Ke druhému výletu jsme přišli trochu jako slepí k houslím. Byli jsme v cestovní kanceláři sepsat doporučení na první výlet (pro reklamní účely). No a kamarád potřeboval jet do Barmy, protože mu končilo vízum, a tak jsme sháněli pronájem auta nebo levný autobus. Na autobusové lístky jsme se mimo jiné ptali v cestovní kanceláři a oni nám za cenu autobusového lístku nabídli jednodenní poznávací zájezd, který obsahoval mimo jiné i návštěvu nejsevernějšího bodu Thajska, což je shodou okolností hraniční přechod do Barmy.
To znamenalo opět vstávat okolo šesté. Ale to by ještě nebylo to nejhorší. Horší bylo, že to byl opravdu rychlo-poznávací zájezd, kde se někde zastavíte na půl hodiny a jedeme dál. Klasická honička, kterou nesnáším. Naštěstí jsem den před tím moc nespal, takže jsem byl docela unavený. To byla výhoda, protože jsem většinu přejezdů mezi jednotlivými "atrakcemi" prospal.
Probíhalo to následovně: V sedm hodin příjezd k cestovní kanceláři. O dvacet minut později odjezd mikrobusem na místo, kde byl sraz s další skupinou turistů. Přeskočili jsme si do druhého mikrobusu a vyrazili směr horké prameny. Když jsme po hodině a půl dorazili k horkým pramenům, tak jsme měli 30 minut na prohlídku minigejzíru a svačinu. Udělal jsem tři fotky a šli jsme se najíst.
Pak další hodina a půl zběsilé jízdy. Thajci totiž opravdu nedodržují povolenou rychlost, ale na druhou stranu jsem nezažil žádný problém. To jsme dorazili k "bílému chrámu" Wat Rong Khun, oběhli chrám a okolí a za půl hodiny frčeli dál. Za hodinu jsme dorazili ke Zlatému trojúhelníku, který už dávno není co býval, takže jsme žádné opium nenakoupili. Místo něj se tam teď vydělává v kasinech a prodává známá whisky Johnny Walken.
My jsme se tu projeli lodí, na půl hodiny zastavili v Laosu, kde jsem nakoupil trička a odvážní ochutnali whisky s naloženou ještěrkou a už byl čas oběda. Na ten jsem se samozřejmě opět přesunuli mikrobusem. Oběd byl zajištěný v restauraci, která se specializuje na podobné zájezdy, takže to nebyl žádný zázrak. Po obědě jsme odjeli směr Barma. Tady jsme dostali na hodinu rozchod s tím, že většina si něco nakoupí a pár lidí si přeběhne hranici kvůli vízu.
Za hodinu jsme se s nakoupenými věcmi a vízy sešli u mikrobusu a odjeli na poslední atrakci, kterou byla návštěva horského kmene (hill tribe). Tohle byla největší blamáž, protože to vypadalo, jak kdyby každé ráno přijeli na motorce, otevřeli stánky se suvenýry a předstírali, jak se starají o mimina uvázaná v šátcích. Mimo jiné tu byla i část vesnice s "dlouhými krky" (long neck), ale o to jsem opravdu nestál, nehledě na to, že za vstup do této "lidské ZOO" chtěli dalších 200 bahtů. Nakonec jsme jeli asi tři hodiny domů a tím se můj první a na dlouhou dobu poslední poznávací zájezd ukončil.
