Tento článek byl napsaný zhruba v půlce listopadu. Tj. po cca 4 týdnech pobytu na NZ.
Při objednávání jazykového kurzu jsem se rozhodl, že budu první měsíc pobytu bydlet v rodině. Odpadnou mi starosti se sháněním ubytování, budu mít co jíst a zjístím od nich lecjaké informace o NZ. Po několika týdnech v kiwi rodině mohu zodpovědně říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Rodiny jsou většinou pečlivě vybírané a není to jen reklamní oznámení, ale pravda. Zezačátku se ve škole stále ptají, jestli jsem v rodině spokojený a po prvním týdnu se odevzdává dotazník ohledně spokojenosti.
Život v rodině je velmi užitečný, neboť kromě zmíněných výhod, jako je strava a pohodlná postel, se procvičí angličtina. A to především ve smyslu porozumět, protože kiwis (tak si říkají Novozélanďani) mluví poměrně rychle a moc při tom neotvírají ústa. Prvních pár dnů jsem si říkal, jestli jsem vůbec někdy slyšel angličtinu, protože tohle se jí moc nepodobalo. Naštěstí se to každý den zlepšuje a jednou se jich třeba nebudu muset ptát desetkrát, co mi vlastně říkají. V případě bydlení v bytě s hromadou cizinců (s největší pravděpodobností Korejců), tohle všechno odpadá. Teda rozhodně ne snaha porozumět, jako spíš nějaký pokrok v porozumění anglicky mluvícím domorodcům. Nemám nic proti asiatům, ale mluví hrozně, protože nedokáží vyslovit asi tak polovinu písmen abecedy :).
Já bydlím u Taylorů ve čvrti Albany, Auckland. Rodina se skládá z těchto členů:
- Táta Bill (48, majitel psů pro hledání drog, pracuje pro několik ACL vězení),
- máma Ronwyn (50, učitelka na střední škole),
- synové Kurt (21, univerzitní student - studuje účetnictví) a Brad (17, hraje a trénuje squash, příští rok chce jet do USA),
- dcery Zara (19, kosmetička, už se odstěhovala) a Erin (14, studentka střední školy).
- Plus až tři cizinci-studenti, jejichž aktuální stav je Hussan (17, Arab, skoroneumíanglicky), moje maličkost (24, umíanglickytrochuvícnežArab) a chvíli tu byl Diego z Chile (cca 17). Takže plný dům lidí.
Všechna pozitiva i negativa pobytu v rodině se liší podle konkrétní rodiny. V některých rodinách se s vámi moc bavit nebudou a dají vám jen najíst a místo na spaní, v jiné se můžete stát právoplatnými členy rodiny.
Já jsem s nimi žil celkem bez problémů, akorát mě po čase moc nebavilo být doma okolo 19h na večeři + otrava s dopravou do centra a celkově se to moc nepodobalo mé představě o samostatném životě. Ale kdybych jel na podobný studijní pobyt znova, tak prvních pár týdnů strávím opět v rodině.
