čtvrtek 29. října 2009

Jak dědeček měnil až vyměnil - cesta zpět

Zpátky to bohužel nejkratší možnou cestou, tedy přes Soul, nešlo, takže jsem musel vymyslet náhradní variantu. Jak už jsem napsal, plánovaný odlet byl s Air France přes Paříž-CDG a odtud s ČSA domů. Sice se mi nechtělo letět tisíc kilometrů za Prahu a pak dalších tisíc kilometrů zpět, ale zůstat přes noc v Soulu už vůbec ne.

Air France měli z Tokio-Narita tři odlety během dvanácti hodin, z toho první dva během hodiny a půl, a navíc se letenka vystavená na AF dá poměrně lehce použít na jakéhokoli jiného dopravce. Naneštěstí už nebylo tak jednoduché zjistit obsazenost letů, takže jsem věděl jen to, že je tam se mnou celkem 12 neplatičů, z toho 8 přímo z AF. Údajně byla stále ještě nadprůměrná šance na odlet, ale věřte tomu ;-). Aktualizace - dá se to zjistit ještě snadněji než na KE, ale to jsem jako mladý a nezkušený cestovatel ještě nevěděl.

Na letiště jsem dorazil asi 3 hodiny před plánovaným odletem a po chvíli zjišťování, jak projít záludným bludištěm k check-inu jsem byl na místě. Bludiště bylo tvořeno klasickými pásy vymezujícími frontu pro čekající, ale nemělo žádný zřejmý začátek, pouze několik východů. To ovšem nemůže průměrného Středoevropana ohrozit. U přepážky jsem zjistil, že místo je a já tedy pravděpodobně poletím hned prvním letem. To se mi zamlouvalo, protože jsem v Airbus A340 ještě neletěl.

Nebudu vás dále napínat, po cca patnácti hodinách od vydání palubní vstupenky jsem z toho Airbusu vystoupil v Paříži. Zaplaťpánbůh jsem měl vedle sebe během letu neobsazené místo, takže jsem těch 12 hodin přežil. Také tomu pomohlo šampaňské (nikoli sekt, šampaňské) a dvě minilahvičky vína. Frantíci se holt umí postarat.

Z letadla jsem se rychlým krokem vydal vyzvednout tašku. Řítil jsem se podle cedulí jako když malé děti hledají poklad. Ne že bych měl málo času, ale přece jen je CDG co do počtu cestujících páté až sedmé největší letiště na světě a hlavně jsem chtěl vyměnit letenku na další let AF, abych se dostal domů dříve.

Moje taška vyjela na pásu asi desátá ze tří set (což se mi už asi nikdy nepovede), a tak jsem měl relativně hodně času na přesun mezi terminály. Vůbec jsem neměl představu, jak je to letiště veliké, takže jsem si říkal, že použiji autobus. Šel jsem, šel jsem a najednou jsem byl tam, kde jsem potřeboval. Takže vězte, že na CDG na přesun mezi terminály 2E a 2D stačí 20 minut. A jde to suchou nohou.

Na terminálu 2D jsem se vrhnul na první přepážku, kde bylo Air France. Ti mě poslali na odbavení "za rohem". Šel jsem tedy "za roh". Tady jsem ukázal letenku a řekl jsem, že chci Air France. Poslali mě na odbavení číslo 10. Tam se nic nedělo. Po chvíli čekání jsem si šel prohlédnout ostatní a co nevidím: na odbavení číslo šest byl odbavován let AF do Prahy. Na desítce byl samozřejmě let ČSA. Ověřil jsem si již poněkolikáté - nikdy nikomu neukazujte letenku, pošle vás jinam.. :-)

Kontrola u odbavení číslo 6 mě poslala do kanceláře ČSA, kde mi prý vymění letenku. Divné, ale co jsem měl dělat. Několikrát jsem se zeptal, dvakrát jsem prošel oblast, kde byl se měla kancelář nacházet a nic. Zeptal jsem se ještě jednou a už jsem měl skoro jistý směr. Napotřetí jsem našel hledaný pidikiosek, který byl samozřejmě zavřený. Prý když bude zavřeno, tak mám jít k AF. Šel jsem tedy zpět první přepážku na 2D.

Tady mi řekli, že jsem trubka a že mám jít rovnou k odbavení. Znova jsem dorazil na odbavení číslo 6. Zde jsem udivené kontrole na začátku bludiště oznámil, že se jdu na výměnu letenky zeptat k přepážce, protože to ví jedině tam. Byl jsem vpuštěn. O tři minuty později jsem měl palubní vstupenku na vysněný let.

Trochu jsem se divil, že vysněné letadlo už nestálo připravené, ale času bylo dost. Po hodině bylo jasné, že pojedeme autobusem. Ne do Prahy, k letadlu. Autobus nás k němu dopravil asi za pět minut. Kupodivu nestálo někde na ploše, ale přímo u terminálu 2F. Trochu nechápu, proč jsme nemohli jít rovnou na tento terminál, ale asi nechtějí, aby se jim míchali cestující z domácích a mezinárodních letů a je jednodušší přesunout pár desítek až stovek lidí, než jedno letadlo.

To byl naštěstí poslední přesun tohoto dne a za hodinu a půl jsem vystoupil v deštivé a mrazivé Praze. Po teplém a slunečném Tokiu to byl nepěkný šok. Brrrr.