úterý 3. července 2012

Jak jsem se stal nezaměstnaným

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000 Kčs pohřbím celý ÚV sám.

Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych vědel, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.

Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si dělal sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkopu.

Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přisli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné.

A od té doby jsem nezaměstnaný...

© Miloslav Šimek & Jiří Grossmann


To by byla klasika v podání Šimka a Grossmana. Já to měl trochu jednodušší. Prostě jsem odešel. Už bylo na čase najít si něco jiného a posunout se dál. Stay tuned.