Dobrovolné(?) okrádání při platbách kartou - DCC

Dobré odpoledne. Dříve než přistoupíme k otázkám prospěchu, musím vás, ač nerada, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Děti velice často používají sprostá slovíčka. Zejména pak jedno slovo. Je to slovíčko:

DCC – Dynamic Currency Conversion – “transakce v měně bankovní karty“

Dobře, nebylo to slovíčko, o kterém mluvila soudružka učitelka v Pelíškách, ale o nic menší sprosťárna. Minimálně pokud nevíte, o co jde.

Na DCC v poslední době narazíte skoro kdekoli, kde se dá platit kartou – online, v restauraci, v hotelu, u pumpy, v McD nebo v bankomatu.

Pokud jakýkoli prodejce nabízí platbu kartou, tak musí umožnit platbu v místní měně za cenu prezentovanou v nabídce. Pokud jsou tam nějaké příplatky, tak na to musí upozornit předem. Dále vám může nabídnout platbu v jiné měně, typicky v měně vaší karty, pokud máte kartu vedenou v jiné měně, než v jaké provádíte danou platbu.

Tady vám musí ukázat směnný kurz, ale upřímně, kdo z vás ví, jaký je aktuální kurz a dokáže během dvou vteřin spočítat, jestli vás prodejce chce obrat nebo je lidumil, jak se tváří?

Já vám to ulehčím: Prakticky nikdy to není výhodné. Pro vás. Pro prodejce rozhodně ano.

Může se samozřejmě stát, že vaše banka nabízí tak hrůzný kurz, že se to opravdu vyplatí, nebo kurz vaší měny zrovna padá jako v Argentině, ale v obou případech bude rozumnější to řešit jinak. Tzn. buď změníte banku nebo pravděpodobně přestanete nakupovat, protože budete mít spoustu jiných problémů.

Tohle je příklad DCC z bankomatu v Malajsii – byla mi nabídnuta možnost si nechat výběr naúčtovat v librách (karta je vedena v librách). Na první pohled to možná vypadá výhodně, protože kurz je plus mínus podobný. Ale protože jsem to už jednou omylem použil a moje karta přepočítává platby v cizích měnách skoro středovým kurzem (tzn. prakticky bez poplatků), tak jsem zamítl.

Místo nabídnutých 167 liber jsem tedy zaplatil jen lehce přes 155. Pokud bych zvolil platbu v librách, tak by mě bankomat s mým laskavým svolením obral o 12 liber nebo 7,55 % navíc. A to je docela ranec.

Nicméně si dávejte pozor, co volíte – jakmile něco vyberete, tak není cesty zpět a občas není tak úplně jasné, co vlastně vybíráte. Mně se povedlo vybrat opačnou volbu, když jsem nedával moc pozor. Hledejte tedy “without conversion / bez směny” nebo “local currency / místní měna” (ono to s českou kartou občas bude mluvit česky).

V tomhle článku na Head for Points je (ne)pěkný příběh, že ani luxusní hotely se neštítí obírat zákazníky tímto způsobem. Ve zkratce: Platební terminál v hotelu byl přednastavený na platbu v měně karty, tzn. na automatické okrádání. Pokud si toho nevšimnete, tak máte smůlu. Je o tom spousta článků i v češtině, takže před dovolenou doporučuju alespoň zběžně nastudovat. A hlavně pamatovat!

Jak jsem byl okraden

22.1.2015 – V odpoledních hodinách neznámá osoba utrácí něco přes tisíc dolarů během devíti transakcí kdesi v hloubi Pensylvánie. Dobrá, bylo to konkrétně zde. A bylo to mojí kartou.

23.1.2015 – Ráno v 07:15 mi zvoní budík. Zamáčknu ho (no dobře, jen posunu zvonění o 5 minut) a provedu bleskurychlé rozhodnutí o prodloužení spánku do 08:00. Je konec konců pátek. Během toho si všímám, že mi přišla sms. To se moc často nestává, ale rozhodnu se ten spam přečíst.

Z podivného čísla 67744 přišlo upozornění na možný podvod s mojí Amex kartou a jestli jsem se právě pokoušel nakoupit v Sheetz 0421. "Odpovězte 1, pokud Ano. 2 pro spojení s Amex."

Říkám si spam, jak jsem předpokládal a teď už mi zbývá jen 43 minut drahocenného spánku. Během pokusu o usnutí můj rozespalý mozek zpracoval informaci, že tam byl i kus čísla mojí karty. To přece není možné. Tak se podívám znova a jo. Teď jim odpovím, oni budou mít i číslo telefonu a bůh ví, co se bude dít dál. To bylo první, co mě napadlo.

Po menším vnitřním boji posílám dvojku, přece nebudu paranoidní. Okamžitě přišla další sms "Pro podrobnosti volejte kontrolní oddělení Amex na čísle +44(0)1273576806 nebo na číslo na kartě." Tak, teď v záchvatu paniky zavolám na to první, zadám číslo karty, okradou mě a můžu zažádat o hypotéku na splátky něčí dovolené v Karibiku. Chytrej spam.

Ale zase na druhou stranu, aby měli moje číslo karty, to už by museli bejt hodně dobrý podvodníci. Zavolám teda na číslo na kartě a uvidíme. Protože mám smysl pro konspirační teorie, tak už jsem si představoval, jak mi přesměrovali číslo jinam, ač volám na oficiální Amex linku, tam zadám to číslo karty a jsem zase u splácení té dovolené v Karibiku. A televize k tomu.

Nicméně jsem zavolal a zadal. Povídám, že jsem dostal zprávu a že si nic nekupuju. Operátor se mě ptá, jestli jsem si právě chtěl něco koupit v Sheetz a já, že opravdu ne. Hm, hm, hm, prej jestli nejsem v USA. Ne, jsem v posteli v Londýně. Tak mi oznamuje, že moje karta včera vesele utrácela na různých místech Pensylvánie 5 až 200 dolarů a až desátá transakce byla zamítnutá.

Dobré zprávy po ránu vždycky potěší.

Pak se mě ptá, jestli jsem nakupoval v Sainsbury's Local. Ano, to je moje, jedno mlíko za £1.10. Operátor je spokojený, že našel nějakou opravdovou transakci a ptá se mě, jestli jsem byl někdy v USA. Ano, byl jsem tam v říjnu. To mu stačilo ke spokojenosti a říká, že karta je zablokovaná, nová je za chvíli na cestě a transakce jsou reklamované.

Ještě se ptá, jestli tu kartu nutně potřebuju, protože ta nová přijde do čtyřech dnů. Odpovídám, že to bez ní chvíli přežiju. Tím je prý všechno vyřízeno. Transakce mi prý za chvíli vyskočí na seznamu útrat, ale nemusím nic dělat, protože je všechno zařízené a za tři dny dostanu peníze zpátky. Dobrá. Akorát už mám jen 29 minut spánku.

V práci se podívám a na účtu nic. Třeba mě přece jen hrozně mazaně okradli a já si teď myslím, že jsem v bezpečí? Něčí Karibik a k tomu televize... Pak koukám, že mi už ve čtvrtek před půlnocí přišel i email o podvodu, kde je opět kus čísla karty a vypadá opravdově (tzn. ne jako od Nigerijského dědice), takže třeba fakt nic platit nebudu.

24.1.2015 – Ráno najdu v poště novou kartu (doručená cca 26 hodin po nahlášení podvodu), takže by ten komplot byl opravdu hodně propracovaný.

Na účtu se objevuje všech devět transakcí za dohromady £692.60. Všímám si nového čísla karty. Ale chybí mi moje těžce nastřádané body (nemám přece kartu proto, abych platil bance, ale ona mě).

Volám tedy Amex a ptám se, jestli musím něco dělat. S refundováním peněz prý ne, ale body budou muset převést ze zrušené karty. To může trvat až dva týdny. Teď jsem nervózní. Žít 4 dny bez karty se dá, ale 2 týdny bez mých bodíků?!

25.1.2015 – Body jsou zpět!

26.1.2015 – Peníze zatím nikde.

Táta mi v poledne píše email a sms, že mu volali z banky, že v hotelu Country Inn došlo k úniku dat, a tak mu zablokovali kartu. Že já jsem tam platil. Ano, mohu potvrdit, že k úniku došlo. Nejen dat.

27.1.2015 – Jsem v práci a pak v pivovaru s kolegama a zákazníkama, nemám čas na blbosti.

28.1.2015 – Vrátilo se mi všech £692.60 s datem 25.1.2015. Přišel dopis datovaný 23.1.2015, že všechny informace byly předány k prošetření a nová karta je na cestě.

30.1.2015 – Dostal jsem dopis, že mi vrátili všechny peníze. Radši ještě zavolám, jestli nemusím znova zadat inkaso. Nemusím. Happy end. Dávám tuto veselou příhodu na blog.

Vychladnutí

Asi to znáte – vidíte něco na internetu, ve výloze, v prodejně nebo kdekoli jinde, a prostě to musíte mít. No, možná si to trochu rozmyslíte, ale zase ne tak moc a koupíte. A pak si to rozmyslíte ještě jednou a pořádně, a zjistíte, že ty hrnce/marmeládu/šestou kabelku od Vuittona/letenku do NYC zase tak moc nepotřebujete.

Nebo že máte jeden let se špatnou společností. Teda ani ne tak se špatnou, jako že vás nepustí do salonku po příletu. Což je poměrně zásadní nevýhoda, pokud hodláte jít po příletu rovnou do práce. Tím nechci naznačovat, že se cestující v cattle class nemyjí, ale přece jen je lepší se ráno opláchnout, ať se vás kolegové nebojí.

Já znám jednoho (nebudu se jmenovat), co si takovou letenku koupil. Úvodní radost z vyzkoušení jiného terminálu vystřídala chmura, když jsem si druhý den ráno uvědomil, že salonek po příletu ne e. Jakožto kořeněný cestující (pěkný doslovný překlad seasoned traveller, pozn. aut.) jsem věděl, že British Airways vás nechají zrušit letenku během 24 hodin od vytvoření rezervace. No questions asked.

Když to dělá jedna společnost, tak by to přece mohla dělat i jiná, ne? Chvilka vyhledávání vyústila v mírný pesimismus – u letenek tzv. cooling-off period, tedy vychladnutí, není povinnost. Ale tím se nebudeme stresovat a zkusíme to online nebo si zatelefonujeme, že ano.

Nuže v online aplikaci US Airways jsem kliknul na magické tlačítko cancel a vyskočila na mě zpráva "Chcete zrušit rezervaci v rámci 24 hodin a je to víc než 7 dní do odletu, tak nám zavolejte na (americké číslo) a my vám vrátíme peníze." No vida, ono to půjde. Chvíli mi trvalo, než jsem našel číslo na US Airways v UK, ale dál to šlo relativně hladce.

Ještě jsem si ověřil, že jsou místa pořád volná a už jsem tam volal, že jsem trubka a jestli by to šlo změnit. Pracovník kontaktního centra na mě rovnou vybalil, že jsem v limitu a že to není problém. Během pár minut zařídil zrušení rezervace a vyžádal vrácení peněz, které prý bude trvat až 5 pracovních dní. To mi nevadilo, hlavně když je dostanu zpět.

Pak jsem si rychle udělal novou rezervaci na zpáteční let s BA místo AA, ušetřil £1.70 díky změně kurzu a netrpělivě očekával vrácení peněz. To nakonec trvalo celých 11 dní místo slibovaných pěti pracovních, ale peníze jsou doma. Takže pro tentokrát jsem za svou blbost neplatil a příště si to (doufám) pohlídám.

Pohádka o daních

Kompletně převzato z Necyklopedie. V návaznosti na předchozí mudrování - nejlepší vysvětlení daňového systému jaké jsem kdy viděl. Mělo by být součástí povinné školní četby (ale to by se asi mnoha lidem "tam nahoře" nehodilo).

Milé děti, dnes si povíme něco o daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun,sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.

Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací...

Poznámka poctivého čtenáře: Musím složit velkou poklonu!!! Nic lepšího k naší daňové soustavě jsem ještě nikdy neslyšel! Bohužel prvních pět strávníků nemá přístup na internet a tuto výpověď doby si nepřečte a další dva strávníci to nepochopí a stejně budou dále mlátit toho desátého!

Wimbledon, národní hrdost, daně a tak

Tak zase jednou nějaký Čech, ehm Češka, vyhrála Wimbledon. Jako vždy to vyvolalo vlnu vášní, vlajících vlajek, nadšení, pocitu národní hrdosti a všech těch věcí okolo. Teda jak u koho. Na mě asi klasický koncept chléb a hry moc nefunguje. Já radši steaky a hrát si, kdy uznám za vhodné.

Ale zpět k národní hrdosti. Petra Kvitová vyhrála nejen titul (druhý), ale i 1,76 milionu liber. Toho času cca 60 milionů korun českých. To už Češi tolik neocení, ale ona na to holka určitě dřela, tak si to možná zaslouží. No dobře, trochu ty tenisty přeplácí, ale pořád je to Češka, že jo?

No a pak se zjistí, že milá tenistka má trvalé bydliště v Monaku, kde má i takzvanou daňovou rezidenci a tudíž platí daně tam. Nic zvláštního – prostě podávám daňové přiznání tam, kde bydlím víc než 6 měsíců v roce a zaplatím kupu peněz státu.

Jenomže v Monaku se daň z příjmů neplatí. A to se v Čechách neodpouští. Jak si to jako představuje, že začne vydělávat a přestane platit daně? Nám, Čechům, co jsme ji tu celá ta léta živili, podporovali, fandili a teď tohle! A ještě nepokrytě přiznává, že tam je právě kvůli nižším žádným daním.

Peníze/daně jako vždy zvednou ještě větší vlnu vášní než kdejaký titul a hrdost je rázem fuč. Lidi si vždycky spíš všimnou, když jim berou než když jim dávaj. Takže se volá po odebrání občanství, zákazu vstupu, že bůh za každou nezaplacenou korunu zabije koťátko, že my všichni poctivě platíme a vůbec že je ten svět nespravedlivej.

Když pominu to, že naprostá většina z nás nikdy neměla ani minimální vliv na trénink teď již nemilé tenistky, natož aby jí to platila, tak budu optimisticky předpokládat, že z předchozích pár desítek milionů výpalné daň z příjmů zaplatila. Takže už pravděpodobně zaplatila víc, než kolik většina křiklounů zaplatí za celý život. A to většina těch křiklounů používá školky, silnice, vlaky a podobné drobnosti placené z daní. Na rozdíl od někoho, kdo je v ČR jen pár týdnů v roce.

Ale co, jednou je to Češka, tak bude platit a ne že ne.

Podobnou logikou by se měly vybírat daně na hranicích, když jedete někam na dovolenou – budete jim přece šlapat po chodníku, co si místní nebožáci zaplatili ze svého. Nebo by se daň z nemovitosti mohla platit podle místa narození. Celý život. Samozřejmě plus to, kde aktuálně bydlíte. Spravedlnost musí být.

Nerad bych zapomněl na výkřiky, že jinde platí daně vyšší a vůbec jim to nevadí (buď jsou podobně nadšení nebo za to dostanou něco zpět) a že v ČR je to jen 15 %. Za prvé je základ ve skutečnosti 20,25 % z hrubého platu, za druhé tu je 7% přirážka pro pracháče (proč by měl někdo platit větší procento, jen proto, že vydělá víc než průměr?!) a za třetí mi jako platiči 40% daně v cizině zbyde procentuálně víc než v ČR... zajímavé, že?

Asi se nikdy nedočkáme toho, aby lidi uvažovali trochu racionálně. Zabývat se nesmyslama je totiž zábavnější a jednodušší než řešit opravdové problémy, kde nás někdo opravdu okrádá.

30 + 1 000 000

Dvě aktuality: jednak jsem od včera starej kořen a druhak jsem zkontroloval všechny svoje účty a zatím jsem nevydělal svůj první milion. Asi dělám něco špatně. Nebo možná taky ne. Nevím, k čemu přesně by mi to bylo.

Mám co jíst a mám kde bydlet. A když mě to v práci přestane bavit, tak prostě půjdu jinam. Ale zatím mě to baví a platí mi za to, takže si asi fakt nemám na co stěžovat. Jo, vlastně by mohlo být o něco tepleji, to by se mi líbilo.

Dostal jsem deku... (díl druhý)

Nebojte se ničeho, nikdo mě nezbil. Prostě jsem dostal deku. Dlouhou. Konečně mi nemrznou nohy :-)

Poněvadž a protože jsem nechal svoji velkou deku doma (schválně, co kdybych potřeboval narychlo utéct před zákonem), tak jsem si musel koupit novou. Velkou. Větší. Největší! Ta doma sice byla velká, ale já su taky velké, a tak mi občas vykoukla nožka. Jestli se tak moje ploutve dají vůbec nazvat.

Pobyt v hotelových zařízeních napovídal, že jsou k dispozici i větší kousky. Tedy na to nemusí být člověk zrovna genius, ani pobývat po hotelech, stačí uvažovat a trochu zasurfovat na internetu. Případně stačí ochlazení a ono to přijde samo. A když se přidá 20% sleva a načtení mil, tak je rozhodnuto.

Spásu poskytl nejmenovaný řetezec zabývající se prodejem všeho možného od oblečení, přes sendviče, až po ručníky (Marks and Spencer, pozn. aut.). Kromě výše uvedeného tedy prodává i deky. A to v rozměru Super King.

Což je krásných 260x218 cm. Na "šířku" to pak konečně udělá deku s rozumnou délkou. A protože to byly dvě deky v jednom balení, tak mám tenkou na léto, středně tlustou na podzim a obě najednou na zimu. Whoo-hoo! Snad tedy místní holomrazy přežiju.

Aktualizace č.1 (listopad): Jak praví moudré přísloví: Neříkej hop, dokup nepřeskočíš. Většinu tohoto článku jsem napsal v takřka extatickém rozrušení z objednávky nové deky. A taky trochu z toho, že mi brzo nebudou mrznout nohy. Ovšem co se nestalo: Deky vtipně vyprodali a na mě se nedostalo. Takže jsem si na musel ještě nějaký ten pátek počkat.

Aktualizace č.2 (únor): Čekal jsem, kdy deky konečně zase zlevní a nic. Navíc mnou požadovaný obří rozměr byl skoro permanentně vyprodaný. Pak jsem ovšem objevil Quidco, kde vám někteří prodejci vrátí část peněz za nákup, pokud se k nim prokliknete přes Quidco. Obří deka byla nečekaně v nabídce, akce "10 % zpět za nákup" také, tak jsem už neváhal a deku jsem koupil. Konečně mi nemrznou nohy!

Jarní úklid

Konečně jsem zkulturnil tu hromádku bordelu důležitých věcí, co jsem měl na botníku. Při té příležitosti jsem našel především účtenky a nečekaně hodně peněz. Bylo to dokonce víc, než jsem čekal.

• 3409 THB (ty jsem přivezl teď)


• 129,50 SEK (ty jsou tam od 10/2010)


• 15 USD (ty mám asi ještě ze Zélandu, ehm...)


• 52,62 EUR (50 EUR je z Madridu (09/2010))


• 15,42 GBP (většina z 09-10/2010)


• 6 JPY (10/2009...)


• 1409 CZK (v drobných tam bylo 809 korun)

V přepočtu na CZK je to cca 5700 korun.

No a jako bonus jsem našel celkem 9x foto pasového formátu... ach jo.

I ty, (Brute) mBank?!?

Upozornění: V tomto článku se mohou vyskytovat vulgarismy, jejichž výskyt není náhodný, ale záměrný. Autor se tímto omlouvá všem citlivým povahám.

Není tomu tak dávno, co jsem z mBank raději převedl své úspory do ING Bank, než aby mi tam ležely ladem za nuzný úrok. Teď mi peníze leží ladem za nuzný úrok jinde, ale co si budeme povídat, ten aktuální je třikrát vyšší. A to není málo.

No a co se nestalo, mBank se mě snaží nas...štvat ještě více. A asi nejen mě. Když začínali, tak byly všechny běžné služby zdarma. Tak jako v civilizovaném světě. A tím si získali naprostou většinu zákazníků. Ovšem teď se jich pravděpodobně snaží zase zbavit.

Hlavní lákadla mBank byla dvě: 1) Poměrně vysoké úroky na spořícím účtu a skoro žádná omezení. 2) Naprostá většina služeb spojených s běžným bankovním účtem zdarma + výběry v zahraničí zdarma.

Jako první vzala za své takřka nulová omezení na spořícím účtu. Zpočátku bylo možné převádět peníze sem a tam bez omezení, ke spořícímu účtu byla platební karta a klient mohl mít až čtyři takové účty. Prostě luxus. Pak se ale spořící účet rozdělil na dva typy: "méně spořící méně omezený" a "více spořící více omezený". A s tím zařvalo neomezené převádění peněz mezi spořícím a běžným účtem.

No dobrá, to se celkem dalo čekat. Ale pak se začala postupně snižovat úroková míra. To se také dalo čekat. Ale když se úročení změnilo takovým způsobem, že se na jejich nejvyšší úrokovou míru (již dávno nikterak zajímavou) dostanete pouze při zůstatku vyšším než 600 000 korun, tak jsem byl rád, že v tu dobu už moje almužna byla na cestě do ING Bank.

Do té doby se pro mě v podstatě nic neměnilo. Kromě toho, že převod větší částky peněz mi nyní trvá dva dny místo dvou sekund. Ovšem co mě dokáže pořádně naštvat, ba přímo nasrat, je změna poplatků na běžném účtu. A ještě mají tu drzost, že na svém webu stále prezentují stará pravidla, i když už oznámili, že od 1. 8. 2010 budou platit nová. Tj. každý si na první pohled myslí, že jsou veškeré převody zdarma, že jsou tři výběry hotovosti zdarma, že jsou výběry hotovosti v zahraničí zdarma...

Je sice pravda, že za tyto změny mohou částečně klienti, kteří stávající systém zneužívali a používali běžný účet k podnikatelským účelům, případě vybírali z několika platebních karet, aby se mi vyhnuli poplatkům za výběr hotovosti z bankomatu atd. Ale to je mně, jakožto spořádanému klientovi, s prominutím u prdele.

Do této banky jsem šel především kvůli běžnému účtu, který na našem zkostnatělém trhu neměl konkurenci. Nyní začínám uvažovat o tom, že své peníze přesunu jinam a mBank si své kdysi dobré a hlavně levné služby může strčit za klobouk. Po tom, co se stalo se spořícím účtem, nemám důvod se nedomnívat, že se to nemůže stát i s běžným účtem. Tj. budou nabízet (pod)průměrný produkt za (nad)průměrnou cenu. Ne, díky.

Jak jsem přeběhl

Šestého listopadu léta páně 2008 jsem se posmíval lidem, kteří se honí za vyšší úrokovou mírou a co se nestalo? Běžel jsem také. Na svoji obhajobu bych rád řekl, že jsem pro to nevyvinul skoro žádnou energii a úrok jsem zvýšil dokonce o 125 procent. Z původně zamýšlených 35 %. To jsem ale zjistil až při psaní tohoto článku a pořádném přečtení nového úrokového lístku...

Dokud mi nespadl úrok pod 2 procenta ročně, tak jsem neměl zvýšenou snahu s tím cokoli dělat. Měl jsem peníze hezky pohromadě, okamžitě dostupné a víceméně "slušně" úročené. Samozřejmě je mi jasné, že peníze v jakékoli bance jsou z hlediska ztráty hodnoty asi tak chytře uložené, jako kdyby ležely venku na louce, ale přece nebudu kupovat akcie, když mi to soudruzi po volbách zestátní a já nebudu mít za co emigrovat.

Když mi před časem v rodné mBank spadl úrok na 1,85 %, tak jsem začal být trochu nervózní. No vlastně nebyl, byl jsem v Thajsku a nevěděl jsem o tom, ale jinak bych byl! Pak jsem měl hodně práce, takže jsem tomu nevěnoval pozornost. Ovšem pak přišel den, kdy jsem se nudil a neměl do čeho píchnout. Jak vidíte, tyto dny přicházejí velmi, velmi výjimečně. Ten den mi blesklo hlavou, že ING Bank by mohla nabízet založení svého ING Konta online. Neváhal jsem, nažhavil google a hle, ono to šlo.

Máte dva doklady totožnosti? Hmmm, ano. Našel jsem dokonce všechny tři.
Máte běžný bankovní účet v ČR? Ano. Co je to za otázku, jsem snad buran?
Pak už se jen udělá klik, klik, klik, klik, klik (myší, není nutné cvičit) a je hotovo. Skoro.

Z pár dní vám přijde napěchovaná obálka s dalšími instrukcemi. Je to jednoduché: Stačí ofotit dva doklady totožnosti, nejpozději na druhý pokus podepsat přiloženou smlouvu svým budoucím podpisovým vzorem a převést na obdržené číslo účtu jakoukoli částku ze svého předem zaregistrovaného běžného bankovního účtu v ČR. A na to máte dva týdny.

Takže jsem si okopíroval občanský průkaz + řidičský průkaz (vejdou se na jeden papír), první podepsanou smlouvu si nechal (první pokus o podpis se tomu mému nepodobal ani vzdáleně), druhou pořádně podepsanou smlouvu vložil do obálky, zalepil a poslal zpět do ING. Platí příjemce, takže potud jsou jediné náklady na okopírování dokladů a trochu náplně do propisovací tužky na jeden až dva podpisy.

Jak jsem již napsal, kromě zaslání okopírovaných dokladů totožnosti a smlouvy, musíte splnit ještě jednu podmínku. A to převést z předem zaregistrovaného účtu jakoukoli částku na vaše nové ING Konto. Na to jsem zapomněl a tak se mi aktivace nového účtu mou vlastní vinou protáhla o týden.

Jakmile splníte všechny tři podmínky, tak vám poštou přijde potvrzení, že jste pro aktivaci účtu udělali vše potřebné. Dále vás upozorní, že do 7 dnů vám přijde dopis do vlastních rukou, kde bude přístupový PIN a heslo do internetového bankovnictví. Tohle je ta nejstrašnější část aktivace ING Konta, protože to znamená návštěvu pošty. To je hrůzný zážitek sám o sobě a když náhodou narazíte na bandu společensky nepřizpůsobivých individuí, které ignorují existenci internetové bankovnictví a snaží se platit složenkami, tak je to opravdové peklo.

Jakmile si vyzvednete přístupový PIN a heslo, tak se přihlásíte do svého nového ING Konta, pokocháte se a následně sem převedete všechno, co máte nyní na eMAX Plus. A je to, svět je zachráněn. Vám se zvýší úroková míra z 1,00 % na 2,25 %, Nizozemí se zvýší množství peněz a až se tady všechno zestátní, tak vás ve vězení bude hřát vědomí, že za pár desítek let budete mít ve svobodném(?) světě opravdu slušný balík peněz.

Pokud by to náhodou vypadalo, že mám najednou obavy z oplocení hranic atd., tak vězte, že ty mám pořád. Teď je to jenom silnější.

ČSA - nezávislé(?) shrnutí situace

Dnes poprvé jsem viděl článek obsahující stručné shrnutí situace v ČSA. Tváří se to jako nezávislý pohled, ale kdo v něm bude chtít najít nějakou "strannost", ten ji tam samozřejmě najde. Nicméně já s ním souhlasím.

Ještě by se hodilo dodat, že prakticky všechny státní firmy jsou "hračky" politiků a v nejbližší době se na tom, bohužel, asi nic nezmění.

A názory, že ČSA jsou přezaměstnaná firma, jsou samozřejmě pravdivé. Ostatně jako většina státních firem. Absolutně nechápu, na co je potřeba stejný počet pilotů (letušek, pozemního personálu, kancelářských krys..), když se nebude využívat 5 letadel - což je přes 10 procent flotily pro pravidelnou přepravu. Proto upřímně doufám, že se to povede napravit dříve, než takzvaná krize skončí.

Článek na EURO.cz - Politici v kokpitu

Rok a den (neskrývaná reklama)

Bohužel v deníčku nemám přesné datum, takže těch dnů bylo víc, ale to slavnostní chvíli nic neubírá. A jaká že je ta slavnostní chvíle? No přece uplynul rok od založení mého nového bankovního účtu.

Během tohoto roku jsem nezaplatil bance ani korunu. Naopak ona zaplatila mně. Tak se mi to líbí.

Jen tak dál.

mBank

Vrácení daní z Nového Zélandu

Pokud se chcete pokusit získat něco málo peněz z daní nazpátek, tak postupujte následovně: Zaplaťte si to u některé profesionální agentury. Ba ne, dělám si srandu, protože to by vám z toho mála, co vám možná vrátí, asi moc nezbylo. Jde to i osobně a není to vůbec složité. Potřebujete na to cestovní pas, letenku, IRD number, číslo účtu (pokud si ho na NZ chcete ponechat) a zhruba tři hodiny času.

Pokud jste se polekali těch tří hodin, tak vězte, že většina z toho padne na cestu do Takapnuny na váš oblíbený úřad - Inland Revenue. Samotné vyplňování dvou formulářů a stání ve frontě mi trvalo asi 20 minut.

Poměrně zásadní informace je, že novozélandský finanční rok končí 31. března (tedy stejný termín jako poslední možnost podání přiznání v ČR). Vrátí vám tedy nejprve to, co jste si vydělali do 31.3. a příští rok možná i to, co jste si vydělali od 1.4. do 31.3. následujícího roku. Na webu Inland Revenue se píše, že je dobré podat přiznání o výši příjmu do konce dubna, ale já jsem něco málo dostal, i když jsem to podával až v červnu (těžko říct, jestli více nebo méně - hlavně jsem do té doby netušil, že finanční rok končí v březnu a ne v prosinci).

Po příchodu na úřad oznámíte paní za přepážkou, že hodláte opustit Nový Zéland a že byste rádi dostali něco zpět. Paní vám dá k vyplnění dva formuláře (IR3 + IR50) a oznámí, že bude potřebovat ofotit pas a letenku. Vyplnit formuláře není složité a paní vás upozorní předem, co všechno je nutné vyplnit a co naopak nutné není. Podle IRD number vám vytiskne vaše příjmy za loňský rok a zhruba dva měsíce staré údaje z letošního roku.

Vyplnit oba formuláře je poměrně jednoduché, protože tam nejsou žádné podivnosti jako v těch našich (zdravím naše zákonodárce!). První IR3 je vlastně samotné přiznání výše příjmu za loňský rok. Lze ho vyplnit i online, ale ručně mi to přišlo jednodušší a navíc se múžete zeptat, pokud vám něco není jasné. Papírovou verzi si můžete předem prohlédnout zde. Vyplňuje se pouze jeho první strana a podpis + datum na konci. Všechny údaje o vašich příjmech jsou na vytištěném papíře od paní z přepážky. Asi není nutné dodávat, že pokud při odjezdu žádáte o vrácení daní za minulý i aktuální rok, tak IR3 vyplňujete dvakrát.

S formulářem IR50 je to podobné. Tímto formulářem žádáte o vrácení daní z důvodu opuštění NZ. Opět si ho můžete prohlédnout na webu a má pouze dvě strany. Nejdůležitější je správně a čitelně vyplnit číslo účtu, pokud chcete zaslat peníze na NZ účet (do zahraničí to nejde). Případně bych kladl velký důraz na čitelné jméno a postal address, pokud preferujete šek. Ovšem paní mě před tím varovala, že to posílají pouze v kiwidolarech a většina lidí tak přijde o většinu drahým převodem na jejich domovskou měnu (v mém případě koruny). Ještě jsem si nebyl jistý u otázky č. 9 - jestli odjíždím na déle než 325 dní, tak jsem radši zaškrtnul ne. To pravděpodobně prodlouží dobu čekání na vrácené peníze.

Nakonec oba vyplněné formuláře, cestovní pas a letenku (stačí jen vytisknutá elektronická letenka) předáte paní na přepážce, která si vše ofotí a zkontroluje a je hotovo.

Aktualizace: První část peněz za rok 2007/2008 jsem dostal po slíbených cca dvou měsísích od podání přiznání a zbytek peněz za rok 2008/2009 jsem dostal už v listopadu. Takže ani nečekali, jestli se náhodou nevrátím zpět. Celkem mi vrátili cca 10% celkových příjmů, ale to zhruba odpovídá tomu, co jsem zaplatil navíc při vyšší sazbě daně (té odpovídal můj týdenní příjem, ale nakonec jsem se za celý rok dohromady nedostal z té nejnižší).

Oznámení

Dne 9.1. jsem dostal svou první oficiální výplatu za svou první oficální práci. Sice už jsem dostal výplat mnoho a občas i mnohem vyšších, ale tahle je taková jiná. Lepší.

Silnější pes...

Světová ekonomika se nám vesele hroutí a kdo to všechno zaplatí? Hloupá otázka. Rozhodně my všichni.

Mnoho firem krachuje a které budou zachráněny? Hloupá otázka. Rozhodně ne všechny.

Pouze ty opravdu velké, u kterých by opravdu "bolelo", kdyby zanikly. Ostatní mají opravdovou smůlu. A je celkem jedno, jestli už několik let prodělávají nebo jestli to na ně dolehlo až teď. Prostě jsou to velké firmy a zaměstnávají tolik lidí a mají takový podíl na HDP, že jejich krach by přinesl dočasně více škody než užitku. Dlouhodobě asi ne, ale kdo by chtěl davy demonstrantů v ulicích. Tak to fungovalo vždy a nejspíš vždy fungovat bude.

PS: Hlavní je neztrácet humor! Nikdy.

Támhle mají úrok 3,5 %, běžíme tam!

Česká národní banka dnes snížila hlavní úrokovou sazbu na 2,75 procenta (o 0,75 %) a polovina národa začíná vyšilovat. Ponechám stranou samotné snížení sazby, i to o kolik se sazba snížila, protože tomu za prvé zase tak moc nerozumím a za druhé s tím stejně nic neudělám. Spíše se zaměřím na reakce lidí.

V tomto případě se náš chamtivý národ rozdělil na dvě skupiny: té první je to úplně jedno a té druhé to vadí. A vadí jim to buď proto, že si vzali hypotéku při vyšší sazbě a teď platí víc než soused, který si ji vezme až dnes, nebo se jim naopak sníží úroky na běžném/spořicím účtu (v horším případě oboje).

"Hypotékáři" asi nebodou spokojeni nikdy, což celkem chápu, protože při změně úrokových sazeb o několik desetin procenta mohou být rozdíly v platbách i tisíce korun měsíčně. Ale nadávat kvůli tomu, že já mám hypotéku a ta zlá ČNB si dovolí snížit úroky o měsíc později, to mi přijde trochu na hlavu. Mohou být rádi, že hypotéky vůbec existují a hlavně ČNB tu není od toho, abychom měli levné hypotéky, ale nepřisli na buben jako celek, tedy ČR. Jak se jí to (ne)daří opět řešit nehodlám.

Ale co mě vlastně donutilo "ublognout", byly výkřiky různých lidí, že musí neustále měnit banku v honbě za co nejvyšším úrokem na běžném/spořicím účtu. Nejdřív jim někde slíbili nevídaných 3,5 % ročně a tím je nalákali k sobě a pak si dovolili snížit úrok na pouhých 3,3 %! Skandál. Nejspíš není nutné dodávat, že to také bylo po snížení sazeb. Ale asi bych měl dodat, že v tu dobu byla inflace 6 až 7 procent a tak to bylo horší než kdyby byl úrok 0,1 % a inflace 3 %, jak tomu bylo v minulých letech... Řešit nějaké poplatky za zřízení/vedení/zrušení účtu asi taky nemá cenu, protože většina je přece zdarma a to je další věc, na kterou Novák slyší.

A co z toho plyne? Počkejte si až vyskočí inflace na nějakých 8 procent a nabídněte spořicí účet se 4 procenty ročně. Lidé se k vám pohrnou jako nikdy. Užívejte si pak výdělávání na hloupých spoluobčanech, kteří vám budou nutit své peníze. Pokud půjde inflace nad 10 %, možná můžete ještě mírně zvýšit úrok a popohnat i méně důvěřivé občany, ale ne víc než na 4,5 %. Potud bude vše v pořádku - budete je vlastně okrádat, ale oni se budou usmívat. Jakmile poté klesne inflace na čtyři procenta a vy snížíte úroky o jedinou desetinku, tak přijdete o významné procento zákazníků, protože jinde jim určitě nabídnou o setinku vyšší sazbu. Vítejte v českém bankovním světe.

K napsání úvahy mě přivedlo přečtení téhle diskuze.

Jak získat práci (nejen) na Novém Zélandu

Teď asi zklamu davy čtenářů, kteří hledali zaručený recept pro nalezení a získání práce, ale asi jako ve všem, tak i při hledání práce musíte mít především štěstí.

Pravděpodobně nejjednodušší je najít práci přes "známého", to fungovalo, funguje a fungovat bude vždy. Takže se ptejte ve škole, v nynějším zaměstnání, v hospodě, na ulici, v autobuse, v rodině, prostě každého. Někdo třeba bude o něčem vědět a vás to bude stát minimum námahy. Pravděpodobnost přijetí přes "známého" je opět větší, než kdybyste se o místo ucházeli jako člověk takzvaně "z ulice".

Pokud se budeme bavit o Novém Zélandu, tak zde je situace na trhu práce usnadněná podstatně jednoduššími pravidly pro nástup do zaměstnání. Myslím zejména nutné papírování. Není problém nastoupit pouze na jeden den na zkoušku (pravděpodobně se budete ucházet spíše o méně kvalifikované práce) a pak buď můžete zaměstnání přijmout nebo jít o dům dál (nebo být odejiti). Takže asi nejvhodnější taktika je osobní návštěva zvoleného budoucího pracoviště a tvrdit, jak vás daná práce baví, že jste nikdy nechtěli dělat nic jiného a jakou máte velkou praxi. Vytištěný životopis není na škodu, ale není nutný - oni si vás vyzkouší.

Další postup je následující: Po nástupu do zaměstnání vyplníte jeden(!) formulář (IR330), na kterém je vaše jméno, IRD number a jakýsi daňový kód (je tam přehled a není složité vybrat ten správný - většinou to bude M). A to je vše! Pak už zbývá jen nahlásit číslo bankovního účtu a každý týden budete o pár dolarů bohatší. Ještě je vhodné zaměstnavatele upozornit, aby vám nestrhával příspěvek na Kiwisaver, což je obdoba našeho penzijního pojištění. Je to jen pro rezidenty, takže byste z toho stejně nic neměli.

Teoreticky po vás mohou chtít vidět pracovní povolení (tedy cestovní pas), ale mně se to nestalo. Navíc Inland Revenue a Immigration spolu nijak nespolupracují, takže nikdo nepozná, že pracujete s propadlým vízem. Jak říkal Jon: Dokud platíte účty a daně, tak si vás nikdo nevšímá.

Až budete chtít zaměstnání opustit, tak pouze nahlásíte, že hodláte zmizet a oni vám následující výplatní termín dají poslední mzdu + vyplatí dovolenou (někdy se přidává pár procent ke mzdě a na dovolenou není nárok).

Pokud hodláte na Novém Zélandu vykonávat nějakou kvalifikovanou práci, tak hledejte přes zprostředkovatelské servery. Namátkou třeba Seek.co.nz. Vystavte zde svůj životopis a pak už jen přijeďte podepsat smlouvu. S pracovním povolením nebude problém.

Like a bat out of hell!

Postup úniku z ďáblových opratí (v tomto případě České spořitelny) je následující:

1. Nejprve je samozřejmě vhodné vlastnit účet v jiné bance. Rušit účet a pořídit si obratem nový u stejné banky nepovažuji za zrovna prozíravé. Dále odmyslíme možnost uložení peněz do matrace (což je ale vzhledem k výši poplatků výhodnější) a budeme se soustředit na přechod do nového a lepšího. Kupředu levá, zpátky ni krok!


2. První z několika posledních návštěv bude spočívat v oznámení této radostné noviny příslušnému pracovníkovi ČS. Ten vám poví, že je nejprve nutné zablokovat platební kartu, neboť byste mohli zrušit účet a přitom dál vesele platit (tedy jen tam kde nemají online terminály). Zároveň se optáte, zda a kolik dlužíte ČS. Pokud něco dlužíte, tak požádáte o mimořádnou splátku a dluh splatíte. Na to je vhodné mít na účtu dostatek peněz. Peníze lze převést i z jiné banky, ale zbytečně se to protáhne o den až dva. Pokud nemáte na splacení, tak máte smůlu a z okovů vás nepustí.


3. Před návštěvou číslo dvě si přepíšete všechny uložené příjemce z internet banking starého účtu a založíte nové trvalé příkazy + povolíte všechna inkasa v novém účtu. Trvalé příkazy pak můžete zrušit, alespoň tím zrychlíte následující návštěvu na pobočce ČS o několik kliknutí.


4. Pokud vám od někoho přicházejí peníze, tak zdroji oznámíte nové číslo účtu. Já tedy nikomu nic oznamovat nemusel, ale slyšel jsem, že i tohle se stává...


5. Poslední návštěva č. 2 by se s trochou štěstí mohla stát i návštěvou poslední. Přijdete cca 3 - 5 dnů po té předchozí, aby bylo jisté, že jste se nepokusili okrást nějaký podnikatelský subjekt platbou platební kartou a následným zrušením účtu. Po této době by již mělo být jisté, že jste to neudělali, případně by měly být všechny předchozí platby řádně strženy z vašeho účtu. Pracovnice ČS zkontroluje, jestli máte na účtu nějaké trvalé příkazy nebo souhlasy k inkasu, případnou dlužnou částku a požádá vás o číslo účtu, na který má převést zůstatek po zrušení stávajícího účtu. Vy podepíšete zrušení internetového bankovnictví, kontokorentu, atd. a je hotovo.

Předchozí článek je sice o České spořitelně, ale ve většině ostatních bank to bude hodně podobné. Co mě ovšem nemálo překvapilo, byla jakákoli absence otázek ohledně důvodů odchodu z ČS, případně alespoň nabídka nějakého jiného typu účtu. Byl jsem připraven na pořádnou duševní masáž v podobě nepřeberného množství výhod bezkonkurenčních produktů této banky a ono nic. Asi už jsem jim nebyl dost dobrý. Vstříc novým zítřkům!

PS: Kdo má zájem o legendární skladbu od Meat Loaf z titulku, nechť si ji najde.

Kdo uteče, vyhraje

Vzhledem k tomu, že v České spořitelně pravidelně prohrabují archiv a letos nenašli moje potvrzení o studiu, tak mi za odměnu dali "dospělý" účet. Tím pádem narostly poplatky za vedení kdysi "bezplatného" studentského účtu, tudíž jsem se rozhodl k přeběhnutí ke konkurenci. Osobně za nejlepší možnost považuji eKonto od Raiffeisenbank (eBanky), ale v nejbližší době mi tam nebude pravidelně přicházet 30 000 měsíčně, takže bylo nutné se spokojit s něčím jiným. Volba tedy padla na mKonto od mBank, o kterém jsem psal již dříve.

Žádné poplatky za vedení účtu, žádné poplatky za příchozí a odchozí platby v rámci mBank, žádné poplatky za příchozí a odchozí platby mimo mBank, žádné poplatky za vytvoření a změnu trvalého příkazu/inkasa, žádné poplatky za vydání a vedení platební karty, žádné poplatky internetové a telefonní bankovnictví (automat), žádné poplatky za výběr z bankomatu v zahraničí, první dva výběry za jakéhokoli bankomatu v ČR zdarma... No dokonalý účet.

Ale abych jen nechválil, tak mají i pár nevýhod, které možná odradí spoustu lidí. Například pobočky jsou pouze v několika městech. Absence kontokorentu. Nemožnost vložit hotovost na účet - peníze se musí poslat složenkou. A pár dalších drobností.

Mně tohle vesměs nevadí, takže jsem se proklikal webovým objednáním účtu a jako místo podepsání smlouvy jsem zvolil mKiosek v Tescu na Národní třídě. Asi za den nebo dva mi zavolal pán z mKiosku, že je smlouva připravená a že se na mě už těší. O dalších pět dní později volal znova, aby mi připomněl, že je smlouva stále připravená a on že už se nemůže dočkat. Potřetí jsem se už přemlouvat nenechal a poctil jsem ho návštěvou. Pán měl radost. Měl pro mě několik dokumentů, u kterých mi dal zkontrolovat správnost údajů a dokonce si vyžádal můj autogram. Dvakrát!

Nakonec jsem obdržel dvě smlouvy s jeho autogramy (založil jsem si mKonto a spořící účet eMAX) + aktivační číslo pro internetové bankovnictví. Oznámil mi, že platební karty k oběma účtům jsou na cestě a bylo hotovo. Ještě jsem si v rámci soutěže už-ani-nevím-o-co tipnul kolik bude 16.9. v 9:00 v Athénách stupňů Celsia. Vyčerpán rozdáváním autogramů jsem neprojevil mnoho invence a odpověděl, že 16 st. (šestnáctého = šestnáct stupňů, co jiného by to mohlo být).

Obě platební karty dorazily o pár dní později. Běžným dopisem... Sice je musíte aktivovat ze svého účtu, ale u někoho to může vzbudit pocit ohrožení bezpečnosti, ba až útoku na jeho osobu. Já jsem byl rád, že jsem nemusel strávit několik desítek minut ve frontě s babičkami čekajíc na doporučený dopis.

Doma už jen stačí aktivovat internetové bankovnictví, po doručení aktivovat platební karty a změnit limity pro výběry a platby dle libosti. Proto mám u karty, kde nejsou žádné peníze, měsíční limit pro platby v obchodech 2,2 milionu Kč. Co kdybych jednou vyhrál ve sportce a potřeboval nutně koupit nové auto? Příprava se nesmí podcenit.

Bankovní účet - 3. část - "připrava na ústup"

Změna typu účtu - Pokud se chystáte domů a rádi byste si ponechali účet na NZ, ať už kvůli výplatě vrácených daní (což je nejjednodušší cesta, ale o tom až později) nebo z jiného důvodu, tak není nic jednoduššího, než změnit typ účtu na ANZ Control Account. U tohoto typu účtu neplatíte žádný měsíční poplatek, ale zase platíte za každou transakci. Zjednodušeně řečeno – platíte za každou „položku“ minimálně $0,60. Za $0,60 jsou platby kartou nebo převody v rámci účtů pomocí internet banking. Výběry hotovosti jsou zpoplatněny ještě větší částkou, kterou ovšem nevím přesně. Ale kdo na NZ potřebuje hotovost…

Toto je opět příklad účtu v ANZ Bank, ale většina ostatních bank na Novém Zélandu nabízí podobný typ účtu. Je dobré změnit typ účtu až těsně před odjezdem, zejména pokud hodláte ještě platit NZ platební kartou.

Zrušení pojištění - Pravděpodobně před odjezdem prodáte auto, takže je vhodné také zrušit jeho pojištění. Jako skoro všechno na NZ je to velmi jednoduché a žádná velká byrokracie se nekoná. Potřebujete na to cestovní pas a smlouvu o uzavření pojištění, kterou jste dostali po sjednání pojištění auta, zodpovědnosti apod. Důležité je především číslo zákazníka, podle kterého pak mohou smlouvu najít a následně zrušit. S touto smlouvou se dostavíte na jakoukoli pobočku ANZ Bank a řeknete první nezaneprázdněné osobě v uniformě ANZ Bank, že chcete zrušit pojištění. Osoba poté ochotně zavolá do Tower Insurance, kde nahlásí číslo zákazníka, jaké pojištění a ke kterému datu si přejete zrušit a to je víceméně vše. Z pojišťovny ještě budou chtít poslat dopis s oznámením o ukončení pojištění. A to na adresu, která byla aktuální v době uzavírání pojištění. Po mém upozornění, že tam to opravdu nikdo číst nebude, mi nabídli, že to mohou nechat poslat na pobočku ANZ a pak už vše vyřídí.