Už rok jsem neměl delší dovolenou než pár dní, počasí stálo za prd už od listopadu, a tak byl nejvyšší čas vyrazit do teplých krajin. Původně jsem chtěl tuto zimu navštívit kamaráda v Dominikánské republice, ale on tam odsud raději prchnul už v létě.
Do Indie se mi teď nechtělo, na Seychely apod. už vůbec ne, a tak jsem se vydal opět do Thajska. To je jistota. Teplo, levné jídlo a ubytování, a když se vyhnete turistickým hrůzám centrům jako Phuket nebo Pattaya, tak vás nikdo nechce okrást (nebo aspoň ne moc).
Původně jsem měl geniální plán, že tam poletím přes Tokio, ale obsazenost letedel mi nepřála. Po zběžné kontrole jsem se rozhodl pro nejkratší možnou cestu přes Vídeň, opět s Austrian Airlines (OS). Loni jsem u nich hrozně trpěl na sedadle 12E, ale letos mělo být 40 volných míst, což dávalo naději na přesednutí.
Po příletu do Vídně jsem zašel na gulášovou polévku, na kterou jsem se těšil už od loňského roku. Po svačině jsem se s využitím místního počítače (5 EUR/hod) vrhnul na tvorbu rezervace pro navazující let v Thajsku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se přihlásil a formuláře stále obsahovaly moje lety z předchozího roku. Evidentně se o ten počítač moc nestarají. Rezervace na následující let byla hotova za 5 minut.
Pak mi došlo, že bych si mohl udělat i rezervaci na zpáteční lety. Neměl jsem totiž vízum. To by normálně nevadilo, protože si ho jakožto občan ČR můžete pořídit až po příletu. Problém je, že v tom případě chtějí vidět zpáteční letenku. No a já jsem měl open letenku. Ta se vyznačuje tím, že ji můžete využít na jakýkoli let v daném období, což ale znamená, že na ní není žádné konkrétní datum.
Obratem jsem si tedy udělal i rezervace na zpáteční lety, načmáral jejich čísla na kus papíru a bylo to. Víc už se nedalo udělat. Kdyby bylo nejhůř, tak si můžu koupit zpáteční letenku a pak ji refundovat, takže deportace hned po příletu mi nehrozila. Vybaven open letenkou a cárem papíru jsem se vydal vstříc osudu.
Při odbavení mi ještě dvakrát připomněli, že bych měl mít zpáteční letenku (asi abych byl víc nervózní), ale naložili mě bez problémů. Dostal jsem 14G, což byla ulička jednu řadu za tou loňskou (neměli 13. řadu). Pozorně jsem sledoval, až se zavřou dveře a když to vypuklo, tak jsem se vrhnul hledat lepší místo. V tu chvíli probíhalo v letadle doslova stěhování národů, ale nakonec jsem "urval" 26C, což je exit.
Toto konkrétní místo je obecně hodnocené jako velmi dobré, ale po otestování na vlastní kůži mohu zodpovědně říct, že to není úplná výhra. Bohužel se nachází přímo u kuchyňky a dvou záchodů. Z toho vyplývá, že se tam po většinu letu shlukují spolucestující, kteří chtějí doplnit tekutiny nebo se jich naopak chtějí zbavit. Ale pořád to bylo výrazně lepší než hrůzné 12E.
Po necelých deseti hodinách letu jsme hladce dosedli v BKK. Mimochodem už loni to bylo velmi hladké přistání. V obou případech to byla nejlepší přistání, co jsem kdy zažil. Skoro to vypadá, že piloti OS s jejich B777-200ER opravdu umí :-)
Tady jsem si mohl odškrtnout úkol "dostat se do BKK". Což je standardně to nejsložitější a nejvíce stresující. Kdybych ovšem měl vízum. Matně jsem si pamatoval, kde se víza vydávají, a tak jsem se vydal tímto směrem. Výdej byl pravděpodobně na stejném místě, takže jsem si po nalezení vyzvednul formulář, vyplnil, vyhrabal svoji open letenku + cár papíru, nasadil úsměv a zařadil se do fronty na víza.
Nikoli nečekaně všichni spolučekající cestující mávali svými zpátečními letenkami. No nic, já mám přece svůj cár papíru. A kdyby bylo nejhůř, tak si přece tu zpáteční letenku mohu koupit. Po pár minutách čekání jsem přišel na řadu. Imigrační úředník se na rozdíl ode mě vůbec neusmíval. Předal jsem vyplněný formulář, letenku bez data a na kusu papíru ukázal, čím hodlám letět zpět. Imigrační úředník významně pozvedl obočí, chvíli se v tom přehraboval, pak mi dal razítko a ukázal, že můžu jít do další fronty.
Tady jsem si poseděl dalších pár minut, pak jsem dostal vízum a tadá, byl jsem v Thajsku. Bohužel s odletem o dva dny dříve, než jsem původně chtěl. V rámci zachování autenticity rezervace jsem použil dřívější let a vízum jsem dostal jen do dne odletu uvedeného na cáru papíru. No nic, zase ušetřím den dovolené. Člověk musí myslet pozitivně. Naskočil jsem tedy na poloprázdný let do Chiang Mai a dva týdny flákání mohou začít!
