Dobré odpoledne. Dříve než přistoupíme k otázkám prospěchu, musím vás, ač nerada, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Děti velice často používají sprostá slovíčka. Zejména pak jedno slovo. Je to slovíčko:
DCC – Dynamic Currency Conversion – “transakce v měně bankovní karty“
Dobře, nebylo to slovíčko, o kterém mluvila soudružka učitelka v Pelíškách, ale o nic menší sprosťárna. Minimálně pokud nevíte, o co jde.
Na DCC v poslední době narazíte skoro kdekoli, kde se dá platit kartou – online, v restauraci, v hotelu, u pumpy, v McD nebo v bankomatu.
Pokud jakýkoli prodejce nabízí platbu kartou, tak musí umožnit platbu v místní měně za cenu prezentovanou v nabídce. Pokud jsou tam nějaké příplatky, tak na to musí upozornit předem. Dále vám může nabídnout platbu v jiné měně, typicky v měně vaší karty, pokud máte kartu vedenou v jiné měně, než v jaké provádíte danou platbu.
Tady vám musí ukázat směnný kurz, ale upřímně, kdo z vás ví, jaký je aktuální kurz a dokáže během dvou vteřin spočítat, jestli vás prodejce chce obrat nebo je lidumil, jak se tváří?
Já vám to ulehčím: Prakticky nikdy to není výhodné. Pro vás. Pro prodejce rozhodně ano.
Může se samozřejmě stát, že vaše banka nabízí tak hrůzný kurz, že se to opravdu vyplatí, nebo kurz vaší měny zrovna padá jako v Argentině, ale v obou případech bude rozumnější to řešit jinak. Tzn. buď změníte banku nebo pravděpodobně přestanete nakupovat, protože budete mít spoustu jiných problémů.
Tohle je příklad DCC z bankomatu v Malajsii – byla mi nabídnuta možnost si nechat výběr naúčtovat v librách (karta je vedena v librách). Na první pohled to možná vypadá výhodně, protože kurz je plus mínus podobný. Ale protože jsem to už jednou omylem použil a moje karta přepočítává platby v cizích měnách skoro středovým kurzem (tzn. prakticky bez poplatků), tak jsem zamítl.
Místo nabídnutých 167 liber jsem tedy zaplatil jen lehce přes 155. Pokud bych zvolil platbu v librách, tak by mě bankomat s mým laskavým svolením obral o 12 liber nebo 7,55 % navíc. A to je docela ranec.
Nicméně si dávejte pozor, co volíte – jakmile něco vyberete, tak není cesty zpět a občas není tak úplně jasné, co vlastně vybíráte. Mně se povedlo vybrat opačnou volbu, když jsem nedával moc pozor. Hledejte tedy “without conversion / bez směny” nebo “local currency / místní měna” (ono to s českou kartou občas bude mluvit česky).
V tomhle článku na Head for Points je (ne)pěkný příběh, že ani luxusní hotely se neštítí obírat zákazníky tímto způsobem. Ve zkratce: Platební terminál v hotelu byl přednastavený na platbu v měně karty, tzn. na automatické okrádání. Pokud si toho nevšimnete, tak máte smůlu. Je o tom spousta článků i v češtině, takže před dovolenou doporučuju alespoň zběžně nastudovat. A hlavně pamatovat!
