Už jsem napsal, že to dopadlo dobře. Jídla od kuchařky z Four Seasons se dobrovolně nevzdám. Ale bylo to o fous. První termín z nějakého důvodu nevyšel a náhradní byl plánovaný na můj teoreticky poslední den ve Chiang Mai. Naše galavečeře měla být u první kamarádky doma. A to hlavně proto, že bydlela v domě u amerických důchodců a jako jediná měla kuchyň. Jak jsem již psal dříve, kuchyň je v Thajsku zbytečný luxus.
Sraz jsme měli na místním trhu, kde bylo nutné nakoupit všechny potřebné suroviny. Na trhu je všechno pěkně čerstvé a výběr převeliký. Na druhou stranu je tam 35 stupňů a po jídle lezou mouchy a jiná havěť. Ale stejně je to dobré. Kdo nezažil, nepochopí.
Kuchařka měla napsaný seznam a vypadalo to, že ví co chce. To je dobré znamení. Po půlhodině nakupování jsme měli tolik nákupních tašek jako průměrná čtyřčlenná rodina právě vycházející z Tesca. Poněvadž jsem prozíravý, tak jsem si vzal batoh a před odjezdem na motorce, která pochopitelně nemá kufr, jsem množství igelitek snížil na průměrnou dvoučlennou rodinu. Zatímco děvčata šla koupit ještě nějaké drobnosti, my jeli napřed vyložit náklad a koupit něco k pití.
V domě jsme vyložili všechny věci, naplnili ledničku a jeli do supermarketu nakoupit kvalitní lihoviny a místní pivo. Při té příležitosti jsme vrátili DVD se snímkem Crank, což je jeden nejpotrhlejších filmů, jaké jsem kdy viděl. Koupili jsme nějaké alko, nějaké nealko a sušenky, abychom přežili čekání na thajské mňamky. Za pokladnami jsme ještě podlehli reklamní akci, koupili si dva kopečky zmrzliny za cenu jednoho a jeli jsme zpět.
Tady už byly přípravy v plném proudu. Krájelo se, sekalo se, drtilo se a v mém případě i očumovalo a vyptávalo. Tedy něco jsem také nakrájel a prsty to nebyly. Inu pokud jídlo nevyrábíte z prášku, tak příprava chvíli trvá. A to obzvláště, když ho děláte pro šest lidí a je to 6 různých jídel. Samozřejmě ne pro každého zvlášť, ale kdo by v Thajsku jedl jen jedno jídlo? Mimo jiné jsem zjistil, že rozdrtit chilli papričky tradiční metodou, tj. v ručně v hmoždíři, trvá asi tak sto let (půl hodiny). A ne, nezkusil jsem si to.
Ač jsem průběžně ujídal sušenky, tak jsem začal dostávat čím dál větší hlad. A pozorovat rýsující se jídla v podobě již připravených ingrediencí nijak nepomáhalo můj hlad zmenšovat, ba naopak. Kuchařce to ovšem odsejpalo a všechny si nás pěkně hlídala a v případě potřeby zotročila. Na začátku samotného vaření z nás byla trochu vystresovaná, takže do smažené rýže dala syrovou mrkev místo lehce povařené, ale pak už to jelo.
Smažená rýže se zeleninou a kuřecím masem, červené thajské curry, hustá asijská zeleninová polévka, polévka Tom Yum, papaya salad a dezert. Ten sice nebyl thajský, ale italský, nicméně to bylo taktéž převelice dobré. Jak jsme již dříve psal, thajské curry, Tom Yum ani papaya salad zrovna nemám na seznamu oblíbených jídel, nebo lépe řečeno neměl jsem, ale asi jsem změnil názor. Kuchařka vážně nelhala, když říkala, že umí dobře vařit a věřte mi, že já to poznám. Papaya salad sice byl tradičně kyselý, ale tak přiměřeně (takže se dostal z úrovně "dá se to sníst" na "to je docela dobré"), polévka Tom Yum taktéž a curry bylo výborné (obvykle jen "dobré, ale divné"). Prostě když to stručně shrnu, tak takhle dobré jídlo jsem v Thajsku ještě nejedl. Howgh.
