Strava na NZ - "100% fat free"

V předchozím článku jsem popsal typické stravovací návyky většiny obyvatel Nového Zélandu. Proti tomu působí jako pěst na oko všechny reklamy na produkty s nulovým obsahem tuku. A když už ne s nulovým, tak alespoň sníženým.

Například byste nevěřili, jak je složité koupit normální mléko. Většinou musíte koukat do okrajů spodních regálů a vůbec na místa, kde jsou produkty, které nikdo nekupuje, ale měly by být v nabídce. Naopak pokud chcete Light, Fat Free, 100% Fat Free, Trim, 99,5% Fat Free, Lite, Only 0,1% of Fat, Super Trim, tak nemáte s nákupem problém. S jogurty a sýry je to podobné.

Samozřejmě i McDonald's a spol mají v nabídce minimálně jeden produkt, který má o 20% nižší obsah tuku než typický produkt. Co na tom, že je v něm více cukrů a tím pádem i více energie.

Celkem mě šokovalo zjištění, že typická 0,6l láhev oblíbené limonády L&P obsahuje 65 gramů cukru (890 kB pdf)! Klasická Coca Cola je na tom víceméně stejně a Fanta obsahuje dokonce více než 70 g. Schválně si zkuste navážit 65 gramů cukru, je to slušná hromádka. Takže až si někdy budete objednávat třetí Colu, tak si na tohle vzpomeňte ;-).

Dále je na NZ k dostání mnoho Organic produktů (biopotravin). Osobně bych řekl, že snad každý výrobek z běžných potravin má svoji bio variantu. Tyto výrobky jsou obecně zhruba o 50 % drazší, ale co by člověk neudělal pro svoje zdraví.

Strava na NZ - Fastfood rules!

Než jsem odjel na Nový Zéland, tak jsem si myslel, že většina tlustých lidí žije v USA. Po několika měsících pobytu na NZ musím dodat: zbytek žije tady. Hlavní viník otylosti obyvatel bude pravděpodobně nepříliš zdravý životní styl spojený se stravováním ve fastfoodech všeho druhu. V televizi je hrubým odhadem pětina reklam na různé fastfoody. Na Queen Street v ACL je na 300 metrech cca 20 fastfoodů a na jiných místech na Novém Zélandu to není o moc lepší.

Restaurací s rychlým občerstvením je tu nepřeberné množství: Burger King, Domino's Pizza, Dunkin' Donuts, KFC, Little Caesar's Pizza, McDonald's, Pizza Hut, Subway, Wendy's... To jsou známější mezinárodní řetězce restaurací, které jsem viděl a zapamatoval si. Dále je zde nepřeberné množství menších lokálních fastfoodů a takeaways. Vesměs se v nich prodávají oblíbené hamburgery nebo v zemích bývalého britského impéria neméně populární fish and chips.

Všechny uvedené restaurace prodávají menu složené z "hlavního jídla", přílohy a nápoje. To není nijak neobvyklé ani u nás, ale tady mají prakticky vždy v nabídce i rodinná menu, která obsahují mnoho hamburgerů/kuřecích kousků/pizzy, ještě více příloh (hranolků) a dvoulitrový nápoj (klidně i dva). Výhodná snídaňová menu s kávou jsou taktéž samozřejmostí. Kiwis se v podobných podnicích stravují poměrně pravidelně a když náhodou uvaří doma, tak je to velmi podobné.

Uvaří je v tomto případě možná dost honosné slovo. Většinou totiž jen ohřejí fazole z konzervy, špagety z konzervy, klobásky, vajíčka a k tomu samozřejmě hranolky. Případně zakoupí hotovou omáčku, hotové rizoto, hotovou pizzu, hotové plněné koláče a doma si to jen ohřejí/osmahnou/opečou a k tomu si dají sladkou limonádu nebo pár piv.

Průměrný Novozélanďan se tedy s odlišným jídlem setká pouze v restauraci a ani tady není výjimkou, že si z jídelníčku vybere opět fish and chips nebo steak s hranolky.

NZ - Sport (nejen) v TV

Pořadí oblíbenosti je následující: 1. Ragby, 2. Kriket, 3. Dostihy.

Oblíbenost národního ragbyového týmu All Blacks je zhruba stejná jako byla u našeho hokejového týmu z Nagana. Oblíbenost All Blacks ale trvá několik (desítek) let. Každý domácí zápas je vyprodaný, obchody s dresy AB's jsou všude a dostat se do týmu je na Novém Zélandu nejvyšší možný sportovní úspěch. Každý hráč při svém prvním startu obdrží pořadové číslo a tím se nesmazatelně zapíše do dějin. Během více než 100 let se v All Blacks objevilo již přes 1000 různých sportovců. Pokud se zrovna nehraje nějaký mezinárodní zápas, tak je na programu buď jakási Liga mistrů, zápasy sedmičlenných týmů atd. Přehled všech hlavních soutěží je na Wikipedii.

Asi jediný sportovní tým, který v popularitě trochu "šlape na paty" All Blacks, jsou Black Caps, tedy kriketová reprezentace. Naštěstí pro ně se kriket hraje v létě a ragby v zimě. Takže je v televizi (novinách) buď ragby nebo kriket, většinou ale oboje. Kriket je velmi zdlouhavá hra podobná baseballu, neplést tedy s kroketem. Opět pokud se nahraje mezinárodní zápas, tak media přináší výsledky z místní ligy nebo z indické, která je velmi populární. Osobně jsem neviděl nikoho hrát v parku nebo na pláži ragby, ale za to kriket mnohokrát. Z toho usuzuji, že kriket je jako rekreační sport oblíbenější.

Na třetím místě mého pomyslného žebříčku se umístily dostihy. A to buď klasické koňské sprinty, závody klusáků nebo závody chrtů. Na Novém Zélandu je jeden televizní kanál věnovaný pouze koňským dostihům (ale někdo mi říkal, že je australský). Sázky na dostihy jsou pravděpodobně oblíbenější a častější než na jiné sporty.

O Novém Zélandu se říká, že každý prakticky každý Kiwi vlastní jachtu, což je do jisté míry pravda. Za pěkného dne jsou v okolí Aucklandu doslova námořní dopravní zácpy. A pokud náhodou nějaká rodina nemá jachtu, tak většinou alespoň vlastní menší motorový člun. Kdo nerybaří, jako by nebyl.

Z motoristické oblasti jsou nejoblíbenější závody cestovních vozů s osmiválcovými motory (tedy žádné Octavie s 2L motorem, ale dospělá auta). Občas se objeví zmínka o Formuli 1, ale jinak jsem jiné pořádné sporty nezaznamenal.

Z dalších sportů je výrazný netball, což je výhradně dívčí velice populární sport, o kterém běžný smrtelník ze Střední Evropy v životě neslyšel. Oni zase například neznají florbal. Kiwis obecně s těma klackama moc neumí - Nový Zéland je držitelem nejvyšší prohry v ledním hokeji na světové úrovni. Dostat gól každou minutu a dvě sekundy, to snad musí trénovat...

Lifestyle in Coromandel is so cool, but...

To řekl domorodec Patrick o své rodné vísce, tedy o Coromandel Town. Všem se tam líbí, ale zároveň by všichni chtěli pryč. Jak jsem již napsal, Coromandel je malé městečko s 1300 - 1500 stálými obyvateli a mnoha tisíci turisty během letní sezony. Od Vánoc do Velikonoc je Coromandel výletní centrum mnoha obyvatel Aucklandu, ale zbytek roku zde lidově řečeno "chcíp pes".

Naštěstí ne úplně, protože prakticky každý víkend se zde konají live koncerty. A to buď v Admirals Arms Hotel nebo ve Star & Garter Hotel. (Nenechte se zmást slovem "hotel", na NZ je to obyčejný hostinec s několika pokoji pro hosty.) Vstup je většinou zdarma a sejde se zde skoro celá vesnice. Dovedou se tu skvěle bavit lidé od 20ti let až po šedesátníky. Tohle si u nás nedovedu dost dobře představit a celkem jim to závidím.

Mládež ve věku 15 - 20 let se většinou opíjí někde v ústraní. Za prvé nechtějí být ve stejném podniku se "staříky" a za druhé je to do 18ti nelegální. To je u nás sice stejné a přesto se pije, ale na malé vesnici si policie nezletilce lehce pamatuje a moc jim to netoleruje. Pokuty za porušení jsou zhruba stejné jako v ČR (200 - 2000,-), ovšem tady je to v dolarech.

Případně se zde ve výše zmíněných hospodách hotelech hromadně sleduje fotbal, což je stejné jako u nás. (Nenechte se zmást slovem "fotbal", na NZ je to obyčejné ragby.) Národní tým All Blacks jsou polobozi, jejichž popularitě se přibližují pouze Black Caps, což je národní kriketový tým.

Další oblíbenou kratochvílí je rybaření. V tomto případě rybaření na moři. A to buď ze břehu, z lodi nebo z kajaku. Tady asi není někdo, kdo by nikdy nerybařil, a proto zde naleznete mnoho obchodů s rybářskými potřebami a nabídky společností pořádajících rybářské výlety visí na každém rohu.

Život tady je na můj vkus až příliš poklidný a pohodový. Ovšem jen co se dostanu do důchodového věku a začnu rybařit, tak se sem okamžitě stěhuji. A to myslím celkem vážně.