Přiletěl jsem do Soulu a měl jsem hlad. Teda ani ne tak hlad, protože jsem se celou cestu cpal, ale spíš chuť konečně něco místního ochutnat. Ostatně jídlo byl jeden z důvodů, proč jsem si pro dovolenou vybral zrovna Soul. Výběr byl samozřejmě jen minimálně ovlivněný faktem, že letenka stála cca třetinu normální ceny. Mrk, mrk.
Obešel jsme pár zařízení restauračního typu v blízkém okolí mého grandhotelu a hned na druhý pokus jsem zakotvil u stolu na zemi. Abych to upřesnil - sedělo se na zemi, žádné násilí ani nemírná konzumace místních lihovin se (zatím) nekonaly. První pokus nevyšel, protože tam zcela nečekaně nikdo neuměl anglicky a neměli menu, takže jsem nemohl provést ruskou ruletu s výběrem.
Ve druhé reštyce už měli krásný obrázek, tak jsem neváhal a ukázal. A modlil se. Člověk nikdy neví, co to ve finále bude. Pro ukázku se můžete podívat na fotku z reklamy:
Asi vám nemusím namlouvat, že jsem byl trochu překvapen, když přede mnou přistálo tohle všechno:
Je sice pravda, že jsem léta páně 2008 byl několik mnoho hodin v Soulu na letišti, a měl mimo jiné i něco podobného, ale skleróza se mi nezlepšuje a to samé jídlo "na letišti" a "na ulici" nebývá úplně stejné. V Jižní Koreji prostě dávají k jídlu spoustu minipříloh. Některé byly zajímavé více, některé méně, některé jsem vůbec nedokázal identifikovat.
Přibližný popis je následující: První řada - asi nakládané buráky, sušené rybičky (vypadalo to jak neonky) s nějakou zeleninou, asi nakládaný vodní špenát (morning glory). Druhá řada - hovězí kousky se sladkou omáčkou, asi kimči, v malé mističce nějaká dobrá neidentifikovatelná omáčka (chutnala trochu jako červené víno, sójová omáčka a kdo ví co ještě), samotný "hlavní chod" tj. smažené vepřové se zeleninou. Třetí řada - vývar z mořských potvor s tofu, rýže. Úplně vpravo pak zelí, kopřivy (?!) a asi feferonka. Na fotce chybí pečené sladké brambory, které přinesli až později.
Vesměs to bylo dobré, akorát kimči je takové.. řekněme zvláštní. A kopřiva mě taky moc neuchvátila. Feferonku jsem z bezpečnostních raději důvodů neochutnával.
Trochu jsem se bál, abych si neudělal ostudu při jídle s hůlkami, a při jídle obecně, ale zvládl jsem to. První relativně bez problémů, druhé asi taky (čti: nikdo se na mě nedíval s vyloženým opovržením a nebyl jsem vykázán). Po čtyřiceti minutách distingovaného pojídání to dopadlo takto:
Takže dobrý start tohoto gastrovýletu. A teď to nejlepší: Samozřejmě to všechno bylo v ceně (včetně vody z vodovodu) a stálo to 6000 wonů. Tj. méně než 3,5 libry!!! Asi se sem odstěhuju.
