Abych po návratu z Thajska neměl problémy s pásmovou nemocí (hrůzný český název pro jet lag), tak jsem si chytře udržoval evropský denní/noční rytmus. Prostě se takovou drobností, jako je časový posun o šest hodin vpřed, nesmíte nechat rozhodit. Tj. v deset spát a v šest vstávat. Samozřejmě evropského času. To vám dává netušené možnosti poznat pouze místní noční život. No řekněte, kdo by nechtěl vědět, kam domorodci chodí pít, tancovat a jíst?
Thajci jsou tvorové společenští a rádi se houfují. Když nepočítám stávky a jiné revoluce, tak společně sledují například fotbalové přenosy. My jsme v tomhle směru celkem břídilové, a to proti asiatům obecně. Polovina Thajska miluje Manchester United, čtvrtina Liverpool a Arsenal a ten zbytek se podělí o Chelsea, Barcu, Real a thajský box (no dobře, to sice není fotbal, ale taky se tam kope :)). Ligové utkání Man Utd. vs. Liverpool nebo Arsenal je národní svátek srovnatelný s finále mistrovství světa u nás.
Když zrovna neprobíhá nějaká demonstrace proti režimu, tak se v Chiang Mai na parkovišti u nákupního centra Kad Suan Kaew postaví pódium s obří obrazovkou, před ním tribuny pro několik set fanoušků, rozestaví stany sponzorů a může se začít fandit. Estráda začíná minimálně hodinu předem, kdy probíhají soutěže o ceny sponzorů přímého přenosu. Samotný zápas pak komentují živě dva komentátoři přímo na místě, což je show sama o sobě. Jeden fandí milovanému ManU a druhý tomu zbytku světa. Já jsem jako jeden z mála fandil Arsenalu, ale byla to bída. A když vystřídali Rosického, tak už to nestálo za nic. No a výsledek vám radši říkat nebudu, protože bych si nerad sypal sůl do rány.
Co se týká alkoholu, tak to je asi jediná věc, která tu není levná. To ovšem nebrání místním prolévat hrdlem převážně Johnnieho Walkera. Ne že by se u nás nepil, ale tady ho mají a inzerují úplně všude. Ovšem pijí ho trochu zvláštním způsobem: do větší sklenice dají spoustu ledu, pak whisky, dolijí minerálkou a nakonec přidají colu jen na obarvení. Ptal jsem se proč a prý jsou tak prostě zvyklí.
Pivo pijí taky s ledem. Zní to jako barbarský čin, ale jejich pivo má minimálně 5 % alkoholu, takže to led srazí na normální úroveň a hlavně když necháte pivo bez ledu na stole déle než pět minut, tak pochopíte, že je to nutnost. Celkem mě překvapilo, že některá thajská piva chutnají celkem slušně. Nejlepší jsou asi Leo a Chang Classic. Nejspíše nejznámější Singha není žádný zázrak a Chang Draught je hnusná voda ochucená hnusným pivem. Pak jsem měl ještě nejlevnější místní pivo, jehož název si nepamatuji. I když "měl" je možná trochu silné slovo. Napil jsem se jednou a zjistil, že je to nepoživatelné. Podruhé jsem si ověřil, jestli mě nešálí smysly a pak už putovalo tam, kam patří.
Barů jsou tady mraky a není problém si najít ten "svůj". Jednou jsme objevili minibar, který měl cca 3 metry čtvereční a všech 5 židlí a jeden stolek byly venku na ulici. No ale udělali nám mojito za akční cenu 60 bahtů, takže si nemohu stěžovat. Teda trochu možná jo, protože jsem jednomu Číňanovi, co tam byl s námi, uvěřil, že ta chilli paprika na špízu nepálí. Zmetek jeden Sečuánský (tam jedí opravdu, ale opravdu pálivá jídla - pozn. aut.).
Do jiného baru jsme jezdili hrát kulečník a koukat na thajský box. Kulečník byl pro hosty zdarma a příležitostí se veřejně ztrapnit není nikdy dost. Jednou jsme tam byli, když si kamarád koupil od pouličního prodavače kouzlo s balíčkem dolarovek/papírů. On se ho snažil nacvičit a já se nudil, takže jsem se vetřel ke skupince místních, kteří hráli karty. Sice mi chvíli trvalo, než jsem pochopil pravidla, která mi vysvětlovali thajskoanglicky, ale nakonec jsem soupeře (mírně přestárlou barmanku, pravděpodobně vysloužilou prostitutku a transvestitu) začal porážet. Ale jinak tam chodili i normální lidé. No a kamarádovi se to kouzlo nikdy nepovedlo.
