Auckland je největší město na Novém Zélandu. Žije zde cca 1,5 milionu obyvatel a z nich asi tak 1,49 milionu v rodinných domech. Z toho vyplývá, že je AKL velmi rozlehlý. Od severu na jih má cca 50 km a na šířku odhadem až 30km. Já osobně to mám z Albany do centra, kde je škola, zhruba 17 km. Do školy a ze školy jezdím každý den autobusem a trvá to, v závislosti na dopravní zácpě, cca 50 - 80 minut z domu do domu.
Autobusová doprava není na NZ příliš rozšířená. Městskou hromadnou dopravu mají především větší města a pravidelnější spojení je opět pouze mezi většími městy. Navíc není zrovna levná. Já jezdím přes 4 pásma (stages) a 10 jízd pro studenty stojí 43,20$, což je jeden týden. Za měsíc tedy 172,80$ a to už se mi vyplatí koupit si "All Zones Monthly Pass", tj. měsíční jízdenku za 175$ (respektive 170$, pokud ji koupíte na "hlavním nádraží" - Britomart). Platí jeden měsíc ode dne zakoupení a mohu s ní cestovat kolikrát chci.
Ovšem je tu několik "ale". Za prvé to nejmenší zlo - musíte si koupit čipovou kartu za 7,50$ (ale tu si musíte koupit už pro těch 10 jízd). Další věc už je horší: Je možné ji využívat jen v autobusech společností Stagecoach a North Star, přičemž je tu hned několik dalších společností (Ritchies Transport, Birkenhead Transport, Urban Express atd.). Stagecoach a North Star navíc jezdí pouze v severní části města zvané North Shore a odtud do centra. Musíte tedy pečlivě prostudovat jízdní řád, jestli potřebný spoj obsluhuje opravdu "vaše" společnost. Je to napsané pod nědělním jízdním řádem v poznámkách, např. This service is provided by North Star. A také neplatí pro noční autobusy zvané NiteRider.
Ale abych si jen nestěžoval, tak je tu kromě neomezených jízd i jedno plus. Je možné ji využívat i na trajekty z centra do Devonportu. Tady ušetříte pár dolarů, protože Devonport je nejhezčí čvtrť v Aucklandu a rozhodně stojí za návštěvu, protože většina domků je zde v klasickém koloniálním stylu. Nachází se na druhé straně zálivu než je centrum a je odtud nádherný výhled na centrum a okolí.
Po nastoupení do autobusu nahlásíte řidiči do jaké zastávky nebo kolik stages (pásem) jedete a on vám řekne cenu. Běžná cena pro 4 stages je 5,40$. Pokud máte nabitou čipovou kartu, tak ji vrazíte do strojku a on vám vyjede lístek. U řidiče ji můžete dokonce i nabít, ale pouze klasické jízdné, neprodá vám studentské. Pokud musíte přestupovat, tak si můžete zaplatit jízdu až na konec a pak v dalším autobuse jen ukázat lístek - je to levnější než kupovat nadvakrát.
Jízdní řády - to je kapitola sama pro sebe. Pokud vás někdy někde stresovalo několikaminutové zpoždění nebo naopak dřívější odjezd autobusu, tak tady vás to zabije během několika dnů. Na jízdních řádech je "důležitá" poznámka: Times in bold are scheduled, all other times are approximate (Zvýrazněné časy jsou dané, ostatní jsou jen přibližné). A zvýrazněné jsou jen časy odjezdu z první stanice...
Po dvou měsících takřka denního používání autobusů mohu zodpovědně prohlásit, že úplně všechny časy jsou přibližné. Není výjimka, že už ve třetí stanici z centra (cca 500 m) má autobus zpoždění 15 minut. Nutno dodat, že se to pak většinou zase dožene, protože naplánované časy jsou furt stejné a dopravní zácpa se mění v průběhu dne, ale spoléhat se na to rozhodně nedá. Empiricky ověřený čas příjezdu autobusu do požadované stanice je -10 minut až +30 minut. Poměrně často přijedou ve stejnou dobu dva autobusy, jejichž příjezdy/odjezdy se liší o půl hodiny.
Další důležitá věc je, že téměř všechny zastávky jsou na znamení. Pouze na některých hlavních zastávkách se zastavuje a čeká, i když nikdo nenastupuje nebo nevystupuje. Ale toto se děje jen pokud je tam autobus výrazně dřív, než by měl. Také je třeba odhodit stud stranou a mírně zvýšeným hlasem upozornit řidiče na fakt, že právě projel zastávku, ve které chcete vystupovat. Samozřejmě předtím musíte použít signalizaci pro řidiče, což je buď některé z mnoha tlačítek na madlech nebo provázek se zvonkem nad okny :)
Pokud čekáte na zastávce, tak musíte na autobus mávnout, protože jinak profrčí okolo a budete čekat dál. Ani po mávnutí není nic jisté. Měli byste bedlivě sledovat, jestli autobus opravdu zpomaluje a hodlá vás naložit. Pokud ne, tak mávejte co vám síly stačí. Skoro jako kdybyste mávali na letadlo. Poněvadž v opačném případě budete opět čekat dále.
Na několikadenní návštěvu Aucklandu lze také zakoupit speciální jedno- nebo třídenní jízdenky. Pro bližší info okoukněte letáky v Britomartu, je jich tu opravdu hodně a jsou zdarma, takže si můžete vozit jízdní řád s mapkou s sebou.
Wiki - Městská hromadná doprava v Aucklandu (anglicky)
