Za prvé přeji všechno nejlepší mé sestřence, kterážto má patnácté narozeniny. Gratuluji k tomuto významnému životnímu jubileu. Tedy bydlet na Novém Zélandu, tak v pondělí může řídit auto. Ovšem tady u nás si jen půjde vystát frontu na ouřad kvůli občance :)
Pak tu máme druhého, neméně významného oslavence: můj mobilní přístroj. Někteří z vás ho možná zahlédli v muzeu nebo u prarodičů, je to totiž legendární Nokia 3310. A ten můj fešák slaví 10 let! Používání, samozřejmě. V šuplíku bydlí jen v (ne)civilizovaných státech, kde jeho dual band nestačí...
Nuže pohleďte sami: originální kryt, originální(!) folie na displeji, skoro neošoupaná písmenka (bo jsem líný psát zprávy) a jen pár škrábnutí z války. A to nepočítaněkrát spadl na zem, rozpadl se na atomy a následně byl zase složen.
Mno, abych ho jen nechválil, tak má už asi pátou nebo šestou baterii a jeden z důvodů, proč mě nebaví psát zprávy, je ten, že například "trojka" a "C" úplně dobře nefungují a musí se trochu přemlouvat...
A asi bych také měl dodat, že jeho starší brácha Mitsubushi Trium Aria, který po narození Nokie zdědila maminka (ehm, odkoupila za 2500), též stále funguje a dokonce s původní baterií. Nicméně s ním například nikdo na Božím Daru nepadal na zem v -10°C a po deseti metrech letu. Pozorný čtenář se jistě dovtípil, že některé skoky mi nevyšly. Ještě pozornější čtenář se nyní dovtípil, že se mi to nepovedlo víckrát... :)
Dalších 10 let bych mu asi přál zbytečně, protože tak dlouho to pravděpodobně už nevydrží. Bo lépe řečeno já. Páč co si budeme povídat, chlapec už nám trochu (ehm, ehm) zastarává a některé funkce mu prostě chybí. Ale co, stejně vesměs jen volám a občas napíšu sms. No a taky mám služební telefon. I když jen o šest let mladší, takže také žádný zázrak. Asi bych si měl říct o lepší.
