Před odjezdem jsem trochu gůglil, abych zjistil, kam se mám vydat na nejlepší sushi v Tokiu. To by mělo být přímo u zdroje, to jest na rybím trhu v Tsukiji. Zde seženete prakticky cokoli, co den před tím plavalo v moři a dá se sníst: od řas, přes ústřice a různé kraby, až po tuňáky v ceně nového Mercedesu. A konečně je zde také několik sushi barů.
Nejslavnější sushi bary v Tsukiji jsou následující dva: Sushi Dai a Daiwa Sushi. Já jsem se rozhodl pro prvně jmenovaný podnik, protože měl mírně lepší recenze a více sushi za stejné peníze (3500 - 3800 JPY). A nelitoval jsem.
Základní rada pro návštěvu Tsukiji je všude stejná a platí stále: přivstaňte si. Dá se říci, že v šest už jste tam pozdě. Já tam byl před sedmou hodinou. Sice by mě aukce tuňáků zajímala také, ale já tu byl hlavně kvůli sushi. Takže jsem hned po příchodu začal hledat Sushi Dai.
Zhruba jsem tušil, kde by mohlo být a vydal jsem se tím směrem. Po chvíli hledání jsem našel dlouhou frontu před restaurací, která měla v názvu podobně rozsypaný čaj jako jsem znal z fotek a po ověření, že to je ona, jsem se rovnou zařadil na konec fronty. Pro usnadnění hledání: je to blízko hlavního vchodu, budova číslo šest, hlavní fronta je z boku této budovy.
To bylo zhruba sedm hodin a přede mnou asi 15 metrů čekajících lidí. Vypadalo to nadějně, standardní doba čekání je údajně asi 1,5 hodiny. O hodinu později a čtyři metry dále už to tak nadějně nevypadalo. Čas jsem si krátil pozorováním okolního cvrkotu. Jezdí zde neuvěřitelné množství podivných vozítek, která se proplétají mezi sebou jako hadi.
Naštěstí jsem si den předem koupil svačinu, takže jsem posvačil a trpělivě čekal dále. V 8:30 jsem se již dostal na konec první části fronty. Hurá. Začalo pršet. Už ne hurá. Dostal jsem erární deštník. Hurá. Přestalo pršet. Hurá. Nicméně bylo devět hodin a já jsem by byl stále na tom samém místě. O dvě minuty později jsem se konečně dostal před vchod.
Přesněji řečeno do fronty před vchodem. Přede mnou bylo cca dvanáct dalších sushi-chtivých lidí. Tady už to ubíhalo nekonečně pomalu. Objednávka výběru šéfkuchaře (omakase) moje utrpení pouze zhoršila. Už jsem se těšil jak malé dítě na Vánoce, ale přede mnou bylo stále asi šest lidí.
Poslední minuty čekání byly nejhorší. Stojíte těsně před vchodem, sledujete lidi uvnitř, jak se cpou tím vynikajícím sushi a vy musíte čekat, až dojedí. Uvnitř je totiž pouze dvanáct míst k sezení a celé Sushi Dai má rozlohu přibližně 3x10 metrů.
V cca 9:45 jsem byl vpuštěn dovnitř! Usadil jsem se na právě uvolněné místo, dostal ručník na utření rukou, hůlky, talířek na sojovou omáčku a zelený čaj. Gastronomické orgie mohou začít.
A začaly. Hned první kousek byl O-toro, tedy břicho tuňáka (jeho nejtučnější část), což je ta největší klasika. A samozřejmě byl vynikající. Následující kousek sushi jsem snědl tak rychle, že jsem ho ani nevyfotil a ani netuším, co to bylo :-). Pak jsme dostali polévku miso, která byla mimochodem nejlepší, jakou jsem v Japonsku k jídlu dostal. Ostatně jako cokoli v této restauraci.
Dále následovali další kousky jako Tamago, Tai, Uni, Magurozuke, Akagai, Aji, Ikura, Shiraebi, Kajiki, dva druhy maki a Anago. Jejich obrázky a popis si můžete prohlédnout v této reportáži nebo na Wikipedii. Jako poslední kousek jsem si mohl vybrat cokoli z jídelního lístku. Nebylo to jednoduché a touha zopakovat si tuňáka byla hodně silná. Ovšem ovládl jsem se a vybral si syrovou krevetu. Nebylo jednoduché ji sníst, protože měla ocásek a hlavičku, které se nejedí, ale byla to velmi dobrá volba. Na úplný konec jsem si za příplatek vybral ještě tuším Hiramasa.
Asi nemusím dodávat, že všechno bylo minimálně dobré. Některé kousky přímo nesutečně dobré. Jeden z nich byl samozřejmě klasický tuňák O-toro, dále Tai - Red Snapper, marinovaný tuňák Magurozuke, nebo Anago - mořský úhoř. Poslední kousek, tedy kreveta, byla také výborná. Co mě ale překvapilo, že třeba horké Tamago, což je v podstatě omeleta, může být srovnatelně dobrá, jako klasické rybí sushi. Makrela a mladé krevetky byly také velmi dobré.
Co dodat na konec? Asi už není co. Po dvou a třičtvrtě hodinách čekání jsem měl nejlepší sushi ve svém životě. Převelice spokojen jsem tedy mohl vyrazit na obhlídku utichajícího rybího trhu. V jedenáct hodin se zde ovšem už pouze balí věci nebo se v nekonečných frontách čeká na to nejlepší sushi.
