Jednoho krásného dne jsme jako většinu pobytu neměli co dělat byli unavení po spoustě intelektuální práce, a tak jsme se jako vždy výjimečně rozhodli, že půjdeme do baru. Bar, který venku vypadá jako vevnitř a uvnitř jako venku. Ten vnitřek tedy nemohu potvrdit, protože jsem tam jakožto slušný hoch nebyl. A když jsem tam chtěl jít jen na záchod, tak jsem byl varován, že tam je nebezpečně mnoho otravných transvestitů a že mám radši jít jinam.
Poklidně jsme popíjeli místní klasiku v podobě luxusní whisky 100 Pipers (místní tuzemák), poslouchali hudbu a jedli grilované maso. Asi po hodině přišla kamarádova kamarádka a říkala, že zase za chvíli půjde, protože bude mít sraz se svojí kamarádkou ze školy. Řekli jsme jí, že si kamarádku klidně může přivést, protože pití, hudby, jídla a transvestitů tam bylo dost pro každého.
Zatímco kamarádova kamarádka jela vyzvednout svoji kamarádku, my jsme hráli kulečník, který podle stavu nejspíše pamatoval králova předškolní léta a mimo drobných terénních nerovností a křivých tág ještě nevracel bílou kouli. Holky se kupodivu vrátily víceméně podle plánu, což je v Thajsku, kde je čas hodně relativní pojem, přinejmenším neobvyklé. Upřímně řečeno jsem je ani nečekal.
Nová kamarádka se naštěstí jmenovala stejně jako ta první, takže jsem neměl problém si zapamatovat její jméno. Pak jsem se jí ptal, co vlastně dělá. Říkala, že je kuchařka. To mě samozřejmě jako člověka z oboru (haha) zaujalo. Sice jsem jí pořádně nerozuměl, kde dělá, ale stejně to měl být nějaký hotelový resort kdesi za Chiang Mai. Takže jsem se o to nestaral a vyprávěl jí veselé příhody ze Zélandu. Naštěstí to nebyla jen "myčka na nádobí" a uměla slušně anglicky, takže se s ní celkem dalo bavit.
Dle svého vyprávění také přišla k vaření trochu jako slepá k houslím. Po škole nevěděla co dělat, tak se přihlásila na kuchařský kurz, začalo ji to bavit a už u toho zůstala. Pak se v rámci nějaké praxe dostala na svoje nynější místo a tam už přes rok pracuje. Její specializace bylo údajně thajské jídlo, což je chvályhodné. Jen ze srandy jsem se zeptal, jestli mi teda něco uvaří a ona že klidně.
Načež jsem jí vnucoval svoji teorii, že thajská jídla jsou sice dobrá, ale některá chutnají přinejmenším podivně, např. nakyslé thajské curry. A ona samozřejmě říkala, že ho umí moc dobré. Tak říkám, že to někdy prověřím, ale do hotelu kamsi za Chiang Mai se za ní nepoženu. To prý samozřejmě nevadí, že může uvařit u té první kamarádky doma. S tím nemohu než souhlasit a už jsem si objednával pad thai, smaženou rýži, to dobré curry a jiné místní dobroty.
Pak jsem se jen pro zajímavost ptal, kolik to pad thai stojí u nich v hotelu, když běžná cena je 20 - 60 bahtů. Odpověď byla, že 360 B. Říkám si, že to je celkem drahé a jak že se jmenuje ten resort, kde pracuje. Blablabla. Thajcům občas není vůbec rozumět. Jedné holce jsem rozuměl "Nissan" až na čtvrtý pokus a to jsem věděl, že pracuje pro nějakého prodejce aut. Tak se tedy naposledy ptám, co že to je za resort. Four Seasons.
No a jak to dopadlo? No samozřejmě dobře, jak mi někdo podá ruku s jídlem, tak mu ukousnu i hlavu. Detaily si přečtěte v jednom z dalších článků.
