Thajsko? Thajsko! Jídlo? Jídlo!

Konečně jsem se zase dostal do Thajska a musím říct, že tam stále mají všechno levné a všechno dobré. Vzhledem k tomu, že jsem ulítlý na jídlo, tak jsem ochutnal co se dalo a budu o tom psát. Co na tom, že jsem byl na Thai boxu, v džungli, na vodopádech.. jídlo je zajímavější. Zatímco při první návštěvě jsem se pohyboval především na východě, tentokrát jsem byl na severu - v Chiang Mai a okolí.

Abych plynule navázal na japonské zážitky se sushi, tak vězte, že v Thajsku je sushi také poměrně populární a samozřejmě jako všechno jídlo i levné. Na trhu prodávají převážně nigiri sushi a samozřejmě i maki. Levnější kousky jsou za 5B, dražší za 10B. Samozřejmě to není tak dobré jako v Tsukuji (žádné jiné sushi není tak dobré jako v Tsukiji), ale to v žádném případě neznamená, že by bylo špatné. Ba naopak. Na výběr je většinou jen 4 - 12 druhů, ale je to čerstvé, dobré, levné, co víc si přát.

Když už jsme u toho Japonska, tak plynule naváži japonskými restauracemi. Ty jsou zde ze zahraničních kuchyní zdaleka nejpopulárnější a hojně navštěvované. Před jednou návštěvou místního japonského All you can eat jsme se zvážili a následně se naládovali dobrotami jako je tempura, smažené maso, polévka, samozřejmě sushi, zelenina, ovoce čerstvé i kompotované, džus, limonáda, čaj a nakonec zmrzlina. Po zaplacení a odkutálení se zpět k váze jsem se svými nově nabytými 2,2 kilogramy slavně zvítězil.

Restaurace typu All you can eat, zejména Hot pot, jsou zde velmi populární, protože to nejvíce odpovídá thajskému způsobu stolování. Na stůl se přinese několik různých jídlel a z nich si následně každý bere na co má zrovna chuť. V případě Hot pot se usadíte ke stolu, přinesou vám Hot pot, vy si vyberete si jaké maso/zeleninu budete smažit/vařit a může se začít. Můj oblíbený Hot pot vypadá trochu jinak než v předchozím odkazu. Bohužel na obrázku není příliš vidět jeho tvar - ta střední část je vypouklá vzhůru a na ní se smaží maso, zatímco okolo se nalije voda a postupně zde vznikne vývar. A nebylo by to správné All you can eat kdyby tu nebyl i velký výběr ovoce a dezertů. To vše za 139B + nápoje.

Jak jsem již řekl, jí se tu společně. Jedno jídlo v obyčejné restauraci stojí od 20 do 80 bahtů, typicky okolo 30 - 50B. Většinou si každý vybere něco menšího, na co má zrovna chuť, plus se domluví, co se objedná dohromady. Může to být smažená rýže, thai curry, polévka tom yum nebo cokoli jiného. Ale v zásadě platí, že společné je všechno :-)

Mně konkrétně populární polévka tom yum zrovna moc nechutná. Většinou je dost nakyslá a hodně pálivá. S tou ostrostí bych se ještě vyrovnal, ale ta kyselost mi vadí. Oni vůbec mají rádi kyselé věci, protože typické thajské curry je také nakyslé (s indickým nebo japonským nemá kromě jména nic společného) a místní papaya salad (som tam) je opět kyselý.

Ale aby to náhodou nevyznělo, že si hlavně stěžuji. To v žádném případě. Sice nesouhlasím s populárním názorem, že thajská kuchyně je nejlepší na světě, ale špatná není ani náhodou. Klasické pad thai musí chutnat snad každému, thajská smažená rýže nikoho neurazí, tom yum i thai curry mnoho lidí miluje a zákusek v podobě manga se sladkou lepkavou rýží (sticky rice) je úžasná třešnička na dortu.

Na druhou stranu se nesmíte nechat zaskočit tím, že některé chutě jsou zláštní - kyselý papaya salad, sladká klobása Chiang Mai sausage (sai oua) nebo přeslazené limonády. Dále tím, že občas dostanete polorozdrceného kraba, pečenou žábu nebo smažené kobylky (měl jsem vše a bylo to dobré). A návštěvu místního trhu bych slabším povahám rozhodně rozmlouval, zatímco odvážným rozhodně doporučoval.

A neptejte se místních, jestli jedí psy - nejedí. Ptal jsem se na to skoro všech, co jsem kdy potkal. Pokud chcete psa, tak jeďte do Činy nebo Jižní Koree - tam je jedí. Ptal jsem se na to skoro všech, co jsem kdy potkal.

A ještě odkaz na thajskou kuchyni na Wikipedii - Thai Cuisine.

Jídlo v Tokiu

Na co jiného jet do Tokia, když ne na sushi? I když Japonci samozřejmě jedí i něco jiného než sushi. Dokonce bych řekl, že většinou jedí něco jiného. Překvapilo mě, že sushi barů tam mnoho nebylo. Zato jiných restaurací asi milion. Obecně vzato, najíst se v Tokiu není žádný problém. Pro odpůrce japonské kuchyně je tu dostatek McDonaldů, Burger Kingů a Wendy's. Ceny zhruba jako v Praze (jídlo za 400 - 1000 jenů, tedy zhruba 80 - 200 Kč).

Místní jídlo bych rozdělil do několika skupin: polévky a spol., tempura, kari (curry), těstoviny všeho druhu, hamburgery a samozřejmě sushi. Skoro každá levnější restaurace má ve výloze vystavené nabízené jídlo zalité v plastu, takže vypadá jako "živé", a tak víte, co si zde můžete objednat. Bohužel nevíte jak, protože nemají anglické názvy a neumí anglicky :-)

V zásadě bych řekl, že ať už si objednáte cokoli, tak to bude relativně snadno poživatelné. Žádný vývar z kuřecích pařátků jako v Thajsku jsem tady neviděl. Začal bych tedy s polévkami a spol. To jsou většinou misky s nudlemi a nějakou další přísadou (vajíčkem, kuřecím/vepřovým masem, krevetami, tofu, masovými kuličkami, zeleninou, bambusovými výhonky, řasami nebo vším dohromady), zalité vývarem. A je to opravdu vývar, žádná parodie z "kostky". Asi nejznámější polévka je miso (která se ovšem typicky podává bez nudlí).

Další na řadě je tempura. Je to v podstatě fritovaná zelenina, nebo mořské plody, obalené v těstíčku. Podává se s rýží, s kari, s nudlemi, nudlovou polévkou, na sushi. Prostě na všechny možné způsoby.

Již jsem zmínil kari (curry), které se do Japonska dostalo pochopitelně z Indie. Nemají tolik různých druhů jako v Indii, protože většinou rozlišují pouze normal/hot. Tedy normální a ostré. Navíc mi připadalo, že všechny chutnaly tak nějak nijak. Ne že by byly špatné, ale moc dobré také ne.

Viděl jsem zde poměrně mnoho restaurací, které nabízely italská jídla, tj. těstoviny na tisíc a jeden způsob a občas i pizzu. Zároveň jsem zde nikdy neviděl mnoho lidí, takže těžko říct, jestli je to jen módní vlna, která se převalila přes Tokio a teď již odeznívá a nebo jsou to restaurace jen pro pár vyvolených. Ceny zde podle vystavených menu byly plus mínus stejné jako jinde, ale nejedl jsem tam ani jednou, takže bližší reference nemohu podat.

Pro zapřisáhlé pojídače západní kuchyně je jistě dobrá zpráva, že zde není problém koupit hamburger. Kdykoli, kdekoli. Kromě již vyjmenovaných fast food řetězců jsou zde i místní restaurace nabízející hambáče. Ať si říká kdo chce co chce, dobrý hamburger je vynikající jídlo. Vyzkoušel jsem a umí to, kluci japonští.

Na závěr klasika v podobě sushi. Ač sushi bary nejsou zdaleka tak rozšířené, jak jsem si, možná naivně, představoval, tak sehnat sushi samozřejmě není problém. Prodává se totiž ve velmi slušné kvalitě v každém supermarketu (těch ovšem není zdaleka tolik, jako v Evropě). Navíc zde sushi nesuší několik dní jako u nás, ale prodávají ho pouze jeden den a již večer se nabízí se slevou 10 - 50 %, takže se do druhého dne vyprodají. Dobrota za pár korun.

Restaurace specializující se na sushi mi přisly poněkud drahé, ale díky Fuxoftovi jsem navštívil levný a dobrý sushi bar. Nachází se hned u stanice metra Shinjuku, tuším mezi východy B10 a B11, z druhé strany bloku (na google maps není vidět, protože před ním stojí dodávka). Je to takzvané running sushi, kde před vámi jezdí dobroty na pásu a vy si berete na co máte zrovna chuť. Tak můžete ochutnat různé druhy sushi aniž byste museli umět japonsky. Nakonec vám jen spočítají talířky a vy zaplatíte, co jste snědli. Jděte tam ale odpoledne (tak do šesti hodin), to je největší výběr. Později už jídlo na pásu ubývá a vy si musíte objednávat.

No a to nejlepší sushi v Tokiu (a na světě) koupíte na rybím trhu v Tsukiji.

Ještě přidám pár poznatků z nakupování v obchodech a supermarketech. Jako Evropana zvyklého na prodejny všeho druhu na každém rohu mě nejvíce překvapilo, že tu je málo obchodů s jídlem. Na druhou stranu jsem tak překvapený být nemusel, protože vařit se tu prostě nevyplatí. Není problém koupit jídlo kdekoli a víceméně kdykoli. Když už ale na nějaký obchod narazíte, tak stejně asi budete překvapeni. Moc jídel, která by šla ihned konzumovat, se tu neprodává. Je to samá nudlová polévka v pytlíku/kelímku, jídlo do mikrovlnné trouby apod. A když už najdete pěkné tvarohové buchty, tak třeba zjistíte, že je to buchta se salámem, sýrem a majonézou, jako se to stalo mně :-)

Ovoce a zelenina jsou tu čerstvé, ale drahé. Je tu obrovský výběr chipsů všeho druhu, syrových ryb, omáček a podobných věcí, které jako hladový turista moc neoceníte. A Evian tu stojí stejně nebo méně než doma, což je po 10 000 kilometrech minimálně zajímavé a opět vás utvrdí v tom, že nás doma okrádají.

Ještě jsem si vzpomněl na jeden druh restaurací, které vám mohou přinést horké chvilky. Jedná se svým způsobem samoobslužné restaurace, přičemž ta samoobsluha spočívá v tom, že si požadované jídlo vyberete na displeji automatu u vchodu, zaplatíte a pak předáte lístek s objednávkou kuchaři. Vtipné jsou zejména ty automaty, které mají pouze japonské popisky bez obrázků a podle ceny poznáte jen to, zda-li si objednáváte malou, střední nebo velkou porci. Já to risknul dvakrát a pokaždé to bylo dobré, takže není důvod se bát ;-)

Kdo si počká, ten se dočká!

Před odjezdem jsem trochu gůglil, abych zjistil, kam se mám vydat na nejlepší sushi v Tokiu. To by mělo být přímo u zdroje, to jest na rybím trhu v Tsukiji. Zde seženete prakticky cokoli, co den před tím plavalo v moři a dá se sníst: od řas, přes ústřice a různé kraby, až po tuňáky v ceně nového Mercedesu. A konečně je zde také několik sushi barů.

Nejslavnější sushi bary v Tsukiji jsou následující dva: Sushi Dai a Daiwa Sushi. Já jsem se rozhodl pro prvně jmenovaný podnik, protože měl mírně lepší recenze a více sushi za stejné peníze (3500 - 3800 JPY). A nelitoval jsem.

Základní rada pro návštěvu Tsukiji je všude stejná a platí stále: přivstaňte si. Dá se říci, že v šest už jste tam pozdě. Já tam byl před sedmou hodinou. Sice by mě aukce tuňáků zajímala také, ale já tu byl hlavně kvůli sushi. Takže jsem hned po příchodu začal hledat Sushi Dai.

Zhruba jsem tušil, kde by mohlo být a vydal jsem se tím směrem. Po chvíli hledání jsem našel dlouhou frontu před restaurací, která měla v názvu podobně rozsypaný čaj jako jsem znal z fotek a po ověření, že to je ona, jsem se rovnou zařadil na konec fronty. Pro usnadnění hledání: je to blízko hlavního vchodu, budova číslo šest, hlavní fronta je z boku této budovy.

To bylo zhruba sedm hodin a přede mnou asi 15 metrů čekajících lidí. Vypadalo to nadějně, standardní doba čekání je údajně asi 1,5 hodiny. O hodinu později a čtyři metry dále už to tak nadějně nevypadalo. Čas jsem si krátil pozorováním okolního cvrkotu. Jezdí zde neuvěřitelné množství podivných vozítek, která se proplétají mezi sebou jako hadi.

Naštěstí jsem si den předem koupil svačinu, takže jsem posvačil a trpělivě čekal dále. V 8:30 jsem se již dostal na konec první části fronty. Hurá. Začalo pršet. Už ne hurá. Dostal jsem erární deštník. Hurá. Přestalo pršet. Hurá. Nicméně bylo devět hodin a já jsem by byl stále na tom samém místě. O dvě minuty později jsem se konečně dostal před vchod.

Přesněji řečeno do fronty před vchodem. Přede mnou bylo cca dvanáct dalších sushi-chtivých lidí. Tady už to ubíhalo nekonečně pomalu. Objednávka výběru šéfkuchaře (omakase) moje utrpení pouze zhoršila. Už jsem se těšil jak malé dítě na Vánoce, ale přede mnou bylo stále asi šest lidí.

Poslední minuty čekání byly nejhorší. Stojíte těsně před vchodem, sledujete lidi uvnitř, jak se cpou tím vynikajícím sushi a vy musíte čekat, až dojedí. Uvnitř je totiž pouze dvanáct míst k sezení a celé Sushi Dai má rozlohu přibližně 3x10 metrů.

V cca 9:45 jsem byl vpuštěn dovnitř! Usadil jsem se na právě uvolněné místo, dostal ručník na utření rukou, hůlky, talířek na sojovou omáčku a zelený čaj. Gastronomické orgie mohou začít.

A začaly. Hned první kousek byl O-toro, tedy břicho tuňáka (jeho nejtučnější část), což je ta největší klasika. A samozřejmě byl vynikající. Následující kousek sushi jsem snědl tak rychle, že jsem ho ani nevyfotil a ani netuším, co to bylo :-). Pak jsme dostali polévku miso, která byla mimochodem nejlepší, jakou jsem v Japonsku k jídlu dostal. Ostatně jako cokoli v této restauraci.

Dále následovali další kousky jako Tamago, Tai, Uni, Magurozuke, Akagai, Aji, Ikura, Shiraebi, Kajiki, dva druhy maki a Anago. Jejich obrázky a popis si můžete prohlédnout v této reportáži nebo na Wikipedii. Jako poslední kousek jsem si mohl vybrat cokoli z jídelního lístku. Nebylo to jednoduché a touha zopakovat si tuňáka byla hodně silná. Ovšem ovládl jsem se a vybral si syrovou krevetu. Nebylo jednoduché ji sníst, protože měla ocásek a hlavičku, které se nejedí, ale byla to velmi dobrá volba. Na úplný konec jsem si za příplatek vybral ještě tuším Hiramasa.

Asi nemusím dodávat, že všechno bylo minimálně dobré. Některé kousky přímo nesutečně dobré. Jeden z nich byl samozřejmě klasický tuňák O-toro, dále Tai - Red Snapper, marinovaný tuňák Magurozuke, nebo Anago - mořský úhoř. Poslední kousek, tedy kreveta, byla také výborná. Co mě ale překvapilo, že třeba horké Tamago, což je v podstatě omeleta, může být srovnatelně dobrá, jako klasické rybí sushi. Makrela a mladé krevetky byly také velmi dobré.

Co dodat na konec? Asi už není co. Po dvou a třičtvrtě hodinách čekání jsem měl nejlepší sushi ve svém životě. Převelice spokojen jsem tedy mohl vyrazit na obhlídku utichajícího rybího trhu. V jedenáct hodin se zde ovšem už pouze balí věci nebo se v nekonečných frontách čeká na to nejlepší sushi.