sobota 19. února 2011

Cesta na sever

Po dvou týdnech flákání byl nejvyšší čas na návrat zpět do studené až mrazivé Evropy. Ne že by se mi tam chtělo, ale přece jen mám doma práci, která mě baví a vesměs vyžaduje moji přítomnost na pracovišti. No a taky by mě mohli deportovat, kdybych neodletěl.

V Chiang Mai je to s plánováním odletu relativně jednoduché, protože tu Thai Airways (TG) mají ticketing office. Prostě tam zajdete, zeptáte se, jak to vypadá s vaším letem a pak: a) letíte, b) vyměníte letenku. Variantu b) jsem zatím nezkoušel, takže je to v rovině teoretických úvah, ale mělo by to fungovat.

Abyste se dostali domů bez problémů a trpěli při tom jen minimálně, tak si musíte vhodně zvolit destinaci a den odletu. Poté se násobně sníží šance na poškození vašeho psychického či fyzického zdraví. Vhodné destinace jsou takové, odkud není mnoho navazujících letů (např. ATH, FCO, MAD). Rozhodně ne AMS, FRA, LHR nebo nedejbože CDG. Do těchto destinací totiž poletí jen minimum tranzitních cestujících. A taková Paříž-CDG je peklo na zemi samo o sobě. Jako den odletu jsou vhodné úterý, středa a čtvrtek. V tyto dny totiž necestuje tolik lidí jako v pondělí, pátek nebo neděli.

Pokud si vyberete svůj let dle výše uvedeného, tak je dost možné, že tam bude pár desítek sedaček neobsazených a tím pádem bude vaše cesta výrazně pohodlnější. Nemusíte se příliš stresovat tím, že jste dostali přidělené nějaké konkrétní místo. V dnešní době už se letadlo nepostaví na zadní nebo nepadne na čumák, když si pár lidí přesedne jinam.

Ale abych se vrátil ke svému návratu domů. Svými radami se samozřejmě (občas) řídím, a tak jsem si jako cílovou destinaci zvolil Madrid, den odletu čtvrtek 0:05 ráno (v noci ze středy na čtvrtek). Přesněji řečeno jsem si zvolil jen Madrid, den mi napsal do pasu imigrační úředník. Já jsem původně chtěl letět až v noci z pátku na sobotu. Útěchou mi bylo více než 100 volných míst při kapacitě 380 židlí.

Odlet z CNX byl bez problémů. Odvážně jsem si vybral až poslední let, protože jsem pak nemusel čekat v BKK na letišti a hlavně protože letěl B777-200, kterým jsem ještě neletěl (tj. obyčejný 200, nikoli 200ER). Dvě hodiny na přestup by měly bez problémů stačit.

V Bangkoku jsem našel svoji přepážku a čekal. A čekal. Po 15 minutách jsem konečně přišel na řadu. Odbavení proběhlo úplně bez problémů a já se řítil vstříc bezpečnostní kontrole. Tady byla solidní fronta, ale postupovalo to rychle, já jsem v detektoru nezapípal, takže jsem byl volný. Asi bych měl napsat, že detektory jsou nastavené tak, že občas pípají i když u sebe nic nemáte. Je to jednak z důvodu ověření funkčnosti a za druhé se tím udržuje bdělost ostrahy.

Pak už jsem si v klidu došel na gate B6, kde už čekalo mé Jumbo (tj. B747). Nástup akorát začínal, takže jsem si nikam necpal a počkal si až na konec. To také hodně zvýší šance na lepší místo. Když víte, že už za vámi skoro nikdo není, tak si sednete tam, kde se vám to nejvíce líbí. Já jsem ale měl dobré místo, tak jsem si sedl na přidělené a modlil se, aby už nikdo nepřišel. Za pár minut se zavřely dveře a bylo vyhráno. Měl jsem pro sebe 3 sedačky. A to nemluvím o tom, že TG mají v B747 rozteč sedaček parádních 34 palců, takže si tam relativně pohodlně sednu i já se svými 190+ centimetry.

Po večeři jsem se odebral na kutě. Spal jsem asi čtyři hodiny. Pak jsem si zašel pro pití, na záchod a jedeme dál, snídaně je až za pár hodin. Po dalších cca 4 hodinách spánku jsem se probudil akorát když rozdávali horké ručníky na osvěžení. Udělal jsem si pořádek ve svém kupé, abych si mohl v klidu sníst omeletku s minipárky k snídani a už se blížilo přistání. V 7:30 místního času - po více než 13 hodinách letu.

V Madridu jsem přejel autobusem z terminálu 1 na terminál 4. Bohužel mi uletěl ranní let do Prahy, takže jsem musel čekat až do 14:45. Teda on mi ani tak neuletěl, já jsem věděl, že ho nestihnu. Ovšem udělal jsem chybu, že jsem si nepořídil letenky na Iberii, která letěla už v 10:30. Takhle jsem alespoň měl dost času na nákup tortilla de patatas, chorizo, oliv, zlevněné vodky Sobieski a piva San Miguel. Z nějakého důvodu vždy při cestování utratím nejvíce peněz za jídlo...

Zbytek cesty už byl bez problémů, necelé tři hodiny do Prahy utekly celkem rychle. Moje taška dorazila i do poslední destinace, takže po nezbytné kontrole slev v Duty free (nic neměli, jako vždy) jsem opustil brány letiště a vydal se na autobus směr domov.




středa 16. února 2011

Cesta na jih

Už rok jsem neměl delší dovolenou než pár dní, počasí stálo za prd už od listopadu, a tak byl nejvyšší čas vyrazit do teplých krajin. Původně jsem chtěl tuto zimu navštívit kamaráda v Dominikánské republice, ale on tam odsud raději prchnul už v létě.

Do Indie se mi teď nechtělo, na Seychely apod. už vůbec ne, a tak jsem se vydal opět do Thajska. To je jistota. Teplo, levné jídlo a ubytování, a když se vyhnete turistickým hrůzám centrům jako Phuket nebo Pattaya, tak vás nikdo nechce okrást (nebo aspoň ne moc).

Původně jsem měl geniální plán, že tam poletím přes Tokio, ale obsazenost letedel mi nepřála. Po zběžné kontrole jsem se rozhodl pro nejkratší možnou cestu přes Vídeň, opět s Austrian Airlines (OS). Loni jsem u nich hrozně trpěl na sedadle 12E, ale letos mělo být 40 volných míst, což dávalo naději na přesednutí.

Po příletu do Vídně jsem zašel na gulášovou polévku, na kterou jsem se těšil už od loňského roku. Po svačině jsem se s využitím místního počítače (5 EUR/hod) vrhnul na tvorbu rezervace pro navazující let v Thajsku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se přihlásil a formuláře stále obsahovaly moje lety z předchozího roku. Evidentně se o ten počítač moc nestarají. Rezervace na následující let byla hotova za 5 minut.

Pak mi došlo, že bych si mohl udělat i rezervaci na zpáteční lety. Neměl jsem totiž vízum. To by normálně nevadilo, protože si ho jakožto občan ČR můžete pořídit až po příletu. Problém je, že v tom případě chtějí vidět zpáteční letenku. No a já jsem měl open letenku. Ta se vyznačuje tím, že ji můžete využít na jakýkoli let v daném období, což ale znamená, že na ní není žádné konkrétní datum.

Obratem jsem si tedy udělal i rezervace na zpáteční lety, načmáral jejich čísla na kus papíru a bylo to. Víc už se nedalo udělat. Kdyby bylo nejhůř, tak si můžu koupit zpáteční letenku a pak ji refundovat, takže deportace hned po příletu mi nehrozila. Vybaven open letenkou a cárem papíru jsem se vydal vstříc osudu.

Při odbavení mi ještě dvakrát připomněli, že bych měl mít zpáteční letenku (asi abych byl víc nervózní), ale naložili mě bez problémů. Dostal jsem 14G, což byla ulička jednu řadu za tou loňskou (neměli 13. řadu). Pozorně jsem sledoval, až se zavřou dveře a když to vypuklo, tak jsem se vrhnul hledat lepší místo. V tu chvíli probíhalo v letadle doslova stěhování národů, ale nakonec jsem "urval" 26C, což je exit.

Toto konkrétní místo je obecně hodnocené jako velmi dobré, ale po otestování na vlastní kůži mohu zodpovědně říct, že to není úplná výhra. Bohužel se nachází přímo u kuchyňky a dvou záchodů. Z toho vyplývá, že se tam po většinu letu shlukují spolucestující, kteří chtějí doplnit tekutiny nebo se jich naopak chtějí zbavit. Ale pořád to bylo výrazně lepší než hrůzné 12E.

Po necelých deseti hodinách letu jsme hladce dosedli v BKK. Mimochodem už loni to bylo velmi hladké přistání. V obou případech to byla nejlepší přistání, co jsem kdy zažil. Skoro to vypadá, že piloti OS s jejich B777-200ER opravdu umí :-)

Tady jsem si mohl odškrtnout úkol "dostat se do BKK". Což je standardně to nejsložitější a nejvíce stresující. Kdybych ovšem měl vízum. Matně jsem si pamatoval, kde se víza vydávají, a tak jsem se vydal tímto směrem. Výdej byl pravděpodobně na stejném místě, takže jsem si po nalezení vyzvednul formulář, vyplnil, vyhrabal svoji open letenku + cár papíru, nasadil úsměv a zařadil se do fronty na víza.

Nikoli nečekaně všichni spolučekající cestující mávali svými zpátečními letenkami. No nic, já mám přece svůj cár papíru. A kdyby bylo nejhůř, tak si přece tu zpáteční letenku mohu koupit. Po pár minutách čekání jsem přišel na řadu. Imigrační úředník se na rozdíl ode mě vůbec neusmíval. Předal jsem vyplněný formulář, letenku bez data a na kusu papíru ukázal, čím hodlám letět zpět. Imigrační úředník významně pozvedl obočí, chvíli se v tom přehraboval, pak mi dal razítko a ukázal, že můžu jít do další fronty.

Tady jsem si poseděl dalších pár minut, pak jsem dostal vízum a tadá, byl jsem v Thajsku. Bohužel s odletem o dva dny dříve, než jsem původně chtěl. V rámci zachování autenticity rezervace jsem použil dřívější let a vízum jsem dostal jen do dne odletu uvedeného na cáru papíru. No nic, zase ušetřím den dovolené. Člověk musí myslet pozitivně. Naskočil jsem tedy na poloprázdný let do Chiang Mai a dva týdny flákání mohou začít!

neděle 13. února 2011

Jarní úklid

Konečně jsem zkulturnil tu hromádku bordelu důležitých věcí, co jsem měl na botníku. Při té příležitosti jsem našel především účtenky a nečekaně hodně peněz. Bylo to dokonce víc, než jsem čekal.

  • 3409 THB (ty jsem přivezl teď)

  • 129,50 SEK (ty jsou tam od 10/2010)

  • 15 USD (ty mám asi ještě ze Zélandu, ehm...)

  • 52,62 EUR (50 EUR je z Madridu (09/2010))

  • 15,42 GBP (většina z 09-10/2010)

  • 6 JPY (10/2009...)

  • 1409 CZK (v drobných tam bylo 809 korun)


V přepočtu na CZK je to cca 5700 korun.

No a jako bonus jsem našel celkem 9x foto pasového formátu... ach jo.