Slíbenou sérii o jídle bych začal takovou menší podivností – Philadelphia cheese with Cadbury [chocolate]. Tedy smetanový sýr s čokoládou. Ano, sýr. Ano, s čokoládou. Na první pohled si řeknete, že to je slušná prasárna. Ovšem kdo se nad tím trochu zamyslí a měl někdy cheesecake, ten si řekne: „hmmm?“.
Mimochodem cheesecake = dort ze sýra. Ano, dort. Ano, ze sýra. Samozřejmě smetanového. Z Ementálu by to nebylo úplně ono a plesnivý dort z Camembertu by asi taky zrovna nelákal ke hříchu. Musím furt všechno vysvětlovat?!
Každopádně když je to za poloviční cenu, tak ho koupíte i bez přemýšlení nad sýrovými dorty. Zvědavost je prostě silnější. Navíc pak zjistíte, že to je super! Kam se hrabe Nutella.
Reakce místních spotřebitelů po uvedení na trh (jaro 2012) byly dle očekávání rozporuplné. Na rozdíl od Nutelly to jde lehce roztírat a chutná to hezky čokoládově ("sýrová chuť" se nekoná), na druhou stranu je zde bariéra neznámého.
Teoreticky je čokoPhiladelphia i o nějaké to procento zdravější, protože je to vlastně pořád sýr a do něj je namíchaná relativně kvalitní čokoláda. Kdežto Nutella je něco na způsob „hodně palmového oleje, ještě víc cukru, trochu oříšků a zaprášit kakaem“. I když nebudu zapírat, že jsem v životě pár kilo Nutelly snědl.
Když se bezpečnostní kontrola na letišti dobře vyspí a nevyhodnotí to jako semtex, tak jich pár přivezu. Protože to je opravdu dobrota. Tedy ne, že by mi to jen chutnalo a ostatní to při náhodné konzumaci zabije nebo jinak fyzicky či psychicky poškodí. Což je třeba případ Marmite, ale o tom až někdy jindy.
Nějak se mi začaly sbíhat sliny, takže si půjdu namazat toast čokosýrem. Není nad to si v jedenáct večer dát něco podobného na dobrou noc. Člověk musí jíst pravidelně.
