Také poměrně jednoduše. I když poslední dobou nikoho moc nezajímalo, co vlastně dělám, tak jsem pořád dělal. Jak to nejlépe šlo a co bylo pro firmu nejlepší. Což naštěstí, občas, bylo dobré i pro mě.
V poslední době jsem se soustředil převážně na jediný projekt, který mohl ušetřit nějaké peníze a nikdo mi u toho nenadával, že mu remcám do jeho práce. Pod pojmem práce myslím náplň práce, nikoli práci samotnou. O té tady nemohla být moc řeč. Ono ani o té náplni, ale což...
No a protože jsem se do toho pustil akčně jako vždy, tak jsem se i něco málo naučil. A v průběhu bičování dodavatelů asi i udělal trochu povědomí o své maličkosti. Že nesu uplně blbé.
No a když jsem, již na ústupu ze scény, narazil na inzerát, že hledají kolegu, tak jsem optal svých "starých známých", jestli o tom něco nevědí. Věděli. Dokonce to bylo přímo pro ně. Pak už jen stačilo si jednou zavolat, oficiálně se přihlásit, zaletět si na pohovor, pokec s personálním, podepsat smlouvu a tadá!
Dobře, těch telefonátů a emailů nakonec bylo trochu víc. Taky bylo nutné projít přes reference, ze kteréžto bývalým kolegům děkuji. Ale jinak to bylo celkem snadné. Stačí se jen snažit. I když to už možná nemá cenu. Když už to vůbec nemá cenu, tak prostě odejít. Tím samozřejmě nechci nikomu nic naznačovat (Davide!!!).