A teď jedna neužitečná, leč veselá příhoda. Spousta lidí nadává na
Gatwick Airport (LGW), ale mně po několika návštěvách nepřijde nijak strašný. Hlavní problém je umístění –
Gatwick, nečekaně. Což někoho, kdo bydlí pár stanic metra od
Heathrow, úplně netěší. Nicméně když člověk dostane letenku zadarmo, tak se pro jednou obětuje.
Každopádně odlet v 11:20 je celkem rozumný a k přesunu není nutné využít služeb nočních autobusů jako třeba při cestě do Soluně. Stačí si koupit o něco dražší jízdenku na
Gatwick Express, odejít mezi půl osmou a osmou z domova a i kdyby to náhodou nenavazovalo, tak ještě bezpečně zbude hodina na snídani v salonku (dvě, když se zadaří).
Mno, plán byl dobrý. Realita zpočátku taky. Koupil jsem zpáteční jízdenky přes internet se slevou asi 35 procent s tím, že si je vyzvednu na nádraží (
London Victoria). Přece si je nenechám poslat poštou, aby se někde ztratily. Buď se tam vyskytnu někdy před odjezdem a vyzvednu je, nebo na to bude dost času ráno.
Ale co se nestalo, díky mojí vrozené lenosti a neochotě strávit dvě hodiny v metru jen kvůli jízdenkám, dále shodou náhod (spletl jsem si v mailu svoje vlastní telefonní číslo), jsem jízdenky samozřejmě nevyzvedl. No co, nebude to poprvé a stejně Express jezdí každou chvíli, takže vlak sem, vlak tam. No stress.
Ráno odchod dle plánu a okolo 7:50 koukám na nehybný vlak metra na peróně. Asi tam začíná, takže se jen chvíli motá a pak nás buď naloží nebo zmizí a přijede normální souprava. Tak jsem se podíval na
web TfL, kdy nás hodlá nějaký vlak naložit. Web podával dost neurčité informace o časech a dost určitou informaci o "severe delays" (velká zpoždění). To ale taky není nic, co bych ještě neviděl. Navíc jsem v takových případech měl vesměs štěstí, že se mě to nijak nedotklo.
Další vlak přijel za 10 minut a pár minutách čekání už frčíme směr východ. Problém byl, že vlak frčel jen jednu stanici. A tam se na deset minut zastavil. A nic. Po dalších pěti minutách Maschinenführer oznámil, že je rozbitá signalizace a že absolutně netuší, kdy pojede. V tu chvíli už několik lidí zmizelo na povrch zemský (asi dvacet schodů a ani metro tam není pod zemí, ale zní to dramatičtěji) a jalo se hledat alternativní dopravu.
Usoudil jsem, že je nejvyšší čas zmizet. Takhle tam ten vlak může stát klidně hodinu a pak ještě další tři. Na povrchu byly všechny taxi rozebrané pohotovějšími nebo méně trpělivými spolucestujícími, takže varianta přejet na tu další stanici a tam odsud pokračovat jinou linkou padla. Ovšem o kus dál je jiná stanice metra, ze které se dá dostat do London Victoria přímo.
Autobus má zastávku přímo u metra, takže stačilo pár minut počkat a namačkat se do něj. A pak si dalších pár minut počkat, až si jedna zmatená cestující ujasní s řidičem, jestli teda jako může jet tímhle autobusem, kam potřebuje nebo ne. Po pěti minutách se rozhodla, že ano. Welcome aboard!
Po nějakých patnácti minutách a jen drobných zdržováním tou samou paní autobus dorazil k alternativní stanici metra. Tady člověk zamává právě ujíždějící soupravě metra a v duchu proklíná tu paní s dotazama. Další vlak by teoreticky měl jet za deset minut. V tu chvíli už začínalo být jasné, že to nebude tak jednoduché. Ona totiž ta část metra s výpadkem signalizace je částečně společná s tou alternativní trasou a když se to pokazí na dýl, tak se zpozdění následně objeví i zde. No a to se akorát začalo dít. Následuje další proklínání paní s dotazama.
Naštěstí se jeden vlak probije skrz a svítá naděje. Ne zas tak moc, protože sice přijel, ale úplně nehodlá odjet... Po pár minutách napínání se ale rozhodne, že pojede. Cestou na tu původní trasu si dá už jen jednu zastávku nad plán a pak už to frčí bez nehod až do Victoria. Výlez z metra byl 9:26, odjezd dalšího Expressu za 4 minuty. To se dá a i kdyby, tak za 15 minut by měl jet další.
Lehký klus a vyzvednout jízdenky. Jízdenky jsem obdržel 9:32, abych následně zjistil, že vlak v
9:30 je v čoudu. To mě zase tak nepřekvapilo. Co mě ale dost překvapilo byl fakt, že Express nejezdí každý den v inzerovaných 15ti minutových intervalech. Naivně jsem předpokládal, že v ranní špičce to tak pojede i v sobotu. A další Express jel až v deset, což znamená, že v ideálním případě přijede v 10:30. To je samo o sobě dost pozdě a ještě k tomu to přijede na jiný terminál.
Co se dá dělat, zkusit se to musí, přece jsem si nebalil plavky jen tak nadarmo. Desátá hodina odbila a Express se dal do pohybu. Připadalo mi, že se tak trochu courá a letmá kontrola času to potvrdila. Když pak čekal na jedné signalizaci a předjel ho obyčejný vlak, tak jsem pomalu rychle a jistě ztrácel naději. Pořád totiž zbývalo se dostat na správný terminál a odbavit kufr.
Express se uráčil dorazit do Gatwicku s krásným desetiminutovým zpožděním. Tj. 40 minut před plánovaným odletem. To je 5 minut poté, co vás na
Heathrow už neodbaví a 5 minut před tím, co vás nepustí k bezpečnostní kontrole. A dostat se z vlaku k odbavení trvá cca 10 minut. Když všechno jde podle plánu.
Takže opět lehký poklus k vláčku na druhý terminál. Tady 2 minuty čekání, vydýchání a příprava na finální sprint k odbavení kufru. Z vláčku je to asi jen 200 metrů a dvě patra převýšení. S letem jsem se tou dobou už v duchu rozloučil, ale přece to nevzdám. Takže si jen vzít kufr k odbavení do rukou, nasměrovat spolucestující za davem a pak doleva dozadu s mým kabinovým cvalíkem, a doufat.
Vláček zastavil, dveře se otevírají a já běžím vzhůru a doleva dozadu. Tam se nachází check-in pro mastňáky s první třídou, případně pro socky se správně barevnou kartou. Tady by mohla být jistá šance, že mě rovnou nepošlou do...domů. Přiřítím se a vrhnu se s pozdravem a křečovitým úsměvem (nejsem zrovna trénovaný běžec) na milou paní za přepážkou s dotazem, jestli ještě odbavují. Paní ťuká, ťuká a že prej jo a že je času dost. Hurá!
Té části o čase jsem moc nevěřil, protože podobně mi bylo nedávno sděleno, že bych možná měl jít do letadla, i když už bylo po nástupu, ehm, ehm. Ovšem už jsem byl o něco málo klidnější, protože fast track přes bezpečnostní kontrolu byl 50 metrů odsud a pak už by to mělo být v pohodě. Kontrola byla naštěstí liduprázdná, takže tuším v 10:56 koukám na telefon a hledám kudy tudy cestička k letadlu.
Naštěstí parkovalo hned na okraji, takže žádný výklus přes
most. Ještě mi trochu rozhodilo tep slyšet svoje jméno mezi posledními chybějícími pasažéry, ale bylo to hned za rohem. V gate mi oznámili, že už fakt nemusím běhat a že mám jít v klidu. Tomu už jsem věřil, tam by mi to snad už neuletělo. A neuletělo. Po nějakých třech hodinách a dvaceti minutách na cestě jsem byl v letadle.
Nejsem si úplně jistý, jak by to dopadlo, kdybych nehodlal vysávat BA v salonku nebo kdybych nebyl na LGW už několikrát před tím. Asi smolík pacholík. Takže nakonec se předchozí výlety celkem vyplatily. A to nemluvím o tom, že upgrade do
Premium Economy taky potěšil. Ale i bez něj bych se s tím počátečním stresem po týdnu v Karibiku dokázal vyrovnat.
Asi. Život je boj.
