Všechno to začalo tím, že jsem do Chiang Mai přiletěl navečer a kamarád mi oznámil, že on jde se svými místními kamarády na bowling. Tož jsem šel s ním. Přece nebudu doma chrápat, když se někde něco děje. Únava musela jít stranou. Navíc jsem měl prázdniny a druhý den nemusel vstávat, takže nebylo co řešit.
Na bowlingu jsem si dal thajskou večeři, své první skoropivo Chang Draught, druhou večeři v indické restauraci, první pivo - Leo a třetí večeři na ulici. A začal jsem ihned rozsévat dobro, protože jsem naučil Thajce a Francouze jíst indická jídla a oni mě pít thajská piva. Taková vzájemná hospodářská pomoc. Nutno dodat, že oni to měli podstatně jednodušší, protože indická jídla jsou vesměs dobrá...
Indická restaurace byla v samém centru Chiang Mai. No a v jejím nejbližším okolí byly důležité pamětihodnosti jako Heaven Beach Bar a Roots Rock Reggae Bar. Plus několik dalších objektů srovnatelné důležitosti. Také je tam relativně slavná socha Tří králů (Three Kings Monument), ale to asi nikoho nezajímá. Plus několik dalších objektů srovnatelné nedůležitosti. Ve druhém jmenovaném jsem místní naučil, že kdo neskáče, není Čech a neměl by chodit na ska.
V těchto barech, a obecně v barech, kde se vyskytuje více farangů (cizinců), to žije podobně jako v jakémkoli přímořském středisku. Kapely hrají, lidi se baví. Místa, kam chodí převážně Thajci, ovšem vypadají jinak. Tam, kde by člověk očekával taneční parket, jsou stolky. Ne že by Thajci neměli rádi hudbu, to naopak, protože živá kapela hraje i v obřích all you can eat restauracích, ale oni na diskotékách/koncertech prostě netancují. Tím nemyslím nutně salsu nebo valčík, ale něco, co vypadá jako pohyb v rytmu hudby.
Typická rocko/diskotéka vypadá tak, že na tom parketu je několik (desítek) stolků, kde se "na stojáka" popíjí. Když se popíjí tak tři hodiny, tak se někteří jedinci začnou mírně vlnit. Po dalších třech hodinách se někteří začnou i výrazněji hýbat, ale do něceho, co lze nazvat tancem, se pustí pouze několik nejodvážnějších. A to až v pozdních nočních/ranních hodinách. A nutno dodat, že se musí dost společensky unavit. Takže průměrná diskotéka je dav lehce se pohupujících Thajců, kteří popíjejí Walkera a konverzují. O to více bych chtěl vyzvednout své zásluhy z Roots Rock Reggae, protože jedna kamarádova kamarádka mi pak nadšeně hlásila, že "včera byla na parketu první". Já mám prostě na všechny kladný vliv :-)
V Chiang Mai je vlastně pouze jedno místo, které se dá považovat za klasickou diskotéku, případně klub, jak tomu honosně říkají Němci. Většina barů v Chiang Mai totiž zavírá v jednu hodinu ráno a pak jsou v zásadě tři místa, kam se dá jít: jeden klub, jehož jméno jsem zapomněl, na zmiňovanou diskotéku jménem Spicy anebo domů. Ten první klub je jakýsi honosnější podnik, kde se platí nehorázné vstupné (300 B), které ovšem lze vzápětí vyměnit za poukázku na nápoje a kde se vlní u stolů. No a pak je tu Spicy, což je ale díra všech děr.
Kamarád se sice zařekl, že už tam nikdy nevleze, ale že kvůli mně se obětuje, protože to prostě musím vidět. Povídal, že tam nemá smysl chodit dříve než po zavíračce ostatních podniků, protože to bude prázdné. Přišli jsme tam v půl druhé a nebyl tam skoro nikdo. Vrátili jsme se o dvě hodiny později s tím, že si tam jen dáme pivo a zase rychle půjdeme. No co vám budu povídat, je to velmi dekadentní podnik (hezké slovo pro pajzl, že?). Banda totálně ožralých lidí (Němců), hromada prostitutek všeho druhu (ženská, ženská-chlap, chlap-ženská, chlap), pár podivných existencí a my dva. No a ani to pivo jsme si nedali, ale jak říkal kamarád: "To se musí vidět".
No a abych přidal něco na své oblíbené téma, tj. jídlo, tak vězte, že jídlo se dá v Chiang Mai koupit kdekoli a hlavně kdykoli. Což jako věčně hladový nemálo oceňuji. Většinu barů v noci objíždějí pouliční prodavači špízů, sušených sépií a podobných jednohubek, nebo u těch barů rovnou stojí celý večer. Oblíbené místo na pozdní večeři je Midnight Chicken. Tady prodávají grilované kuřata, sladký Chiang Mai sausage, lepkavou rýži a jiné dobroty. U kuchaře si vyberete, co chcete, ukážete na to, ukážete kolik toho chcete, kuchař vám ukáže kolik peněz za to chce a vy si to pak zbaštíte u připravených stolků.
Pak je tu ještě jeden druh záludných restaurací/prodejen jídla. Ne že byste si nemohli taky objednat u kuchaře, ale slušní lidé si vyplní lístek s objednávkou a pak ho dají obsluze. Asi už vám došlo, že ta objednávka je pouze v thajštině. Kamarád se tedy naučil název jednoho jídla a to si tam již několik měsíců objednával. Já jsem pak zjistil, že to vyslovuje úplně jinak, ale oni už na toho divného faranga byli zvyklí a dávali mu to, co mu poprvé chutnalo... A všichni byli spokojení :-)
