Pohádka o daních

Kompletně převzato z Necyklopedie. V návaznosti na předchozí mudrování - nejlepší vysvětlení daňového systému jaké jsem kdy viděl. Mělo by být součástí povinné školní četby (ale to by se asi mnoha lidem "tam nahoře" nehodilo).

Milé děti, dnes si povíme něco o daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun,sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.

Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací...

Poznámka poctivého čtenáře: Musím složit velkou poklonu!!! Nic lepšího k naší daňové soustavě jsem ještě nikdy neslyšel! Bohužel prvních pět strávníků nemá přístup na internet a tuto výpověď doby si nepřečte a další dva strávníci to nepochopí a stejně budou dále mlátit toho desátého!

Wimbledon, národní hrdost, daně a tak

Tak zase jednou nějaký Čech, ehm Češka, vyhrála Wimbledon. Jako vždy to vyvolalo vlnu vášní, vlajících vlajek, nadšení, pocitu národní hrdosti a všech těch věcí okolo. Teda jak u koho. Na mě asi klasický koncept chléb a hry moc nefunguje. Já radši steaky a hrát si, kdy uznám za vhodné.

Ale zpět k národní hrdosti. Petra Kvitová vyhrála nejen titul (druhý), ale i 1,76 milionu liber. Toho času cca 60 milionů korun českých. To už Češi tolik neocení, ale ona na to holka určitě dřela, tak si to možná zaslouží. No dobře, trochu ty tenisty přeplácí, ale pořád je to Češka, že jo?

No a pak se zjistí, že milá tenistka má trvalé bydliště v Monaku, kde má i takzvanou daňovou rezidenci a tudíž platí daně tam. Nic zvláštního – prostě podávám daňové přiznání tam, kde bydlím víc než 6 měsíců v roce a zaplatím kupu peněz státu.

Jenomže v Monaku se daň z příjmů neplatí. A to se v Čechách neodpouští. Jak si to jako představuje, že začne vydělávat a přestane platit daně? Nám, Čechům, co jsme ji tu celá ta léta živili, podporovali, fandili a teď tohle! A ještě nepokrytě přiznává, že tam je právě kvůli nižším žádným daním.

Peníze/daně jako vždy zvednou ještě větší vlnu vášní než kdejaký titul a hrdost je rázem fuč. Lidi si vždycky spíš všimnou, když jim berou než když jim dávaj. Takže se volá po odebrání občanství, zákazu vstupu, že bůh za každou nezaplacenou korunu zabije koťátko, že my všichni poctivě platíme a vůbec že je ten svět nespravedlivej.

Když pominu to, že naprostá většina z nás nikdy neměla ani minimální vliv na trénink teď již nemilé tenistky, natož aby jí to platila, tak budu optimisticky předpokládat, že z předchozích pár desítek milionů výpalné daň z příjmů zaplatila. Takže už pravděpodobně zaplatila víc, než kolik většina křiklounů zaplatí za celý život. A to většina těch křiklounů používá školky, silnice, vlaky a podobné drobnosti placené z daní. Na rozdíl od někoho, kdo je v ČR jen pár týdnů v roce.

Ale co, jednou je to Češka, tak bude platit a ne že ne.

Podobnou logikou by se měly vybírat daně na hranicích, když jedete někam na dovolenou – budete jim přece šlapat po chodníku, co si místní nebožáci zaplatili ze svého. Nebo by se daň z nemovitosti mohla platit podle místa narození. Celý život. Samozřejmě plus to, kde aktuálně bydlíte. Spravedlnost musí být.

Nerad bych zapomněl na výkřiky, že jinde platí daně vyšší a vůbec jim to nevadí (buď jsou podobně nadšení nebo za to dostanou něco zpět) a že v ČR je to jen 15 %. Za prvé je základ ve skutečnosti 20,25 % z hrubého platu, za druhé tu je 7% přirážka pro pracháče (proč by měl někdo platit větší procento, jen proto, že vydělá víc než průměr?!) a za třetí mi jako platiči 40% daně v cizině zbyde procentuálně víc než v ČR... zajímavé, že?

Asi se nikdy nedočkáme toho, aby lidi uvažovali trochu racionálně. Zabývat se nesmyslama je totiž zábavnější a jednodušší než řešit opravdové problémy, kde nás někdo opravdu okrádá.