Oz nebo NZ?

Našel jsem pro vás malou pozvánku do této odlehlé části světa. Sami si můžete vybrat, zda je leší jet do Austrálie nebo na Nový Zéland. Ale musím vás varovat rovnou, že obě země mají něco do sebe, a tak bude asi nejlepší navštívit obě dvě.

Do Austrálie?

Nebo na Zéland?

Obě možnosti jsou bezesporu lákavé. Jen abych předešel dotazům, tak P-labs jsou laboratoře na výrobu pervitinu a na NZ objevili látku, která vytvoří barevný kouř, pokud někdo v domě vaří "perník".

Doprava v Aucklandu - trajekty

Protože se Auckland rozprostírá v úžině mezi Tichým oceánem a Tasmánským mořem, tak jsou zde používané jako městská hromadná doprava i trajekty. A to mezi čtrvtí Devonport a centrem (Midtown). Devonport rozhodně stojí za to navštívit a pokochat se domky postavenými v klasické koloniální architektuře. Nehledě na to, že je odtud nádherný výhled na centrum Aucklandu a okolní záliv s ostrovem Rangitoto.

Dostat se Devonportu je velice jednoduché. Stačí najít starobylou Ferry Building na břehu mezi Albert Street a Queen Street a za ní se blíže ke Queen Street nachází "zastávka" pro odjezdy do Devoportu. V pokladně si koupíte zpáteční lástek a můžete vyrazit. Zpáteční lístek momentálně stojí 9$. Pak už jen ukážete osobě u brány lístek a najdete ceduli s nápisem Devonport, kde se nachází/bude nacházet váš trajekt. Po 12-minutové plavbě budete v úplně odlišné části města.

Pokud máte čipovou kartu nabitou All Zones Monthly Pass a chcete jet trajektem do Devonportu a nerozumíte anglicky/stydíte se/jste brouk Pytlík, tak se budete tvářit hrozně zkušeně a ukážete čipovou kartu osobě, která kontroluje lístky v bráně vedle prodeje. Následně projdete a hned za bránou je strojek na lístky (skoro stejný jako v autobuse) do kterého strčíte kartu a stisknete Issue. Pokud bude jízdenka aktuální, tak vám vyjede lístek a osoba u brány bude spokojená.

Nevím, jestli je to běžné, ale já jsem při cestě zpět do centra nenašel žádnou pokladnu ani bránu, u které bych si mohl koupit lístek, a tak jsem jel "na černo". Abych se přiznal, tak jsem pokladnu ani nehledal, protože jsem sice měl čipovou kartu, ale zase jsem neměl čas. Ale jak jsem zjistil zpět v centru, tak se pokladna v Devonportu buď vůbec nenachází nebo během víkendu nefunguje. Ovšem neradujte se, zadarmo nepojedete. Cestující se po příjezdu poslušně řadí u východu a ti, co nemají jízdenku si ji koupí v místní pokladně. A ti šťasnější, co už mají jízdenku, ji ukážou osobě u brány a je to. V případně vlastnictví čipové karty následuje stejný postup s tisknutím jízdenky jako při odjezdu.

Zajímavou možnost poznat víkendový cíl mnoha obyvatel Aucklandu nabízí společnost 360 Discovery. A to konkrétně výlet do Coromandel Town a okolí. Za $144 máte možnost navštívit všechny nejzajímavější atrakce na západním pobřeží poloostrova Coromandel. Ušetříte si tím několikahodinovou cestu do Coromandel Town, kde v podstatě nic jiného není a navíc vám nehrozí, že odsud, jako už mnoho výletníků, už nikdy neodjedete... ;)

• podrobnosti o Coromandel Discovery (Coromandel Town a okolí)

• další možnosti výletů - webové stránky 360 Discovery
  

Strava na NZ - nákupy na vesnici

Nakupování v díře jako je Coromandel není tak jednoduché jako ve větším městě, kde je můj oblíbený "supersklad" Pak'n Save. Nejbližší P'nS je v Thames, což je největší město poloostrova Coromandel vzdálené 55 km. Na první pohled to vypadá, že 55 km zase není taková dálka, ale při průměrné rychlosti okolo 50km/h to zabere celkem dost času a jet 110 km pro svačinu... Prakticky celá cesta totiž vede podél pobřeží a je krásně klikatá. Na cestu do P'nS tedy potřebuji přibližně 11l benzínu a následně musím při nákupu ušetřit více než 19$ (11l x 1,7$ = 18.7$), abych "nechtěl slevu zadarmo". Navíc tady na vsi stojí benzín okolo 1,95$/l.

V Coromandelu jsou v centru tři minisupermarkety a jeden obchod se zdravou výživou. Ve vzdálenějších Coromandel Supermarket a Coromandel Super Saver je snad úplně všechno dražší než v bližším Four Square, takže nechápu, že tam ještě někdo chodí. Kdyby byli alespoň hezčí, tak se nedivím, ale opak je pravdou. Takže tam chodím jen občas zkontrolovat, jestli se něco nezměnilo a jinak chodím jen do bližšího a levnějšího Four Square Supermarket. Navíc v něm jsou každý týden slevy na určité zboží a díky nim se ceny dostanou občas i pod úroveň P'nS. Navíc den před skončením trvanlivosti prodávají chleby nebo buchty za 1$, takže jsem tam stálý zákazník. Chleba vydrží bez problémů o dva dny déle bez jakékoli změny chuti a navíc ho mohu dát do mrazáku. Marmelády zde stojí 2,4$ za 500g (2$ v P'nS a 2,9$ v jiném obchodě), margarín 2,2$ (2$) a sušenky 1,6$ (1,3$), takže pro běžné potraviny nemá smysl jezdit daleko. Kilogram sýra zde stojí cca 14$ (7,5$), ale v akci bývá za 9 - 10$. Maso je zde v řeznictví čerstvé za stejné ceny jako v P'nS a navíc lze koupit jen jeden kousek a ne celé obří balení. Kvalitní mleté hovězí stojí od 10$/kg, klobásky 6,5 - 13$/kg a steaky od 11$/kg.

V obchodě se zdravou výživou je i ovoce a zelenina s relativně slušným výběrem. Dále zde mají nejlevnější mléko - jen 3.50$ za 2l (dvě lahve jsou za 6$) a spoustu organic potravin. Ty jsou možná o hodně zdravější, ale také většinou o hodně dražší. Organic mléko stojí jen 3,50$/2l, takže mohu snídat superzdravé mléko se superzdravými cereáliemi a zdravými toasty se zdravou Marmite. Mohu, ale radši kupuji Full Cream Milk se 4% tuku, protože tuku není nikdy dost a navíc chutná tááák dobře.

Strava na NZ - Kde utrácet těžce vydělané peníze

Sladký život v rodině mi skončil nějaký ten pátek zpátky a nyní se musím o sebe starat sám. To pro mě znamená především neumřít hlady a zajistit si dostatek potravin. A pokud možno co nejlevnějších potravin. Jídlo za 5$, co jsem si kupoval ve škole, je sice na místní poměry levné, ale pokud chci vydělat co nejvíc peněz na drahá studia, tak potřebuji jíst ještě levněji. Ještě před opuštěním mé adoptivní rodiny jsem se vypravil na obhlídku a jako správný ekonom jsem porovnal zvolený spotřební koš mezi supermarketem New World a superdiskontem Pak'n Save.

Jak se můžete dočíst i jinde, tak nejlevnější supermarket na Novém Zélandu je Pak'n Save. Náš učitel o něm řekl, že je to "the shittiest supermaket in NZ, but the cheapest" (nejhnusnější, ale nejlevnější). Opravdu to není zrovna krasavec - představte si horší Lidl o velikosti Tesca, ale jídlo je zde opravdu bezkonkurenčně nejlevnější. Dokonce i když je třeba v New World nějaké jídlo "v akci", tak je v Pak'n Save většinou levnější.

Pak'n Save je tak levný, protože nakoupí ohromné množství zboží a to následně s nízkou marží prodá. Z toho důvodu musí mít co nejnižší náklady. Jak jsem již napsal, tak uvnitř to není zrovna dvakrát krásné, protože je to víceméně skladiště. Navíc je jen ve velkých městech, kde je větší šance prodat více zboží a sníží se náklady na distribuci.

Pravděpodobně všechny supermarkety na NZ mají uzavřenou dohodou s nějakým řetězcem čerpacích stanic a když nakoupíte jídlo za více než 40$, tak dostanete poukaz slevu 4c (0,04$) z každého litru benzínu. Pokud utratíte více než 70$, tak už je sleva 10c (0,1$) z každého litru. To znamená, že byste si měli nákup pečlivě naplánovat, abyste se kvůli chybějícím třem dolarům nepřipravili o slevu. I když kvůli slevě 4c/1l asi nemá cenu se moc stresovat a zbytečně nakupovat věci, které nepotřebujete (benzín momentálně stojí okolo 1,70$/1l - 10.12.07; 2,15$/1l - 10.6.08).

Samozřejmě nejvýhodnější jsou velká balení čehokoli, tak je to dobré se domluvit se spoludlícím(i) a nakoupit společně. Dobré jsou také multi balení, např. 5 plechovek fazolí za speciální cenu apod. Ale musíte si to opět pořádně spočítat, jestli se to opravdu vyplatí, protože zrovna třeba v Pak'n Save prodávají 3 plechovky Watties fazolí za 3,60$ a jednotlivě stojí jen 1$... Všechno je třeba dělat s rozmyslem, abyste v honbě za pár ušetřenými dolary a levnějšímu benzínu nenakoupili hromadu zbytečností a kupu supervelkých balení, které se vám následně zkazí dřív, než vůbec projíte cenu menšího a levnějšího balení.

Ovoce a zeleninu je nejlepší nakupovat ve specializovaných prodejnách jako je Fruit World nebo něčem podobném. Je tu větší výběr, asi i lepší kvalita a nižší ceny.

Ceny a další informace můžete opět najít na novzel.softis.cz. Ceny jsou v roce 2008 víceméně stejné nebo jen mírně vyšší.

Výlet do Thames

Jednoho krásného dne, a to konkrétně 11.1.2008, jsem pracoval až od 17:00 a tudíž jsem měl volné celé dopoledne i odpoledne. Jelikož jsem skrblík a zároveň jsem chtěl nějaké dobrodružství (+ trochu stresu), tak jsem se rozhodl, že pojedu stopem do Thames, což je jediné "město" (6700 obyvatel) v okruhu 70 km. Mým cílem byl samozřejmě Pak'n Save - prodejce nejlevnějšího burákového másla a dalších levných potravin. Stal jsem se totiž závislým na burákovém másle. Burákové máslo není nic jiného než arašídy rozdrcené na kaši. A dokonce i podivný Marmite mi chutná, ale když jsem ho ochutnal poprvé, tak jsem si říkal: "Pane Bože, co to jedí?!? Vařené pneumatiky?" Chuť je totiž opravdu zvláštní hořkoslaná a těžko přirovnatelná k čemukoli jinému. Možná "pendrek".

Ale to jsem trochu odbočil od popisu mého výletu. Ráno nebylo zase tak úplně krásné, takže jsem si s sebou vzal bundu, kdyby náhodou pršelo. Také jsem byl líný vyndávat z batohu všechny možné letáky, a tak jsem s sebou měl asi 1 kg papírů. Toho jsem později samozřejmě litoval. Váha batohu při "odletu" byla cca 5 kg (batoh 1 kg, letáky 1 kg, bunda 1,5 kg, voda 1,5 kg).

Slyšel jsem, že na Novém Zélandu je údajně jednoduché cestovat stopem, tak jsem si to chtěl ověřit v praxi. Měl jsem cca 7 hodin na celou cestu tam i zpět, přičemž cesta samotná do 55 km vzdáleného Thames zabere zhruba 1 hodinu. Vydal jsem se z backpackeru směrem na Thames a na prvním vhodném místě pro stopování jsem narazil na dvojici, která opustila backpacker asi hodinu přede mnou. Pomyslel jsem si, že ono to s tím stopováním asi zase tak jednoduché nebude, ale nenechal jsem se odradit. Oni byli dva a měli obří batohy. Já byl sám a měl jsem jen malý zatím pětikilový batoh.

Ušel jsem zhruba kilometr a našel pěkné místo, kde na mě bylo z dálky vidět (takže řidiči měli dost času se nade mnou slitovat) a kde se dalo bez problémů zastavit (protože občas vidím lidi stopovat na absolutně nesmyslných místech, kde se zastavit prostě nedá). Asi po deseti minutách stopování už jsem začínal být nervózní a říkal jsem si, že mám občas šílené nápady. Po dalších pěti minutách mi zastavila dodávka plná nářadí. Řidič naštěstí jel až do Thames, tak jsem nemusel "přestupovat". Naneštěstí dodávka nebyla plná jen nářadí, ale taky bláta, takže jsem si hned při nastupování umazal kraťasy. No co, je to zadarmo a kraťasy potřebují vyprat tak jako tak.

Řidič byl asi 45ti-letý hippie, který se živil převážně stavbou domů apod. Mimo jiné měl malou organic farmu. Do Thames jel dělat nějaký "byznys". Chtěl jsem vystoupit u "shopping centre", což nebyl problém. Zastavil, poslal mě směrem do shopping centre a jel dál. Já jsem se nenechal zmást lstivým hippíkem, který si pod pojmem "shopping centre" vysvětloval centrum města s kupou obchodů (které mě samozřejmě nezajímaly) a vydal jsem se na druhou stranu, kde by měl být můj "shopping centre" s Pak'n Save. P'nS byl nalezen hned po 100 metrech a zároveň zde byl i The Warehouse (where everyone gets a bargain - moc jsem koukal na televizi), což je roztomilý kříženeček Tesca a Baumaxu (Srstka mě pronásleduje i tady.).

Mé první kroky vedly do P'nS, protože jsem zde byl především pro lahodnou arašídovou pomazánku a pár dalších dobrot. Koupil jsem si dvě Pam's Peanut Butter - no added salt za 1,75$, špagety, rýži, ovesné vločky a fazole. Váha batohu rázem narostla na cca 12 kg (batoh 1 kg, letáky 1 kg, bunda 1,5 kg, voda 1,2 kg, vločky 3 kg, špagety 1 kg, rýže 1 kg, burákové máslo 0,8 kg, fazole 1 kg). A to jsem se ještě chtěl podívat do The Warehouse, kde jsem viděl strojek na stříhání vlasů za 12,98$. Po svačině a chvíli hledání jsem nalezl vytoužený strojek za 12,98$. Ještě jsem chtěl podívat na nějaké levné "pracovní" kraťasy, ale nalezl jsem jen nepříliš levné, ale fešné kraťasy za 25$. Takže mám nové levné nepracovní. Cestou do The Warehouse jsem procházel okolo Postie+ (Což je něco jako Kenvelo před 10 lety, tj. prodávají levné obleěení, které na sebe může vzít většina lidí a ne jen ujetí teenageři a ještě ujetější kdokoli jiný.) a tady byl novoroční výprodej. Fešné kraťasy za 15$. To už bylo levnější, ale na pracovní kraťasy stále dost. Takže mám dvoje nové levné nepracovní a stále žádné pracovní kraťasy.

Měl jsem nakoupeno všechno potřebné + něco navíc a mohl jsem se vesele vrátit domů. Zbývaly mi asi 4 hodiny do nástupu do práce. Vydal jsem se směrem Coromandel Town hledat vhodné místo pro stopování. To jsem již vypadal jak velbloud se zbožím, protože jsem měl úplně narvaný batoh + zbytečná bunda + taška s kraťasy a strojkem na vlasy. Celkem cca 14 kg. Aktuální teplota asi 25 st. a azuro - zrovna když se to hodí nejméně.

Konec města byl vzdálený cca 1 kilometr. Zde bylo celkem pěkné místo pro stopování, ale zároveň to bylo přímo na slunci. Po dvaceti minutách, během kterých samozřejmě nikdo nezastavil, jsem se vydal dále směrem na Coromandel Town, doufaje, že nepůjdu až tam. Po zhruba kilometru mi zastavila opět dodávka, ve které se aktivní důchodkyně vracela z občasné práce. Úplně přesně jsem nepochopil, co vlastně dělá, ale asi to bylo něco jako úěetní. Jinak se věnuje především pěstování stromů a květin, které prodává. Naneštěstí bydlela v cca 7 km vzdálené vesnici… Tady jsem si našel pěkné stinné místo a zastavilo mi asi desáté auto. A kupodivu to nebyla dodávka, kterých tu jezdí zhruba 20 %, ale Audi 80. Řídil to cca 30ti-letý chlápek z Aucklandu, který byl na dovolené ve vesnici za Coromadel Town, takže jsem jel přímo. Zde jsem mu ještě ukázal, kde jsou v Coromandel záchody a spokojeně jsem se vydal do backapackeru. Zbývalo mi ještě asi 2,5 hodiny, tak jsem si mohl dát svačinu, podívat se na TV a vesele vyrazit do práce.

Strava na NZ - Dojmy po pár týdnech na NZ

Pokud jste turisté a máte rádi asijskou kuchyni, tak budete v Aucklandu maximálně spokojeni. V ACL totiž žije několik stovek tisíc přistěhovalců z Asie a mnoho z nich tu provozuje restauraci. Takže pokud nepočítám klasiku jako McD nebo KFC a Burger King, tak tu na jinou restauraci než thajskou, čínskou, indickou nebo sushi bar skoro nenarazíte. Jen občas nějaký steak house. Běžná cena jídla je ve zmíněných asijských restauracích v obchodních centrech nebo tzv. Food Court (něco jako jídleny, několik restaurací pohromadě) je 8-12 kiwi dolarů a sushi je tu levnější než u nás. Jídlo v klasické restauraci s obsluhou stojí 20 - 30$.

Cheeseburger stojí u McD 2$ a je, dle mého názoru, lepší než v ČR, v Burger Kingu 2,20$ a je největší, Wendy's už 2,40$ a je asi chuťově nejlepší. Cheese v BK je trochu výživnější než od McD, protože houska se víc podobá klasické české housce a jsou v něm dvě okurky, cheese od Wendy's je něco mezi McD a BK + víc cibule. Menu stojí od cca 6,50$ až po 20$ za opravdu solidní nálož ruzných burgerů, takže za 10 - 15 dolarů se dá v ACL bez problémů najíst. Jen tak pro představu, minimální mzda je tu cca 12$ na hodinu, takže žádná drahota.

Běžná strava Novozélanďanů je následující:

• Snídaně - většinou opečené toasty s marmeládou nebo místní "dobrotou" zvanou Marmite. Je to odporná kvasnicová pomazánka vzhledem podobná nutele, ovšem chuť je mnohem horší než lahodné droždí (taky co byste chtěli od nezralého piva, ze kterého se to vyrábí). Případně různé obilné vločky s mlékem a spol. Místní verze čehokoli jsou inspirované chutěmi anglicky mluvících národů a tedy mírně odlišné od středoevropských. Například meruňková marmeláda je ochucená zázvorem.


• Svačina - opět toasty s něčím: marmeláda, kvasnicový blivajz, šunka, sýr... Dětičky většinou papají sušenky.


• Oběd - většinou jen lehký oběd při kterém se recyklují zbytky od večeře, čili opečené toasty s masovou náplní apod. nebo to samé co snídaně, případně svačina.


• Večeře - hlavní jídlo dne, při kterém převažuje množství masa na přílohou :). Většinou grilované maso, zapečené mleté maso nebo obalované rybí filé + nějaká obdoba hranolků či opečených brambor. Těch hranolků (brambor) je pro celou šestičlenou rodinu asi tolik, jako bych snědl já, když bych se chtěl pořádně nacpat (rodina si zvykla asi tak za týden, že toho sním nejvíc a teď se diví, když si nepřidám). K tomu ještě fazole z plechovky nebo špagety v omáčce z téhož. Alespoň v mé rodině je běžná zeleninová obloha z čínského zelí, obyč. zelí, mrkve, okurky nebo rajčat (většinou all-in-one). Dále kyselé okurky a červená řepa, které mají prakticky stejnou chuť jako doma. Z ovoce to jsou avokádo a ananas (oboje čerstvé a tedy nesrovnatelně lepší než ty běžné parodie v plechovce), banány, kiwi a jablka (samozřejmě Produced in New Zealand).


• Dezerty a jiné dobroty - je tu poměrně dost levná zmrzlina (2 - 5$ za vaničku dobré zrmzky), dále různé muffiny nebo dorty s ovocem (skoro stejné jako naše bublanina).

Málem bych zapomněl na chřest, který se zde v sezoně prodává na každém rohu a je hezky zelený a šťavnaný. Opět mnohem lepší než ty naložené vybledlé kousky u nás. Chřest má mimochodem jednu zajímavou vlasnost (na NZ se nazývá Asparagus), kterou potvrzuji a mohu se, nevím jestli hrdě, přihlásit ke 40% populace... Mimochodem s tou rychlostí taky nelžou.

Za sebe můžu říct, že jsem tady se stravou a možnostmi stravování poměrně spokojený, protože svíčkovou jsem tady nečekal a asijskou kuchyni mám rád. A teď už i kiwi pokrmy.

PS: Marmite už dokážu sníst, protože je to veeeelmi zdravé ;)

Život v kiwi rodině

Tento článek byl napsaný zhruba v půlce listopadu. Tj. po cca 4 týdnech pobytu na NZ.

Při objednávání jazykového kurzu jsem se rozhodl, že budu první měsíc pobytu bydlet v rodině. Odpadnou mi starosti se sháněním ubytování, budu mít co jíst a zjístím od nich lecjaké informace o NZ. Po několika týdnech v kiwi rodině mohu zodpovědně říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Rodiny jsou většinou pečlivě vybírané a není to jen reklamní oznámení, ale pravda. Zezačátku se ve škole stále ptají, jestli jsem v rodině spokojený a po prvním týdnu se odevzdává dotazník ohledně spokojenosti.

Život v rodině je velmi užitečný, neboť kromě zmíněných výhod, jako je strava a pohodlná postel, se procvičí angličtina. A to především ve smyslu porozumět, protože kiwis (tak si říkají Novozélanďani) mluví poměrně rychle a moc při tom neotvírají ústa. Prvních pár dnů jsem si říkal, jestli jsem vůbec někdy slyšel angličtinu, protože tohle se jí moc nepodobalo. Naštěstí se to každý den zlepšuje a jednou se jich třeba nebudu muset ptát desetkrát, co mi vlastně říkají. V případě bydlení v bytě s hromadou cizinců (s největší pravděpodobností Korejců), tohle všechno odpadá. Teda rozhodně ne snaha porozumět, jako spíš nějaký pokrok v porozumění anglicky mluvícím domorodcům. Nemám nic proti asiatům, ale mluví hrozně, protože nedokáží vyslovit asi tak polovinu písmen abecedy :).

Já bydlím u Taylorů ve čvrti Albany, Auckland. Rodina se skládá z těchto členů:

• Táta Bill (48, majitel psů pro hledání drog, pracuje pro několik ACL vězení),


• máma Ronwyn (50, učitelka na střední škole),


• synové Kurt (21, univerzitní student - studuje účetnictví) a Brad (17, hraje a trénuje squash, příští rok chce jet do USA),


• dcery Zara (19, kosmetička, už se odstěhovala) a Erin (14, studentka střední školy).


• Plus až tři cizinci-studenti, jejichž aktuální stav je Hussan (17, Arab, skoroneumíanglicky), moje maličkost (24, umíanglickytrochuvícnežArab) a chvíli tu byl Diego z Chile (cca 17). Takže plný dům lidí.

Všechna pozitiva i negativa pobytu v rodině se liší podle konkrétní rodiny. V některých rodinách se s vámi moc bavit nebudou a dají vám jen najíst a místo na spaní, v jiné se můžete stát právoplatnými členy rodiny.

Já jsem s nimi žil celkem bez problémů, akorát mě po čase moc nebavilo být doma okolo 19h na večeři + otrava s dopravou do centra a celkově se to moc nepodobalo mé představě o samostatném životě. Ale kdybych jel na podobný studijní pobyt znova, tak prvních pár týdnů strávím opět v rodině.