Zobrazují se příspěvky se štítkembydleni. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembydleni. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 16. listopadu 2013

Bydlení je hra

Včera jsem po více než roce opět mocně zainvestoval do svého holobytu. Předchozí vylepšení byl nákup LED žárovek, které mají spotřebu nula nula nic a neohřívají mi hlavu, když pod nima stojím.

Na druhou stranu nemají úplně nejlepší rozptyl světla, a tak je z nich takové pološero. Což mi většinu roku nevadí, ale občas se trochu světla hodí. Burákové máslo na útěku se na podlaze samo nenajde.

Tentokrát jsem si koupil detektor CO. Nikoli civilní obrany, alébrž oxidu uhelnatého. Nikdy jsem k plynovým kotlům v bytě neměl důvěru a s přibližujícím se důchodovým věkem se to nezlepšuje. Takže jsem zagůglil, hned v prvním výsledku zjistil, že ho prodává i Tesco, následně že mi ho doručí zdarma do blízkého miniTesca a bylo objednáno.

Dnes jsem ho otestoval a můžu už spát v klidu. Teď teda možná spíš ve stresu, že se ten krám ozve a já budu jednou nohou v hrobě. Ale co se dá dělat, co by člověk pro bezpečnost neudělal. Chlapec už bydlí na chodbě na pojistkách, kouká na kotel a při tom spokojeně bliká.

neděle 20. října 2013

Spotřeba plynu a elektřiny v UK

Prší, prší, jen se leje, takže nemůžu ven a musím sedět doma u počítače. Takže jedna užitečná informace pro ty, kdož se chystají bydlet v UK: za rok jsem ve svém minibytě (cca 20 m2) spotřeboval zhruba 400 m3 plynu a 640 kWh elektřiny.

Než se začnete radovat jako já, že to je poměrně málo, tak vězte, že plyn tady účtují vtipně po kilowatthodinách. Je na to hrozně složitý vzorec na přepočet, nicméně zjednodušeně jeden metr krychlový plynu je zhruba 11 kWh. Et voilà, je z toho rázem 4500 kWh za plyn. Což společně s elektřinou stojí okolo 500 liber za rok.

Takže až si budete plánovat výdaje, tak si měsíčně musíte dát o 10 piv méně, jinak byste při vyúčtování mohli mít problém. Já upřímně doufám, že to po mně nikdy nikdo chtít nebude, páč můj landlord na dotazy nijak neodpověděl a ostatní sousedi také neplatí... Takže už se taky neptám.

neděle 17. února 2013

Není postel jako postel, aneb kdo se v tom má vyznat?

Ještě drobnost k minulému článku: Rozměr Super King zní velice honosně, a proto bych si dovolil malou odbočku a osvětu. Co jsem tak vypozoroval, tak každý kout světa si udržuje vlastní označení velikostí postelí. Asi aby to nebylo moc jednoduché, nebo nedejbože logické.

Začal bych naší malou bezvýznamnou zemičkou. Bezvýznamnou zejména proto, že naše logické označení se v západním světě moc neprosadilo. Standardní postel má rozměry 200x90 cm. Plus mínus autobus. Najdou se i prckové typu 190x80, ale ten první rozměr dle mého názoru převažuje. No a když máte dvoulůžko, tak to má poměrně logicky 200x180 cm (kupodivu 400x90 cm není úplně běžný rozměr).

Nikoli na NZ, v USA nebo UK. Tam je dvojpostel, tj. Double, široká 120 cm (až 140 cm). Asi nemusím dodávat, že Single nemá pouhých 60 cm na šířku (nebo 70 cm), ale standardních devadesát (a nebo méně..). Teda ono se to třeba v USA navíc jmenuje Twin, místo Single. No prostě guláš.

Na NZ to pokračuje Queen a King (160 a 180 cm). V USA také Queen a King, ale rozměry jsou 150 a 190 cm. No a v UK jsou úplně mimo realitu, takže mají King a Super King. O šířkách 150 a 180 cm... Takže moje King size postel není bůhvíjaký zázrak.

Pro zvídavé jiskry se něco málo o možných rozměrech píše na Wikipédii.

sobota 16. února 2013

Dostal jsem deku... (díl druhý)

Nebojte se ničeho, nikdo mě nezbil. Prostě jsem dostal deku. Dlouhou. Konečně mi nemrznou nohy :-)

Poněvadž a protože jsem nechal svoji velkou deku doma (schválně, co kdybych potřeboval narychlo utéct před zákonem), tak jsem si musel koupit novou. Velkou. Větší. Největší! Ta doma sice byla velká, ale já su taky velké, a tak mi občas vykoukla nožka. Jestli se tak moje ploutve dají vůbec nazvat.

Pobyt v hotelových zařízeních napovídal, že jsou k dispozici i větší kousky. Tedy na to nemusí být člověk zrovna genius, ani pobývat po hotelech, stačí uvažovat a trochu zasurfovat na internetu. Případně stačí ochlazení a ono to přijde samo. A když se přidá 20% sleva a načtení mil, tak je rozhodnuto.

Spásu poskytl nejmenovaný řetezec zabývající se prodejem všeho možného od oblečení, přes sendviče, až po ručníky (Marks and Spencer, pozn. aut.). Kromě výše uvedeného tedy prodává i deky. A to v rozměru Super King.

Což je krásných 260x218 cm. Na "šířku" to pak konečně udělá deku s rozumnou délkou. A protože to byly dvě deky v jednom balení, tak mám tenkou na léto, středně tlustou na podzim a obě najednou na zimu. Whoo-hoo! Snad tedy místní holomrazy přežiju.


Aktualizace č.1 (listopad): Jak praví moudré přísloví: Neříkej hop, dokup nepřeskočíš. Většinu tohoto článku jsem napsal v takřka extatickém rozrušení z objednávky nové deky. A taky trochu z toho, že mi brzo nebudou mrznout nohy. Ovšem co se nestalo: Deky vtipně vyprodali a na mě se nedostalo. Takže jsem si na musel ještě nějaký ten pátek počkat.


Aktualizace č.2 (únor): Čekal jsem, kdy deky konečně zase zlevní a nic. Navíc mnou požadovaný obří rozměr byl skoro permanentně vyprodaný. Pak jsem ovšem objevil Quidco, kde vám někteří prodejci vrátí část peněz za nákup, pokud se k nim prokliknete přes Quidco. Obří deka byla nečekaně v nabídce, akce "10 % zpět za nákup" také, tak jsem už neváhal a deku jsem koupil. Konečně mi nemrznou nohy!

pondělí 10. prosince 2012

Omluva

Tímto bych se chtěl veřejně omluvit předchozímu nájemníkovi. V příspěvku o nastěhování jsem ho neméně veřejně nařkl z neuklízení prachu na místech, kam neviděl.

To sice mohla být částečně pravda (ostatně kdo to občas nedělá), ale soudě podle rychlosti obnovy a množství chuchvalců prachu, jsem mu asi křivdil. Ten prach se tady někde vyrábí nebo co.

Teď mám dilema, jestli tu mám prakticky nepřetržitě uklízet nebo to jednou za měsíc až dva vyházet lopatou. Asi s tím chvíli zkusím ještě chvíli bojovat, ale nebude to lehké.

Každopádně případné návštěvy přezůvky s sebou, denně tu fakt vytírat nebudu a dýl to nevydrží.

středa 14. listopadu 2012

Jak jsem se nastěhoval

Všechno bylo zaplaceno, takže už zbývá jen si začít nově nabytý pronajatý majetek začít užívat. Den D byla sobota ráno. Za prvé jsem se musel vypakovat z hotelu a za druhé přece nebudu platit za něco, co nepoužívám. No a hlavně jsem chtěl vidět, jestli předchozí nájemník náhodou nepořádal nějakou divokou rozlučku.

Potěšilo mě, že rozlučka proběhla v klidu a byt nelehnul popelem, ani nejevil jiné známky destrukce. Dokonce tu zůstaly navíc 2 židle a něco málo nádobí. Něco málo = jeden talíř, jedna miska, dvě skleničky, dva hrnky a nějaké příbory. Což ve spojení mikrovlnná trouba + toaster dává solidní základ moderní kuchyni. Lednička chladila, světla svítila, voda tekla i teplá, takže asi dobré.

Trochu mě nepotěšilo, že v topení byla vzduchová bublina, takže jeho okraj byl neustále studený až vlažný. A nepotěšil mě ani stav (ne)pružinové matrace, protože ta už má nejlepší léta za sebou. Nicméně jakožto momentálně chudý přistěhovalec musím spát na tom, co je. I špatná matrace je pořád lepší než dobrá podlaha.

V průběhu dalších dní jsem objevoval další drobnosti jako nemálo zvýšenou akumulaci prachu v oblastech, kam předchozí nájemník neviděl nebo že tu mám dokonce dvě žehličky. Jako kdybych nějakou potřeboval. Vysavač vydává zvuk a saje, takže asi funguje. Ale radši ho používat nebudu, protože ho podezřívám z pouhého přemísťování prachu na dobře přístupných místech do všech ostatních. Navíc by se mohl pokazit.

Při prohledávání pokladů v kuchyňské lince jsem našel kleště, takže jsem si mohl hrát i s topením. To jsem nejdříve zavrhl, nicméně se ve mě probudil kutil a po pár hodinách marného boje se svědomím si topení odvzdušnil. Bez ztráty kytičky nebo chcete-li, kapaliny a zraku. Teď to topí bleskurychle a po celé ploše. Dále jsem našel 4 přípravky na čištění kuchyní a koupelen (ta to trochu potřebovala).

A zjistil jsem, že myl nádobí dezinfekčním prostředkem na mycí houbičky. Ehm. Vyzkoušel jsem a nádobí to myje. Ehm. Já ale nejsem trubka, tak jsem zakoupil správný prostředek na mytí nádobí. Po dlouhém výběru, sledování reklam, studiu srovnávacích testů a zjišťování osobních zkušeností, jsem vybral Tesco Jar za £0.33. Podivnou shodou okolností ten nejlevnější... :-)

Bohužel tu není žádný sušák na prádlo, tak jsem si ho musel vyrobit z Tesco provázku, dveří od koupelny a držáku na televizi. Nyní je to tedy občasný držák na prádlo. Příjem má skvělý na barevné i černobílé. Dále jsem vyšrouboval většinu funkčních žárovek, protože v mém minibytě opravdu není potřeba jich mít 12. Funkčních jich zase tolik nebylo, ale i tak tyto 50W halogeny celkem příjemně prohřívaly byt. Ovšem teorie je taková, že topit plynem bude levnější.

neděle 28. října 2012

Jak jsem platil byt

Abyste si nemysleli, že je to zase tak jednoduché, tak přidávám veselou historku o tom, jak jsem podepisoval smlouvu a platil. Teď teprve začíná ten porod. Už vidíme hlavičku, ale to nic neznamená a ta hlavní sranda teprve přijde. Jak jsem psal minule, zní to poměrně jednoduše: ověřit si reference (zda člověk pracuje), podepsat smlouvu, zaplatit první nájem, deposit a zaplatit poplatek agentuře.

Start jsem měl poměrně dobrý – papír s potvrzením o zaměstnání jsem měl kvůli bance, tak jsem ho jen odevzdal a připsal email na šéfovou, ať si to ověří. Smlouva by měla být připravená k podpisu v úterý ráno, takže nakročeno bylo slušně.

Hned v pátek v poledne mi agent volal, že papír od zaměstnavatele se landlordovi líbí, ale že by chtěl smlouvu na 12 měsíců, místo původně plánovaných a standardních šesti. To se mi nelíbilo, protože byt zase tak krásný nebyl a bůh ví, co bude za půl roku, natož za rok. Odpoledne přišel email, že šest měsíců prostě ne.

Tak jsem jim napsal, že to je pro mě něco úplně nového a že mi to neřekli (přesněji řečeno mi řekli těch 6 měsíců), ale pokud zlevní, tak se o tom můžeme dál bavit. Landlord prý ale stále trval na svém znění smlouvy, což je 12 měsíců a možný break po uplynutí šesti měsíců. Ha, nová informace. Tak se ptám, proč mě, jakožto slušného pracujícího občana, tlačí do roční smlouvy a jaký je rozdíl mezi půlročním kontraktem a tím jejich brejkem.

Tím se ukázalo, že to je smlouva na rok, ale po 6 měsících je možné ukončit s dvouměsíční výpovědní lhůtou (standard je 1 měsíc). Což už nezní vůbec špatně, ale pořád je to něco nového, tak jsem chtěl alespoň symbolickou slevu z nájmu. Na to se samozřejme agent musí zeptat majitele, protože oni o ničem nerozhodují. Pro jistotu jsem rychle napsal, že to stejně podepíšu, ale že jim věřím a ať se snaží zlevnit. V této fázi už by zaváhání mohlo přijít draho.

V pondělí se agent ozval, že sleva nebude a že smlouva bude zítra, jak jsme se původně domluvili. V úterý ráno naběhnu do kanceláře, rychlopřečtu si deset stran textu, nenacházím žádnou záludnost a podepisuji. Načež zjišťuji, že oni to teď pošlou landlordovi k podpisu. Pošlou. Takže to bude až za pár dní. Což zatím nevadí, protože byt je stejně volný až v sobotu. Vysolím 240 liber poplatek a jdu do práce.

Ve středu odpoledne dostanu mailem scan, že landlord podepsal a poslal smlouvu k nim. Bohužel ne tu moji, ale čistou. Takže pořád nemám nic. Ve čtvrtek píšou, že smlouva dorazila k nim. Hurá. Obratem domlouvám schůzku na pátek ráno, kdy všechno podepíšu, zaplatím a dostanu klíče.

V pátek ráno se dostavím na obvyklé místo v obvyklou dobu a nikde nikdo. Asi nemají píchačky. Po půl hodině dorazí obvyklá osoba s tím, že sorry a že tam měl být někdo jiný, ale musel za zákazníkem. No nic, vrháme se opět na podpisy a předání klíčů. Teď už stačí jen zaplatit a je to. Skoro. Protože zjišťuji takovou drobnost, jako že platbu za elektřinu si musím někde obstarat sám.

Elektřina počká, teď se musí zaplatit. Jdu tedy do banky, že chci převést peníze ze svého účtu na agenturní. Tady bych jen podotknul, že dobrovolně bych to tímto buranským způsobem v dnešní době neudělal, ale tlačil mě čas a chtěl jsem mít potvrzení, že peníze převedli. Screenshot z on-line banking by se jim nemusel líbit.

V bance jsem zjistil, že převod stojí krásných třicet kaček. Ovšem místních. Ne že bych byl zrovna skrblík a to potvrzení z banky jsem opravdu chtěl, abych se nemusel dohadovat a vše už bylo vyřešené, ale tohle bylo trochu moc. Šel jsem tedy zpět do agentury, jestli nemají wifi, že to udělám on-line. Prý není problém, a tak jsem začal dolovat převod z internet banking, který jsem před tím pořádně neviděl, nicméně měl být plně funkční.

Po cca 10 minutách snažení jsem došel k závěru, že bez místního telefonního čísla ani nevytvořím příjemce. Asi nemá cenu dodávat, že číslo jsem v tu dobu neměl, protože jsem čekal, jak se vyvrbí služební telefon. Byl tedy nejvyšší čas na plán č. 3. A to převod většího než malého množství peněz ze spořícího účtu v ČR na běžný, následný výběr z bankomatu a vklad do banky. Proč bychom v dnešní době neudělali něco takového, že.

Převedl jsem tedy peníze, šel vybrat peníze (opět), zašel do banky a vložil požadovanou sumu na účet agentury. Následně jsem obdržel kýžené potvrzení o v kladu, které jsem vítězoslavně ukázal v agentuře a bylo hotovo. Porod to tedy byl nakonec poměrně hladký, ale když ta potvora leze ven, tak vám to tak rozhodně nepřipadá :-)

středa 24. října 2012

Jak jsem sháněl byt

Jak říkáme tady: Long story short – byl to porod, ale protože jsem měl štěstí jako sviňa, tak to nakonec bylo poměrně jednoduché. Minimálně v porovnání s tím, co se všechno mohlo stát a jak dlouho to mohlo trvat, to byla procházka růžovým sadem.

Původní plán byl, že budu bydlet blízko práce, tj. na vesnici. Ceny celkem přívětivé, poloha nebyla nejhorší a člověk ušetří za dopravu, když může do práce chodit pěšky. Tak to vypadalo z domova podle internetu. Realita byla trochu jiná.

Hned po příjezdu do hotelu (v pondělí) jsem se vrhnul na objevitelskou tůru. Za prvé jsem chtěl vědět, jak se druhý den dostanu do práce a za druhé jsem chtěl vidět svoje budoucí bydliště. S prací to bylo snadné, protože byla vidět z hotelu. Blbé bylo to, že jsem musel obejít půlku areálu, abych se dostal ke vchodu. Ovšem pět minut chůze navíc ještě nikoho nezabilo. Nejmenovaný voják z Maratonu by možná nesouhlasil, ale co se dá dělat.

To bychom měli cestu do práce. Když už jsem byl tak pěkně rozeběhnutý, tak jsem pokračoval dál směrem kde jsem tušil civilizaci. Domů tam bylo spoustu. Dokonce víc než spoustu. A asi proto, že jich tam bylo tolik, se tam už nevešlo nic jiného. Na rozloze o velikosti našeho sídliště bylo jedno miniTesco, jedna pumpa s M&S food, jedna indiánská večerka, asi tři zbytečné obchody (lékárna apod.), jedna restaurace u hotelu a celá jedna hospoda.

Nutno dodat, že lidi se v tomto ghettu netvářili úplně nejpřátelštěji a do práce to byla pěkná štreka. Tím by padnul původní plán a mohl jsem si užívat depresi. Kolegové se druhý taky smáli, když jsem jim říkal o svém původním plánu. Naprostá většina jich totiž dojíždí z civilizace. Bylo nutné přejít na plán B.

Tzn. najít si něco v blízkém okolí Picadilly line. Abych to ještě upřesnil: něco v blízkém okolí její první třetiny. V té druhé jsou nájmy vyšší než můj plat a v té třetí se mi zrovna bydlet nechtělo. Dojíždět do práce hodinu a půl není zrovna můj sen. A su rozmazlené, co si budeme povídat.

Po večerech jsem tedy vesele surfoval po internetu a sháněl ubytování. Nejdřív jsem si říkal, že si vezmu něco trochu většího a hezčího, ale když jsem zjistil, jaké jsou ceny a nabídka vs. poptávka, tak jsem od toho poměrně rychle upustil. Pak už jsem hledal víceméně cokoli, co je obyvatelné. Ovšem ty lepší kousky byly okamžitě pryč a ty horší kupodivu nikdo nechtěl.

Rozesílal jsem tedy dotazy, párkrát i zkoušel volat (neúspěšně), přijímal hovory od agentů (u poloviny jsem ani moc nepoznal, jestli vůbec mluví anglicky) a čekal. Ve středu a ve čtvrtek se ozvali ze dvou agentur, že by mi mohli ukázat byty. První jsem domluvil na pátek ráno a druhý předběžně na pátek odpoledne s tím, že se ještě ozvou. V práci mi vyšli vstříc a ještě mě popoháněli, ať na nic nečekám a sháním co to dá.

Mezitím jsem zjistil, že ten druhý byt nabízí i jiná agentura za nižší cenu. Navíc to nevypadalo úplně pěkně a místo také nebylo zrovna ideální. Tím zájem opadl. Návštěva prvního bytu na Google streetview dopadla dobře, tak jsem se těšil i na realitu. Nemálo mne potěšilo, že ve skutečnosti to bylo ke stanici metra ještě blíž, než jsem si myslel. Okolí fajn a byt byl v rámci možností a situace na trhu také dobrý.

Rovnou jsem tedy řekl, že to beru a co je potřeba udělat. V zásadě jen místní standard – ověřit si reference (zda člověk pracuje), podepsat smlouvu, zaplatit první nájem, deposit a zaplatit poplatek agentuře. Takže celkem jednoduché a na první dobrou. Odpoledne se ozvali ze druhé agentury, že prohlídka v pátek padá, ale šlo by to v sobotu. Tak jsem jim řekl, že už to nepotřebuji a že jim přeji hezký víkend.