London Gatwick Airport - cestování na Oyster card

Když mám teď ty automatické opravy, tak můžu oběma čtenářům sdělit (statistika návštěvnosti napovídá, že nemůžu mířit moc vysoko), že v Londýně se od ledna 2016 umožní jízdu na letiště v Gatwicku za pomocí Oyster card nebo bezkontaktní platební karty.

Více info v angličtině zde:

https://www.gov.uk/government/news/contactless-payments-and-oyster-to-make-travel-to-and-from-gatwick-airport-seamless

From the New Year, many customers will be able to benefit from cheaper fares. Currently, a single journey paper peak-time ticket costs £15.40 from London Terminals to Gatwick Airport (excluding Gatwick Express). With pay as you go, a rush hour trip will cost £14.00 and £8.00 off-peak.

• Gatwick Express single journey on pay as you go will be £19.80. The current single fare when purchased at London Gatwick or London Victoria is £19.90. 
• Redhill to London Victoria or London Bridge single journey on pay as you go will be £10.30 peak and £5.80 off-peak. The current anytime day single is £10.50.
• East Croydon to Gatwick Airport single journey on pay as you go will be £5.20 peak and £3.00 off-peak. The current paper anytime single (excl. Thameslink only fares) is £5.20.

To je skvělá zpráva a znamená to velké zjednodušení cestování po Londýně:

1. Za prvé už žádné fronty u automatu na lístky a zuřivé hledání toho správného spojení za správnou cenu – jen přiložíte kartu a jedete.
2. Za druhé to zlevňuje jízdy – pouze £8 mimo špičku z Gatwicku do Londýna a naopak. To "pouze" se asi zdá vtipné, ale v UK je to poměrně dobrá cena.
3. Za třetí vám tak stačí jen Oyster card nebo bezkontaktní platební karta na všechno cestování po Londýně pokud přiletíte na Heathrow, London City nebo Gatwick – nenapadá mě případ, kdy byste potřebovali jiný lístek (kromě předraženého Heathrow Express).

Takže už žádná hromádka různých jízdenek a zjišťování, jaký způsob cesty je zrovna výhodnější, protože Oyster card vám to ohlídá. Bankovní karta nyní už také, ale musíte si dát pozor, abyste používali stále tu samou.

Tím u mě Gatwick o něco málo stoupnul v ceně a jednou ho možná i uznám jako letiště v Londýně a ne někde na konci světa. Luton a Stansted by se nad tím měli zamyslet.

выдержи (выдержай), пионер!

Po minulém článku jsem spíše doufal, že to nebyly pouhé náhody a zázraky ve světě autobusové dopravy už nebudou jen ojedinělé ostrůvky naděje v jinak nelítostné džungli, jakou doprava u nás jistě je. Po dalších pár dnech musím dodat, že se to možná ještě zlepšuje. Tentokrát se to týká dobíhání.

Komu po vysilujícím běhu nikdy neujel autobus/tramvaj/parník/vlak zrovna ve chvíli, kdy už byl jen několik metrů od dveří, ten asi nikdy nepoužil hromadnou dopravu. Tito (velmi nepravděpodobní) čtenáři mohou klidně přestat číst, protože si stejně nedokáží představit jakou nenávist a nutkání zabíjet dokáže toto jednání vyvolat. Leč časy se mění i v této oblasti.

První případ se stal před pár dny. Autobus, ve kterém jsem seděl, se blížil k zastávce, na kterou měla shodou okolností namířeno i vetchá stařenka. Stařenka neváhala a v rámci svých možností se rozeběhla. Ač měl autobus dobrých 100 metrů náskok a její snaha se ve světle mých zkušeností zdála marná, tak jsem stejně doufal, že by mohl počkat. Viděl ji, další autobus by hned tak nejel a byl poloprázdný - to vše hrálo pro ni. Nebudu vás déle napínat - počkal. Stařenka chvátala rychlostí zhruba 6 kilometrů za hodinu, takže se objevila ve dveřích asi za minutu :).

Druhý případ je ještě neuvěřitelnější. Tentokrát se to netýkalo mého autobusu, ale kolemjedoucího. Seděl jsem v tom svém na zastávce, protože plánovaný odjezd byl až za několik minut, a vteřiny před tradičním usnutím jsem trávil pozorováním okolního cvrkotu. Zpoza mého autobusu se rozjížděl jiný, ale místo aby vyrazil vstříc svému osudu, se zase opět zařadil před ten můj. Už mimo autobusovou zastávku. Potom jsem zahlédl běžící a mávající osobu, která ho dobíhala. A on opravdu zastavil kvůli ní. Neuvěřitelné. Poté přiběhli ještě další dva šťastlivci a autobus již vyrazil svou obvyklou cestou.

Nezbývá než věřit, že za to nemůže nedostatek cestujících, ale zlepšující se situace na silnicích a snad i jinde...

Svět se stává lepším

V poslední době mě mile překvapilo chování řidičů autobusu. Nejen, že mi většinou odpoví na pozdrav, ale dokonce mi ani nenadávají, pokud chci platit větší bankovkou než padesátikorunou.

Před pár týdny jsem opatrně nastoupil do autobusu s tisícikorunou v ruce. S prosebným výrazem ve tváři jsem se zeptal: "Prosím vás, budete mít zpátky na tisícovku?". Jako zkušený cestující jsem jednou nohou stál venku, připraven rychle uhnout před prskajícím přívalem důvodů zamítnutí mého drzého požadavku nebo například letící botou, ale nebylo třeba. Řidič mi totiž odpověděl: "Ale samozřejmě, to není problém". Byl jsem v šoku, klepala se mi kolena a slzy tekly po tvářích.

Náhoda tomu chtěla a tento týden jsem musel opět platit tisícovkou (jsem prostě boháč, co si budeme povídat). Podpořen předchozím úspěchem jsem neváhal a zkusil zaplatit modrou bankovkou již ráno! V předchozích letech byl neúspěch zaručen, ale já byl pln optimismu a šel jsem do toho. Opět se opakovala procedura s prosebným výrazem + odvážný výstup dokonce až na druhý schod. Řidič opět nenadával, leč to byla jeho první jízda a měl u sebe dohromady asi sedm set korun. Vylovil jsem tedy poslední drobné a místo zpáteční jízdenky jsem si koupil jen jednosměrnou.

Na zpáteční cestě jsem už koupil jízdenku, aniž bych očekával agresi namířenou vůči mé drzé osobě. Snad už nikdy nenarazím na řidiče ze starých časů, protože reflexy polevují a bota by jistě zasáhla cíl, tedy mne.

Na závěr přidám ještě jednu historku z cestování autobusem. Včera jsem pospíchal na autobus, který měl jet v 17:15. Přibližně v 17:15:59 jsem se teprve blížil k zastávce, ale autobus ji už opouštěl. Zhruba v místě, kde jsem stál a mocně oddychoval po předchozím běhu, zastavil tentýž autobus na červenou. Nechtělo se mi v zimě čekat na další, takže jsem neváhal a zaklepal na dveře, jestli mne náhodou nepustí dovnitř. Pustil! Příval dojetí, radosti a vysokého tepu mi skoro přivodil infarkt myokardu. Svět se snad opravdu stává lepším.

Doprava v Aucklandu - autobusy

Auckland je největší město na Novém Zélandu. Žije zde cca 1,5 milionu obyvatel a z nich asi tak 1,49 milionu v rodinných domech. Z toho vyplývá, že je AKL velmi rozlehlý. Od severu na jih má cca 50 km a na šířku odhadem až 30km. Já osobně to mám z Albany do centra, kde je škola, zhruba 17 km. Do školy a ze školy jezdím každý den autobusem a trvá to, v závislosti na dopravní zácpě, cca 50 - 80 minut z domu do domu.

Autobusová doprava není na NZ příliš rozšířená. Městskou hromadnou dopravu mají především větší města a pravidelnější spojení je opět pouze mezi většími městy. Navíc není zrovna levná. Já jezdím přes 4 pásma (stages) a 10 jízd pro studenty stojí 43,20$, což je jeden týden. Za měsíc tedy 172,80$ a to už se mi vyplatí koupit si "All Zones Monthly Pass", tj. měsíční jízdenku za 175$ (respektive 170$, pokud ji koupíte na "hlavním nádraží" - Britomart). Platí jeden měsíc ode dne zakoupení a mohu s ní cestovat kolikrát chci.

Ovšem je tu několik "ale". Za prvé to nejmenší zlo - musíte si koupit čipovou kartu za 7,50$ (ale tu si musíte koupit už pro těch 10 jízd). Další věc už je horší: Je možné ji využívat jen v autobusech společností Stagecoach a North Star, přičemž je tu hned několik dalších společností (Ritchies Transport, Birkenhead Transport, Urban Express atd.). Stagecoach a North Star navíc jezdí pouze v severní části města zvané North Shore a odtud do centra. Musíte tedy pečlivě prostudovat jízdní řád, jestli potřebný spoj obsluhuje opravdu "vaše" společnost. Je to napsané pod nědělním jízdním řádem v poznámkách, např. This service is provided by North Star. A také neplatí pro noční autobusy zvané NiteRider.

Ale abych si jen nestěžoval, tak je tu kromě neomezených jízd i jedno plus. Je možné ji využívat i na trajekty z centra do Devonportu. Tady ušetříte pár dolarů, protože Devonport je nejhezčí čvtrť v Aucklandu a rozhodně stojí za návštěvu, protože většina domků je zde v klasickém koloniálním stylu. Nachází se na druhé straně zálivu než je centrum a je odtud nádherný výhled na centrum a okolí.

Po nastoupení do autobusu nahlásíte řidiči do jaké zastávky nebo kolik stages (pásem) jedete a on vám řekne cenu. Běžná cena pro 4 stages je 5,40$. Pokud máte nabitou čipovou kartu, tak ji vrazíte do strojku a on vám vyjede lístek. U řidiče ji můžete dokonce i nabít, ale pouze klasické jízdné, neprodá vám studentské. Pokud musíte přestupovat, tak si můžete zaplatit jízdu až na konec a pak v dalším autobuse jen ukázat lístek - je to levnější než kupovat nadvakrát.

Jízdní řády - to je kapitola sama pro sebe. Pokud vás někdy někde stresovalo několikaminutové zpoždění nebo naopak dřívější odjezd autobusu, tak tady vás to zabije během několika dnů. Na jízdních řádech je "důležitá" poznámka: Times in bold are scheduled, all other times are approximate (Zvýrazněné časy jsou dané, ostatní jsou jen přibližné). A zvýrazněné jsou jen časy odjezdu z první stanice...

Po dvou měsících takřka denního používání autobusů mohu zodpovědně prohlásit, že úplně všechny časy jsou přibližné. Není výjimka, že už ve třetí stanici z centra (cca 500 m) má autobus zpoždění 15 minut. Nutno dodat, že se to pak většinou zase dožene, protože naplánované časy jsou furt stejné a dopravní zácpa se mění v průběhu dne, ale spoléhat se na to rozhodně nedá. Empiricky ověřený čas příjezdu autobusu do požadované stanice je -10 minut až +30 minut. Poměrně často přijedou ve stejnou dobu dva autobusy, jejichž příjezdy/odjezdy se liší o půl hodiny.

Další důležitá věc je, že téměř všechny zastávky jsou na znamení. Pouze na některých hlavních zastávkách se zastavuje a čeká, i když nikdo nenastupuje nebo nevystupuje. Ale toto se děje jen pokud je tam autobus výrazně dřív, než by měl. Také je třeba odhodit stud stranou a mírně zvýšeným hlasem upozornit řidiče na fakt, že právě projel zastávku, ve které chcete vystupovat. Samozřejmě předtím musíte použít signalizaci pro řidiče, což je buď některé z mnoha tlačítek na madlech nebo provázek se zvonkem nad okny :)

Pokud čekáte na zastávce, tak musíte na autobus mávnout, protože jinak profrčí okolo a budete čekat dál. Ani po mávnutí není nic jisté. Měli byste bedlivě sledovat, jestli autobus opravdu zpomaluje a hodlá vás naložit. Pokud ne, tak mávejte co vám síly stačí. Skoro jako kdybyste mávali na letadlo. Poněvadž v opačném případě budete opět čekat dále.

Na několikadenní návštěvu Aucklandu lze také zakoupit speciální jedno- nebo třídenní jízdenky. Pro bližší info okoukněte letáky v Britomartu, je jich tu opravdu hodně a jsou zdarma, takže si můžete vozit jízdní řád s mapkou s sebou.

Wiki - Městská hromadná doprava v Aucklandu (anglicky)