pátek 9. prosince 2011

Requiescat in pace

Pro burany, co neumějí latinsky a koukají jen na americké seriály, to znamená rest in peace. A pro ty, co na ně koukají v češtině, to znamená odpočívej v pokoji.

Jakože R.I.P., kapište?!

Zpět k jádru pudla: nemožné se stalo skutečností a legenda mezi legendami nás opustila. A nebylo to nic menšího než báječné, všemi milované, tisíci příznivců velebené "Céčko".

Pokud náhodou nevíte, o co jde, tak vězte, že "Céčko" bylo nejnavštěvovanější kulturní zařízení v areálu jedné velice prestižní univerzity. Řekl bych dokonce nejprestižnější. Prostě náš suchdolský klenot. A nyní tento klenot přišel o své kulturní centrum...

Nebohé "Céčko" muselo ustoupit výstavbě nové fakulty/posluchárny/čehosi. Já ale nevím, k čemu jim bude další kapacita, když se nebozí studenti nebudou moci kde houfovat a studovat. Nebudou mít si kde vyměňovat znalosti, navazovat známosti, psát si studijní poznámky, dělat domácí úkoly, stát frontu na pivo a jiné nezbytně nutné studijní aktivity.

Na první pohled se to může zdát jako krok kupředu, ale nenechte se mýlit. Svět na Suchdole už nikdy nebude jako dřív. Další generace už prostě nemohou vystudovat s tak kvalitním základem jako ty před zpustošením této studovny. Protože nebýt "Céčka", tak jsem pravděpodobně nedostudovaný, nezaměstnaný, někde na ulici nebo nedejbože ve státní správě.

Céčko R.I.P. - copyright Jan Hučko

Ale což, my jsme si to užili plnými doušky, život jde dál a aspoň budeme mít menší konkurenci na trhu práce. Nezbývá, než zatlačit slzu v oku a naposledy zvolat:

Sekaná!


úterý 1. listopadu 2011

A vítězem se stává...

...já! Nechci se chlubit, ale nějakým nedopatřením jsem se stal pracovníkem měsíce našeho oddělení. Ještě jsem se snažil přemluvit porotu, že by to měla dát někomu jinému, ale nepovedlo se. Co se dá dělat, snad se s tím nějak vyrovnám. Koneckonců 27 už mi bylo, takže jako zfetovaná legenda neumřu.

A zásluhy jsou asi jen to, že pracuju (ano, pracuju), jsem zvědavý (hodně), do všeho kecám (přiměřeně) a mlčím, když mám (občas). To poslední mi ještě moc nejde, ale snažím se. To by bylo, abych to nevyhrával pořád :-))
(ehm, ehm, tady nám někdo zpychnul! - pozn. aut.)



Děkuji tedy kolegům za podporu, rodičům za občasné večeře a vesmíru za tento ojedinělý úkaz. S pozdravem a zvoláním práci zdar, díky!


neděle 30. října 2011

2x Všechno nejlepší!

Za prvé přeji všechno nejlepší mé sestřence, kterážto má patnácté narozeniny. Gratuluji k tomuto významnému životnímu jubileu. Tedy bydlet na Novém Zélandu, tak v pondělí může řídit auto. Ovšem tady u nás si jen půjde vystát frontu na ouřad kvůli občance :)

Pak tu máme druhého, neméně významného oslavence: můj mobilní přístroj. Někteří z vás ho možná zahlédli v muzeu nebo u prarodičů, je to totiž legendární Nokia 3310. A ten můj fešák slaví 10 let! Používání, samozřejmě. V šuplíku bydlí jen v (ne)civilizovaných státech, kde jeho dual band nestačí...

Nuže pohleďte sami: originální kryt, originální(!) folie na displeji, skoro neošoupaná písmenka (bo jsem líný psát zprávy) a jen pár škrábnutí z války. A to nepočítaněkrát spadl na zem, rozpadl se na atomy a následně byl zase složen.



Mno, abych ho jen nechválil, tak má už asi pátou nebo šestou baterii a jeden z důvodů, proč mě nebaví psát zprávy, je ten, že například "trojka" a "C" úplně dobře nefungují a musí se trochu přemlouvat...

A asi bych také měl dodat, že jeho starší brácha Mitsubushi Trium Aria, který po narození Nokie zdědila maminka (ehm, odkoupila za 2500), též stále funguje a dokonce s původní baterií. Nicméně s ním například nikdo na Božím Daru nepadal na zem v -10°C a po deseti metrech letu. Pozorný čtenář se jistě dovtípil, že některé skoky mi nevyšly. Ještě pozornější čtenář se nyní dovtípil, že se mi to nepovedlo víckrát... :)

Dalších 10 let bych mu asi přál zbytečně, protože tak dlouho to pravděpodobně už nevydrží. Bo lépe řečeno já. Páč co si budeme povídat, chlapec už nám trochu (ehm, ehm) zastarává a některé funkce mu prostě chybí. Ale co, stejně vesměs jen volám a občas napíšu sms. No a taky mám služební telefon. I když jen o šest let mladší, takže také žádný zázrak. Asi bych si měl říct o lepší.


neděle 2. října 2011

Narita - Tokyo and back

Aby si táta nestěžoval, že to tady není, tak tento bez 16 dnů dva roky starý příspěvek konečně zveřejním :-)

Možností, jak se dostat z mezinárodního letiště Narita do centra Tokia, máte několik. Je to taxi, autobus nebo vlak. Taxi je drahé (okolo 170 €), autobus také ponecháme stranou, protože o něm nevím zhola nic, a přejdeme rovnou k nejjednodušší a zárověň nejlevnější možnosti: vlaky.

Nejlevnější varianta je použít Limited express na Keisei Line. Lístky prodávají na letišti přímo u vchodu do stanice. Je možné si rovnou zaplatit i na navazující jízdu metrem společnosti Toei. U návazných spojů JR East už si nejsem jistý, minimálně na cestu zpět na letiště to údajně nejde.

Pokud chcete jet do části Tokia, kterou obsluhuje některá z Toei line (typicky např. Asakusa, s přestupem třeba i Shinjuku), tak pojedete pouze do stanice Aoto, kde následně přestoupíte na metro. V tu chvíli to ještě není tak docela metro, protože nejede pod zemí, ale nemusíte se bát, ono tam za deset minut zahučí. Pokud chcete pokračovat dále vlakem JR, tak je nejlepší jet až do Nippori.

Jednosměrný lístek na Limited Express rovnou do stanice Asakusa stojí 1060 jenů (1000 základ + 60 příplatek za metro). Pokud byste to kupovali zvlášť, tak to bude o něco dražší. Dejte si pozor na Skyliner od stejné společnosti, který je sice o něco rychlejší, ale skoro dvakrát tak drahý. Jezdí po stejné trase, ale oba vlaky jsou myslím poměrně jasně označené.

Pokud jste pohodlní a jedete rovnou do stanice Tokyo nebo Shinjuku, tak je nejlepší použít Narita Express. Je sice zhruba třikrát tak drahý, ale jede přímo a je to nejrychlejší způsob. Do stanice Shinjuku stojí 3110 jenů a do stanice Tokyo, odkud jezdí shinkanzeny, stojí 2940 jenů.

Zpět na letiště Narita jsem jel ze Shinjuku, ale protože jsem skrblík, tak jsem jel opět Limited Express. Lze to udělat dvěma způsoby: buď s jedním přestupem pomocí Yamanote line (JR) nebo se dvěma přes Shinjuku/Oedo a Asakusa line (Toei). Lístek do Narita by měl jít u Toei koupít rovnou, u JR jsem si ho koupil až na přestupu v Nippori (alespoň mi tvrdili, že dříve nejde). U Toei cenu nevím, ale tipuji okolo 1200 jenů. Pomocí JR to bylo 160 jenů do Nippori a pak klasických 1000 jenů.

Všechny názvy stanic jsou psány anglicky, takže se neděste, že občas píši Tokio (česky) vs. Tokyo (anglicky).


pátek 9. září 2011

Jak chutnají žáby?

Asi ne mnoho lidí někdy napadlo ochutnat žábu, takovou tu velkou hnusnou ropuchu odpornou. A jen málokdo to opravdu udělal. A asi jen pár lidem chutnala. Nedej bože tak, aby to udělali znova. Když teda nepočítám možné halucinogenní účinky.

I když to vlastně asi platí jen pro dospělé. Pravděpodobně každý zná někoho, kdo někdy v mládí olizoval nebo dokonce nafukoval ty nebohé tvorečky. Nebo ho zná minimálně z vyprávění. Teda aspoň my, děti z vesnice, někoho známe/slyšeli jsme o něm.

Někdo by mohl říct, že jedl žabí stehýnka a že mu chutnaly, ale to už bych dost odbočoval. O co mi vlastně jde. Jedná se o knihu Eat That Frog! 21 Great Ways to Stop Procrastinating and Get More Done in Less Time. Tedy "Snězte tu žábu! aneb 21 rad, jak přestat věci odkládat, ale dělat".

Zde autor přirovnává plnění úkolů k jedení žab: pochopitelně se vám do toho (někdy) nechce, ale co se dá dělat, žáby se občas z různých důvodů jíst musí. A mělo by se začít těma velkýma hnusnýma ropuchama odpornýma. Pak ten zbytek už nebude problém.

Což mě přivádí zpět k těm dětem. Děti to prostě udělají, protože je to hrozně zajímavé a určitě to bude super. Zatímco dospělí o všem přemýšlí, odkládají to, protože je času dost, nebude to úplně super atd atd atd.

Tím neříkám, že bychom neměli přemýšlet (všimněte si, že o sobě píšu jako o dospělém :)), ale že bychom měli některé věci prostě udělat, protože je to jednodušší než odkládat a pak to hrnout před sebou. Navíc jeden může zjistit, že to vlastně je super. A přináší to výsledky.

Je to jedna z nejgeniálnějších knih, co jsem kdy četl. Není tam v zásadě nic světoborného, ale každý přece ví, že geniální věci jsou jednoduché. Jeden kamarád se nedávno rozhodl, že bude posouvat své hranice, tak snad mu to pomůže. A ostatním taky. Osobně mám ověřeno, že to funguje velmi dobře. Neříkám, že jedu na 100 %, ale snaha tu je.


Upozornění: odkaz slouží pro čtení knihy pouze do doby, než vám dorazí zásilka z Amazonu ;-)

Takže jak chutnají žáby? Překvapivě dobře.

čtvrtek 4. srpna 2011

Irish saying / Irské moudro

In life, there are only two things to worry about:
either you are well or you are sick.

When you're well, there is nothing to worry about.

-
But if you're sick, then there are two things to worry about:
either you get well or you will die.

When you get well, there is nothing to worry about.

-
But when you die, then there are two things to worry about:
either you'll go to heaven or you'll go to hell.

When you go to heaven, there is nothing to worry about.

-
But when you go to hell, you'll be so damn busy shaking hands with friends,
you won't have time to worry!

***

V životě existují jen dvě věci, na kterých záleží:
buď jste zdraví nebo nemocní.

Když jste zdraví, tak se není čím stresovat.

-
Ale když jste nemocní, tak jsou jen dvě věci, na kterých záleží:
buď se uzdravíte nebo zemřete.

Když se uzdravíte, tak se není čím stresovat.

-
Když zemřete, tak jsou jen dvě věci, na kterých záleží:
buď půjdete do nebe nebo do pekla.

Když půjdete do nebe, tak se není čím stresovat.

-
A když půjdete do pekla, tak vám vítání kamarádů zabere tolik času,
že na stresování nebude vůbec čas.

pondělí 25. července 2011

Nirvána

Po dlooooouhé době jsem konečně přeinstaloval počítač. Nakonec jsem nepoužil zálohu a nacpal tam všechno znova. S tím samozřejmě zařvalo pár věcí (zbytečných a zálohovaných), ale výsledný efekt je lepší. Nejspíš.

Mimo jiné jsem si nainstaloval novou verzi prohlížeče Firefox (5.0). Když pominu to, že Firefox se mi snažil vnutit k instalaci českou verzi, kterou jsem nikdy nepoužíval a pravděpodobně nikdy nebudu, tak je nejnovější verze především rychlejší než starší. A zobrazuje mi skoro všechny stránky, ne jen některé :-)

Jinak to není žádný zázrak, protože jsou i rychlejší prohlížeče, ale FF má doplňky, které k životu zcela nutně potřebuji. Jako například Foxytunes pro ovládání hudebního přehrávače přímo v okně prohlížeče. Nic lepšího není.

Jak strašlivé bylo zklamání z nefukčnosti Foxytunes v nové verzi FF asi nemusím popisovat. Konec světa je proti tomu procházka růžovým sadem. Ovšem stačilo se 30 dní intenzivně modlit, obětovat slepici za úplňku a tadá, nová funkční verze Foxytunes (4.3.2.1) je na světě.

Svět se stal lepším místem. Kdo jednou začne používat, pochopí. Kdo nezačne, prohloupí.

neděle 17. července 2011

30000

Rok se s rokem sešel a oficiálně poslechnutých písniček mám přes 30000. Takže už asi zase moc vysedávám u počítače (viz 20000). Tolik hudby a tak málo času.

Vítězem se stala Deliverance od Stereo MC's. Teda aspoň si to myslím, teď už to hledat nebudu.


sobota 7. května 2011

TV vs. kniha

Zlatý hřeb ze včerejší debaty o možnosti přenesení historických postav do současnosti. Konkrétně o seriálu Sherlock.

- "Arthur Doyle by se obracel v hrobě!"

- "Mno, aby viděl na televizi."


sobota 30. dubna 2011

day 30 - your favorite song at this time last year

Loni to asi byla tahle písnička. Skoro to vypadá, že Dave Grohl má nějakou úchylku na paruky a falešné kníry. I když dvakrát za 8 let, to zase není tak špatné.

Foo Fighters - Long Road to Ruin

Žádné oficální video Foo Fighters nelze nasdílet, takže opět jen odkaz YouTube: Foo Fighters - Long Road to Ruin.

A to je vše, děkuji za pozornost. Jednoho krásného dne to třeba aktualizuji.

pátek 29. dubna 2011

day 29 - a song from your childhood

Tato písnička byla v roce 1997 několik měsíců úplně všude, Wanastowi Vjecy jsou legenda a navíc je tam božská Klára Issová.

Wanastowi Vjecy - Kouzlo


čtvrtek 28. dubna 2011

day 28 - a song that makes you feel guilty

Všechno bude dobré, ale kdy?

Day One - Bad Before Good

Its gotta get bad before it gets good,
I want good now,
But it's gotta get bad before it gets good,
That's what you say,
Its gotta get bad before it gets good,
You say stick with me,
You know that you should,
'Cause its gotta get bad before it gets good,


středa 27. dubna 2011

day 27 - a song that you wish you could play

Tak teď nevím, jestli bych chtěl být spíš kytarista nebo bubeník. Ale asi kytarista. Jenže pak bych bych musel jezdit na turné, brát drogy, často chodit k soudu a několikrát se rozvést... Asi se raději budu držet svého sedavého zaměstnání.

The Toy Dolls - Me 'n' John Williams


úterý 26. dubna 2011

day 26 - a song that you can play on an instrument

Tady to bylo hodně jednoduché. Neboť jsem v tomto směru neobyčejné dřevo, tak z následující legendy dokážu zahrát na piano pouze prvních 6 tónů. Das ist alles.

Ovčáci čtveráci


pondělí 25. dubna 2011

day 25 - a song that makes you laugh

Tohle funguje spolehlivě, protože je to fajn! :-)

DJ Arnoštek - Je to fajn


neděle 24. dubna 2011

day 24 - a song that you want to play at your funeral

Tak o tomhle jsem už vůbec nepřemýšlel. Za prvé to neuslyším a za druhé mě klidně hoďte do nejbližšího kotle v igelitovém pytli (Greenpeace prominou), protestovat nebudu... Nicméně následující písnička by mé rakvi určitě slušela a dodala obřadu na dramatičnosti (pokud se z nějakého nesmyslného důvodu nebudeme držet toho plánu s kotlem a igelitem).

Metallica - One



A nebo Don't worry, be happy? :-)

sobota 23. dubna 2011

day 23 - a song that you want to play at your wedding

Tak o tom jsem fakt nikdy nepřemýšlel. Jediné, co mě napadlo, je tohle. Počasí je důležité.

Crowded House - Weather With You


pátek 22. dubna 2011

day 22 - a song that you listen to when you’re sad

Chtěl bych do Austrálie. Ovšem ne v řetězech. Navíc kdybych teď něco ukradl, tak mě tam naopak nepustí. Časy se mění.

Dropkick Murphys - Fields of Athenry


čtvrtek 21. dubna 2011

day 21 - a song that you listen to when you’re happy

Smile your little smile!

Jethro Tull - One Brown Mouse


středa 20. dubna 2011

day 20 - a song that you listen to when you’re angry

Ďakujeme vám, ďakujeme vám veľmi pekne,
to som veľmi rád, v úvodzovkách vždy, keď vás stretnem.
A ak náhodou raz skončím, dnes čítam z vašich očí,
budem naďalej, pre vás navždy naďalej, blbec v roztrhaných teniskách.

Iné Kafe - Ďakujeme vám


úterý 19. dubna 2011

day 19 - a song from your favorite album

Jedno z nejlepších alb všech dob. O tom snad nikdo nemůže říct, že se mu z něj nelíbí ani jedna písnička.

U2 - One Tree Hill (album The Joshua Tree)


pondělí 18. dubna 2011

day 18 - a song that you wish you heard on the radio

Rádio neposlouchám hlavně proto, že tam stále dokola hrají zejména Helenku a spol. Ne že bych ji neměl rád (což vlastně ani moc nemám), ale poslouchat roky to samé je ubíjející. Kde jsou Roling Stones, Manu Chao, Iggy Pop, DJ Tiësto, Metallica nebo Pendulum?

Pendulum - Propane Nightmares


neděle 17. dubna 2011

day 17 - a song that you hear often on the radio

Radio moc neposlouchám a tuhle písničku už jsem naštěstí dlouho neslyšel, ale pořád mě budí ze spaní...

Helena Vondráčková - Dlouhá Noc


sobota 16. dubna 2011

day 16 - a song that you used to love but now hate

I liked it, ale asi jsem se Katy přeposlouchal.

Katy Perry - I Kissed A Girl


pátek 15. dubna 2011

day 15 - a song that describes you

I am an Eternal Optimist.

The Killers - Mr. Brightside


čtvrtek 14. dubna 2011

day 14 - a song that no one would expect you to love

Já bych to také nečekal, nicméně statistika říká, že jsem to slyšel minimálně sedmdesátosmkrát. Ehm.

But it's not, not, not like that.

Ashley Tisdale - Not Like That


středa 13. dubna 2011

day 13 - a song that is a guilty pleasure

Nerad bych se opakoval, ale život je takovej a jinej nebude. Což ovšem neznamená, že to nemůžeme zkusit, že jo.

The Rolling Stones - You Can’t Always Get What You Want


úterý 12. dubna 2011

day 12 - a song from a band you hate

Tohle mi dalo asi nejvíce práce, protože názvy kapel, které nemám rád, samozřejmě neznám a navíc já můžu poslouchat skoro cokoli. Ovšem kombinace Patrola + Molavcová + Suchý + N@vácká estráda + playback je tak koncentrované zlo, že mi způsobuje skoro až fyzickou bolest.


pondělí 11. dubna 2011

day 11 - a song from your favorite band

Život je takovej a jinej nebude, než-li mý tělo platnosti pozbude! Punk neni mrtvej!!! :-))

Tři sestry - Život je takovej


neděle 10. dubna 2011

day 10 - a song that makes you fall asleep

Dobrou...

Beyoncé - Smash into you


sobota 9. dubna 2011

day 09 - a song that you can dance to

A jak jsme se to učili? Šlapání zelí!

Utah Saints - Something Good '08 (High Contrast Remix)


pátek 8. dubna 2011

day 08 - a song that you know all the words to

Opakování je matka moudrosti:

The Bouncing Souls - True Believers

I've met some people along the way,
Some of them split some of them stay,
Some of them walk some walk on by,
I've got a few friends I'll love till I die
From all of these people I try to learn,
Some of them shine some of them burn,
Some of them rise some of them fall,
For good or bad I've known them all

We live our life in our own way,
Never really listened to what they say,
The kind of faith that doesn't fade away
We are the true believers

Well you can fight or you can run,
Hide under a rock till the war is won,
Play it safe and don't make a sound,
But not us we won't back down
True believers all the way,
You and I...

We live our life in our own way,
Never really listened to what they say,
The kind of faith that doesn't fade away
We are the true believers
We are the true believers
True believers


čtvrtek 7. dubna 2011

day 07 - a song that reminds you of a certain event

Léto. Festival. Slunce. Houpací síť. Pivo. Pohoda.

UDG - Hvězdář


středa 6. dubna 2011

day 06 - a song that reminds you of somewhere

New Zealand rocks. New Zealand is cool. Oh yeah! There I had a chance to be present at one of the greatest guitar performances I have ever heard/seen. And no, it wasn't real Prince, but the party was choice though. Awesome. Sweet as. Fuckin' a.

Prince - Purple Rain


úterý 5. dubna 2011

day 05 - a song that reminds you of someone

Venda, Vendááá... Když o tom tak přemýšlím, tak Vendů moc neznám.

Tři sestry - Venda


pondělí 4. dubna 2011

day 04 - a song that makes you sad

Ani andělé to nemají jednoduché.

Goo Goo Dolls - Iris

Opět nelze nasdílet, nutno vidět na YouTube: Goo Goo Dolls - Iris

neděle 3. dubna 2011

day 03 - a song that makes you happy

Skvělá písnička a geniální videoklip. Jsou tam letadla, Jack Black a Kyle Gass z kapely Tenacious D jako údržbáři, členové Foo Fighters hrající sami sebe + 12 dalších postav a je to vtipné. Výsledkem je Grammy 2001 za nejlepší krátké video a tím pádem nesmrtelnost.

Foo Fighters - Learn To Fly

Bohužel se toto video nedá nasdílet, ale rozhodně stojí za to se na něj podívat přímo na YouTube: Foo Fighters - Learn To Fly.

sobota 2. dubna 2011

day 02 - your least favorite song

O o o, decibely lásky, o o o, to je muzika!
No to je, pane bože. Pouštět jen na vlastní nebezpečí...

Michal David - Decibely lásky


pátek 1. dubna 2011

day 01 - your favorite song

If this second was your life, what would you do?

London Elektricity – Just One Second (Apex Remix)


čtvrtek 31. března 2011

30 day song challenge

Napište každý den vybranou písničku na dané téma a pošlete ji do 27 sekund přesně 180 přátelům, jinak vám umře křeček! Nebo ty pravidla byly jinak?

Začínáme zítra a témata jsou následující:

day 01 - your favorite song
day 02 - your least favorite song
day 03 - a song that makes you happy
day 04 - a song that makes you sad
day 05 - a song that reminds you of someone
day 06 - a song that reminds you of somewhere
day 07 - a song that reminds you of a certain event
day 08 - a song that you know all the words to
day 09 - a song that you can dance to
day 10 - a song that makes you fall asleep
day 11 - a song from your favorite band
day 12 - a song from a band you hate
day 13 - a song that is a guilty pleasure
day 14 - a song that no one would expect you to love
day 15 - a song that describes you
day 16 - a song that you used to love but now hate
day 17 - a song that you hear often on the radio
day 18 - a song that you wish you heard on the radio
day 19 - a song from your favorite album
day 20 - a song that you listen to when you’re angry
day 21 - a song that you listen to when you’re happy
day 22 - a song that you listen to when you’re sad
day 23 - a song that you want to play at your wedding
day 24 - a song that you want to play at your funeral
day 25 - a song that makes you laugh
day 26 - a song that you can play on an instrument
day 27 - a song that you wish you could play
day 28 - a song that makes you feel guilty
day 29 - a song from your childhood
day 30 - your favorite song at this time last year

Překládat to nebudu, to zvládne i automatický překladač :-)

A výběr to nebyl jednoduchý, snad na všechno bych měl hned několik písniček. Takže se nechte překvapit.

pondělí 7. března 2011

Kampak se nám ti čerchmanti schovali?

Neschovali se, děti. Umřeli.
(c) Cimrman














sobota 19. února 2011

Cesta na sever

Po dvou týdnech flákání byl nejvyšší čas na návrat zpět do studené až mrazivé Evropy. Ne že by se mi tam chtělo, ale přece jen mám doma práci, která mě baví a vesměs vyžaduje moji přítomnost na pracovišti. No a taky by mě mohli deportovat, kdybych neodletěl.

V Chiang Mai je to s plánováním odletu relativně jednoduché, protože tu Thai Airways (TG) mají ticketing office. Prostě tam zajdete, zeptáte se, jak to vypadá s vaším letem a pak: a) letíte, b) vyměníte letenku. Variantu b) jsem zatím nezkoušel, takže je to v rovině teoretických úvah, ale mělo by to fungovat.

Abyste se dostali domů bez problémů a trpěli při tom jen minimálně, tak si musíte vhodně zvolit destinaci a den odletu. Poté se násobně sníží šance na poškození vašeho psychického či fyzického zdraví. Vhodné destinace jsou takové, odkud není mnoho navazujících letů (např. ATH, FCO, MAD). Rozhodně ne AMS, FRA, LHR nebo nedejbože CDG. Do těchto destinací totiž poletí jen minimum tranzitních cestujících. A taková Paříž-CDG je peklo na zemi samo o sobě. Jako den odletu jsou vhodné úterý, středa a čtvrtek. V tyto dny totiž necestuje tolik lidí jako v pondělí, pátek nebo neděli.

Pokud si vyberete svůj let dle výše uvedeného, tak je dost možné, že tam bude pár desítek sedaček neobsazených a tím pádem bude vaše cesta výrazně pohodlnější. Nemusíte se příliš stresovat tím, že jste dostali přidělené nějaké konkrétní místo. V dnešní době už se letadlo nepostaví na zadní nebo nepadne na čumák, když si pár lidí přesedne jinam.

Ale abych se vrátil ke svému návratu domů. Svými radami se samozřejmě (občas) řídím, a tak jsem si jako cílovou destinaci zvolil Madrid, den odletu čtvrtek 0:05 ráno (v noci ze středy na čtvrtek). Přesněji řečeno jsem si zvolil jen Madrid, den mi napsal do pasu imigrační úředník. Já jsem původně chtěl letět až v noci z pátku na sobotu. Útěchou mi bylo více než 100 volných míst při kapacitě 380 židlí.

Odlet z CNX byl bez problémů. Odvážně jsem si vybral až poslední let, protože jsem pak nemusel čekat v BKK na letišti a hlavně protože letěl B777-200, kterým jsem ještě neletěl (tj. obyčejný 200, nikoli 200ER). Dvě hodiny na přestup by měly bez problémů stačit.

V Bangkoku jsem našel svoji přepážku a čekal. A čekal. Po 15 minutách jsem konečně přišel na řadu. Odbavení proběhlo úplně bez problémů a já se řítil vstříc bezpečnostní kontrole. Tady byla solidní fronta, ale postupovalo to rychle, já jsem v detektoru nezapípal, takže jsem byl volný. Asi bych měl napsat, že detektory jsou nastavené tak, že občas pípají i když u sebe nic nemáte. Je to jednak z důvodu ověření funkčnosti a za druhé se tím udržuje bdělost ostrahy.

Pak už jsem si v klidu došel na gate B6, kde už čekalo mé Jumbo (tj. B747). Nástup akorát začínal, takže jsem si nikam necpal a počkal si až na konec. To také hodně zvýší šance na lepší místo. Když víte, že už za vámi skoro nikdo není, tak si sednete tam, kde se vám to nejvíce líbí. Já jsem ale měl dobré místo, tak jsem si sedl na přidělené a modlil se, aby už nikdo nepřišel. Za pár minut se zavřely dveře a bylo vyhráno. Měl jsem pro sebe 3 sedačky. A to nemluvím o tom, že TG mají v B747 rozteč sedaček parádních 34 palců, takže si tam relativně pohodlně sednu i já se svými 190+ centimetry.

Po večeři jsem se odebral na kutě. Spal jsem asi čtyři hodiny. Pak jsem si zašel pro pití, na záchod a jedeme dál, snídaně je až za pár hodin. Po dalších cca 4 hodinách spánku jsem se probudil akorát když rozdávali horké ručníky na osvěžení. Udělal jsem si pořádek ve svém kupé, abych si mohl v klidu sníst omeletku s minipárky k snídani a už se blížilo přistání. V 7:30 místního času - po více než 13 hodinách letu.

V Madridu jsem přejel autobusem z terminálu 1 na terminál 4. Bohužel mi uletěl ranní let do Prahy, takže jsem musel čekat až do 14:45. Teda on mi ani tak neuletěl, já jsem věděl, že ho nestihnu. Ovšem udělal jsem chybu, že jsem si nepořídil letenky na Iberii, která letěla už v 10:30. Takhle jsem alespoň měl dost času na nákup tortilla de patatas, chorizo, oliv, zlevněné vodky Sobieski a piva San Miguel. Z nějakého důvodu vždy při cestování utratím nejvíce peněz za jídlo...

Zbytek cesty už byl bez problémů, necelé tři hodiny do Prahy utekly celkem rychle. Moje taška dorazila i do poslední destinace, takže po nezbytné kontrole slev v Duty free (nic neměli, jako vždy) jsem opustil brány letiště a vydal se na autobus směr domov.




středa 16. února 2011

Cesta na jih

Už rok jsem neměl delší dovolenou než pár dní, počasí stálo za prd už od listopadu, a tak byl nejvyšší čas vyrazit do teplých krajin. Původně jsem chtěl tuto zimu navštívit kamaráda v Dominikánské republice, ale on tam odsud raději prchnul už v létě.

Do Indie se mi teď nechtělo, na Seychely apod. už vůbec ne, a tak jsem se vydal opět do Thajska. To je jistota. Teplo, levné jídlo a ubytování, a když se vyhnete turistickým hrůzám centrům jako Phuket nebo Pattaya, tak vás nikdo nechce okrást (nebo aspoň ne moc).

Původně jsem měl geniální plán, že tam poletím přes Tokio, ale obsazenost letedel mi nepřála. Po zběžné kontrole jsem se rozhodl pro nejkratší možnou cestu přes Vídeň, opět s Austrian Airlines (OS). Loni jsem u nich hrozně trpěl na sedadle 12E, ale letos mělo být 40 volných míst, což dávalo naději na přesednutí.

Po příletu do Vídně jsem zašel na gulášovou polévku, na kterou jsem se těšil už od loňského roku. Po svačině jsem se s využitím místního počítače (5 EUR/hod) vrhnul na tvorbu rezervace pro navazující let v Thajsku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se přihlásil a formuláře stále obsahovaly moje lety z předchozího roku. Evidentně se o ten počítač moc nestarají. Rezervace na následující let byla hotova za 5 minut.

Pak mi došlo, že bych si mohl udělat i rezervaci na zpáteční lety. Neměl jsem totiž vízum. To by normálně nevadilo, protože si ho jakožto občan ČR můžete pořídit až po příletu. Problém je, že v tom případě chtějí vidět zpáteční letenku. No a já jsem měl open letenku. Ta se vyznačuje tím, že ji můžete využít na jakýkoli let v daném období, což ale znamená, že na ní není žádné konkrétní datum.

Obratem jsem si tedy udělal i rezervace na zpáteční lety, načmáral jejich čísla na kus papíru a bylo to. Víc už se nedalo udělat. Kdyby bylo nejhůř, tak si můžu koupit zpáteční letenku a pak ji refundovat, takže deportace hned po příletu mi nehrozila. Vybaven open letenkou a cárem papíru jsem se vydal vstříc osudu.

Při odbavení mi ještě dvakrát připomněli, že bych měl mít zpáteční letenku (asi abych byl víc nervózní), ale naložili mě bez problémů. Dostal jsem 14G, což byla ulička jednu řadu za tou loňskou (neměli 13. řadu). Pozorně jsem sledoval, až se zavřou dveře a když to vypuklo, tak jsem se vrhnul hledat lepší místo. V tu chvíli probíhalo v letadle doslova stěhování národů, ale nakonec jsem "urval" 26C, což je exit.

Toto konkrétní místo je obecně hodnocené jako velmi dobré, ale po otestování na vlastní kůži mohu zodpovědně říct, že to není úplná výhra. Bohužel se nachází přímo u kuchyňky a dvou záchodů. Z toho vyplývá, že se tam po většinu letu shlukují spolucestující, kteří chtějí doplnit tekutiny nebo se jich naopak chtějí zbavit. Ale pořád to bylo výrazně lepší než hrůzné 12E.

Po necelých deseti hodinách letu jsme hladce dosedli v BKK. Mimochodem už loni to bylo velmi hladké přistání. V obou případech to byla nejlepší přistání, co jsem kdy zažil. Skoro to vypadá, že piloti OS s jejich B777-200ER opravdu umí :-)

Tady jsem si mohl odškrtnout úkol "dostat se do BKK". Což je standardně to nejsložitější a nejvíce stresující. Kdybych ovšem měl vízum. Matně jsem si pamatoval, kde se víza vydávají, a tak jsem se vydal tímto směrem. Výdej byl pravděpodobně na stejném místě, takže jsem si po nalezení vyzvednul formulář, vyplnil, vyhrabal svoji open letenku + cár papíru, nasadil úsměv a zařadil se do fronty na víza.

Nikoli nečekaně všichni spolučekající cestující mávali svými zpátečními letenkami. No nic, já mám přece svůj cár papíru. A kdyby bylo nejhůř, tak si přece tu zpáteční letenku mohu koupit. Po pár minutách čekání jsem přišel na řadu. Imigrační úředník se na rozdíl ode mě vůbec neusmíval. Předal jsem vyplněný formulář, letenku bez data a na kusu papíru ukázal, čím hodlám letět zpět. Imigrační úředník významně pozvedl obočí, chvíli se v tom přehraboval, pak mi dal razítko a ukázal, že můžu jít do další fronty.

Tady jsem si poseděl dalších pár minut, pak jsem dostal vízum a tadá, byl jsem v Thajsku. Bohužel s odletem o dva dny dříve, než jsem původně chtěl. V rámci zachování autenticity rezervace jsem použil dřívější let a vízum jsem dostal jen do dne odletu uvedeného na cáru papíru. No nic, zase ušetřím den dovolené. Člověk musí myslet pozitivně. Naskočil jsem tedy na poloprázdný let do Chiang Mai a dva týdny flákání mohou začít!

neděle 13. února 2011

Jarní úklid

Konečně jsem zkulturnil tu hromádku bordelu důležitých věcí, co jsem měl na botníku. Při té příležitosti jsem našel především účtenky a nečekaně hodně peněz. Bylo to dokonce víc, než jsem čekal.

  • 3409 THB (ty jsem přivezl teď)

  • 129,50 SEK (ty jsou tam od 10/2010)

  • 15 USD (ty mám asi ještě ze Zélandu, ehm...)

  • 52,62 EUR (50 EUR je z Madridu (09/2010))

  • 15,42 GBP (většina z 09-10/2010)

  • 6 JPY (10/2009...)

  • 1409 CZK (v drobných tam bylo 809 korun)


V přepočtu na CZK je to cca 5700 korun.

No a jako bonus jsem našel celkem 9x foto pasového formátu... ach jo.