Češi byli vždycky zvláštní

A opět se to potvrdilo. V ČR, jako jediné zemi v EU, nebyl nejzobrazovanější internetovou stránkou Google.com (nebo jeho místní mutace), ale tuzemský Seznam.cz. Ne že bych měl něco proti Seznamu, koneckonců to byl můj zaměstnavatel, ale mně z toho vyplývá, že Češi používají internet převážně na ptákoviny.

Seznam.cz sice má sice relativně slušný vyhledávač (ve srovnání s naprosto tragickým Centrum.cz), ale ten je použitelný pouze pro vyhledávání v rámci ČR. S Google.com se absolutně nedá srovnávat. A nic jiného na Seznamu není. No dobře, ještě je tam email a Super.cz..

Zde je pořadí nejzobrazovanějších internetových stránek v ČR tak, jak je uvedeno ve zprávě Evropské komise + stručný obsah těchto stránek:

1. Seznam.cz - plky + email
2. Lide.cz - plky, plky, plky
3. Youtube.com - plky + pohyblivé obrázky
4. Szn.cz - plky + email
   
5. Google.com - informace! (+ plky)

Článek ze serveru Novinky.cz (na Seznam.cz)

Zpráva Evropské komise (nalezena pomocí Google.com)

Vidíte ten rozdíl?!

F1 je mrtvá, ať žije Moto GP

Tak jsem opět neviděl Formuli 1. Ostatně nemám jediný důvod se na ni koukat. Už ani ty tlačenice po startu nejsou co bývaly a o zbytku "závodu" ani nemluvě. V uvozovkách je to záměrně, protože o nějakém závodění nemůže být řeč.

Pro závod je totiž nejdůležitější auto, které má něco, co jiná nemají, pak kvalifikace odjetá s přiměřeným množstvím paliva a nakonec počasí. A hlavně ten pán, co určuje týmovou strategii. Ten když se špatně vyspí, tak je všechno v ř... no prostě špatné.

Na dnešní Formuli 1 je nejzajímavější asi to, že z ní občas něco odpadne a nějaký chudák, jako Felipe Massa, to pak odnese..

Osobně si myslím, že celý šampionát by se mohl sfouknout během jednoho galavečera - například v Monte Carlu. Ani by nebylo nutné plýtvat palivem, protože by stačilo vítěze vylosovat. Přihlášené týmy by se rozdělily podle množství sponzorských peněz do několika košů a z nich by se losovalo pořadí v jednotlivých závodech. Samozřejmě by vyhrávaly především týmy s největším množstvím sponzorských peněz. Pouze občas by se šáhlo do jiného koše, protože i trpaslík se občas může slušně umístit.

Ušetřilo by se tím spoustu peněz, pneumatik, deštných pralesů a uvolnily by se vysílací časy pro zápasy v bahně.

...

Ovšem dnes se jely i závody Moto GP (závody motocyklů, pozn. red.), což je nesrovnatelně zajímavější podívaná. Slabší třídy 125ccm a 250ccm jsem prošvihnul, ale královskou třídu Moto GP jsem naštěstí viděl.

Sice se jelo opatrněji, protože mrholilo, ale i tak to stálo za to. Předjíždělo se mrholení nemrholení, a tak souboje o první a později o třetí místo byly velmi dobré. Můj oblíbenec Valentino Rossi bohužel 11 kol před cílem spadnul z prvního místa, ale i tak se dokázal vydrápat z jedenáctého až na páté místo.

Nakonec nejvyšší třídu poprvé v životě vyhrál Andrea Doviziozo, druhý byl Colin Edwards a třetí Randy De Puniet. Nikdo z favoritů tedy nebyl ani bedně (výsledky).

Jedinou drobnou vadou na kráse bylo, že dnes bohužel nemoderovali Miloš a Pepa (Miloš Čihák a Josef Kubíček), ale nejspíše Václav Svoboda a Petr Jansa. Ačkoli tito pánové používají obludné výrazy jako "fabrická Honda" a "reklamní brejk", tak tomu naštěstí evidentně rozumí a ví, o čem mluví.

Slavíme!

Už je to tady, před pár dny nastala ta slavná chvíle. Od té doby, co jsem přidal počítadlo, bylo na tomto blogu zaznamenáno již přes 1000 návstěv. Tímto bych rád poděkoval všem cca 3 návštěvníkům, kteří sem chodí :-).

Sympathy for Paroubek

Please allow me to introduce myself
I'm a man of wealth and taste
I've been around for a long, long year
Stole many mans soul and faith

And I was round when Jesus Christ
Had his moment of doubt and pain
Made damn sure that Pilate
Washed his hands and sealed his fate

Pleased to meet you
Hope you guess my name
But what's puzzling you
Is the nature of my game

I stuck around St. Petersburg
When I saw it was a time for a change
Killed the czar and his ministers
Anastasia screamed in vain

I rode a tank
Held a generals rank
When the blitzkrieg raged
And the bodies stank

Pleased to meet you
Hope you guess my name, oh yeah
Ah, what's puzzling you
Is the nature of my game, oh yeah

I watched with glee
While your kings and queens
Fought for ten decades
For the gods they made

I shouted out,
Who killed the Kennedys?
When after all
It was you and me

Let me please introduce myself
I'm a man of wealth and taste
And I laid traps for troubadours
Who get killed before they reached bombay

Pleased to meet you
Hope you guessed my name, oh yeah
But what's puzzling you
Is the nature of my game, oh yeah, get down, baby

Pleased to meet you
Hope you guessed my name, oh yeah
But what's confusing you
Is just the nature of my game

Just as every cop is a criminal
And all the sinners saints
As heads is tails
Just call me Lucifer
cause I'm in need of some restraint

So if you meet me
Have some courtesy
Have some sympathy, and some taste
Use all your well-learned politesse
Or I'll lay your soul to waste, um yeah

Pleased to meet you
Hope you guessed my name, um yeah
But what's puzzling you
Is the nature of my game, um mean it, get down

Woo, who
Oh yeah, get on down
Oh yeah
Oh yeah!

Tell me baby, what's my name
Tell me honey, can ya guess my name
Tell me baby, what's my name
I tell you one time, you're to blame

Oh, yeah
What's my name
Tell me, baby, what's my name
Tell me, sweetie, what's my name

Oh, yeah...

Cesta na Riviéru

Sice jsem tam byl již na konci března, ale vzpomínky na létající krabičku od sardinek jsou stále živé. Jak to tedy bylo. S kolegou jsme byli vysláni na školení do Nice. To se mi zamlouvalo, protože jsem tam ještě nebyl a také to vypadalo, že tam už bude hezky teplo. Což se rozhodně nadalo říct o počasí, které tehdy panovalo v naší kotlině. Navíc na služební cestě máme nárok na upgrade do Business Class, takže nemusíme vždy letět dřevěnkou jako běžní smrtelníci. Ale jak se později ukázalo, všechno bylo jinak.

Do Nice jsme letěli přes Lyon s Air France. Naštěstí jsme měli potvrzenou rezervaci, takže jsme se nemuseli bát, že zůstaneme doma. Ovšem upgrade se nekonal, neboť oba lety byly plné. A i kdyby nebyly, tak jsme měli smůlu, protože tam letěli Bombardier CRJ700 (PRG-LYS) a Fokker 100 (LYS-NCE) bez Business Class. Navíc ten Bombardier je výše zmíněná krabička od sardinek. Jsem sice zvyklý, že místo na nohy při své výšce 190+ většinou nemám, ale že bych seděl 2 hodiny v pozoru a stejně mě to tlačilo do kolen, to jsem nečekal. K jídlu byly pouze hnusné slané oříšky nebo hnusná sušenka. Z Lyonu do Nice už to bylo o dost lepší. Sice staré letadlo, ale sedačky pohodlné a místa dost. Ke svačině byl docela dobrý toast a navíc let trval jen něco přes hodinu.

Původní plán byl, že poletíme dřívějším letem přes Paříž, kam létají dospělá letadla a je mnohem větší šance na upgrade, ale nestihli jsme si včas vyřídit všechna potvrzení nutná pro vyslání na služební cestu a rezervaci letenek, a tak už byla Paříž vyprodaná. Ale věřte mi, že znovu tu samou chybu už neudělám a poletím třeba ráno přes Londýn, než večer přes Lyon.

Zpáteční cesta byla s Lufthansou přes Frankfurt. Za prvé tam létají letadla normální velikosti a za druhé to bylo jediné možné spojení :-). Obě cesty (NCE-FRA-PRG) operoval Airbus A320, tedy větší z těch menších. To bylo dobré, protože u Lufthansy jsme neměli potvrzenou rezervaci, a tak byla větší šance, že tam nezůstaneme přes noc.

U Lufthansy je možný upgrade pouze když se slečna u přepážky velmi dobře vyspí. My jsme byli rádi, že nás vůbec naložili, protože slečna naše letenky viděla asi poprvé v životě. Naštěstí její méně zmatená kolegyně všechno vyřídila a palubní lístky byly naše. Sice opět dřevěnka, ale zajištěná cesta domů.

Když jsme konečně odlétali z pobřežního Nice, tak se letadlo ve větru asi pět minut klepalo tak, že jsem si myslel, že z něj něco odpadne. Ale neodpadlo nic. Minimálně nic důležitého, protože jsme do Frankfurtu doletěli včas a v pořádku. Navíc k občerstvení podávají všechny možné druhy nealka, vína a ne/alko piva, takže to uteklo rychle. Při odletu z Frankfurtu už to neházelo, takže to vypadalo na poklidnou cestu. Ovšem házet to začalo přesně v okamžiku, kdy jsme dostali svačinu a pivo. Kolega ho nechal odvážně stát na stolečku a to se mu nevyplatilo. Já jsem ho srabsky držel v ruce, a tak jsem se nepolil. Po pár minutách to naštěstí přestalo a pak už byla cesta bezproblémová až do Prahy.