Silnější pes...

Světová ekonomika se nám vesele hroutí a kdo to všechno zaplatí? Hloupá otázka. Rozhodně my všichni.

Mnoho firem krachuje a které budou zachráněny? Hloupá otázka. Rozhodně ne všechny.

Pouze ty opravdu velké, u kterých by opravdu "bolelo", kdyby zanikly. Ostatní mají opravdovou smůlu. A je celkem jedno, jestli už několik let prodělávají nebo jestli to na ně dolehlo až teď. Prostě jsou to velké firmy a zaměstnávají tolik lidí a mají takový podíl na HDP, že jejich krach by přinesl dočasně více škody než užitku. Dlouhodobě asi ne, ale kdo by chtěl davy demonstrantů v ulicích. Tak to fungovalo vždy a nejspíš vždy fungovat bude.

PS: Hlavní je neztrácet humor! Nikdy.

Šestý smysl

Slyšeli jste někdy o tom, že zvířata vytuší nebezpečí předem a začnou se schovávat? Například při blížícím se zemětřesení jsou neklidná a snaží se najít bezpečné místo. No a tohle je přesně ten případ:

Přírodě neporučíš ani ty, soudruhu...

PS: Možná je to fotomontáž, ale to poselství nijak neubírá na kvalitě.

Mezitím v daleké galaxii...

To je hrůza, nikdo sem nic nepíše. A ani teď se na tom mnoho nezmění. Jen přidám vtip a zase mizím.

Támhle mají úrok 3,5 %, běžíme tam!

Česká národní banka dnes snížila hlavní úrokovou sazbu na 2,75 procenta (o 0,75 %) a polovina národa začíná vyšilovat. Ponechám stranou samotné snížení sazby, i to o kolik se sazba snížila, protože tomu za prvé zase tak moc nerozumím a za druhé s tím stejně nic neudělám. Spíše se zaměřím na reakce lidí.

V tomto případě se náš chamtivý národ rozdělil na dvě skupiny: té první je to úplně jedno a té druhé to vadí. A vadí jim to buď proto, že si vzali hypotéku při vyšší sazbě a teď platí víc než soused, který si ji vezme až dnes, nebo se jim naopak sníží úroky na běžném/spořicím účtu (v horším případě oboje).

"Hypotékáři" asi nebodou spokojeni nikdy, což celkem chápu, protože při změně úrokových sazeb o několik desetin procenta mohou být rozdíly v platbách i tisíce korun měsíčně. Ale nadávat kvůli tomu, že já mám hypotéku a ta zlá ČNB si dovolí snížit úroky o měsíc později, to mi přijde trochu na hlavu. Mohou být rádi, že hypotéky vůbec existují a hlavně ČNB tu není od toho, abychom měli levné hypotéky, ale nepřisli na buben jako celek, tedy ČR. Jak se jí to (ne)daří opět řešit nehodlám.

Ale co mě vlastně donutilo "ublognout", byly výkřiky různých lidí, že musí neustále měnit banku v honbě za co nejvyšším úrokem na běžném/spořicím účtu. Nejdřív jim někde slíbili nevídaných 3,5 % ročně a tím je nalákali k sobě a pak si dovolili snížit úrok na pouhých 3,3 %! Skandál. Nejspíš není nutné dodávat, že to také bylo po snížení sazeb. Ale asi bych měl dodat, že v tu dobu byla inflace 6 až 7 procent a tak to bylo horší než kdyby byl úrok 0,1 % a inflace 3 %, jak tomu bylo v minulých letech... Řešit nějaké poplatky za zřízení/vedení/zrušení účtu asi taky nemá cenu, protože většina je přece zdarma a to je další věc, na kterou Novák slyší.

A co z toho plyne? Počkejte si až vyskočí inflace na nějakých 8 procent a nabídněte spořicí účet se 4 procenty ročně. Lidé se k vám pohrnou jako nikdy. Užívejte si pak výdělávání na hloupých spoluobčanech, kteří vám budou nutit své peníze. Pokud půjde inflace nad 10 %, možná můžete ještě mírně zvýšit úrok a popohnat i méně důvěřivé občany, ale ne víc než na 4,5 %. Potud bude vše v pořádku - budete je vlastně okrádat, ale oni se budou usmívat. Jakmile poté klesne inflace na čtyři procenta a vy snížíte úroky o jedinou desetinku, tak přijdete o významné procento zákazníků, protože jinde jim určitě nabídnou o setinku vyšší sazbu. Vítejte v českém bankovním světe.

K napsání úvahy mě přivedlo přečtení téhle diskuze.

Štěbetání

na vedomost se dava ze jsem si zalozil twitter ucet a ze tam bude vesele stebetat STOP odkaz STOP dekuji za pozornost STOP

Olde English

Kamarád mi poslal odkaz na video I Hate Nature a díky němu jsem následně objevil zábavnou partu s krycím jménem Olde English. Humor je sice poměrně "anglický", jak napovídá i název, avšak původem jsou z New Yorku. A svou existenci přede mnou dokázali tajit dlouhých 6 let...

Dost bylo písmenek, posuďte sami: www.oldeenglish.org

Farmaření na Novém Zélandu

Pokud chcete úspěšně farmařit, tak musíte mít pořádný pick-up (nejlépe Toyota Hilux)...

... a na menší popojíždění ještě čtyřkolku, ideálně Grizzly od Yamahy.

Jak získat práci (nejen) na Novém Zélandu

Teď asi zklamu davy čtenářů, kteří hledali zaručený recept pro nalezení a získání práce, ale asi jako ve všem, tak i při hledání práce musíte mít především štěstí.

Pravděpodobně nejjednodušší je najít práci přes "známého", to fungovalo, funguje a fungovat bude vždy. Takže se ptejte ve škole, v nynějším zaměstnání, v hospodě, na ulici, v autobuse, v rodině, prostě každého. Někdo třeba bude o něčem vědět a vás to bude stát minimum námahy. Pravděpodobnost přijetí přes "známého" je opět větší, než kdybyste se o místo ucházeli jako člověk takzvaně "z ulice".

Pokud se budeme bavit o Novém Zélandu, tak zde je situace na trhu práce usnadněná podstatně jednoduššími pravidly pro nástup do zaměstnání. Myslím zejména nutné papírování. Není problém nastoupit pouze na jeden den na zkoušku (pravděpodobně se budete ucházet spíše o méně kvalifikované práce) a pak buď můžete zaměstnání přijmout nebo jít o dům dál (nebo být odejiti). Takže asi nejvhodnější taktika je osobní návštěva zvoleného budoucího pracoviště a tvrdit, jak vás daná práce baví, že jste nikdy nechtěli dělat nic jiného a jakou máte velkou praxi. Vytištěný životopis není na škodu, ale není nutný - oni si vás vyzkouší.

Další postup je následující: Po nástupu do zaměstnání vyplníte jeden(!) formulář (IR330), na kterém je vaše jméno, IRD number a jakýsi daňový kód (je tam přehled a není složité vybrat ten správný - většinou to bude M). A to je vše! Pak už zbývá jen nahlásit číslo bankovního účtu a každý týden budete o pár dolarů bohatší. Ještě je vhodné zaměstnavatele upozornit, aby vám nestrhával příspěvek na Kiwisaver, což je obdoba našeho penzijního pojištění. Je to jen pro rezidenty, takže byste z toho stejně nic neměli.

Teoreticky po vás mohou chtít vidět pracovní povolení (tedy cestovní pas), ale mně se to nestalo. Navíc Inland Revenue a Immigration spolu nijak nespolupracují, takže nikdo nepozná, že pracujete s propadlým vízem. Jak říkal Jon: Dokud platíte účty a daně, tak si vás nikdo nevšímá.

Až budete chtít zaměstnání opustit, tak pouze nahlásíte, že hodláte zmizet a oni vám následující výplatní termín dají poslední mzdu + vyplatí dovolenou (někdy se přidává pár procent ke mzdě a na dovolenou není nárok).

Pokud hodláte na Novém Zélandu vykonávat nějakou kvalifikovanou práci, tak hledejte přes zprostředkovatelské servery. Namátkou třeba Seek.co.nz. Vystavte zde svůj životopis a pak už jen přijeďte podepsat smlouvu. S pracovním povolením nebude problém.

Tři židle

Jako obyčejně jsem při hledání čehosi na wikipedii narazil na něco úplně jiného, ale neméně zajímavého. Asi všichni znáte českou slovní hříčku "Žid leží dle židle.", která lajdácky vyslovená nebo pro nepozorného posluchače zní jako "židle židle židle". Ovšem ve španělštině existuje něco mnohem lepšího.

¿Cómo "cómo como"? ¡Como como como!

Česky je to přibližně:

Co myslíš tím "jak jím"? Jím tak, jak jím!

Osobně bych se to před rodilým španělským mluvčím vůbec neodvážil vyslovit, protože v nejlepším případě by to znělo asi jako: "Jak jak tak? Tak tak tak!".

Irská dieta

An Irishman was terribly overweight, so his doctor put him on a diet.
"I want you to eat regularly for 2 days, then skip a day, and repeat this procedure for two weeks. The next time I see you, you should have lost at least 5 pounds."
When the Irishman returned, he shocked the doctor by having lost nearly 60lbs!
"Why, that's amazing!" the doctor said, "Did you follow my instructions?"
The Irishman nodded... "I'll tell you though, by jeasuz, I t'aut I were going to drop dead on dat turd day."
"From the hunger, you mean?", asked the doctor.
"No, from the f**kin' skippin'..."

Elektronický obchodní dům a tipy na výlety

Jedny z nejotravnějších reklam na Novém Zélandu jsou na Ferrit.co.nz, což je kiwi ekvivalent naší Vltava.cz. Jsou v televizi prakticky celý rok a v kteroukoli denní i noční hodinu. Naštěstí pro diváky, je několik z nich i poměrně zdařilých a pár dokonce velmi vtipných. Přičemž nejpovedenější je asi ta následující. No jen si poslechtěne si tu krásnou novozélandštinu.

V následujícím spotu můžete vidět všechna zajímavá místa na Novém Zélandu během jedné minuty a tím ušetříte spoustu peněz za letenku. Zároveň je i zde typický humor, který je místním obyvatelům vlastní - jsou na svoji zemi hrdí, ale přesto si ze sebe dokážou dělat legraci.

Like a bat out of hell!

Postup úniku z ďáblových opratí (v tomto případě České spořitelny) je následující:

1. Nejprve je samozřejmě vhodné vlastnit účet v jiné bance. Rušit účet a pořídit si obratem nový u stejné banky nepovažuji za zrovna prozíravé. Dále odmyslíme možnost uložení peněz do matrace (což je ale vzhledem k výši poplatků výhodnější) a budeme se soustředit na přechod do nového a lepšího. Kupředu levá, zpátky ni krok!


2. První z několika posledních návštěv bude spočívat v oznámení této radostné noviny příslušnému pracovníkovi ČS. Ten vám poví, že je nejprve nutné zablokovat platební kartu, neboť byste mohli zrušit účet a přitom dál vesele platit (tedy jen tam kde nemají online terminály). Zároveň se optáte, zda a kolik dlužíte ČS. Pokud něco dlužíte, tak požádáte o mimořádnou splátku a dluh splatíte. Na to je vhodné mít na účtu dostatek peněz. Peníze lze převést i z jiné banky, ale zbytečně se to protáhne o den až dva. Pokud nemáte na splacení, tak máte smůlu a z okovů vás nepustí.


3. Před návštěvou číslo dvě si přepíšete všechny uložené příjemce z internet banking starého účtu a založíte nové trvalé příkazy + povolíte všechna inkasa v novém účtu. Trvalé příkazy pak můžete zrušit, alespoň tím zrychlíte následující návštěvu na pobočce ČS o několik kliknutí.


4. Pokud vám od někoho přicházejí peníze, tak zdroji oznámíte nové číslo účtu. Já tedy nikomu nic oznamovat nemusel, ale slyšel jsem, že i tohle se stává...


5. Poslední návštěva č. 2 by se s trochou štěstí mohla stát i návštěvou poslední. Přijdete cca 3 - 5 dnů po té předchozí, aby bylo jisté, že jste se nepokusili okrást nějaký podnikatelský subjekt platbou platební kartou a následným zrušením účtu. Po této době by již mělo být jisté, že jste to neudělali, případně by měly být všechny předchozí platby řádně strženy z vašeho účtu. Pracovnice ČS zkontroluje, jestli máte na účtu nějaké trvalé příkazy nebo souhlasy k inkasu, případnou dlužnou částku a požádá vás o číslo účtu, na který má převést zůstatek po zrušení stávajícího účtu. Vy podepíšete zrušení internetového bankovnictví, kontokorentu, atd. a je hotovo.

Předchozí článek je sice o České spořitelně, ale ve většině ostatních bank to bude hodně podobné. Co mě ovšem nemálo překvapilo, byla jakákoli absence otázek ohledně důvodů odchodu z ČS, případně alespoň nabídka nějakého jiného typu účtu. Byl jsem připraven na pořádnou duševní masáž v podobě nepřeberného množství výhod bezkonkurenčních produktů této banky a ono nic. Asi už jsem jim nebyl dost dobrý. Vstříc novým zítřkům!

PS: Kdo má zájem o legendární skladbu od Meat Loaf z titulku, nechť si ji najde.

Konec? Doufám, že ne...

Tak už je to tady: léto pravděpodobně skončilo. Poprvé po osmi měsících jsem na sebe mezi lidi vzal dlouhé kalhoty a ne kraťasy. Bylo krásných 12 °C, zataženo, vytrvalý déšť a jel jsem do vichřicemi a mrazem zmítaných Orlických hor. Na základě toho jsem usoudil, že už je na čase změnit styl oblékání. Ovšem připadal jsem si, že jsem zradil sám sebe a měl jsem pocit Eskymáka oblečeného do -30 °C.

Nelze nepoužít slova klasika: "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným." Na Novém Zélandu bylo podobné počasí na konci května - to odpovídá konci listopadu na této zemské polokouli. A to jsem si tam na počasí stěžoval...

PS: Do zmiňovaných Orlických hor jsme nedojeli, neb v Dejvicích přestaly fungovat stěrače a déšť byl stále vytrvalý...

Kdo uteče, vyhraje

Vzhledem k tomu, že v České spořitelně pravidelně prohrabují archiv a letos nenašli moje potvrzení o studiu, tak mi za odměnu dali "dospělý" účet. Tím pádem narostly poplatky za vedení kdysi "bezplatného" studentského účtu, tudíž jsem se rozhodl k přeběhnutí ke konkurenci. Osobně za nejlepší možnost považuji eKonto od Raiffeisenbank (eBanky), ale v nejbližší době mi tam nebude pravidelně přicházet 30 000 měsíčně, takže bylo nutné se spokojit s něčím jiným. Volba tedy padla na mKonto od mBank, o kterém jsem psal již dříve.

Žádné poplatky za vedení účtu, žádné poplatky za příchozí a odchozí platby v rámci mBank, žádné poplatky za příchozí a odchozí platby mimo mBank, žádné poplatky za vytvoření a změnu trvalého příkazu/inkasa, žádné poplatky za vydání a vedení platební karty, žádné poplatky internetové a telefonní bankovnictví (automat), žádné poplatky za výběr z bankomatu v zahraničí, první dva výběry za jakéhokoli bankomatu v ČR zdarma... No dokonalý účet.

Ale abych jen nechválil, tak mají i pár nevýhod, které možná odradí spoustu lidí. Například pobočky jsou pouze v několika městech. Absence kontokorentu. Nemožnost vložit hotovost na účet - peníze se musí poslat složenkou. A pár dalších drobností.

Mně tohle vesměs nevadí, takže jsem se proklikal webovým objednáním účtu a jako místo podepsání smlouvy jsem zvolil mKiosek v Tescu na Národní třídě. Asi za den nebo dva mi zavolal pán z mKiosku, že je smlouva připravená a že se na mě už těší. O dalších pět dní později volal znova, aby mi připomněl, že je smlouva stále připravená a on že už se nemůže dočkat. Potřetí jsem se už přemlouvat nenechal a poctil jsem ho návštěvou. Pán měl radost. Měl pro mě několik dokumentů, u kterých mi dal zkontrolovat správnost údajů a dokonce si vyžádal můj autogram. Dvakrát!

Nakonec jsem obdržel dvě smlouvy s jeho autogramy (založil jsem si mKonto a spořící účet eMAX) + aktivační číslo pro internetové bankovnictví. Oznámil mi, že platební karty k oběma účtům jsou na cestě a bylo hotovo. Ještě jsem si v rámci soutěže už-ani-nevím-o-co tipnul kolik bude 16.9. v 9:00 v Athénách stupňů Celsia. Vyčerpán rozdáváním autogramů jsem neprojevil mnoho invence a odpověděl, že 16 st. (šestnáctého = šestnáct stupňů, co jiného by to mohlo být).

Obě platební karty dorazily o pár dní později. Běžným dopisem... Sice je musíte aktivovat ze svého účtu, ale u někoho to může vzbudit pocit ohrožení bezpečnosti, ba až útoku na jeho osobu. Já jsem byl rád, že jsem nemusel strávit několik desítek minut ve frontě s babičkami čekajíc na doporučený dopis.

Doma už jen stačí aktivovat internetové bankovnictví, po doručení aktivovat platební karty a změnit limity pro výběry a platby dle libosti. Proto mám u karty, kde nejsou žádné peníze, měsíční limit pro platby v obchodech 2,2 milionu Kč. Co kdybych jednou vyhrál ve sportce a potřeboval nutně koupit nové auto? Příprava se nesmí podcenit.

O dešti (NZ a Thajsko)

Nechci tvrdit, že by na Zélandu pršelo nonstop, to zase ne, ale počasí je tam přece jen chladnější a to mi příliš nevyhovovalo. Mluvím o severním ostrově a konkrétně o oblastech Auckland a Coromandel. V létě je 20° - 25° C a v zimě 5° - 10° C. Je to takové neslané nemastné a pršet může kdykoli.

Pokud v předpovědi hlásí déšť, tak bude pršet skoro určitě (a když ne, tak to příliš tak nevadí). Pokud hlásí přeháňky, tak bude opět pršet skoro určitě. Pokud občasný déšť, tak opět nejspíš bude pršet. Pokud hlásí jasno, tak možná bude pršet. Pokud hlásí jasno a žádný déšť alespoň následující tři dny, tak snad pršet nebude.

Ale zase abych místnímu počasí nekřivdil, tak musím dodat, že v případě (ne)hlášeného mírného deště prší třeba jen 15 minut a je po všem. Je to celkem fofr: 9:41 jasno, 9:57 zataženo, 10:01 prší hodně, 10:09 už jen kape, 10:17 polojasno a v 10:48 jsou suché chodníky. Jindy ale fouká a střídavě poprchává třeba tři čtyři dny. A pokud hlásí pořádný déšť, tak opravdu hodně prší i několik hodin a potom jsou všude krásné potůčky a ze střech se stávají zákeřné vodopády. To jsem zažil dvakrát v Coromandel + jednou v menším měřítku zrovna když jsem šel v Aucklandu do školy. Sedět šest hodin v mokrém oblečení je opravdu paráda.

Z Nového Zélandu žádnou deštivou fotku nemám, tak alespoň duha:

V Thajsku jsem byl na konci června, což je považováno za začátek sezóny dešťů a během 14 dní pršelo pouze první den a poslední dva. Opravdový déšť, do kterého není vhodné vycházet, byl naštěstí jen jednou a to poslední den, když jsem odjížděl autobusem na letiště. Ale možná jsem měl jen štěstí.

Když mrholilo nebo pršelo jen trochu, tak většina lidí ani nevytahovala deštníky, protože to vzhledem k horku okamžitě osychá. Sice poprchává, ale stále je 30 a víc stupňů. Ze začátku jsem byl trochu naštvaný, že nesvítí sluníčko, ale věřte mi - pokud nejste na pláži, tak je to takhle lepší.

Během letní sezóny je v Thajsku vedro a opravdu nepříjemné vlhko, takže kdo tohle počasí špatně snáší, tak by měl přijet jako většina turistů v zimě. To není takové horko a od konce prosince do začátku března prakticky neprší.

Následující fotky jsem vyfotil, když jsme přijížděli autobusem do Bangkoku. Vypadalo to sice hrozivě, ale nakonec podle pravidla "Pes, který štěká, nekouše." se zase tak moc nedělo.

A nakonec zmiňovaný déšť těsně před odjezdem, den po předchozích fotkách. Takhle ale pršelo asi jen čtvrt hodiny:

Zvídavá otázka

Tento reklamní spot na Mitsubishi Lancer byl údajně zvolen za jeden z nejpovedenějších v roce 2007.

Auto - vlastnictví a prodej

Jak jsem psal dříve, tak automobil víceméně pouze žere peníze. Když si odmyslím stále stoupající cenu benzínu a nafty (během půl roku mého pobytu na NZ vzrostla cena z $1.55 na $2.15 za litr N95!), tak se občas naskytne nemilá příležitost navštívit autoservis i z jiného důvodu, než je nová "technická". Nebojte se, auto je v pořádku. Akorát jsem zapomněl zapnutá světla a tím jsem dodělal moji stařičkou autobaterii. Tady na vesnici jsem koupil novou za $146, jinde by možná byla o pár dolarů levnější.

Ale abych mu jen nekřivdil, tak mě moje auto také velmi potěšilo. Během necelých 2000 km, co jsem ho vlastnil, byla průměrná spotřeba pouze necelých 8l/100km. Z toho jsem zhruba 400 kilometrů najezdil po městě a okolí. Připomínám, že to byl obsah 2 litry a ročník 1986. Zkuste si cvičně koupit auto s 2l motorem za cca 15 tisíc korun a trumfnout mě!

Také jsem několik dní po koupi auta obdržel dopis z aukce, kde byly dokumenty o provedených výměnách spojky, klínového řemene a několika dalších drobností. Vše bylo vyměněno v poměrně nedávné době, takže se tím šance na pozdější prodej značně zvýšily. Navíc bylo zakoupeno jako nové na Novém Zélandu a mělo pouze jednoho předchozího majitele (v dokumentech byli dva, ale jen proto, že se přestěhoval a připsal jako spolumajitele i manželku).

Prodej auta je snad ještě jednodušší než koupě. Tedy pokud se budeme bavit o tzv. papírování. Potřebujete na to pouze potvrzení o převodu auta na vás, které vám přišlo po koupi auta. Je žlutá čtvrtka o velikosti A4, na které je vaše jméno - nový vlastník vozidla a výpis předchozích majitelů. Dále nevyplněné údaje o novém majiteli v případě prodeje, a to ve dvou provedeních - jedno pro vás a jedno pro něj. Při prodeji si pak do vaší části (prodejce - spodní třetina té A4) stačí opsat jméno a adresu toho, na koho bude auto přihlášené a podepsat jeho část. Se svojí částí zajdete opět na poštu, zaplatíte asi $8 a auto už má nového vlastníka. Pak už jen zrušit pojištění a to je vše.

Prodat auto je snad ještě více stresující než jeho koupě. Pravděpodobně ho budete chtít prodat co nejpozději, abyste mohli cestovat co nejdéle a nejpravděpodobněji to bude opět v Aucklandu. Proto vás asi nepotěším informací, kterou si nejspíš nechcete připustit, ale je to tak: budete to mít hodně těžké a nejspíš ho prodáte hodně pod cenou. Nejvyšší ceny jsou obecně v prosinci a lednu, kdy si auta kupuje nejvíce turistů a nejnižší od března/dubna dále, kdy se jich většina turistů zase zbavuje a poptávka je nejnižší. Pro zajímavost přikládám foto nástěnky z backpackeru.

Já naštěstí nejsem obyčejný turista, takže prodej mého auta probíhal trochu jinak. Původní plán byl, že přijedu do Aucklandu v neděli (odlet ve středu) a zkusím nejdříve tradiční aukci v Ellerslie. Když by to nevyšlo, tak bych ho dal zpět do Turners aukce a nechal mého kiwi kamaráda, ať vyřídí prodej. Po telefonátu s mým českým spolužákem a varování, jak šly ceny a poptávka hrozně dolů, jsem ze svého hloupého a naivního plánu upustil a přešel na plán B.

Auto jsem vlastně už k ničemu nepotřeboval, protože jsem bydlel 5 minut chůze od práce a už jsem nehodlal nikam cestovat. Podotýkám, že tohle bylo na začátku května a NZ jsem hodlal opustit v půlce června. Moje auto nemělo smysl inzerovat na Trade Me, kde bych s ročníkem výroby 1986 a požadovanou cenou minimálně $1000 neměl vůbec žádnou šanci. Po konzultaci s místními jsem usoudil, že nejlepší bude postavit auto na ulici přímo v Coromandel Town. Řádně ozdobené cedulí FOR SALE. Poprvé jsem považoval odlehlost tohoto městečka za výhodu a doufal jsem, že potenciální kupec nebude chtít jet do Aucklandu pro nějakého zajíce v pytli a zakoupí můj sice starý, ale jinak skoro dokonalý vůz.

Vyrobil jsem tedy fešné cedule s "životopisem" auta a postavil ho na frekventované místo u jediného pekařství. Měl jsem na prodej cca 5 týdnů a chtěl jsem za auto $1200, minimálně ale $1000. Na autě byla cena $1300, abych měl prostor pro vyjednávání. Po týdnu, kdy se nikdo neozval, jsem začal být nervózní, že to nebude ani zdaleka tak jednoduché, jak jsem si původně myslel. Po necelých dvou týdnech se ozvali 3 zájemci během 24 hodin.

První zájemkyně si auto pouze prohlédla, zeptala se svých asi desetiletých dětí (!), jestli si ho má koupit na ježdění do práce a nabídla mi $1000 cash. To jsem statečně odmítl. Sice byla první zájemce po skoro dvou týdnech, ale pořád mi zbývaly více než tři týdny a trocha naděje. Hned na to mi řekla, že ho teda vezme, ale že si musí vybrat peníze a jestli můžu počkat do zítra. Lehce překvapeně jsem se zeptal, jestli ho tedy hodlá koupit za těch $1300 a ona že ano. Samozřejmě, že může! Paní asi nebyla moc zběhlá ve vyjednávání, protože za $1200 by ho určitě dostala a za $1100 nejspíš taky :). Nabídl jsem jí, jestli se chce s tím autem alespoň projet, ale ona nechtěla.

Druhý den přivezla požadovanou částku, podepsal jsem jí papír o prodeji a předal klíče a dokumenty o provedených opravách. Klíče předala svojí neteři s tím, že ona jde do práce a na první jízdu pojede neteř (!). Paní jsem potkal o několik dní později a usmívala se, tak asi byla s koupí mého bývalého auta spokojená.

Do roka a do dne!

Jednou to přijít muselo: Dnes odpoledne jsem opustil Coromandel Town přesně po půl roce a jednom dni. V nadpise jsem tedy trošku lhal, omluvte prosím tento drobný marketingový trik. Dorazil jsem hned večer po ukončení školy dne 14. 12. 2007 a z původně plánovaných několika týdnů se stalo několik měsíců.

Jsem rád, že se mi povedlo zakotvit zrovna tady, protože jsem si to tady celkem užil. Když ovšem nepočítám poslední cca dva měsíce, kdy mě to tady už celkem nebavilo, ale i tak jsem nijak extrémně netrpěl. Nemusel jsem pracovat někde v zabahněném sadu, utratil jsem za jídlo pár dolarů měsíčně a přesto jsem jedl steaky a měl jsem pohodlné a relativně levné ubytování.

Doufám, že se ještě aspoň jednou podívám do světa a bude to aspoň z poloviny tak dobré...

Nočná hudba

Před pár lety (pár = 2) jsem objevil blog s názvem Nočná hudba. Již z názvu je zřejmé, že nejspíš nepůjde o blog zaměřený na techno, případně Ozzyho a spol. Je tu především pohodová hudba, která spíše uklidní než nabudí. Taky proč se pořád někam honit.

"The clock is running. Make the most of today. Time waits for no man. Yesterday is history. Tomorrow is a mystery. Today is a gift. That's why it is called the present." (Česky: Carpe diem...)

Ještě vám doporučím pár interpretů nebo kapel, které podle mě stojí za poslech: Sigur Rós, Unkle, Lucky Soul, The National, Mario Biondi, LAU... Všechny je najdete na výše zmíněném blogu.

Strava na NZ - "100% fat free"

V předchozím článku jsem popsal typické stravovací návyky většiny obyvatel Nového Zélandu. Proti tomu působí jako pěst na oko všechny reklamy na produkty s nulovým obsahem tuku. A když už ne s nulovým, tak alespoň sníženým.

Například byste nevěřili, jak je složité koupit normální mléko. Většinou musíte koukat do okrajů spodních regálů a vůbec na místa, kde jsou produkty, které nikdo nekupuje, ale měly by být v nabídce. Naopak pokud chcete Light, Fat Free, 100% Fat Free, Trim, 99,5% Fat Free, Lite, Only 0,1% of Fat, Super Trim, tak nemáte s nákupem problém. S jogurty a sýry je to podobné.

Samozřejmě i McDonald's a spol mají v nabídce minimálně jeden produkt, který má o 20% nižší obsah tuku než typický produkt. Co na tom, že je v něm více cukrů a tím pádem i více energie.

Celkem mě šokovalo zjištění, že typická 0,6l láhev oblíbené limonády L&P obsahuje 65 gramů cukru (890 kB pdf)! Klasická Coca Cola je na tom víceméně stejně a Fanta obsahuje dokonce více než 70 g. Schválně si zkuste navážit 65 gramů cukru, je to slušná hromádka. Takže až si někdy budete objednávat třetí Colu, tak si na tohle vzpomeňte ;-).

Dále je na NZ k dostání mnoho Organic produktů (biopotravin). Osobně bych řekl, že snad každý výrobek z běžných potravin má svoji bio variantu. Tyto výrobky jsou obecně zhruba o 50 % drazší, ale co by člověk neudělal pro svoje zdraví.

Strava na NZ - Fastfood rules!

Než jsem odjel na Nový Zéland, tak jsem si myslel, že většina tlustých lidí žije v USA. Po několika měsících pobytu na NZ musím dodat: zbytek žije tady. Hlavní viník otylosti obyvatel bude pravděpodobně nepříliš zdravý životní styl spojený se stravováním ve fastfoodech všeho druhu. V televizi je hrubým odhadem pětina reklam na různé fastfoody. Na Queen Street v ACL je na 300 metrech cca 20 fastfoodů a na jiných místech na Novém Zélandu to není o moc lepší.

Restaurací s rychlým občerstvením je tu nepřeberné množství: Burger King, Domino's Pizza, Dunkin' Donuts, KFC, Little Caesar's Pizza, McDonald's, Pizza Hut, Subway, Wendy's... To jsou známější mezinárodní řetězce restaurací, které jsem viděl a zapamatoval si. Dále je zde nepřeberné množství menších lokálních fastfoodů a takeaways. Vesměs se v nich prodávají oblíbené hamburgery nebo v zemích bývalého britského impéria neméně populární fish and chips.

Všechny uvedené restaurace prodávají menu složené z "hlavního jídla", přílohy a nápoje. To není nijak neobvyklé ani u nás, ale tady mají prakticky vždy v nabídce i rodinná menu, která obsahují mnoho hamburgerů/kuřecích kousků/pizzy, ještě více příloh (hranolků) a dvoulitrový nápoj (klidně i dva). Výhodná snídaňová menu s kávou jsou taktéž samozřejmostí. Kiwis se v podobných podnicích stravují poměrně pravidelně a když náhodou uvaří doma, tak je to velmi podobné.

Uvaří je v tomto případě možná dost honosné slovo. Většinou totiž jen ohřejí fazole z konzervy, špagety z konzervy, klobásky, vajíčka a k tomu samozřejmě hranolky. Případně zakoupí hotovou omáčku, hotové rizoto, hotovou pizzu, hotové plněné koláče a doma si to jen ohřejí/osmahnou/opečou a k tomu si dají sladkou limonádu nebo pár piv.

Průměrný Novozélanďan se tedy s odlišným jídlem setká pouze v restauraci a ani tady není výjimkou, že si z jídelníčku vybere opět fish and chips nebo steak s hranolky.

NZ - Sport (nejen) v TV

Pořadí oblíbenosti je následující: 1. Ragby, 2. Kriket, 3. Dostihy.

Oblíbenost národního ragbyového týmu All Blacks je zhruba stejná jako byla u našeho hokejového týmu z Nagana. Oblíbenost All Blacks ale trvá několik (desítek) let. Každý domácí zápas je vyprodaný, obchody s dresy AB's jsou všude a dostat se do týmu je na Novém Zélandu nejvyšší možný sportovní úspěch. Každý hráč při svém prvním startu obdrží pořadové číslo a tím se nesmazatelně zapíše do dějin. Během více než 100 let se v All Blacks objevilo již přes 1000 různých sportovců. Pokud se zrovna nehraje nějaký mezinárodní zápas, tak je na programu buď jakási Liga mistrů, zápasy sedmičlenných týmů atd. Přehled všech hlavních soutěží je na Wikipedii.

Asi jediný sportovní tým, který v popularitě trochu "šlape na paty" All Blacks, jsou Black Caps, tedy kriketová reprezentace. Naštěstí pro ně se kriket hraje v létě a ragby v zimě. Takže je v televizi (novinách) buď ragby nebo kriket, většinou ale oboje. Kriket je velmi zdlouhavá hra podobná baseballu, neplést tedy s kroketem. Opět pokud se nahraje mezinárodní zápas, tak media přináší výsledky z místní ligy nebo z indické, která je velmi populární. Osobně jsem neviděl nikoho hrát v parku nebo na pláži ragby, ale za to kriket mnohokrát. Z toho usuzuji, že kriket je jako rekreační sport oblíbenější.

Na třetím místě mého pomyslného žebříčku se umístily dostihy. A to buď klasické koňské sprinty, závody klusáků nebo závody chrtů. Na Novém Zélandu je jeden televizní kanál věnovaný pouze koňským dostihům (ale někdo mi říkal, že je australský). Sázky na dostihy jsou pravděpodobně oblíbenější a častější než na jiné sporty.

O Novém Zélandu se říká, že každý prakticky každý Kiwi vlastní jachtu, což je do jisté míry pravda. Za pěkného dne jsou v okolí Aucklandu doslova námořní dopravní zácpy. A pokud náhodou nějaká rodina nemá jachtu, tak většinou alespoň vlastní menší motorový člun. Kdo nerybaří, jako by nebyl.

Z motoristické oblasti jsou nejoblíbenější závody cestovních vozů s osmiválcovými motory (tedy žádné Octavie s 2L motorem, ale dospělá auta). Občas se objeví zmínka o Formuli 1, ale jinak jsem jiné pořádné sporty nezaznamenal.

Z dalších sportů je výrazný netball, což je výhradně dívčí velice populární sport, o kterém běžný smrtelník ze Střední Evropy v životě neslyšel. Oni zase například neznají florbal. Kiwis obecně s těma klackama moc neumí - Nový Zéland je držitelem nejvyšší prohry v ledním hokeji na světové úrovni. Dostat gól každou minutu a dvě sekundy, to snad musí trénovat...

Lifestyle in Coromandel is so cool, but...

To řekl domorodec Patrick o své rodné vísce, tedy o Coromandel Town. Všem se tam líbí, ale zároveň by všichni chtěli pryč. Jak jsem již napsal, Coromandel je malé městečko s 1300 - 1500 stálými obyvateli a mnoha tisíci turisty během letní sezony. Od Vánoc do Velikonoc je Coromandel výletní centrum mnoha obyvatel Aucklandu, ale zbytek roku zde lidově řečeno "chcíp pes".

Naštěstí ne úplně, protože prakticky každý víkend se zde konají live koncerty. A to buď v Admirals Arms Hotel nebo ve Star & Garter Hotel. (Nenechte se zmást slovem "hotel", na NZ je to obyčejný hostinec s několika pokoji pro hosty.) Vstup je většinou zdarma a sejde se zde skoro celá vesnice. Dovedou se tu skvěle bavit lidé od 20ti let až po šedesátníky. Tohle si u nás nedovedu dost dobře představit a celkem jim to závidím.

Mládež ve věku 15 - 20 let se většinou opíjí někde v ústraní. Za prvé nechtějí být ve stejném podniku se "staříky" a za druhé je to do 18ti nelegální. To je u nás sice stejné a přesto se pije, ale na malé vesnici si policie nezletilce lehce pamatuje a moc jim to netoleruje. Pokuty za porušení jsou zhruba stejné jako v ČR (200 - 2000,-), ovšem tady je to v dolarech.

Případně se zde ve výše zmíněných hospodách hotelech hromadně sleduje fotbal, což je stejné jako u nás. (Nenechte se zmást slovem "fotbal", na NZ je to obyčejné ragby.) Národní tým All Blacks jsou polobozi, jejichž popularitě se přibližují pouze Black Caps, což je národní kriketový tým.

Další oblíbenou kratochvílí je rybaření. V tomto případě rybaření na moři. A to buď ze břehu, z lodi nebo z kajaku. Tady asi není někdo, kdo by nikdy nerybařil, a proto zde naleznete mnoho obchodů s rybářskými potřebami a nabídky společností pořádajících rybářské výlety visí na každém rohu.

Život tady je na můj vkus až příliš poklidný a pohodový. Ovšem jen co se dostanu do důchodového věku a začnu rybařit, tak se sem okamžitě stěhuji. A to myslím celkem vážně.

Oz nebo NZ?

Našel jsem pro vás malou pozvánku do této odlehlé části světa. Sami si můžete vybrat, zda je leší jet do Austrálie nebo na Nový Zéland. Ale musím vás varovat rovnou, že obě země mají něco do sebe, a tak bude asi nejlepší navštívit obě dvě.

Do Austrálie?

Nebo na Zéland?

Obě možnosti jsou bezesporu lákavé. Jen abych předešel dotazům, tak P-labs jsou laboratoře na výrobu pervitinu a na NZ objevili látku, která vytvoří barevný kouř, pokud někdo v domě vaří "perník".

Doprava v Aucklandu - trajekty

Protože se Auckland rozprostírá v úžině mezi Tichým oceánem a Tasmánským mořem, tak jsou zde používané jako městská hromadná doprava i trajekty. A to mezi čtrvtí Devonport a centrem (Midtown). Devonport rozhodně stojí za to navštívit a pokochat se domky postavenými v klasické koloniální architektuře. Nehledě na to, že je odtud nádherný výhled na centrum Aucklandu a okolní záliv s ostrovem Rangitoto.

Dostat se Devonportu je velice jednoduché. Stačí najít starobylou Ferry Building na břehu mezi Albert Street a Queen Street a za ní se blíže ke Queen Street nachází "zastávka" pro odjezdy do Devoportu. V pokladně si koupíte zpáteční lástek a můžete vyrazit. Zpáteční lístek momentálně stojí 9$. Pak už jen ukážete osobě u brány lístek a najdete ceduli s nápisem Devonport, kde se nachází/bude nacházet váš trajekt. Po 12-minutové plavbě budete v úplně odlišné části města.

Pokud máte čipovou kartu nabitou All Zones Monthly Pass a chcete jet trajektem do Devonportu a nerozumíte anglicky/stydíte se/jste brouk Pytlík, tak se budete tvářit hrozně zkušeně a ukážete čipovou kartu osobě, která kontroluje lístky v bráně vedle prodeje. Následně projdete a hned za bránou je strojek na lístky (skoro stejný jako v autobuse) do kterého strčíte kartu a stisknete Issue. Pokud bude jízdenka aktuální, tak vám vyjede lístek a osoba u brány bude spokojená.

Nevím, jestli je to běžné, ale já jsem při cestě zpět do centra nenašel žádnou pokladnu ani bránu, u které bych si mohl koupit lístek, a tak jsem jel "na černo". Abych se přiznal, tak jsem pokladnu ani nehledal, protože jsem sice měl čipovou kartu, ale zase jsem neměl čas. Ale jak jsem zjistil zpět v centru, tak se pokladna v Devonportu buď vůbec nenachází nebo během víkendu nefunguje. Ovšem neradujte se, zadarmo nepojedete. Cestující se po příjezdu poslušně řadí u východu a ti, co nemají jízdenku si ji koupí v místní pokladně. A ti šťasnější, co už mají jízdenku, ji ukážou osobě u brány a je to. V případně vlastnictví čipové karty následuje stejný postup s tisknutím jízdenky jako při odjezdu.

Zajímavou možnost poznat víkendový cíl mnoha obyvatel Aucklandu nabízí společnost 360 Discovery. A to konkrétně výlet do Coromandel Town a okolí. Za $144 máte možnost navštívit všechny nejzajímavější atrakce na západním pobřeží poloostrova Coromandel. Ušetříte si tím několikahodinovou cestu do Coromandel Town, kde v podstatě nic jiného není a navíc vám nehrozí, že odsud, jako už mnoho výletníků, už nikdy neodjedete... ;)

• podrobnosti o Coromandel Discovery (Coromandel Town a okolí)

• další možnosti výletů - webové stránky 360 Discovery
  

Strava na NZ - nákupy na vesnici

Nakupování v díře jako je Coromandel není tak jednoduché jako ve větším městě, kde je můj oblíbený "supersklad" Pak'n Save. Nejbližší P'nS je v Thames, což je největší město poloostrova Coromandel vzdálené 55 km. Na první pohled to vypadá, že 55 km zase není taková dálka, ale při průměrné rychlosti okolo 50km/h to zabere celkem dost času a jet 110 km pro svačinu... Prakticky celá cesta totiž vede podél pobřeží a je krásně klikatá. Na cestu do P'nS tedy potřebuji přibližně 11l benzínu a následně musím při nákupu ušetřit více než 19$ (11l x 1,7$ = 18.7$), abych "nechtěl slevu zadarmo". Navíc tady na vsi stojí benzín okolo 1,95$/l.

V Coromandelu jsou v centru tři minisupermarkety a jeden obchod se zdravou výživou. Ve vzdálenějších Coromandel Supermarket a Coromandel Super Saver je snad úplně všechno dražší než v bližším Four Square, takže nechápu, že tam ještě někdo chodí. Kdyby byli alespoň hezčí, tak se nedivím, ale opak je pravdou. Takže tam chodím jen občas zkontrolovat, jestli se něco nezměnilo a jinak chodím jen do bližšího a levnějšího Four Square Supermarket. Navíc v něm jsou každý týden slevy na určité zboží a díky nim se ceny dostanou občas i pod úroveň P'nS. Navíc den před skončením trvanlivosti prodávají chleby nebo buchty za 1$, takže jsem tam stálý zákazník. Chleba vydrží bez problémů o dva dny déle bez jakékoli změny chuti a navíc ho mohu dát do mrazáku. Marmelády zde stojí 2,4$ za 500g (2$ v P'nS a 2,9$ v jiném obchodě), margarín 2,2$ (2$) a sušenky 1,6$ (1,3$), takže pro běžné potraviny nemá smysl jezdit daleko. Kilogram sýra zde stojí cca 14$ (7,5$), ale v akci bývá za 9 - 10$. Maso je zde v řeznictví čerstvé za stejné ceny jako v P'nS a navíc lze koupit jen jeden kousek a ne celé obří balení. Kvalitní mleté hovězí stojí od 10$/kg, klobásky 6,5 - 13$/kg a steaky od 11$/kg.

V obchodě se zdravou výživou je i ovoce a zelenina s relativně slušným výběrem. Dále zde mají nejlevnější mléko - jen 3.50$ za 2l (dvě lahve jsou za 6$) a spoustu organic potravin. Ty jsou možná o hodně zdravější, ale také většinou o hodně dražší. Organic mléko stojí jen 3,50$/2l, takže mohu snídat superzdravé mléko se superzdravými cereáliemi a zdravými toasty se zdravou Marmite. Mohu, ale radši kupuji Full Cream Milk se 4% tuku, protože tuku není nikdy dost a navíc chutná tááák dobře.

Strava na NZ - Kde utrácet těžce vydělané peníze

Sladký život v rodině mi skončil nějaký ten pátek zpátky a nyní se musím o sebe starat sám. To pro mě znamená především neumřít hlady a zajistit si dostatek potravin. A pokud možno co nejlevnějších potravin. Jídlo za 5$, co jsem si kupoval ve škole, je sice na místní poměry levné, ale pokud chci vydělat co nejvíc peněz na drahá studia, tak potřebuji jíst ještě levněji. Ještě před opuštěním mé adoptivní rodiny jsem se vypravil na obhlídku a jako správný ekonom jsem porovnal zvolený spotřební koš mezi supermarketem New World a superdiskontem Pak'n Save.

Jak se můžete dočíst i jinde, tak nejlevnější supermarket na Novém Zélandu je Pak'n Save. Náš učitel o něm řekl, že je to "the shittiest supermaket in NZ, but the cheapest" (nejhnusnější, ale nejlevnější). Opravdu to není zrovna krasavec - představte si horší Lidl o velikosti Tesca, ale jídlo je zde opravdu bezkonkurenčně nejlevnější. Dokonce i když je třeba v New World nějaké jídlo "v akci", tak je v Pak'n Save většinou levnější.

Pak'n Save je tak levný, protože nakoupí ohromné množství zboží a to následně s nízkou marží prodá. Z toho důvodu musí mít co nejnižší náklady. Jak jsem již napsal, tak uvnitř to není zrovna dvakrát krásné, protože je to víceméně skladiště. Navíc je jen ve velkých městech, kde je větší šance prodat více zboží a sníží se náklady na distribuci.

Pravděpodobně všechny supermarkety na NZ mají uzavřenou dohodou s nějakým řetězcem čerpacích stanic a když nakoupíte jídlo za více než 40$, tak dostanete poukaz slevu 4c (0,04$) z každého litru benzínu. Pokud utratíte více než 70$, tak už je sleva 10c (0,1$) z každého litru. To znamená, že byste si měli nákup pečlivě naplánovat, abyste se kvůli chybějícím třem dolarům nepřipravili o slevu. I když kvůli slevě 4c/1l asi nemá cenu se moc stresovat a zbytečně nakupovat věci, které nepotřebujete (benzín momentálně stojí okolo 1,70$/1l - 10.12.07; 2,15$/1l - 10.6.08).

Samozřejmě nejvýhodnější jsou velká balení čehokoli, tak je to dobré se domluvit se spoludlícím(i) a nakoupit společně. Dobré jsou také multi balení, např. 5 plechovek fazolí za speciální cenu apod. Ale musíte si to opět pořádně spočítat, jestli se to opravdu vyplatí, protože zrovna třeba v Pak'n Save prodávají 3 plechovky Watties fazolí za 3,60$ a jednotlivě stojí jen 1$... Všechno je třeba dělat s rozmyslem, abyste v honbě za pár ušetřenými dolary a levnějšímu benzínu nenakoupili hromadu zbytečností a kupu supervelkých balení, které se vám následně zkazí dřív, než vůbec projíte cenu menšího a levnějšího balení.

Ovoce a zeleninu je nejlepší nakupovat ve specializovaných prodejnách jako je Fruit World nebo něčem podobném. Je tu větší výběr, asi i lepší kvalita a nižší ceny.

Ceny a další informace můžete opět najít na novzel.softis.cz. Ceny jsou v roce 2008 víceméně stejné nebo jen mírně vyšší.

Výlet do Thames

Jednoho krásného dne, a to konkrétně 11.1.2008, jsem pracoval až od 17:00 a tudíž jsem měl volné celé dopoledne i odpoledne. Jelikož jsem skrblík a zároveň jsem chtěl nějaké dobrodružství (+ trochu stresu), tak jsem se rozhodl, že pojedu stopem do Thames, což je jediné "město" (6700 obyvatel) v okruhu 70 km. Mým cílem byl samozřejmě Pak'n Save - prodejce nejlevnějšího burákového másla a dalších levných potravin. Stal jsem se totiž závislým na burákovém másle. Burákové máslo není nic jiného než arašídy rozdrcené na kaši. A dokonce i podivný Marmite mi chutná, ale když jsem ho ochutnal poprvé, tak jsem si říkal: "Pane Bože, co to jedí?!? Vařené pneumatiky?" Chuť je totiž opravdu zvláštní hořkoslaná a těžko přirovnatelná k čemukoli jinému. Možná "pendrek".

Ale to jsem trochu odbočil od popisu mého výletu. Ráno nebylo zase tak úplně krásné, takže jsem si s sebou vzal bundu, kdyby náhodou pršelo. Také jsem byl líný vyndávat z batohu všechny možné letáky, a tak jsem s sebou měl asi 1 kg papírů. Toho jsem později samozřejmě litoval. Váha batohu při "odletu" byla cca 5 kg (batoh 1 kg, letáky 1 kg, bunda 1,5 kg, voda 1,5 kg).

Slyšel jsem, že na Novém Zélandu je údajně jednoduché cestovat stopem, tak jsem si to chtěl ověřit v praxi. Měl jsem cca 7 hodin na celou cestu tam i zpět, přičemž cesta samotná do 55 km vzdáleného Thames zabere zhruba 1 hodinu. Vydal jsem se z backpackeru směrem na Thames a na prvním vhodném místě pro stopování jsem narazil na dvojici, která opustila backpacker asi hodinu přede mnou. Pomyslel jsem si, že ono to s tím stopováním asi zase tak jednoduché nebude, ale nenechal jsem se odradit. Oni byli dva a měli obří batohy. Já byl sám a měl jsem jen malý zatím pětikilový batoh.

Ušel jsem zhruba kilometr a našel pěkné místo, kde na mě bylo z dálky vidět (takže řidiči měli dost času se nade mnou slitovat) a kde se dalo bez problémů zastavit (protože občas vidím lidi stopovat na absolutně nesmyslných místech, kde se zastavit prostě nedá). Asi po deseti minutách stopování už jsem začínal být nervózní a říkal jsem si, že mám občas šílené nápady. Po dalších pěti minutách mi zastavila dodávka plná nářadí. Řidič naštěstí jel až do Thames, tak jsem nemusel "přestupovat". Naneštěstí dodávka nebyla plná jen nářadí, ale taky bláta, takže jsem si hned při nastupování umazal kraťasy. No co, je to zadarmo a kraťasy potřebují vyprat tak jako tak.

Řidič byl asi 45ti-letý hippie, který se živil převážně stavbou domů apod. Mimo jiné měl malou organic farmu. Do Thames jel dělat nějaký "byznys". Chtěl jsem vystoupit u "shopping centre", což nebyl problém. Zastavil, poslal mě směrem do shopping centre a jel dál. Já jsem se nenechal zmást lstivým hippíkem, který si pod pojmem "shopping centre" vysvětloval centrum města s kupou obchodů (které mě samozřejmě nezajímaly) a vydal jsem se na druhou stranu, kde by měl být můj "shopping centre" s Pak'n Save. P'nS byl nalezen hned po 100 metrech a zároveň zde byl i The Warehouse (where everyone gets a bargain - moc jsem koukal na televizi), což je roztomilý kříženeček Tesca a Baumaxu (Srstka mě pronásleduje i tady.).

Mé první kroky vedly do P'nS, protože jsem zde byl především pro lahodnou arašídovou pomazánku a pár dalších dobrot. Koupil jsem si dvě Pam's Peanut Butter - no added salt za 1,75$, špagety, rýži, ovesné vločky a fazole. Váha batohu rázem narostla na cca 12 kg (batoh 1 kg, letáky 1 kg, bunda 1,5 kg, voda 1,2 kg, vločky 3 kg, špagety 1 kg, rýže 1 kg, burákové máslo 0,8 kg, fazole 1 kg). A to jsem se ještě chtěl podívat do The Warehouse, kde jsem viděl strojek na stříhání vlasů za 12,98$. Po svačině a chvíli hledání jsem nalezl vytoužený strojek za 12,98$. Ještě jsem chtěl podívat na nějaké levné "pracovní" kraťasy, ale nalezl jsem jen nepříliš levné, ale fešné kraťasy za 25$. Takže mám nové levné nepracovní. Cestou do The Warehouse jsem procházel okolo Postie+ (Což je něco jako Kenvelo před 10 lety, tj. prodávají levné obleěení, které na sebe může vzít většina lidí a ne jen ujetí teenageři a ještě ujetější kdokoli jiný.) a tady byl novoroční výprodej. Fešné kraťasy za 15$. To už bylo levnější, ale na pracovní kraťasy stále dost. Takže mám dvoje nové levné nepracovní a stále žádné pracovní kraťasy.

Měl jsem nakoupeno všechno potřebné + něco navíc a mohl jsem se vesele vrátit domů. Zbývaly mi asi 4 hodiny do nástupu do práce. Vydal jsem se směrem Coromandel Town hledat vhodné místo pro stopování. To jsem již vypadal jak velbloud se zbožím, protože jsem měl úplně narvaný batoh + zbytečná bunda + taška s kraťasy a strojkem na vlasy. Celkem cca 14 kg. Aktuální teplota asi 25 st. a azuro - zrovna když se to hodí nejméně.

Konec města byl vzdálený cca 1 kilometr. Zde bylo celkem pěkné místo pro stopování, ale zároveň to bylo přímo na slunci. Po dvaceti minutách, během kterých samozřejmě nikdo nezastavil, jsem se vydal dále směrem na Coromandel Town, doufaje, že nepůjdu až tam. Po zhruba kilometru mi zastavila opět dodávka, ve které se aktivní důchodkyně vracela z občasné práce. Úplně přesně jsem nepochopil, co vlastně dělá, ale asi to bylo něco jako úěetní. Jinak se věnuje především pěstování stromů a květin, které prodává. Naneštěstí bydlela v cca 7 km vzdálené vesnici… Tady jsem si našel pěkné stinné místo a zastavilo mi asi desáté auto. A kupodivu to nebyla dodávka, kterých tu jezdí zhruba 20 %, ale Audi 80. Řídil to cca 30ti-letý chlápek z Aucklandu, který byl na dovolené ve vesnici za Coromadel Town, takže jsem jel přímo. Zde jsem mu ještě ukázal, kde jsou v Coromandel záchody a spokojeně jsem se vydal do backapackeru. Zbývalo mi ještě asi 2,5 hodiny, tak jsem si mohl dát svačinu, podívat se na TV a vesele vyrazit do práce.

Strava na NZ - Dojmy po pár týdnech na NZ

Pokud jste turisté a máte rádi asijskou kuchyni, tak budete v Aucklandu maximálně spokojeni. V ACL totiž žije několik stovek tisíc přistěhovalců z Asie a mnoho z nich tu provozuje restauraci. Takže pokud nepočítám klasiku jako McD nebo KFC a Burger King, tak tu na jinou restauraci než thajskou, čínskou, indickou nebo sushi bar skoro nenarazíte. Jen občas nějaký steak house. Běžná cena jídla je ve zmíněných asijských restauracích v obchodních centrech nebo tzv. Food Court (něco jako jídleny, několik restaurací pohromadě) je 8-12 kiwi dolarů a sushi je tu levnější než u nás. Jídlo v klasické restauraci s obsluhou stojí 20 - 30$.

Cheeseburger stojí u McD 2$ a je, dle mého názoru, lepší než v ČR, v Burger Kingu 2,20$ a je největší, Wendy's už 2,40$ a je asi chuťově nejlepší. Cheese v BK je trochu výživnější než od McD, protože houska se víc podobá klasické české housce a jsou v něm dvě okurky, cheese od Wendy's je něco mezi McD a BK + víc cibule. Menu stojí od cca 6,50$ až po 20$ za opravdu solidní nálož ruzných burgerů, takže za 10 - 15 dolarů se dá v ACL bez problémů najíst. Jen tak pro představu, minimální mzda je tu cca 12$ na hodinu, takže žádná drahota.

Běžná strava Novozélanďanů je následující:

• Snídaně - většinou opečené toasty s marmeládou nebo místní "dobrotou" zvanou Marmite. Je to odporná kvasnicová pomazánka vzhledem podobná nutele, ovšem chuť je mnohem horší než lahodné droždí (taky co byste chtěli od nezralého piva, ze kterého se to vyrábí). Případně různé obilné vločky s mlékem a spol. Místní verze čehokoli jsou inspirované chutěmi anglicky mluvících národů a tedy mírně odlišné od středoevropských. Například meruňková marmeláda je ochucená zázvorem.


• Svačina - opět toasty s něčím: marmeláda, kvasnicový blivajz, šunka, sýr... Dětičky většinou papají sušenky.


• Oběd - většinou jen lehký oběd při kterém se recyklují zbytky od večeře, čili opečené toasty s masovou náplní apod. nebo to samé co snídaně, případně svačina.


• Večeře - hlavní jídlo dne, při kterém převažuje množství masa na přílohou :). Většinou grilované maso, zapečené mleté maso nebo obalované rybí filé + nějaká obdoba hranolků či opečených brambor. Těch hranolků (brambor) je pro celou šestičlenou rodinu asi tolik, jako bych snědl já, když bych se chtěl pořádně nacpat (rodina si zvykla asi tak za týden, že toho sním nejvíc a teď se diví, když si nepřidám). K tomu ještě fazole z plechovky nebo špagety v omáčce z téhož. Alespoň v mé rodině je běžná zeleninová obloha z čínského zelí, obyč. zelí, mrkve, okurky nebo rajčat (většinou all-in-one). Dále kyselé okurky a červená řepa, které mají prakticky stejnou chuť jako doma. Z ovoce to jsou avokádo a ananas (oboje čerstvé a tedy nesrovnatelně lepší než ty běžné parodie v plechovce), banány, kiwi a jablka (samozřejmě Produced in New Zealand).


• Dezerty a jiné dobroty - je tu poměrně dost levná zmrzlina (2 - 5$ za vaničku dobré zrmzky), dále různé muffiny nebo dorty s ovocem (skoro stejné jako naše bublanina).

Málem bych zapomněl na chřest, který se zde v sezoně prodává na každém rohu a je hezky zelený a šťavnaný. Opět mnohem lepší než ty naložené vybledlé kousky u nás. Chřest má mimochodem jednu zajímavou vlasnost (na NZ se nazývá Asparagus), kterou potvrzuji a mohu se, nevím jestli hrdě, přihlásit ke 40% populace... Mimochodem s tou rychlostí taky nelžou.

Za sebe můžu říct, že jsem tady se stravou a možnostmi stravování poměrně spokojený, protože svíčkovou jsem tady nečekal a asijskou kuchyni mám rád. A teď už i kiwi pokrmy.

PS: Marmite už dokážu sníst, protože je to veeeelmi zdravé ;)

Život v kiwi rodině

Tento článek byl napsaný zhruba v půlce listopadu. Tj. po cca 4 týdnech pobytu na NZ.

Při objednávání jazykového kurzu jsem se rozhodl, že budu první měsíc pobytu bydlet v rodině. Odpadnou mi starosti se sháněním ubytování, budu mít co jíst a zjístím od nich lecjaké informace o NZ. Po několika týdnech v kiwi rodině mohu zodpovědně říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Rodiny jsou většinou pečlivě vybírané a není to jen reklamní oznámení, ale pravda. Zezačátku se ve škole stále ptají, jestli jsem v rodině spokojený a po prvním týdnu se odevzdává dotazník ohledně spokojenosti.

Život v rodině je velmi užitečný, neboť kromě zmíněných výhod, jako je strava a pohodlná postel, se procvičí angličtina. A to především ve smyslu porozumět, protože kiwis (tak si říkají Novozélanďani) mluví poměrně rychle a moc při tom neotvírají ústa. Prvních pár dnů jsem si říkal, jestli jsem vůbec někdy slyšel angličtinu, protože tohle se jí moc nepodobalo. Naštěstí se to každý den zlepšuje a jednou se jich třeba nebudu muset ptát desetkrát, co mi vlastně říkají. V případě bydlení v bytě s hromadou cizinců (s největší pravděpodobností Korejců), tohle všechno odpadá. Teda rozhodně ne snaha porozumět, jako spíš nějaký pokrok v porozumění anglicky mluvícím domorodcům. Nemám nic proti asiatům, ale mluví hrozně, protože nedokáží vyslovit asi tak polovinu písmen abecedy :).

Já bydlím u Taylorů ve čvrti Albany, Auckland. Rodina se skládá z těchto členů:

• Táta Bill (48, majitel psů pro hledání drog, pracuje pro několik ACL vězení),


• máma Ronwyn (50, učitelka na střední škole),


• synové Kurt (21, univerzitní student - studuje účetnictví) a Brad (17, hraje a trénuje squash, příští rok chce jet do USA),


• dcery Zara (19, kosmetička, už se odstěhovala) a Erin (14, studentka střední školy).


• Plus až tři cizinci-studenti, jejichž aktuální stav je Hussan (17, Arab, skoroneumíanglicky), moje maličkost (24, umíanglickytrochuvícnežArab) a chvíli tu byl Diego z Chile (cca 17). Takže plný dům lidí.

Všechna pozitiva i negativa pobytu v rodině se liší podle konkrétní rodiny. V některých rodinách se s vámi moc bavit nebudou a dají vám jen najíst a místo na spaní, v jiné se můžete stát právoplatnými členy rodiny.

Já jsem s nimi žil celkem bez problémů, akorát mě po čase moc nebavilo být doma okolo 19h na večeři + otrava s dopravou do centra a celkově se to moc nepodobalo mé představě o samostatném životě. Ale kdybych jel na podobný studijní pobyt znova, tak prvních pár týdnů strávím opět v rodině.

Bankovní účet - 3. část - "připrava na ústup"

Změna typu účtu - Pokud se chystáte domů a rádi byste si ponechali účet na NZ, ať už kvůli výplatě vrácených daní (což je nejjednodušší cesta, ale o tom až později) nebo z jiného důvodu, tak není nic jednoduššího, než změnit typ účtu na ANZ Control Account. U tohoto typu účtu neplatíte žádný měsíční poplatek, ale zase platíte za každou transakci. Zjednodušeně řečeno – platíte za každou „položku“ minimálně $0,60. Za $0,60 jsou platby kartou nebo převody v rámci účtů pomocí internet banking. Výběry hotovosti jsou zpoplatněny ještě větší částkou, kterou ovšem nevím přesně. Ale kdo na NZ potřebuje hotovost…

Toto je opět příklad účtu v ANZ Bank, ale většina ostatních bank na Novém Zélandu nabízí podobný typ účtu. Je dobré změnit typ účtu až těsně před odjezdem, zejména pokud hodláte ještě platit NZ platební kartou.

Zrušení pojištění - Pravděpodobně před odjezdem prodáte auto, takže je vhodné také zrušit jeho pojištění. Jako skoro všechno na NZ je to velmi jednoduché a žádná velká byrokracie se nekoná. Potřebujete na to cestovní pas a smlouvu o uzavření pojištění, kterou jste dostali po sjednání pojištění auta, zodpovědnosti apod. Důležité je především číslo zákazníka, podle kterého pak mohou smlouvu najít a následně zrušit. S touto smlouvou se dostavíte na jakoukoli pobočku ANZ Bank a řeknete první nezaneprázdněné osobě v uniformě ANZ Bank, že chcete zrušit pojištění. Osoba poté ochotně zavolá do Tower Insurance, kde nahlásí číslo zákazníka, jaké pojištění a ke kterému datu si přejete zrušit a to je víceméně vše. Z pojišťovny ještě budou chtít poslat dopis s oznámením o ukončení pojištění. A to na adresu, která byla aktuální v době uzavírání pojištění. Po mém upozornění, že tam to opravdu nikdo číst nebude, mi nabídli, že to mohou nechat poslat na pobočku ANZ a pak už vše vyřídí.

Bankovní účet - 2. část - "tuning"

V první části jsem popsal založení bankovního účtu v ANZ Bank a nyní napíši něco o možných vylepšeních. Něco jsem již popsal, ale pro jistotu to zopakuji:

1. Zvýšení denního limitu pro výběr z bankomatů na 800$. - Základní limit je "jen" 400$ (pro platby kartou je to 3000$), což by například při velké platbě nemuselo stačit, a tak je vhodné zvýšit limit pro výběr na maximálních 800$. Alespoň já asi nikdy nebudu mít na běžném účtu dlouhodobě více než pár set dolarů a navíc se dá snad úplně všude platit kartou, ale co kdyby...


2. Nahlášení IRD number. - Bez nahlášení IRD vám budou strhávat daň z úroků ve výši 39%, což není zrovna málo. Po nahlášení to bude klasických cca 20%.


3. Aktivace plateb pomocí internet bankingu: Pay Anyone a zvýšení limitu na 10000$. - Pokud si myslíte, že někdy budete chtít převádět peníze online, tak to budete potřebovat. Po aktivaci internet bankingu si v sekci Pay Anyone (hned druhá položka v nabídce) odkliknete aktivaci Pay Anyone. Základní limit 1000$ funguje hned druhý den. Pokud chcete 5000$, tak vám na vaši adresu přijde email a z něj použijete aktivační číslo. Pokud chcete rovnou 10000$, což je maximum, tak vám na vaši adresu přijde dopis z banky. Následně zavoláte na bezplatnou linku a operátorovi řeknete, že chcete aktivovat Pay Anyone. Nahlásíte Customer Registration Number - osmimístné číslo pro přihlášení na internet banking a aktivační číslo z dopisu. Druhý by to mělo fungovat.


4. Aktivace mezinárodních plateb: International Services. - Pokud chcete převádět peníze zpět do vaší rodné vlasti z pohodlí domova, tak to budete potřebovat. Pro aktivaci International Services musíte mít již aktivované Pay Anyone. V sekci International Services klinete na aktivaci a od následujícího dne můžete vesele převádět peníze. Limit bude stejný jako pro Pay Anyone. Pro převod peněz do ČR samozřejmě musíte vědět číslo vašeho CZ účtu v mezinárodním formátu a také si zjistěte, kolik si za to vaše banka účtuje.



5. Pojištění odpovědnosti + vykradení: Contents Insurance. - Já jsem si pro jistotu sjednal i pojištění odpovědnosti, takže když rodině něco zdemoluji, tak zaplatím jen prvních 250$ a zbytek je na pojišťovně. Celková výše škody může být až 1000000$. Dále je v tom zahrnuto pojištění proti vykradení do celkové výše 10000$ na mých věcech (tolik tady asi nikdy mít nebudu, ale cítím se tak nějak bezpečněji). Měsíční poplatek je cca 21,50$ a zvolil jsem platbu inkasem (zde se to nazývá debit něco).


6. Pojištění auta - "povinné ručení", krádež, živelná pohroma + skla: Vehicle Insurance. - Pojištění auta je nutnost, bez které byste vůbec neměli vyjíždět na silnici. V základním balíčku autopojištění je third party insurance ("povinné ručení"), theft (krádež) a natural disaster (živelná pohroma). Nejdůležitější je samozřejmě "povinné ručení", protože jakákoli oděrka cizího auta by vás přišla pěkně draho. O něčem vážnějším snad radši ani neuvažovat. Limit je v tomto případě $25 mil. na škodu i na zdraví. Jinak proti krádeži nebo zničení lavinou mám svoji popelnici pojištěnou na 1500$. Měsíční poplatek je cca 46$ + 2,50$ pojištění všech skel, protože se tu krade a vykrádá ostošest. V ANZ nabízí pojištění od Tower Insurance a měl jsem štěstí, protože šla zvolit i nulová spoluúčast (je mi 24 a většinou to bývá až od 25 let). Rozdíl mezi nulovou spoluúčastí a minimálně 350$ byl cca 5$ měsíčně, a to se rozhodně vyplatí.

Tak tohle jsou ve zkratce základní úpravy účtu, které by se mohly hodit každému.

Bankovní účet - ANZ Bank

Pokud chcete na Novém Zélandu pobývat déle než jen pár týdnů, tak nejspíš budete potřebovat účet v nějaké NZ bance. Pokud zde chcete pracovat, tak je to skoro nutnost, protože zaměstnavatel vám peníze na český účet posílat nebude. Na NZ je samozřejmě hned několik bank, takže máte z čeho vybírat. Já jsem si vybral ANZ Bank, protože mi bylo řečeno, že má údajně nejvíce bankomatů a poboček. Nezjišťoval jsem, jestli je to pravda, ale nejspíše ano. Pobočky vídám poměrně často a jejich bankomaty jsou skoro všude. Navíc můžete bezplatně vybírat peníze i z bankomatů The National Bank.

Pořízení účtu je velmi jednoduché a stačí vám na to pas, NZ adresa (mělo by jít použít adresu backpackeru - ale ověřte si to předem) a tuším 200$, které můžete ihned vybrat. Postup pro všechny banky je víceméně stejný, takže to bude platit obecně.

Vejdete do vybrané banky a vyberete si první lelkující osobu ve firemní uniformě. Té řeknete, že chcete bank account a ona se vám okamžitě začne věnovat. Buď zavolá jinou povolanější osobu nebo si vás odvede ke stolečku. Že nejste místní, pozná nejspíše až podle pasu, protože v Aucklandu je mnoho cizinců/lidí, co neumí anglicky (rouzuměj asiaty). Řekněte, že preferujete low monthly fee (nízký měsíční poplatek), protože lépe úročené účty jsou většinou dražší a navíc asi nebudete mít co úročit. Během zakládání účtu osobě odpovíte, že v ČR opravdu nemluvíte německy a pokud jste student, tak vám bude nabídnut studentský účet, kde není žádný měsíční poplatek (pokud si to pamatuji dobře, tak po mě nikdy žádné potvrzení ze školy nechtěli - co z toho vyplývá?). Osoba si opíše pár údajů z pasu, adresu, telefon a předá vám kartičku s čísly dvou bankovních účtů. Jeden je klasický běžný účet (číslo v ANZ většinou končí 00) a druhý je lépe úročený účet (číslo končí 46 nebo 48).

Dále samozřejmě budete chtít internet banking a phone banking. V ANZ je to v jednom balíčku a je to v ceně měsíčního poplatku, takže není důvod to nevyužít. Dostanete kartičku s osmimístným číslem pro přihlášení do elektronického bankovnictví (Customer Registration Number) a dají vám do ruku telefon, kde si zaregistrujete váš pin number (až bude chvilku ticho, tak namačkáte 4-místné číslo, což bude váš pin a stisknete #, opět to samé číslo a #). Před tím budete upozorněni, že to nesmí být sekvence jako 1234, 5678 nebo stejná čísla jako 1111, 9999 atd.

Až se během následujích pár dní dostanete na internet, tak na hlavní stránce webové ANZ Bank vpravo nahoře kliknete na register a vyplníte Customer Registration Number a pin number. Poté si nastavíte nové heslo, přičemž tam musí být jak písmeno, tak i číslo. Peníze mezi oběma účty můžete libovolně přesouvat - je to zdarma a přesun se projeví okamžitě. V bankomatu lze vybírat jen z běžného účtu. Na lépe úročeném účtu je momentálně měsíční úrok 7,75% ročně, takže je vhodné mít většinu peněz zde a na běžném účtu mít jen několik set na běžné platby. Peníze se úročí jen pokud je zůstatek větší než 2000$! Úroky se navyšují denně a připisují jednou za měsíc. Z úroků vám bude stržena daň, takže pokud už máte IRD, tak ho v bance rovnou nahlašte nebo tam po získání zajděte. Bez nahlášení se totiž strhává 39% ze zisku.

Pravděpodobně během nastavování phone/intenet bankingu vložíte peníze na účet a předají vám vaši novou platební kartu. S platební kartou následuje stejný postup pro volbu pin number jako u phone/internet bankingu, akorát používáte platební terminál místo telefonu. Jen co vyjdete ven z banky, tak můžete všechny vložené peníze pomocí karty ihned vybrat - funguje okamžitě. Denní limit pro výběr je standardně 400$ a pro platby v obchodech 3000$. Asi je vhodné to rovnou zvýšit na 800$, což je maximum.

Nejspíše v každé bance je možné si sjednat i pojistění odpovědnosti nebo pojištění auta, ale o tom až příště.

Japonská (konkurence) restaurace

Jeden pátek končil studium můj japonský spolužák Ryosuko. My jsme se s ním jako správní spolužáci chtěli rozloučit, a tak jsme byli po škole na obědě v japonské restauraci. Nejdřív jsem se obával, že to bude drahé, ale opak byl pravdou. Nejlevnější jídlo stojí 8$ (6 jídel na výběr) a je k němu neomezené množství rýže, kterou si sami berete z velkého hrnce na vaření rýže. Co jsem si stačil všimnout, tak z denního menu bylo nejdražší 8 kousků sushi, opět s neomezeným množstvím rýže.

Já jsem měl Deep Fried Chicken (smažené kuřecí kousky). Bylo to šest poctivých kousků kuřete v těstíčku (celkem cca 150-200g) + obloha ze zelí s omáčkou, trošku těstovinového salátu a krémová omáčka na maso. Najedl jsem se opravdu solidně.

Pokud byste chtěli také ochutnat originální japonskou kuchyni, tak ji naleznete na rohu Custom street a Commerce street.

V Aucklandu jsou určitě i lepší japonské restaurace, ale tato má velmi dobrý poměr "cena/výkon". Je to víceméně klasická restaurace s obsluhou, ovšem ceny jsou na úrovni nejlevnějších bufetů.

Doprava v Aucklandu - autobusy

Auckland je největší město na Novém Zélandu. Žije zde cca 1,5 milionu obyvatel a z nich asi tak 1,49 milionu v rodinných domech. Z toho vyplývá, že je AKL velmi rozlehlý. Od severu na jih má cca 50 km a na šířku odhadem až 30km. Já osobně to mám z Albany do centra, kde je škola, zhruba 17 km. Do školy a ze školy jezdím každý den autobusem a trvá to, v závislosti na dopravní zácpě, cca 50 - 80 minut z domu do domu.

Autobusová doprava není na NZ příliš rozšířená. Městskou hromadnou dopravu mají především větší města a pravidelnější spojení je opět pouze mezi většími městy. Navíc není zrovna levná. Já jezdím přes 4 pásma (stages) a 10 jízd pro studenty stojí 43,20$, což je jeden týden. Za měsíc tedy 172,80$ a to už se mi vyplatí koupit si "All Zones Monthly Pass", tj. měsíční jízdenku za 175$ (respektive 170$, pokud ji koupíte na "hlavním nádraží" - Britomart). Platí jeden měsíc ode dne zakoupení a mohu s ní cestovat kolikrát chci.

Ovšem je tu několik "ale". Za prvé to nejmenší zlo - musíte si koupit čipovou kartu za 7,50$ (ale tu si musíte koupit už pro těch 10 jízd). Další věc už je horší: Je možné ji využívat jen v autobusech společností Stagecoach a North Star, přičemž je tu hned několik dalších společností (Ritchies Transport, Birkenhead Transport, Urban Express atd.). Stagecoach a North Star navíc jezdí pouze v severní části města zvané North Shore a odtud do centra. Musíte tedy pečlivě prostudovat jízdní řád, jestli potřebný spoj obsluhuje opravdu "vaše" společnost. Je to napsané pod nědělním jízdním řádem v poznámkách, např. This service is provided by North Star. A také neplatí pro noční autobusy zvané NiteRider.

Ale abych si jen nestěžoval, tak je tu kromě neomezených jízd i jedno plus. Je možné ji využívat i na trajekty z centra do Devonportu. Tady ušetříte pár dolarů, protože Devonport je nejhezčí čvtrť v Aucklandu a rozhodně stojí za návštěvu, protože většina domků je zde v klasickém koloniálním stylu. Nachází se na druhé straně zálivu než je centrum a je odtud nádherný výhled na centrum a okolí.

Po nastoupení do autobusu nahlásíte řidiči do jaké zastávky nebo kolik stages (pásem) jedete a on vám řekne cenu. Běžná cena pro 4 stages je 5,40$. Pokud máte nabitou čipovou kartu, tak ji vrazíte do strojku a on vám vyjede lístek. U řidiče ji můžete dokonce i nabít, ale pouze klasické jízdné, neprodá vám studentské. Pokud musíte přestupovat, tak si můžete zaplatit jízdu až na konec a pak v dalším autobuse jen ukázat lístek - je to levnější než kupovat nadvakrát.

Jízdní řády - to je kapitola sama pro sebe. Pokud vás někdy někde stresovalo několikaminutové zpoždění nebo naopak dřívější odjezd autobusu, tak tady vás to zabije během několika dnů. Na jízdních řádech je "důležitá" poznámka: Times in bold are scheduled, all other times are approximate (Zvýrazněné časy jsou dané, ostatní jsou jen přibližné). A zvýrazněné jsou jen časy odjezdu z první stanice...

Po dvou měsících takřka denního používání autobusů mohu zodpovědně prohlásit, že úplně všechny časy jsou přibližné. Není výjimka, že už ve třetí stanici z centra (cca 500 m) má autobus zpoždění 15 minut. Nutno dodat, že se to pak většinou zase dožene, protože naplánované časy jsou furt stejné a dopravní zácpa se mění v průběhu dne, ale spoléhat se na to rozhodně nedá. Empiricky ověřený čas příjezdu autobusu do požadované stanice je -10 minut až +30 minut. Poměrně často přijedou ve stejnou dobu dva autobusy, jejichž příjezdy/odjezdy se liší o půl hodiny.

Další důležitá věc je, že téměř všechny zastávky jsou na znamení. Pouze na některých hlavních zastávkách se zastavuje a čeká, i když nikdo nenastupuje nebo nevystupuje. Ale toto se děje jen pokud je tam autobus výrazně dřív, než by měl. Také je třeba odhodit stud stranou a mírně zvýšeným hlasem upozornit řidiče na fakt, že právě projel zastávku, ve které chcete vystupovat. Samozřejmě předtím musíte použít signalizaci pro řidiče, což je buď některé z mnoha tlačítek na madlech nebo provázek se zvonkem nad okny :)

Pokud čekáte na zastávce, tak musíte na autobus mávnout, protože jinak profrčí okolo a budete čekat dál. Ani po mávnutí není nic jisté. Měli byste bedlivě sledovat, jestli autobus opravdu zpomaluje a hodlá vás naložit. Pokud ne, tak mávejte co vám síly stačí. Skoro jako kdybyste mávali na letadlo. Poněvadž v opačném případě budete opět čekat dále.

Na několikadenní návštěvu Aucklandu lze také zakoupit speciální jedno- nebo třídenní jízdenky. Pro bližší info okoukněte letáky v Britomartu, je jich tu opravdu hodně a jsou zdarma, takže si můžete vozit jízdní řád s mapkou s sebou.

Wiki - Městská hromadná doprava v Aucklandu (anglicky)

Jak získat IRD

Pokud chcete na Novém Zélandu legálně pracovat, tak budete potřebovat "IRD number". Je to unikátní císlo každého pracovníka na NZ, které slouží jako identifikace pro platbu daní. Toto číslo nahlásíte vašemu zaměstnavateli a on vám bude dávat již čistou mzdu.

Získat IRD number je velmi jednoduché, potřebujete na to jen pas s "work permit" vízem a NZ adresu (většinou lze bez problémů použít adresu backpackeru, kde bydlíte - ale nejdřív se zeptejte). Následně to lze udělat několika způsoby:

• První z nich je malinko složitější, ale lze to udělat z pohodlí domova. Stačí vyplnit formulář IR595 (lze stáhnout na webu IR) a společně s poslední stranou z vašeho pasu (fotka, jméno atd.) odfaxovat do Inland Revenue. Většina kontaktů je zde. Všechno si lze telefonicky ověřit, včetně čísla faxu, kam to máte poslat. Menší problém je, že po vás budou chtít adresu na NZ, kam poté zašlou IRD.


• Druhá možnost je jednodušší a jistejší, zejména pokud jste v Aucklandu. Stačí si prostě na Inland Revenue zajet osobně. IR se nachází na adrese "5 Byron avenue, Auckland" ve čtvrti Takapuna. Pokud pojedete autem, tak po Northern motorway na sever a je to, tuším druhý, sjezd směr Takapuna/Devonport (Esmonde Rd). Jinak z centra sem jezdí minimálně 5 autobusů (822, 839, 858, 875 a 879) a zastávka se jmenuje taktéž Takapuna. Pokud pojedete z centra, tak se po sjezdu z dálnice budete blížit k jedinému mrakodrapu široko daleko. Kousek od něj je největší autobusová zastávka, kterou jste do té doby potkali (2 zastávky na jedné a 4 zastávky na druhé straně silnice) a na té vystoupíte. Půjdete do třetí ulice směrem do centra - Byron ave, ve které jsou dvě vysoké budovy (viz foto), pričemž menší s nápisem AIA je ta, kterou hledáte. Vejdete do "The AIA building" a na stěne si můžete prečíst, že Inland Revenue je v 5. patře. Pozor: Většina úřadů a bank na NZ má otevřeno 9 - 16:30. Vyjedete tedy do 5. patra a půjdete vpravo směrem k recepci. Před ní si vezmete prázdný formulář s žádostí o nové IRD a vyplníte ho. Opět budete potřebovat NZ adresu na kterou vám pošlou IRD. Pokud nebudete něco vědět, tak to vynecháte a společne s pasem a úsměvem to dáte paní v recepci, která už si s tím poradí. Po ofocení pasu vám rekne, že vyřízení a zaslání IRD trvá cca 2 týdny, ale pokud chcete pracovat dřív, tak si mužete zavolat na bezplatné císlo 0800 227 774 (bezplatné jen z pevné linky!) a zde vám IRD sdělí. Měli by ho vědět již po cca 4 dnech.

S novým IRD se můžete směle vrhnout vstříc novým (pracovním) zážitkům a užívat Zélandu plnými doušky.

Turangi a okolí - fotky

Turangi - Tongariro River a okolí (wiki - Turangi - Tongariro River):

Lake Taupo (wiki - Lake Taupo):

Lake Rotoaira (wiki - Lake Rotoaira):

Huka Falls (wiki - Huka Falls):