Po dvou týdnech flákání byl nejvyšší čas na návrat zpět do studené až mrazivé Evropy. Ne že by se mi tam chtělo, ale přece jen mám doma práci, která mě baví a vesměs vyžaduje moji přítomnost na pracovišti. No a taky by mě mohli deportovat, kdybych neodletěl.
V Chiang Mai je to s plánováním odletu relativně jednoduché, protože tu Thai Airways (TG) mají ticketing office. Prostě tam zajdete, zeptáte se, jak to vypadá s vaším letem a pak: a) letíte, b) vyměníte letenku. Variantu b) jsem zatím nezkoušel, takže je to v rovině teoretických úvah, ale mělo by to fungovat.
Abyste se dostali domů bez problémů a trpěli při tom jen minimálně, tak si musíte vhodně zvolit destinaci a den odletu. Poté se násobně sníží šance na poškození vašeho psychického či fyzického zdraví. Vhodné destinace jsou takové, odkud není mnoho navazujících letů (např. ATH, FCO, MAD). Rozhodně ne AMS, FRA, LHR nebo nedejbože CDG. Do těchto destinací totiž poletí jen minimum tranzitních cestujících. A taková Paříž-CDG je peklo na zemi samo o sobě. Jako den odletu jsou vhodné úterý, středa a čtvrtek. V tyto dny totiž necestuje tolik lidí jako v pondělí, pátek nebo neděli.
Pokud si vyberete svůj let dle výše uvedeného, tak je dost možné, že tam bude pár desítek sedaček neobsazených a tím pádem bude vaše cesta výrazně pohodlnější. Nemusíte se příliš stresovat tím, že jste dostali přidělené nějaké konkrétní místo. V dnešní době už se letadlo nepostaví na zadní nebo nepadne na čumák, když si pár lidí přesedne jinam.
Ale abych se vrátil ke svému návratu domů. Svými radami se samozřejmě (občas) řídím, a tak jsem si jako cílovou destinaci zvolil Madrid, den odletu čtvrtek 0:05 ráno (v noci ze středy na čtvrtek). Přesněji řečeno jsem si zvolil jen Madrid, den mi napsal do pasu imigrační úředník. Já jsem původně chtěl letět až v noci z pátku na sobotu. Útěchou mi bylo více než 100 volných míst při kapacitě 380 židlí.
Odlet z CNX byl bez problémů. Odvážně jsem si vybral až poslední let, protože jsem pak nemusel čekat v BKK na letišti a hlavně protože letěl B777-200, kterým jsem ještě neletěl (tj. obyčejný 200, nikoli 200ER). Dvě hodiny na přestup by měly bez problémů stačit.
V Bangkoku jsem našel svoji přepážku a čekal. A čekal. Po 15 minutách jsem konečně přišel na řadu. Odbavení proběhlo úplně bez problémů a já se řítil vstříc bezpečnostní kontrole. Tady byla solidní fronta, ale postupovalo to rychle, já jsem v detektoru nezapípal, takže jsem byl volný. Asi bych měl napsat, že detektory jsou nastavené tak, že občas pípají i když u sebe nic nemáte. Je to jednak z důvodu ověření funkčnosti a za druhé se tím udržuje bdělost ostrahy.
Pak už jsem si v klidu došel na gate B6, kde už čekalo mé Jumbo (tj. B747). Nástup akorát začínal, takže jsem si nikam necpal a počkal si až na konec. To také hodně zvýší šance na lepší místo. Když víte, že už za vámi skoro nikdo není, tak si sednete tam, kde se vám to nejvíce líbí. Já jsem ale měl dobré místo, tak jsem si sedl na přidělené a modlil se, aby už nikdo nepřišel. Za pár minut se zavřely dveře a bylo vyhráno. Měl jsem pro sebe 3 sedačky. A to nemluvím o tom, že TG mají v B747 rozteč sedaček parádních 34 palců, takže si tam relativně pohodlně sednu i já se svými 190+ centimetry.
Po večeři jsem se odebral na kutě. Spal jsem asi čtyři hodiny. Pak jsem si zašel pro pití, na záchod a jedeme dál, snídaně je až za pár hodin. Po dalších cca 4 hodinách spánku jsem se probudil akorát když rozdávali horké ručníky na osvěžení. Udělal jsem si pořádek ve svém kupé, abych si mohl v klidu sníst omeletku s minipárky k snídani a už se blížilo přistání. V 7:30 místního času - po více než 13 hodinách letu.
V Madridu jsem přejel autobusem z terminálu 1 na terminál 4. Bohužel mi uletěl ranní let do Prahy, takže jsem musel čekat až do 14:45. Teda on mi ani tak neuletěl, já jsem věděl, že ho nestihnu. Ovšem udělal jsem chybu, že jsem si nepořídil letenky na Iberii, která letěla už v 10:30. Takhle jsem alespoň měl dost času na nákup tortilla de patatas, chorizo, oliv, zlevněné vodky Sobieski a piva San Miguel. Z nějakého důvodu vždy při cestování utratím nejvíce peněz za jídlo...
Zbytek cesty už byl bez problémů, necelé tři hodiny do Prahy utekly celkem rychle. Moje taška dorazila i do poslední destinace, takže po nezbytné kontrole slev v Duty free (nic neměli, jako vždy) jsem opustil brány letiště a vydal se na autobus směr domov.