Moje první auto

Protože na NZ se skoro nedá přepravovat jinak než autem, tak mi nezbývalo nic jiného než sehnat nějaký automobil. Autobusová doprava je řídká a poměrně drahá, vlaky jsou ještě řidší a tahat všechny zavazadla stopem není úplně ideální (nemám pět kufrů - jen jednu obří tašku, ale i tak). O pronájmu jsem vůbec neuvažoval, protože nad dva měsíce pobytu se to nevyplatí.

Většina návštěvníků NZ kupuje auto v nějaké aukci, protože to je nejjednodušší způsob koupě auta. Ani já jsem nebyl výjimka. V Aucklandu je několik různých aukcí, které se liší velikostí, dostupností, poplatky, popularitou apod. Ty hlavní jsou asi nedělní Aukce v Ellerslie a Turners aukce (několik aukcí týdně na několika místech). Auta si můžete předem prohlédnout na internetu a pak už jít najisto. Samozřejmě jen pokud někdo vyplnil údaje o prodávaném autě, ale je to v zájmu prodejce, takže to většinou vyplněné je + pár fotek.

Já jsem navštívil aukci Turners, protože jedna pobočka je v North Shore, asi 5 minut chůze od mého bydliště. Předem jsem si vytipoval několik aut, která připadala v úvahu. Byla to Honda Accord (1994, 1500-2000$, combi - můj favorit), pak Mitsubishi Galant (1994, 750-1250$, podezřele levné) a nakonec Mazda 626 (1986, 1000-1500$, stará, ale zachovalá).

Po příchodu na aukci se v recepci zaregistrujete jako Buyer. Pouze vyplníte kartu se jménem, adresou a dostanete číslo + seznam všech aut, ve kterém jsou základní informace (číslo auta, předpokládaná cena, rok výroby, značka a typ, automat/manuál, najeté kilometry, barva, obsah motoru, počet předchozích majitelů a výbava). Registrace je zdarma. Hned po té můžete jít "na lov". Všechna auta si můžete před aukcí prohlédnout, nastartovat a po domluvě i krátce projet. Pokud si chcete vyzkoušet více aut, tak je dobré přijít cca hodinu před začátkem aukce.

Po krátké prohlídce jsem zjistil, že Honda vypadá ve skutečnosti dost hrozně (úplně olezlá karoserie) a Mitsubishi taky nevypadá zrovna vábně a mělo 10 předchozích majitelů (navíc to byl poměrně "vyrachtaný" šestiválec). Naopak Mazda mile překvapila. Karoserie je skoro netknutá, pneu použitelné pro pár tisíc km, jede pěkně, zatáčí a brzdí. Král je mrtev, ať žije král - máme nového favorita. Auta se prodávají postupně a Mazda byla 55. z 58 aut. Nezbývalo tedy nic jiného, než si počkat.

Mezitím jsem mohl nastudovat průběh aukce a zjistit, co asi Auctioneer (licitátor - vyvolávač) říká. Nevím, jestli jste někdy nějakou aukci viděli, ale mluví strašně rychle a navíc používá slangové výrazy. Průběh je následující: Začíná se na maximální nebo mírně vyšší než předpokládané částce. Pokud se nikdo neozve (samozřejmě neozve), tak se postupně snižuje do té doby, než se někdo přihlásí. Pokud se neozve nikdo na zhruba 50-75% nejnižší částky, tak se auto pošle pryč a draží se opět v dalším termínu. Pokud se někdo přihlásí, tak začíná klasické přihazování do té doby, než zůstane jen jeden zájemce. Ten ale ještě nemá vyhráno, protože pokud o auto nebyl moc velký zájem a částka je nižší než kterou požaduje prodejce, tak se s ním úředník z aukce domluví, kolik majitel auta požaduje a kolik je zákazník ochoten dát. Po telefonické miniaukci je auto buď prodáno nebo ne. Zda se auto prodá okamžitě, se pozná jednoduše. Během přihazování se na tabuli objeví nápis GETTING CLOSE, což znamená, že se blíží k požadované částce. Jakmile se objeví NOW SELLING, tak se vítěz stává majitelem auta okamžitě po zaplacení celé částky nebo zálohy a doplatku do 15:00 (u aukcí v poledne)/ do 12:00 následujícího dne (u aukcí od 18:00). Platbu lze provést v hotovosti, šekem, převodem nebo platební kartou (na tu je přirážka 1%).

Po nervydrásajícím průběhu aukce jsem se dne 27. 11. 2007 v cca 19:20 stal majitelem staré, ale krásné Mazdy 626. Abych to uvedl na pravou míru - byl jsem jediný, kdo byl ochoten to auto koupit a přihlásil jsem na 700$. Majitel původně chtěl za auto 1500$, ale po domluvě jsem ho koupil za 1200$. Paní v recepci si opsala údaje z řidičského průkazu, zaplatil jsem auto + poplatek aukci (100$ za auto do 499$, 170$ za auto 500-1999$ nebo 270$ za auto nad 2000$), vyzvednul jsem si klíčky od mého nového mazlíčka a jel jsem. Teď už jen najít tu práci...

Film - The Island (Ostrov)

Protože jsem tady především proto, abych studoval, tak také pilně studuji. A to každý den i několik hodin. Pro ty pomalejší - hodně koukám na televizi. V neděli jsem studoval film The Island (Ostrov). Viděl jsem ho víceméně náhodou a byl jsem příjemně překvapen.

Je to sci-fi odehrávající se v roce 2019. Film začíná v obřím futuristickém městě (mrakodrapech), kde žijí a pracují "vyvolení", kteří přežili kontaminaci ovzduší před několika lety. Ti ještě "vyvolenější" se jako výherci loterie dostanou na krásný čistý ostrov, kde budou žít šťasně až do smrti. Hlavní hrdina Lincoln 6 Echo (Ewan McGregor) má v poslední době noční můry o cestě na ostrov a začíná být celkově znepokojený životním stereotypem - všichni obyčejní lidé nosí stejné bílé oblečení, počítač jim říká, co (ne)mají jíst, pracují v podivných laboratořích atd. Postupem času zjišťuje pár drobností a začíná být nepohodlný.

Tento film natočil stejný režisér jako Mizerové 2 (Bad Boys 2) - Michael Bay a je tedy plný rychlých akčních scén, ovšem dle mého skromného názoru není tak přehnaný, až trapný, jako zmiňovaní Mizerové. Konec filmu je trochu zvláštní a vše se vyřeší poměrně náhle, ale i tak je to solidní akčně-dobrodružná podívaná a dávám mu krásných 80%.

A abyste si nemysleli, že už rozumím úplně všemu, co v TV říkají, tak vězte, že tady na státní TV NZ (TV One a TV2) nebo soukromá TV3 vysílají titulky pro sluchově postižené u mnoha pořadů, seriálů nebo filmů. A nejsou to jen oříznuté věty jako v ČR, ale většinou kompletní přepis toho, co říkají. Což je dobré pro trénink poslechu. Seznam pořadů s titulky je na teletextu: strany 321-327 a titulky samotné jsou na straně 801.

Můj první výdělek na NZ

Tak už je to tady, vydělal jsem zde první peníze. Ne, nebojte se, nepracuji. Jako správný lenoch jsem nechal své peníze pracovat za sebe - uložil jsem je do banky. Za měsíc pobytu na výhodněji úročeném účtu jsem vydělal 19,31$. Ovšem místní vláda mě obratem obrala o 7,53$, takže čistý zisk je 11,78 kiwi dolarů. Být rentiér je pěkný pocit. Teď ještě najít nějakou práci...

Studium - GEOS Auckland

Momentálně studuji na jazykové škole GEOS v Aucklandu. Přesná adresa je 21 Federal street, Auckland a až to budete hledat, tak vězte, že Federal street má dvě části oddělené kostelem a škola je blíž k přístavu.

Tato škole se, asi jako všechny školy v této oblasti, vyznačuje především tím, že tu studují zejména asiaté. O nich se říká, že mají naučenou gramatiku a dobrou slovní zásobu, ale neumí pořádně mluvit. Bohužel, je to pravda. Mluvit s např. s Korejcem je opravdu vysilující a stejně rozumíte asi tak každé třetí slovo. Až tady skončím, tak půjdu požádat o místo do Hyundaie, protože budu expert na korejgličtinu. Pokud tedy s angličtinou začínáte a jde vám jen o angličtinu, tak je lepší studovat v Anglii, tam budete ostatním studentům spíš rozumět, protože to budou většinou evropani (ale tam zase bude plno Francouzů ;)).

Na této škole je několik typů studia:

• General English - obecná angličtina, 7 stupňů obtížnosti


• Academic courses (FCE, CAE, IELTS, TOEFL) - příprava na zkoušky FCE a CAE, IELTS nebo TOEFL


• Teacher Training Courses - příprava pro budoucí učitele angličtiny

Já osobně jsem si vybral General English (GE), protože jsem si chtěl především osvěžit poměrně solidní základy angličtiny a nechtěl jsem se stresovat přípravou na zkoušku nebo dokonce zkouškou samostnou. Navíc to bylo o něco levnější.

Na GE se učí podle učebnic Headway, které se často používají i v ČR a je to víceméně to, co jsem očekával - je to hlavně o osvěžení jazyka. Pokud by někdo chtěl dělat nějaké výraznější pokroky, tak je lepší příprava na FCE nebo CAE. Tyto kurzy jsou komplexnější a probírá se kompletní gramatika.

První školní den je rozřazovací test a pohovor, které mají za úkol rozdělit studenty podle jejich schopností do jednotlivých tříd. Test byl poměrně jednoduchý a při pohovoru jsem jim řekl, že se neumím vymáčknout a proto jsem ve škole. Výsledek byl Upper-intermediate, druhý nejvyšší level na General English. To mě lehce překvapilo, protože jsem očekával, že to bude tak 4. - 5. level. Ale jinak bylo rozdělení, minmálně pro mě, odpovídající. Umím toho z vyučované látky dost, ale zdaleka ne všechno a s používáním je to ještě horší, takže se učím zhruba tak, jak potřebuji. (Po třech týdnech mého pobytu byl Mid-term test, tj. test v půlce 12ti týdenního bloku, a já byl přeřazen do nejvyššího Advanced level. Asi nějaká administrativní chyba. Ale je to pro mě lepší - opakování používání časů jsem stihnul v Upper, už se umím trochu líp vymáčknout a víc se tu mluví.)

Nový Zéland - infomace a inspirace

Když jsem sháněl hodnotné informace o Novém Zélandu, tak mi pomohly především tyto dva blogy:

• http://novzel.softis.cz/


• http://www.lul.estranky.cz/ (sekce Nový Zéland)

Celkem užitečné informace lze najít i zde:

• http://www.novyzeland.co.nz/

Pokud si budu myslet, že mám aktuálnější nebo přesnější info, tak ho samozřejmě dodám.

Jak na Nový Zéland

To je poměrně jednoduché: koupíte si letenku a letíte.
No a teď vážně, protože jsem chtěl pilně studovat angličtinu, tak bylo nutné si nejdřív vybrat vhodnou školu. Výběr zase nebyl tak složitý, protože těch škol na Zélandu není mnoho. (Spolužák mi vynadal, že těch škol tu je nejméně deset, ale mně to bylo celkem fuk). Stačilo si vybrat město a tam nějakou školu. Já si vybral Auckland, protože nejsem troškař a ACL je největší, nejlidnatější, nejrozlehlejší, nej... no to by už stačilo. Tak to bychom měli město a teď ještě školu. Na výběr byly asi 3 školy a nejvíc se mi zamlouvala jazková škola GEOS Auckland. Ani nevím proč, prostě mi byla sympatická a tvářila se, že tu bude hodně mimoškolních aktivit, což je do jisté míry pravda.

Ještě bych měl dodat, že jsem vybíral na stránkách Studentagency, kde jsem výuku nakonec i objednal. Není důvod služeb agentury nevyužít, neboť cena je dokonce nižší přes agenturu než přes školu (350$/týden -> 250$/týden) a navíc odpadnou problémy s placením pobytu a podobně. Škola na 8 týdnů s ubytováním v rodině (rozhodně doporučuji) + pojištění a jiné poplatky vyšla na cca 72000 Kč. Také jsem si zaplatil transfer z letiště do rodiny, což po vyčerpávajícím letu vřele doporučuji. Shánět taxi a jet neznámo kam by se mi opravdu nechtělo. Ale zaplaťte si jen cestu do rodiny, zpátky už se dostanete levněji než za 90$.

Už vím, kde budu studovat a teď ještě kdy to bude. Poněvadž jsem skrblík, tak jsem potřeboval najít let s co nejlepším poměrem výkon/cena. A protože jsem se chtěl podívat do Thajska, tak proč se tam nestavit, když už poletím okolo. Taky jsem chtěl letenku, kde mohu změnit datum odletu za minimální poplatek a je alespoň na rok. Tyto požadavky jsem odeslal na všechny strany (= do Student agency a do CK Bemett) a jedině v CK Bemett pochopili, co po nich vlastně chci, takže je můžu jedině doporučit a letenku jsem logicky koupil u nich. Výsledná letenka tedy je Vídeň - Bangkok - Taipei - Auckland a za několik měsíců Auckland - Taipei - Bangkok - nejspíš pár týdnů přestávka - Bangkok - Vídeň od letecké společnosti Eva Air. Tahle letenka stála 35000 Kč, kdyby se objednávala s větším předstihem (já ji objednával cca 3 týdny předem), tak by nejspíš byla okolo 30k.

Takže suma sumárum jsem i s dalšími poplatky zaplatil cca 110000 káčé za první dva měsíce pobytu u protinožců. Teď se budu muset hodně snažit, abych ty peníze před návratem zase vydělal.

Proč zrovna na Nový zéland

Je to poměrně jednoduché, ostatně můžete si to přečíst v následujících několika odstavcích. Protože jsem nevědel, co bych vlastně chtěl po škole dělat a navíc jsem si potřeboval procvičit angličtinu, kterou jsem od základní školy už jen zapomínal (zdravím paní učitelku Havelkovou), tak jsem se rozhodl, že pojedu do světa na zkušenou. A pojedu na jih. A nejlépe do Austrálie, kde je během naší zimy hezky teplo a tam se budu se učit angličtinu, bydlet na pláži, surfovat, lehce pracovat, prostě pohodička...

Plán byl tedy skoro dokonalý, ovšem skutečnost byla trochu jiná. Australani moc nemají rádi přistěhovalce z ČR a spol. a chtějí příliš velké záruky pro udělení víza. Drobnosti jako dokázat, že nemáte tuberu nebo potvrzení o studiu či od zaměstnavatele, že vás po návratu opět zaměstná, jsou brnkačka, jsme přece vynalézaví Češi. Ovšem mít zaplacené celé studium už v okamžiku, kdy o to vízum žádám, to je už trošku horší a to nemluvím o tom, že v tu dobu musím mít již přes 3 měsíce na účtu cca 250 000 Kč... Z toho vyplývá, že půjčit si zhruba 400 000 Kč jako nezaměstnaný bývalý student na teoretickou cestu do oblíbené země není zrovna dobrý nápad.

Ale přece nebudu sedět doma nebo ve studené Anglii, když je tu ještě Nový Zéland. Sice tu asi nebude takové teplo jako u sousedů, ale je tu poměrně velká šance získat tzv. Working Holiday vízum (WHS), které umožňuje jednoroční pobyt u protinožců s možností práce na plný úvazek. je to omezené jen tím, že u jednoho zaměstnavatele nesmíte být déle než 3 měsíce. Tak jsem o vízum cvičně požádal. Lze to udělat online na této adrese: Czech WHS online, trvá to cca 15 minut a stačí jen opsat číslo pasu, zaškrtnout, že nemáte AIDS a TBC, netrestanec, nevyhoštěnec z jakékoli země a zacvakat cca 2000 Kč. Samozřejmě online platební kartou. Asi za 3 dny bylo vízum na světě a mohl jsem plánovat znova :).

Finální plán je tedy následující: 8 týdnů studia na jazykové škole v Aucklandu na Novém Zélandu, poté se pokusit na to všechno vydělat a pokud možno i něco vidět a zažít. Ale důležitější jsou samozřejmě ty prachy, znáte mě...