náplň práce, nikoli práci samotnou. O té tady nemohla být moc řeč. Ono ani o té náplni, ale což...

No a protože jsem se do toho pustil akčně jako vždy, tak jsem se i něco málo naučil. A v průběhu bičování dodavatelů asi i udělal trochu povědomí o své maličkosti. Že nesu uplně blbé.

No a když jsem, již na ústupu ze scény, narazil na inzerát, že hledají kolegu, tak jsem optal svých "starých známých", jestli o tom něco nevědí. Věděli. Dokonce to bylo přímo pro ně. Pak už jen stačilo si jednou zavolat, oficiálně se přihlásit, zaletět si na pohovor, pokec s personálním, podepsat smlouvu a tadá!

Dobře, těch telefonátů a emailů nakonec bylo trochu víc. Taky bylo nutné projít přes reference, ze kteréžto bývalým kolegům děkuji. Ale jinak to bylo celkem snadné. Stačí se jen snažit. I když to už možná nemá cenu. Když už to vůbec nemá cenu, tak prostě odejít. Tím samozřejmě nechci nikomu nic naznačovat (Davide!!!).

čtvrtek 16. srpna 2012

Foo Fighters v Praze (15.8.2012)

Už jsem si dlouho nestěžoval, takže jdeme na věc. Včera byla v Praze užskorolegendární kapela Foo Fighters a já se rozhodl, že si jejich koncert nenechám ujít. Pro burany bych dodal, že jejich frontman je Dave Grohl - z uždávnolegendární Nirvany. V Nirváně to byl ten šílenec za bicíma, ve Foo Fighters ten zpívající šílenec s kytarou.

A to byl asi ten největší problém. Zpěv nebyl pořádně slyšet, natož aby mu bylo rozumět. Nevím, jestli je na tohle (momentálně O2) ufo arena tak špatně, ale každopádně u pódia nešlo najít místo, kde by to znělo dobře. Podle většiny recenzí to prý na místech k sezení nebylo vůbec špatné. Ovšem v jedné (musicserver.cz) z nich se píše, že se od poloviny zhoršilo. U pódia se to v tu dobu naopak mírně zlepšilo, takže asi něco špatně bylo... A chudák předskokam Bob Mould to měl úplně mizerné.

Druhý problém bylo publikum. Ne že bych měl něco proti puberťákům, kteří si za 600 CZK koupili tričko s FF a slyšeli všech 7 desek, ale nějaké větší nadšení bylo vidět jen když hráli velké hity. Pokud to nebylo příliš známé, ale pořád to bylo opravdu luxusně zahrané (například Dear Rosemary feat. Bob Mould), tak to na náctileté publikum nemělo moc velký efekt. Což mě, jakožto fanouška jakéhokoli kvalitního zábavného výkonu, hrubě zklamalo.

Nemluvě o tom, že polovinu koncertu někteří trávili tím, že kapelu fotili. A když se náhodou Dave Grohl přiblížil na rampě k divákům, tak ho fotilo cca 97,61% přítomných mlaďochů. (Já to také zkoušel, ale ty fotky ve tmě moc nevyšly.) Za diváky ovšem nemůže kapela. Těžko jim vyčítat, že je hrajou na MTV. Kapela hrála parádně. Žádný zbytečný světýlka a ohýnky, prostě nářez jak má být. Ostatně v tom se všechny recenze shodují. Jen škoda toho zvuku. Takže závěrem bych řekl, že jít bylo lepší než nejít.

Tady je pár dalších recenzí, veskrze pochvalných: novinky.cz, idnes.cz, tyden.cz a ireport.cz.

A málem bych zapomněl na ceny piva. Už o tom bylo napsáno hodně a pozitivní je, že od otevření se ceny nezvýšily, ale 40 CZK za 0,4l není úplně ideální cena. Pozitivní je, že v jednom baru (asi omylem) prodávali Stellu za cenu Staropramenu (jinak stojí rovnou 45 CZK). Ceny jídla taky nejsou úplně OK (větší kus pizzy za 75 CZK, kombo pizza + nápoj za 100 CZK, hranolky za 45 CZK, hamburger nevím, klobása za 55 CZK). Tip: Venku před arénou pivo za 29 CZK, malinovka za 25 CZK a klobása za 35 CZK ;-)

No a abych jen neremcal, tak svým způsobem pozitivní je, že se dovnitř na plochu nesmí s pivem, takže jsem po koncertě nebyl voňavý a lepkavý jako obvykle. Plus je tam dobrá klimatizace, takže jsem byl zpocený jen hodně a ne jako prase jindy.

úterý 3. července 2012

Jak jsem se stal nezaměstnaným

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000 Kčs pohřbím celý ÚV sám.

Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych vědel, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.

Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si dělal sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkopu.

Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přisli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné.

A od té doby jsem nezaměstnaný...

© Miloslav Šimek & Jiří Grossmann


To by byla klasika v podání Šimka a Grossmana. Já to měl trochu jednodušší. Prostě jsem odešel. Už bylo na čase najít si něco jiného a posunout se dál. Stay tuned.

pátek 9. prosince 2011

Requiescat in pace

Pro burany, co neumějí latinsky a koukají jen na americké seriály, to znamená rest in peace. A pro ty, co na ně koukají v češtině, to znamená odpočívej v pokoji.

Jakože R.I.P., kapište?!

Zpět k jádru pudla: nemožné se stalo skutečností a legenda mezi legendami nás opustila. A nebylo to nic menšího než báječné, všemi milované, tisíci příznivců velebené "Céčko".

Pokud náhodou nevíte, o co jde, tak vězte, že "Céčko" bylo nejnavštěvovanější kulturní zařízení v areálu jedné velice prestižní univerzity. Řekl bych dokonce nejprestižnější. Prostě náš suchdolský klenot. A nyní tento klenot přišel o své kulturní centrum...

Nebohé "Céčko" muselo ustoupit výstavbě nové fakulty/posluchárny/čehosi. Já ale nevím, k čemu jim bude další kapacita, když se nebozí studenti nebudou moci kde houfovat a studovat. Nebudou mít si kde vyměňovat znalosti, navazovat známosti, psát si studijní poznámky, dělat domácí úkoly, stát frontu na pivo a jiné nezbytně nutné studijní aktivity.

Na první pohled se to může zdát jako krok kupředu, ale nenechte se mýlit. Svět na Suchdole už nikdy nebude jako dřív. Další generace už prostě nemohou vystudovat s tak kvalitním základem jako ty před zpustošením této studovny. Protože nebýt "Céčka", tak jsem pravděpodobně nedostudovaný, nezaměstnaný, někde na ulici nebo nedejbože ve státní správě.

Céčko R.I.P. - copyright Jan Hučko

Ale což, my jsme si to užili plnými doušky, život jde dál a aspoň budeme mít menší konkurenci na trhu práce. Nezbývá, než zatlačit slzu v oku a naposledy zvolat:

Sekaná!


úterý 1. listopadu 2011

A vítězem se stává...

...já! Nechci se chlubit, ale nějakým nedopatřením jsem se stal pracovníkem měsíce našeho oddělení. Ještě jsem se snažil přemluvit porotu, že by to měla dát někomu jinému, ale nepovedlo se. Co se dá dělat, snad se s tím nějak vyrovnám. Koneckonců 27 už mi bylo, takže jako zfetovaná legenda neumřu.

A zásluhy jsou asi jen to, že pracuju (ano, pracuju), jsem zvědavý (hodně), do všeho kecám (přiměřeně) a mlčím, když mám (občas). To poslední mi ještě moc nejde, ale snažím se. To by bylo, abych to nevyhrával pořád :-))
(ehm, ehm, tady nám někdo zpychnul! - pozn. aut.)



Děkuji tedy kolegům za podporu, rodičům za občasné večeře a vesmíru za tento ojedinělý úkaz. S pozdravem a zvoláním práci zdar, díky!


neděle 30. října 2011

2x Všechno nejlepší!

Za prvé přeji všechno nejlepší mé sestřence, kterážto má patnácté narozeniny. Gratuluji k tomuto významnému životnímu jubileu. Tedy bydlet na Novém Zélandu, tak v pondělí může řídit auto. Ovšem tady u nás si jen půjde vystát frontu na ouřad kvůli občance :)

Pak tu máme druhého, neméně významného oslavence: můj mobilní přístroj. Někteří z vás ho možná zahlédli v muzeu nebo u prarodičů, je to totiž legendární Nokia 3310. A ten můj fešák slaví 10 let! Používání, samozřejmě. V šuplíku bydlí jen v (ne)civilizovaných státech, kde jeho dual band nestačí...

Nuže pohleďte sami: originální kryt, originální(!) folie na displeji, skoro neošoupaná písmenka (bo jsem líný psát zprávy) a jen pár škrábnutí z války. A to nepočítaněkrát spadl na zem, rozpadl se na atomy a následně byl zase složen.



Mno, abych ho jen nechválil, tak má už asi pátou nebo šestou baterii a jeden z důvodů, proč mě nebaví psát zprávy, je ten, že například "trojka" a "C" úplně dobře nefungují a musí se trochu přemlouvat...

A asi bych také měl dodat, že jeho starší brácha Mitsubushi Trium Aria, který po narození Nokie zdědila maminka (ehm, odkoupila za 2500), též stále funguje a dokonce s původní baterií. Nicméně s ním například nikdo na Božím Daru nepadal na zem v -10°C a po deseti metrech letu. Pozorný čtenář se jistě dovtípil, že některé skoky mi nevyšly. Ještě pozornější čtenář se nyní dovtípil, že se mi to nepovedlo víckrát... :)

Dalších 10 let bych mu asi přál zbytečně, protože tak dlouho to pravděpodobně už nevydrží. Bo lépe řečeno já. Páč co si budeme povídat, chlapec už nám trochu (ehm, ehm) zastarává a některé funkce mu prostě chybí. Ale co, stejně vesměs jen volám a občas napíšu sms. No a taky mám služební telefon. I když jen o šest let mladší, takže také žádný zázrak. Asi bych si měl říct o lepší.


čtvrtek 4. srpna 2011

Irish saying / Irské moudro

In life, there are only two things to worry about:
either you are well or you are sick.

When you're well, there is nothing to worry about.

-
But if you're sick, then there are two things to worry about:
either you get well or you will die.

When you get well, there is nothing to worry about.

-
But when you die, then there are two things to worry about:
either you'll go to heaven or you'll go to hell.

When you go to heaven, there is nothing to worry about.

-
But when you go to hell, you'll be so damn busy shaking hands with friends,
you won't have time to worry!

***

V životě existují jen dvě věci, na kterých záleží:
buď jste zdraví nebo nemocní.

Když jste zdraví, tak se není čím stresovat.

-
Ale když jste nemocní, tak jsou jen dvě věci, na kterých záleží:
buď se uzdravíte nebo zemřete.

Když se uzdravíte, tak se není čím stresovat.

-
Když zemřete, tak jsou jen dvě věci, na kterých záleží:
buď půjdete do nebe nebo do pekla.

Když půjdete do nebe, tak se není čím stresovat.

-
A když půjdete do pekla, tak vám vítání kamarádů zabere tolik času,
že na stresování nebude vůbec čas.

pondělí 25. července 2011

Nirvána

Po dlooooouhé době jsem konečně přeinstaloval počítač. Nakonec jsem nepoužil zálohu a nacpal tam všechno znova. S tím samozřejmě zařvalo pár věcí (zbytečných a zálohovaných), ale výsledný efekt je lepší. Nejspíš.

Mimo jiné jsem si nainstaloval novou verzi prohlížeče Firefox (5.0). Když pominu to, že Firefox se mi snažil vnutit k instalaci českou verzi, kterou jsem nikdy nepoužíval a pravděpodobně nikdy nebudu, tak je nejnovější verze především rychlejší než starší. A zobrazuje mi skoro všechny stránky, ne jen některé :-)

Jinak to není žádný zázrak, protože jsou i rychlejší prohlížeče, ale FF má doplňky, které k životu zcela nutně potřebuji. Jako například Foxytunes pro ovládání hudebního přehrávače přímo v okně prohlížeče. Nic lepšího není.

Jak strašlivé bylo zklamání z nefukčnosti Foxytunes v nové verzi FF asi nemusím popisovat. Konec světa je proti tomu procházka růžovým sadem. Ovšem stačilo se 30 dní intenzivně modlit, obětovat slepici za úplňku a tadá, nová funkční verze Foxytunes (4.3.2.1) je na světě.

Svět se stal lepším místem. Kdo jednou začne používat, pochopí. Kdo nezačne, prohloupí.

sobota 7. května 2011

TV vs. kniha

Zlatý hřeb ze včerejší debaty o možnosti přenesení historických postav do současnosti. Konkrétně o seriálu Sherlock.

- "Arthur Doyle by se obracel v hrobě!"

- "Mno, aby viděl na televizi."


neděle 13. února 2011

Jarní úklid

Konečně jsem zkulturnil tu hromádku bordelu důležitých věcí, co jsem měl na botníku. Při té příležitosti jsem našel především účtenky a nečekaně hodně peněz. Bylo to dokonce víc, než jsem čekal.

  • 3409 THB (ty jsem přivezl teď)

  • 129,50 SEK (ty jsou tam od 10/2010)

  • 15 USD (ty mám asi ještě ze Zélandu, ehm...)

  • 52,62 EUR (50 EUR je z Madridu (09/2010))

  • 15,42 GBP (většina z 09-10/2010)

  • 6 JPY (10/2009...)

  • 1409 CZK (v drobných tam bylo 809 korun)


V přepočtu na CZK je to cca 5700 korun.

No a jako bonus jsem našel celkem 9x foto pasového formátu... ach jo.










pátek 19. listopadu 2010

Už nejsem Manager

Asi si budu muset nechat vytisknout nové vizitky, protože teď už jsem Senior Manager. A proč? No protože si to zasloužím, to je přece jasné. Život je boj, já to říkám pořád.

úterý 5. října 2010

Dostal jsem deku...

Nebojte se ničeho, nikdo mě nezbil. Prostě jsem dostal deku. Dlouhou. Konečně mi nemrznou nohy :-)